Umístění botanické zahrady v areálu budov mezi Kotlářskou a Veveří ulicí bylo od samého začátku pokládáno za provizorní. Na ploše 1,5 ha, která bývala pravděpodobně součástí starobince jako zeleninová zahrada pro potřeby kuchyně, začal Podpěra budovat se spolupracovníky zahradu, a to na ekologickém základě, totiž jako soustavu rostlinných formací se zřetelem k moravské květeně. Byly to tedy v podstatě dvě skupiny – fytogeografická (ekologická společenstva) a systematická. Z rostlinných formací Moravy zde byla květena moravských stepí, Pavlovských vrchů, jihomoravských niv a jihomoravské lesostepi. Z cizích zástupců měla být zastoupena květena Balkánu, horská květena Kavkazu a Himalájí, vápencových Alp, lesních Karpat, východní, střední a severní Asie, Severní Ameriky, Japonska a Číny. Byly tu dále formace xerofytních a halofytních rostlin, vodních a bažinných, květena potoků a horských pramenů.

V systematické části byla část plochy věnována Mendelovým pokusům zákonů dědičnosti, Linnéově soustavě, léčivým i dalším užitkovým rostlinám.

Brzy byla postavena také vodní nádrž poblíž hlavního vchodu a byly sem přenášeny především vodní a bažinné druhy. Rostliny pro sbírky v zahradě získávali zprvu i studenti na exkurzích, později i zaměstnanci zahrady. Sám ředitel zahrady prof. Podpěra na exkurzích Klubu přírodovědeckého na podzim 1920 sbíral dokladový materiál, ale přenášel i některé vzácnější druhy o několika trsech do zahrady (např. Stipa dasyphylla, S. tirsa, S. capillata, Arenaria grandiflora, Dianthus plumarius, Astragalus excapus, Avenastrum desertorum) pro založení formace ”Moravicum”. Základní idea a rozvržení bylo v zahradě zachováno do dnešních dob, mnohé z původních rostlin jsou vegetativním rozmnožováním životaschopné i dnes.

Díky houževnatosti a píli Podpěry a jeho spolupracovníků byly v letech 1924-1926 vybudovány svépomocně tři skleníky, dva kultivační a jeden sbírkový s vodní nádrží, kde - především zásluhou Františka Jiráska – již v roce 1924 vykvetla viktorie královská, která ve sklenících vykvétá a láká návštěvníky každoročně dodnes. Skleníky stavěné firmou byly dokončeny v roce 1932 na ploše asi 120 m², postupně pak po celá desetiletí k nim byly přistavovány další až do rozměrů 1000 m².

Nedlouho po vzniku začala botanická zahrada čile komunikovat s dalšími našimi i zahraničními zahradami, a to nejen prostřednictvím každoročně vydávaného Indexu seminum - katalogu sebraných semen. Zahrady celého světa si mezi sebou bezplatně vyměňují semena a mohou tak jednoduše získávat nové taxony. V současné době má naše zahrada kontakt asi se 350 zahradami.

Podpěra však na akademický senát útočil dále: v roce 1927 navrhl umístit botanickou zahradu za město, nejlépe “do krajiny severně Žabovřesk”, rozsah pozemků by byl 30-60 ha a Podpěra vypočetl vedle nákladů na pozemek i náklady na jednotlivé budovy, skleníky a zabýval se i detaily (plot, úprava cest apod.) v celkové hodnotě vyšší než 4 miliony Kč.

Když i tento návrh vyzněl bez pozitivní odpovědi, jednal Podpěra v roce 1929 se Zemským úřadem v Brně a navrhl pro zahradu několik lokalit: nejvhodnější je Mniší hora nedaleko plánované přehrady, hlavní budovy a příchod by byly od silnice u dnešní myslivny. Další vhodnou lokalitou by byl les Holedná, jejímž nedostatkem je však málo polí na kultivační plochy a skleníky. Komínský vrch pod Mniší horou se hodil méně pro příliš suchý terén a podobně méně vhodná se Podpěrovi zdála i Kozí hora.

V roce 1933 se začalo opět po 10 letech hovořit o hrozbě zrušení Přírodovědecké a Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Děkanství fakulty vydalo tištěné memorandum a za vedení prof. Suka zpracovalo rozbor finančních a kulturních škod případného zrušení fakulty. Také prof. Podpěra nemlčel a napsal rozsáhlý článek s názvem “Chcete zrušit přírodovědeckou fakultu Masarykovy university v Brně”. Vysvětlil vznik a význam botanického ústavu a zahrady a vyslovil apel: “...Bije hodina dvanáctá a volám všechny kulturní lidi...aby pomohli zachránit zničení tak velkého podniku kulturního, který nese jméno našeho pana presidenta. Snad i v této tak kritické době najde se možnost, aby přírodovědecká fakulta byla zachráněna lepším časům a nebude zničeno to, co bylo touhou, nadějí a cílem celých generací nejen moravských, ale i celého národa československého”.

