Skleníky

Tropický skleník

Ve skleníku tropických rostlin je ukázka mangrovní vegetace se zástupci rodu Pandanus, v bahništi je také šáchor papírodárný (Cyperus papyrus), pro představu se v létě pěstuje v bazénu rýže setá (Oryza sativa). Z dalších významných kulturních plodin je tu banánovník (Musa acuminata), třtina cukrová (Saccharum officinarum), kakaovník (Theobroma cacao), bavlník (Gossypium), papája melounová (Carica papaya), kávovník arabský (Coffea arabica), palma kokosová (Cocos nucifera) nebo vanilka pravá (Vanilla planifolia). Z důležitých tropických čeledí jmenujme zázvorovité (Zingiberaceae), marantovité (Marantaceae), morušovníkovité (Moraceae), pepřovníkovité (Piperaceae) nebo begoniovité (Begoniaceae).

Viz články Užitkové rostliny, Běžně prodávané pokojové rostliny okrasné květem, Pepřince

Viktorie

Největší leknín světa – viktorie královská (Victoria amazonica), je rostlina spojená se jménem českého cestovatele a botanika Tadeáše Haenkeho, který ji objevil r. 1801 na bolivijské řece Mamoré. Poprvé vykvetla v Evropě v Kew Gardens u Londýna roku 1849, v českých zemích pak v děčínské zámecké zahradě v létě r. 1852. Naše botanická zahrada se může pochlubit kvetoucí viktorií každým rokem od r. 1926. V tomto a následujících letech zde stávaly zástupy lidí, kteří chtěli spatřit tento skvost mezi tropickými rostlinami. Viktorie královská roste v celém povodí Amazonky, ve stojatých vodách s teplotou 28-33 °C. Je to vytrvalá rostlina s mohutným, plazivým oddenkem, který vytváří dlouze řapíkaté listy s kruhovitou–talířovitou, sytě zelenou čepelí o průměru až 2 m s kolmo ohnutým okrajem. Na rubu je list vyztužen lištami a pokryt ostny. Údajně unese váhu až 50 kg. Květy vyrůstají jednotlivě uprostřed růžice listů, mají velké množství okvětních lístků a průměr až 20 cm. Květ se otevírá večer, kvete po dvě noci a zavírá se třetího dne ráno. Začíná jako sněhově bílý, později tmavne a zavírá se jako tmavě růžový.

V létě je ve skleníku v bazénu k vidění druhý druh: victorie Cruzova (Victoria cruziana) je subtropická, roste v povodí řeky Paraná v Jižní Americe, kde teplota vody je během roku průměrně kolem 18-22 °C, takže je méně náročná na teplo, a proto se častěji pěstuje. Rozdíly ve vzhledu mezi oběma druhy nejsou nijak velké, viktorie Cruzova má listy s okrajem vyšším než viktorie královská. Přestože jde o vytrvalou rostlinu, pěstujeme ji jako jednoletou. Semena, která sklízíme z velkých ostnitých tobolek po vypuštění bazénu, přechováváme v nádobě v chladné vodě. Výsev v polovině března do teplé vody, výsadba 1 nejsilnější rostliny nejdříve koncem dubna, intenzívní nárůst nastává po zakořenění a je nejvýraznější v červnu až srpnu. Od září jednotlivé listy odumírají a tvoří se stále menší, koncem října proto rostlinu likvidujeme. Pro naši zahradu je viktorie charakteristickou rostlinou. Lákadlem či atraktivní zvláštností je pro návštěvníky všech botanických zahrad, které ji pěstují.

Fotogalerie tropický skleník

Kapradiny a cykasy

Skleníku dominují jednak stromovité kapradiny, např. Sphaeropteris cooperii a Balantium antarcticum, ostatní kapradiny zastupují například rody: Blechnum, Drynaria, Phyllitis, Nephrolepis, Polypodium, Pteris, Asplenium, Anemia a za zmínku stojí i několik pěkných epyfitních kapradin parožnatek (Platycerium alcicorne), které rostou přichycené za kůru stromů a mají dva typy listů: široké, jimiž objímají kmen a zachytávají za ně opadávající listí, ve kterém si pak udržují vláhu, a parožnaté, nesoucí na špičkách spodní strany listů výtrusy.

