Vstavačovité – Orchidaceae

Čeleď vstavačovitých zahrnuje asi 800 rodů a 20 000 druhů rozšířených prakticky po celém světě, převážně v tropech. U nás se vyskytuje asi 25 rodů s 55 druhy, z nichž většina je ohrožených. Z taxonomického hlediska jsou orchideje krytosemenné jednoděložné rostliny.

Orchideje jsou v zemi kořenící (terestrické) nebo na stromech rostoucí (epifytické) vytrvalé byliny, zřídka liány. Kořeny jsou u terestrických druhů často hlíznaté. Mohou připomínat varlata, a proto se věřilo, že mají vliv na mužskou potenci. Do roku 1970 byly sušené hlízy, hlavně vstavače mužského (Orchis mascula), používány ve farmacii a lékařství pod názvem Tuber Salep, Radix Salep nebo levantský salep, i když jejich skutečný účinek je pouze protiprůjmový. Hlízy byly, a v některých zemích jsou dodnes, pro tyto pověry nemilosrdně a nesmyslně ničeny.

 U epifytických orchidejí, což jsou především tropické druhy, se tvoří vzdušné kořeny pokryté bílou nasáklivou vrstvou zvanou velamen, která váže vzdušnou vlhkost. Stonky epifytických druhů jsou někdy zdužnatělé do pseudohlíz. Orchideje žijí v symbióze s houbami, která se označuje jako mykorrhiza, některé dokonce nemají ani chlorofyl a jsou závislé na odumírající organické hmotě; to jsou saprofyty.

Listy jsou střídavé s podélnou žilnatinou, někdy tuhé. Květy orchidejí jsou jednotlivé nebo v hroznovitých květenstvích, zpravidla velmi bizarní, barevné, vonné a dekorativní. Svým tvarem někdy napodobují hmyz. Například květ tořiče (Ophrys) vypadá jako čmelák, aby přilákal opylovače. Některé tropické orchideje s velkými květy jsou opylovány netopýry nebo ptáky. Semena jsou velmi drobná, jako jemný prášek, nemají zásobní látky a ke klíčení vyžadují přítomnost symbiotických hub.

Evoluce orchidejí probíhá rychle a bouřlivě, druhy a někdy i rody se mezi sebou snadno kříží a na jedné lokalitě mohou vznikat hybridní roje. Napomáhá tomu několik faktorů. Květy jsou opylovány hmyzem a často se jeden druh opylovače specializuje na konkrétní druh rostliny. Tato koexistence s hmyzem má pro evoluční vývoj velký význam. Miniaturní semena orchidejí létají vzduchem na obrovské vzdálenosti. Některé druhy orchidejí jsou naopak schopny samoopylení a nejsou při rozmnožování závislé na jiných jedincích svého druhu.

Mnohé tropické orchideje se pěstují pro okrasné květy na plantážích nebo ve skleníkových kulturách, a to i za pomoci tkáňového množení. Jedinou užitkovou orchidejí je tropická liána vanilka pravá (Vanilla planifolia), jejíž fermentované plody, tobolky připomínající lusk, se používají v potravinářství a v parfumerii. Většinou se ale aroma zvané etylvanilin vyrábí synteticky.

 

Orchideje mírného pásma – naše orchideje

Téměř všechny druhy našich orchidejí jsou chráněné a většina z nich je ohrožených. Mnohdy se jedná o nevýrazné rostliny s malými zelenými květy, což neodpovídá obecné představě o orchideji jako nádherné květině.

Některé druhy jsou relativně časté. Je to například kruštík širolistý (Epipactis helleborine) který roste i na člověkem ovlivněných stanovištích. Okrotice bílá (Cephalanthera damasonium) zase občas neodbytně prorůstá lidem z lesa do zahrádek a ti mají pak rázem na starost chráněný druh, což podle současné legislativy není žádná legrace. S jinými druhy se setkáme velmi zřídka, protože rostou ojediněle, třeba i uprostřed nepřístupných chráněných oblastí. Orchideje jsou rostliny schopné relativně dlouho snášet stresové podmínky a nikdy v porostech nepřevažují nad jinými druhy. Co do počtu jedinců je jich málo, a tím jsou více ohroženy. Často je můžeme také přehlížet, protože v některých letech nevykvetou, a tak se může zdát, že vymizely.

Luční druhy orchidejí jsou závislé na pravidelném obhospodařování člověkem – sečení luk nebo pastvě dobytka. Limitujícím faktorem je pro ně zpravidla světlo. Ohroženy jsou právě tím, že pozemky přestávají být pravidelně obhospodařovány a zarůstají vyššími travinami, bylinami a dřevinami. Ale i po delší době (třeba i po 20 letech) se na znovu obhospodařovaných pozemcích mohou ztracené druhy opět objevit.

Podobným způsobem jsou ohroženy druhy mokřadní, které zároveň trpí vysoušením mokřadů.

Lesní druhy orchidejí jsou u nás nejvíce rozšířeny v listnatých lesích na vápnitých podkladech a o většině z nich se nedá jednoznačně tvrdit, že by jich výrazně ubývalo. Přispívám k tomu i fakt, že se v lesním hospodářství prosazuje tendence vysazovat do lesů i původní listnaté dřeviny a ne jenom smrk.

Skuteční vědci, znalci přírodních poměrů a ochránci přírody jsou velmi opatrní při vynášení soudů nad tím, jakým způsobem se má ta která lokalita obhospodařovat či nechávat ležet ladem, jak do ní zasahovat nebo zda přírodě vadí cyklisti, bagry, koně a jiní narušitelé. V tomto směru si často nerozumějí s lesníky, zemědělci a fanatickými ekologisty. Ochranu našich druhů orchidejí upravuje především zákon 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Metodiky na ochranu orchidejí v chráněných oblastech u nás už jsou celkem dobře propracovány. Zářným příkladem je v tomto směru práce ochranářů v Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty.

Nejen ochrana přírody je významná pro orchideje, ale jak vysvětluje známý brněnský ochránce přírody Mojmír Vlašín, jsou i orchideje významné pro ochranu přírody: „Ochrana přírody se tradičně koncentruje na ochranu vybraných druhů, většinou esteticky zajímavých a lidem sympatických, jako jsou obratlovci, zejména velcí savci a ptáci, nebo např. orchideje. To je samo o sobě nevědecké, ale pro praktickou ochranu přírody lze tento přístup využít. Tyto pro veřejnost atraktivní druhy jsou označovány jako tzv. vlajkové druhy (flagship species) a představují pro ochranu přírody významný způsob, jak motivovat nejširší veřejnost k ochraně přírody jako celku (klasický příklad - panda velká). Je výhodné soustředit pozornost na vlajkové  druhy,  někdy nazývané deštníkové, tj. druhy, které mají většinou rozsáhlý areál, jsou kvůli nim zřizovány rozsáhlé rezervace, čímž jsou chráněna stanoviště mnoha dalších druhů, které by jinak měly minimální podporu veřejnosti.“

 

Ochranou orchidejí se zabývají jak zákony jednotlivých zemí, kde tyto rostliny rostou, tak i zákony a úmluvy mezinárodní, ke kterým se připojuje i naše republika. Jsou to zejména:

zpět na stránky botanické zahrady