V říjnu svolal rektor prof. Zavřel mimořádnou schůzi akademického senátu, aby projednal návrh na zrušení dvou fakult. Prorektor prof. Vanýsek zaslal dopisy ministerstvu školství, obě fakulty poslaly memorandum. Koncem září 1933 bylo slyšení u ministrů školství a financí za účasti zástupců univerzit Karlovy, Masarykovy a Komenského. Výsledek byl pozitivní, fakulty pokračovaly v činnosti, univerzita zůstala v celistvosti.

Prof. Podpěra se stále ještě nevzdával naděje plánů na vybudování nové zahrady. Projekt výstavby univerzity počítal s umístěním zahrady v areálu budoucího “univerzitního města” na Kraví hoře, což se Podpěrovi nezamlouvalo, tvrdil, že plochy budou zastíněny budovami, budou trpět kouřem a bude jich spíše použito jako ploch pro rekreaci. Stále se vracel k myšlence zakoupit Mniší horu. Zajímavý návrh přinesl v roce 1934 architekt J. Mráček. V rozsáhlém elaborátu “Návrh na přebudování zemského výstaviště v Brně” navrhl v 7 bodech zřídit zde i zoologickou a botanickou zahradu. Vidina botanické zahrady, důstojné moravského střediska přírodních věd, se stále ztrácela v nedohlednu.

Vleklé spory o stavbu univerzity v Brně, jejíž historii podrobně popsali J. Pulec a J. Kalendovská v roce 1989, tedy i o budovu botanického ústavu a zahrady a celé přírodovědecké fakulty, ukončil architekt J. Šel, vládní rada Zemského úřadu, v brožuře z roku 1933: “...Program výstavby university nutno podrobit pronikavé revisi. ...Veškeré objekty pro účely přírodovědecké fakulty mezi ulicemi Kounicovou, Kotlářskou a Veveří plně svému účelu vyhovují a budou vyhovovati i v daleké budoucnosti. V případě, že by snad bylo nutno rozšířit fakultu, možno tak učinit zabráním sousední průmyslové školy v ulici Sokolské. ...Tím by byla přírodovědecká fakulta plně saturována a není proto třeba, aby byla znovu budována na Kraví hoře, když se investovaly do jejích objektů milionové náklady (téměř 18 milionů Kč)”.

Je možné, že tento dopis dal podnět k myšlence, že by z botanického ústavu a zahrady mohl vzniknout jakýsi “výzkumný ústav užitkových rostlin” a tím by se snad mohly zachránit před likvidací. Proto se prof. Podpěra dotázal na názor několika starých přátel, především ředitele Botanické zahrady a muzea v Berlíně prof. Dr. L. Dielse. Diels tento záměr uznal za vhodný a vyzvedl ve světě známou činnost botanického ústavu brněnské univerzity. Brněnský zemský úřad na návrh brzy reagoval, sdělil v červnu 1940, že botanický ústav a zahrada byly schváleny říšským komisařem jako “ústavy badací”. Tato činnost se koná v botanickém ústavu v budově číslo 5 a v místnostech pracoven, skleníků a ploch botanické zahrady, a týká se pokusů s rostlinami. Dozorem nad činností byl pověřen prof. Dr. Franz Frimmel z německé vysoké školy technické. Výzkumná činnost byla povolena prof. Podpěrovi, G. Širjajevovi, J. Macků, V. Kristovi a F. Unzeitigovi. V té době bylo v botanickém ústavu a zahradě 19 zaměstnanců.

V únoru 1941 sice ještě fungoval botanický ústav a zahrada, kde se pod vedením prof. Podpěry “...konaly pokusy s rostlinami, které poskytují náhražkové a technicky důležité látky”, a to za dozoru říšského komisaře prof. Frimmela. Ve skutečnosti však Podpěrovi spolupracovníci pokračovali ve svých studiích. Jedině dlouholetými dobrými vztahy mezi Podpěrou a Frimmelem lze vysvětlit Frimmelovy zákroky ve prospěch zaměstnanců botanického ústavu a zahrady: zrušil výpovědi z bytů F. Jiráska, V. Krista a A. Dvořáka, kteří bydleli v budovách fakulty a povolil jim dále v nich bydlet.

Začátkem roku 1941 fungovalo již jen několik málo univerzitních ústavů: byly to některé ústavy a kliniky na lékařské fakultě a ústav botaniky na přírodovědecké fakultě. V říjnu byla na příkaz kurátora brněnských vysokých škol zastavena činnost v botanickém ústavu i v zahradě a vedení obou institucí převzal prof. Frimmel.

Omezení činnosti postihlo i botanickou zahradu: provoz tam byl prozatímně povolen s tím, že se na volných plochách musela pěstovat užitková zelenina.