Na druhé straně každého zaujmou krásné cykasy - Cycas revoluta a Cycas circinalis, Ceratozamia mexicana, Dioon edule a Encephalartos altensteinii, z nichž většina vytváří rozmnožovací orgány: plodolisty s nahými vajíčky nebo šištice. Semena jsou ovšem neoplozená, protože rostliny jsou dvoudomé.

Najdeme zde asi 5 druhů rodu Selaginella - vranečky.

V tomto skleníku je i vitrína s ukázkou často pěstovaných pokojových rostlin, orchidejí a masožravých rostlin, hlavně epyfitní láčkovky Nepenthes a růžicovité Drosera a Pinguicula, a vodní kapradiny Azolla filiculoides, Salvinia molesta, Marsilea quadrifolia.

Viz články: Masožravé rostliny, Vstavačovité

Rod

Druh

Počet

Pohlaví

Umístění ve sklenících

  1. Ceratozamia

mexicana

3

obojí, opylení se nezdařilo

2

  1. Cycas

circinalis

3

samice

2, 5

  1. Cycas

panzhihuaensis

1

nekvetl

5

  1. Cycas

revoluta

>3

samice

2, 5

  1. Dioon

edule

1

samice

2

  1. Dioon

spinulosum

2

samec

2

  1. Encephalartos

altensteinii

1

nekvetl

2

  1. Encephalartos

villosus

2

nekvetl

1, 3

  1. Macrozamia

dyeri

1

nekvetl

5

  1. Macrozamia

miguelii

1

nekvetl

5

  1. Stangeria

eriopus

1

samice

2

  1. Zamia

furfuracea

5

samec

2

  1. Zamia

integrifolia, syn. floridana

6

obojí

♀ 5, ♂ 2

  1. Zamia

loddigesii

1

samice

5

  1. Zamia

pumila

1

nekvetl

5

  1. Zamia

erosa, syn. amblyphillidia

3

samec

2

  1. Ceratozamia

kuesteriana

1

samec

5


Fotogalerie orchideje a masožravé rostliny

Fotogalerie kapradiny

Subtropický skleník - palmový

Nejvyšší skleník naší botanické zahrady je vysoký 10,5 m. Jsou v něm zastoupeny především subtropické rostliny z oblastí, kde zimní teploty kolem 5-10 °C jsou provázeny srážkami, léto je horké a suché. Jedná se vesměs o stálezelené dřeviny, které bývají v letních měsících umístěny volně na zahradě. Proto ve skleníku může být v zimě poměrně nízká teplota.

Skleník nazýváme palmový, neboť jsou zde vysazeny méně náročné druhy palem – žumara nízká (Chamaerops humilis), Washingtonia filifera, Trachycarpus fortunei a Phoenix roebellenii. Zastoupeny jsou i druhy jiných čeledí krytosemenných, např. myrtovitých (Myrtus communis), přesličníkovitých, banánovitých (Strelitzia reginae a S. nicolai), morušovníkovitých, cejbovitých a jednoděložné (Clivia miniata, Amarylis sp., Ruscus, Ophiopogon, Setaria palmifolia). Ze subtropických druhů jižní polokoule jsou zde nahosemenné rostliny Podocarpus neriifolius – nejstarší rostlina v našich sklenících a P. salicifolius, Araucaria excelsa, Araucaria bidwilliia Araucaria cunninghamii a také Wollemia nobilis. Z hlediska hospodářsky významných druhů můžete vidět kávovník (Coffea arabica), olivovník (Olea europaea), japonskou mišpuli neboli lokvát (Eriobotrya japonica), kvajavu (Psidium catttleyanum), rohovník svatojánský chléb (Ceratonia siliqua), manihot (Manihot esculenta), kapok (Ceiba pentandra) se silným trnitým kmenem, granátové jablko (Punica granatum), rámie sněhobílá (Boehmeria nivea). Velmi zajímavou dřevinou, původem z australské oblasti, je blahovičník (Eucalyptus), rychle rostoucí dřevina, dnes pěstovaná v mnoha subtropických oblastech. Mezi stálezenými dřevinami je snad nejznámější vavřín vznešený tzv. bobkový list (Laurus nobilis) odedávna využívaný jako koření, do věnců i okrasný listem, tvarovaný i volně rostoucí. Točité schodiště, které nás dovede na ochoz skleníku, je lemováno otáčivými nebo popínavými rostlinami: mučenka jedlá (Passiflora edulis a P. quadrangularis), Asparagus falcatus, Bougainvillea glabra, Tetrastigma voinierianum, Jasminum sambac.

Wollemia nobilis

Tento jehličnan patří do čeledi blahočetovitých (Araucariaceae), která je rozšířena v tropech a subtropech Austrálie a Jižní Ameriky, a její zástupci žili na Zemi již v druhohorách, tzn. před 200 miliony let. Wolemie byla nalezena teprve v roce 1994 v kaňonu NP Wollemi v Austrálii, ačkoli její otisky jsou známy z fosilií. Teprve nyní jim však bylo možné přidělit vědecké jméno. Takové objevy jsou v dnešní době velkou raritou. Nálezy starobylých živých rostlin nebo živočichů vždy posunou poznání o historii života na Zemi o velký kus vpřed. Na jediné známé lokalitě wolemie je pouze 100 jedinců. Je to velmi izolovaná lokalita; vlhké údolí v jinak suché okolní krajině. Tady po miliony let přežíval druh, který zatím žádný člověk neobjevil. Ve chvíli, kdy ale člověk začne do života této vzácné rostliny zasahovat, hrozí jí zahubení například proto, že ji člověk nakazí houbovou chorobou, kterou na stanoviště zanese na svém oděvu. Genetická variabilita celé čeledi i rodu wolemie je velmi malá, to znamená, že všichni jedinci jsou si příbuzní, a proto by se nemusel najít žádný odolný jedinec, který by přežil nápor choroby nebo škůdce. Naše zahrada se připojila k záchrannému programu, který spočívá v rozšíření wolemie do botanických zahrad po celém světě, aby v případě zničení přirozené populace mohl být druh vrácen zpět. Masarykova univerzita v Brně je tak první českou vysokou školou, která se do projektu záchrany wolemie vznešené zapojila a botanická zahrada je tak první veřejnou sbírkou rostlin v Brně, která může svým návštěvníkům wolemii ukázat. Životní strategie druhu je taková, že po staletí rostou na jednom stanovišti vysoké dospělé stromy, v jejichž podrostu roste listnatý les. Jednotliví jedinci se tyčí nad lesem. V tuto dobu se nerozmnožují semeny, ale tvoří vícekmenné jedince, jakési klony. Jednou za například několik set let dojde na lokalitě k požáru, který je způsoben např. bleskem nebo sopečnou činností, která je v územích, kde druhy blahočetovitých rostou, geologicky častá. Při požáru shoří podrostový les, alespoň některé dospělé wolemie přežijí a vytvoří se planina, na které mohou teprve nyní vyklíčit semena wolemií. Jen na volném prostoru se dokážou prosadit mladé rostliny a vytvořit nové jedince, kteří rostou. V jejich podrostu následně vyroste mladý les.