Krátce po tom, co prof. Podpěra v listopadu 1948 dosáhl 60 let, jej tehdejší ministerstvo školství, věd a umění zprostilo učitelské činnosti a přeložilo jej na trvalý odpočinek. Avšak na návrh fakultního sboru, že se má zřídit botanická zahrada na Mniší hoře a přitom se nelze obejít bez jeho zkušeností, byl Podpěra zatím ponechán ve funkci profesora a ředitele botanické zahrady.

Obnovená botanická zahrada dostávala nové úkoly, vykonávala činnost expertizní. Krajský národní výbor v Brně uvažoval např. o obnovení kultur mandloní v oblasti jižní Moravy. Byly proto pod odborným vedením prof. Podpěry a spolupracovníků z botanické zahrady založeny rozsáhlé školky sazenic mandloní a postupně byly předávány k vysazení na vhodných pozemcích. Změněná hospodářská situace, zejména v možnostech dovozu zboží po roce 1948, nutila některé neodborníky k naivním úvahám o možnosti pěstování subtropických ba i tropických plodin v ČSR (čajovník, blahovičník, skořicovník, náhražka “mořské trávy” aj.). Prof. Podpěra se musel k těmto otázkám vyjadřovat a mnohdy pracně tyto myšlenky vyvracet. Z této doby je v botanické zahradě doposud poslední exemplář plodné mandloně obecné před skleníky a dvě vysazené mladé. Ukázka Mendelova zákona dědičnosti byla zrušena pravděpodobně také v době lysenkismu a obnovena až po vědecké rehabilitaci J. G. Mendela, ale již ne v botanické zahradě, viz níže.

V červnu 1949 bylo Masarykově univerzitě přiděleno polesí Mniší hora v Bystrci pro účely botanické zahrady. Děkan prof. V. Morávek je odevzdal do správy botanického ústavu a botanické zahrady a prof. Podpěra připomněl “...dávné úsilí...vybudovat pro brněnskou univerzitu jejím potřebám vyhovující objekt. ...Rozlohou téměř 57 ha to bude největší podnik tohoto druhu ve střední Evropě”. Část plochy byla oplocena a v roce 1950 bylo vysazeno množství rostlin. To zde zůstalo jako park při zoologické zahradě, která byla nakonec zbudována.

V 60.tých letech se snahy o vybudování nové botanické zahrady upínaly ke Kraví hoře, což se taktéž nerealizovalo a v roce 1984 hrozilo botanické zahradě zrušení z důvodu plánovaného projektu zastávky podzemní dráhy a měla být přestěhována do Bohunic. K tomu ale nedošlo.

Botanická zahrada navázala díky dalšímu vedoucímu, Ing. Jiřímu Nohelovi, úzké kontakty se Svazem zahrádkářů, takže se zde začala scházet redakce časopisu Zahrady a zahrádky a někteří zaměstnanci se stali členy redakční rady. Činnost časopisu byla ukončena v roce 2003. Postupně se navázané kontakty ještě rozšířili, v botanické zahradě se začal pravidelně scházet Klub zahrádkářek.

Botanická zahrada vždy asistovala při různých slavnostních univerzitních akcích jako jsou plesy, promoce, imatrikulace, významné návštěvy a jiné obřady, kdy prováděla výzdobu, připravovala kytice a věnce. Zahrada vždy byla nápomocna při ozeleňování univerzitních objektů - interiérů budov i exteriérů dvorů fakult a podobně. V 70.tých letech pečovala o výzdobu studentských kolejí, které se v letních měsících staly hotelem.

Od roku 1965 do roku 2000 vysazovali pracovníci botanické zahrady dvakrát do roka "Mendelovu zahrádku". Tato ukázka Mendelových zákonů dědičnosti byla součástí expozic Mendeliána Moravského muzea umístěného v klášteře na Starém Brně, kde Mendel působil. 

Koncem 60.tých let vznikl Poradní sbor pro botanické zahrady Ministerstva kultury (od roku 1990 Ministerstva životního prostředí), který spoluzakládal Vladimír Láník. Tento sbor byl poradním orgánem ministerstva pro botanické zahrady a konal každoročně konference zástupců botanických zahrad československých i zahraničních. Z těchto konferencí vycházel Zpravodaj botanických zahrad. Poradní sbor zanikl v roce 1999.

Botanická zahrada nabízí v současné době bohatý celoroční program, který se skládá nejen z průvodcovské služby, ale pravidlem se staly minimálně tři výstavy do roka. Každý školní rok je zahajován již tradiční Zahradní slavností - významnou akcí Masarykovy univerzity, na které je mimo jiné v botanické zahradě vernisáž výstavy některého ze současných žijících umělců. Během let se zde představili umělečtí kováři, skláři, keramikové, sochaři a slévači umělecké litiny. Některá díla se stala součástí stálé expozice.

Dějiny botaniky v Brně

zpět na stránky botanické zahrady