Viz články: Užitkové rostliny, Nahosemenné rostliny, Roubování citrusů

Fotogalerie subtropické rostliny

Kaktusy a sukulenty

Sukulenty jsou rostliny, které mají některé orgány (většinou stonky nebo listy) zdužnatělé, a tak přizpůsobené nedostatku vody po většinu vegetačního období. 
Jednou z nejznámějších je čeleď kaktusovitých (Cactaceae) původem z Ameriky a jejími typickými zástupci jsou sukulentní rostliny, které mají ztlustlý zelený stonek a listy přeměněné v ostny. Ostny slouží rostlině jako ochrana před býložravci a také mají ostny většinou světlou barvu nebo jsou dokonce tak husté jako chlupy (Cephalocereus senilis - zvaný dědek), čímž stíní před přímo dopadajícími slunečními paprsky nebo je alespoň rozptylují. Z významných druhů jsou zde velké exempláře Echinocactus gruzonii, Cereus peruvianus nebo Opuntia ficus-indica s jedlými plody.

Mezi další zastoupené sukulenty patří druhy z čeledí pryšcovitých (Euphorbiaceae) a chřestovitých (Asparagaceae).

Viz článek: Pryšcovité

Agáve sisalová, sisal, (Agave sisalana) z čeledi chřestovitých (Asparagaceae)

Všech asi 300 druhů agáve je vázáno na americký kontinent, přičemž mnohé z nich jsou hospodářsky využívány i jinde v tropických i subtropických oblastech celého světa. Mimo Ameriku jsou pěstovány jako dekorativní rostliny, ve Středozemí zplaněly a stávají se invazním druhem. Agáve jsou rostliny monokarpické, tj. vykvétají za život pouze jedenkrát a posléze odumírají. Květenství jsou různě vysoká (až 5 m) a bohatá na zelenavě žluté až bílé květy. Rostlina však před svým skonem stačí vytvořit odnože a semena k zajištění dalšího potomstva.

Agáve sisalová pochází ze Střední Ameriky, kde je hojně pěstována. Dospělá rostlina vytváří krátký kmínek s bohatou růžicí sivozelených, úzkých, mečovitých listů zakončených 2 cm dlouhým ostnem. Tuhé, sukulentní listy obsahují pevná sklerenchymatická vlákna (technické vlákno 0,6-2 m dlouhé), světle žlutá až hnědočervená.

Největší množství vláken z agáve se spotřebuje při zpracování na motouzy a pytle, kratší vlákno pak v čalounictví a k výrobě papíru. Pro tkaní se často míchá s jinými vlákny. Z rostlin se také získává šťáva bohatá na cukry, která po zkvašení dává alkoholický nápoj pulque nebo tequila.

Fotogalerie kaktusy a jiné sukulenty

Skleník bromélií

Druhy z čeledi broméliovitých (Bromeliaceae) jsou byliny s listy uspořádanými v listové růžice. Kořenový systém je slabě vyvinutý až zakrnělý a rostliny využívají především vzdušnou vlhkost, které je v místech kde žijí (tropické deštné pralesy) dostatek. Často žijí epyfiticky. Druhy: Guzmania, Neoregelia, Aechmea, Billbergia, Vriesea, Canistrum, Cryptanthus, Quesnelia a další. Velmi hospodářsky významný je druh Ananas comosus, jehož chutné a šťavnaté plodenství vyrůstá uprostřed listové růžice. S úspěchem se dá pěstovat i v bytech.

Rod Tillandsia

Tilandsie mají typický vzhled bromélií - různě široké, celokrajné listy jsou uspořádány do růžice. Zkrácený stonek je u některých druhů na bázi cibulovitě zduřený. Povrch listů je pokryt v různé intenzitě šupinkami, které jsou schopny absorbovat atmosférickou vlhkost a předávat ji dále buňkám listů. Některé širokolisté druhy vytvářejí také v centru růžice nálevku, v které se hromadí srážková voda. Tu pak tilandsie čerpají pro svoji potřebu. Některé druhy jsou naopak sukulentní.

Převážná část druhů tilandsií jsou rostliny epifytní, tj. rostliny, které se přichycují svými kořeny na jiné rostliny (kmeny a větve stromů, keře, kaktusy), některé z nich výjimečně rostou i na zemi nebo na vlhkých skalách. Existují i zcela bezkořenné druhy (Tillandsia usneoides), které rostou přichyceny na telegrafních drátech ve městech tropických zemí. Tilandsie jsou vázány, tak jako jiné bromélie, výhradně na americký kontinent, jsou rozšířeny od Mexika po Chile. Popsáno bylo více jak 400 druhů.

Zájem o pěstování těchto rostlin je zcela opodstatněný – jsou to exotické rostliny atraktivní svým bizardním vzhledem, barevnými květy či listeny květenství, pěstitelsky značně nenáročné. Veškerou výživu dostávají ze vzduchu (vodu a minerální látky), svými kořeny ji nepřijímají vůbec nebo jen nepatrné minimum. Základní podmínkou pro jejich pěstování je vyšší teplota a dostatečná vlhkost vzduchu, kterou lze zajistit pravidelným mlžením rostlin i v relativně suchých bytech. Mnohé z nich snáší i určité přistínění, některé jsou vysloveně světlomilné. Nesnášejí tvrdou chlórovanou vodu.

Fotogalerie bromélií

Zásobní skleník

Skleník je rozdělen na tři oddíly podle teploty. V nejteplejší části je množárna a pěstují se zde některé orchideje, hlavně Phalaenopsis, sbírka rodů Begonia, Pilea a Peperomia. V dalším oddělení je zásobní rostlinný materiál a kaktusy. Nejstudenější skleník se používá hlavně k zazimování druhů, které nesnášejí mráz a v létě jsou na zahradě (Fuchsia, Citrus, Rosmarinus, Pittosporum, Cymbidium) a sbírky vodních a bažinných akvarijních rostlin, rodu Tradescantia a masožravé rostliny. Tento skleník není běžně veřejnosti přístupný.

Pepřinec (Peperomia), čeleď: pepřovníkovité - Piperaceae

Více než 600 druhů vytrvalých stálezelených bylin s plazivými výhony a hlíznatými oddenky, které pocházejí z tropických a subtropických oblastí Ameriky. V přírodě rostou terestricky (na zemi) nebo jsou to epifyty (rostliny přisedlé na stromech). V kožovitých listech mají houbové pletivo, které zadržuje vodu v období sucha. Mnoho druhů pepřinců je vhodných k pěstování v bytech jako pokojové rostliny. V čeledi pepřovníkovitých, jejímiž zástupci mohou být jak byliny tak dřeviny i liány, jsou druhy rozšířené v subtropech a hlavně tropech celého světa. Nejznámějším a nejdůležitějším rodem je pepřovník – Piper.

Druhy: pepřovník černý (P. nigrum), p. dlouhý (P. longum), p. úzkolistý (P. angustifolium), p. kubebový (P. cubeba) a další – koření, Piper betle – listy ke žvýkání, Piper methysticum – opojný nápoj kava-kava, Piper geniculatum – šípové jedy.

Pěstování pepřinců

Pěstování pepřinců není nijak složité, vyhovuje jim normální zahradnický substrát v květináčích nebo miskách, pokojová teplota s běžnou vzdušnou vlhkostí a rozptýlené světlo. Neprospívá jim průvan, změny teplot, stěhování z místa na místo a prudké slunce. Zálivku vyžadují častou, neměly by přeschnout, ale ani stát ve vodě. Mlžení není nutné, na listech pak zůstávají vápenaté skvrny. Množí a přemnožují se nejčastěji vrcholovými řízky. Poměrně rychle rostou a pokud chceme, aby rostlina byla kompaktní a nevisela nepěkně z květináče, je třeba ji asi jednou za rok přemnožit. Pokud to pravidelně na jaře děláme a vyměňujeme substrát, není třeba rostliny nijak hnojit. Škůdci ani chorobami většinou netrpí, neúspěch v pěstování je nejčastěji dán pěstitelskými chybami.