EXKURZE NA HORNEK a DO ÚDOLÍ ŘÍČKY - popis trasy

    Trasa botanické exkurze prochází krasovou krajinou složenou převážně z devonských a spodnokarbonských vápenců Moravského krasu se zbytky jurských a křídových usazenin. Na výchozech devonských vápenců a jejich zvětralinách jsou vyvinuty rendziny a kambizemě. Na spraších a sprašových hlínách pokrývajících krasové plošiny se vyskytují kambizemě a hnědozemě. Jedná se o krasovou plošinu s četnými drobnými krasovými jevy. Její součástí je hluboké údolí Říčky, pro něž jsou charakteristické teplotní inverze, které výrazně ovlivňují vegetaci: na dně údolí se vyskytuje řada chladnomilných druhů, v horních částech svahů se vyskytují druhy teplomilné. Jsou patrné rozdíly mezi severně a jižně orientovanými svahy. Oblast Horneku je k jihu obrácená skalnatá step s malou vrstvou zeminy, která se velmi rychle prohřívá a je vhodným stanovištěm pro teplomilnou vegetaci. Územím protéká potok Říčka. V jižní části Moravského krasu se částečně propadá pod nádrží Hádek u Ochozu a vyvěrá nad nádržemi u Muchovy boudy.

    Průměrná roční teplota činí 8,4°C, průměrný roční úhrn srážek se pohybuje okolo 547 mm.

   Botanická exkurze prochází jižní, nejteplejší a nejzachovalejší částí chráněné krajinné oblasti Moravský kras, ve které je patrné pronikání rostlinných druhů tzv. panonské květeny z teplé jižní Moravy. Tato oblast byla, jako jedna z prvních vyhlášena státní přírodní rezervací již v roce 1933. Ochrana se zpočátku týkala jen některých míst a 4. července 1956 bylo území o délce cca 25 km a šířce 3 – 6 km, tj. o rozloze 80 km2, vyhlášeno chráněnou krajinnou oblastí.

   Trasa exkurze začíná na Velké Klajdovce na hranici CHKO Moravský kras. Cesta vstupuje po zelené značce do teplomilné doubravy tvořené převážně dubem zimním (Quercus petraea), řečeným „drnák“, který má listy při bázi klínovitě zúžené, poměrně pravidelně a symetricky rozdělené do 5–9 párů nepříliš hluboce vykrojených laloků. Žaludy jsou přisedlé nebo velmi krátce stopkaté. V menší míře je zastoupen také dub letní (Quercus robur), řečený „křemelák“, který má žaludy na 4–6 cm dlouhé stopce a listy na bázi zřetelně ouškaté, s 5–7 lehce asymetrickými laloky, vykrojenými asi do poloviny čepele. Odvar z dubové kůry má využití ve farmacii při léčbě chronických zánětů sliznice trávicího traktu, průjmu, hemoroidů, nebo omrzlin. Hojně zastoupené dřeviny na této lokalitě jsou také buk lesní (Fagus sylvatica), lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) s bělavými chomáčky chlupů v paždí žilek na listech a lípa srdčitá (Tilia cordata) s rezavě hnědými chomáčky chlupů a všestranně odstávajícími květenstvími. Odvar z lipového květu je účinným lékem při nachlazení. Dále se zde vyskytují tři druhy javorů, javor klen (Acer pseudoplatanus) s okrouhlými, většinou pětilaločnými, nepravidelně hrubě zubatými listy, jehož plody, dvounažky, mají obě jednosemenné části k sobě připojené v ostrém úhlu, javor mléč (Acer platanoides) s listy dlanitoklanými, s 5–7 nestejně velkými laloky, protaženými v řadu tenkých a dlouhých zubů, jehož řapík mléčí a nažky svírají tupý úhel, a javor babyka (Acer campestre), jehož listy jsou pravidelně pětilaločné s téměř celokrajnými laloky, které se k bázi zmenšují. Řapík slabě mléčí a dvounažky mají rovnovážně odstálá křídla s úhlem téměř 180 stupňů. Častá je též líska obecná (Corylus avellana), jejíž větévky byly ve starověkých kulturách symbolem plodnosti a byly používány jako ochrana proti blesku. Olej získaný z oříšků sloužil ke konzumaci, ale také k přípravě barviv. Dále nacházíme dřín jarní (Cornus mas), jehož jedlé červené plody mají sladce navinulou chuť. K běžným druhům patří také jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), habr obecný (Carpinus betulus) a trnovník akát (Robinia pseudacacia), který je jedovatý až na květ s kalichem, využívaný ve farmacii pro spasmolytické účinky. Jedná se o dřevinu pocházející ze Severní Ameriky, která byla přivezena do Evropy začátkem 17. století francouzským botanikem Jeanem Robinem, podle nějž je pojmenována. První doklady o výskytu v českých zemích pocházejí z roku 1710. Zpočátku byl pro svoji schopnost zalesnit a zpevnit skalnaté svahy a kamenité meze vyhledávanou dřevinou, v místech výsadby však hojně zplaňuje. Má vysoký reprodukční potenciál, semena jsou rozšiřována větrem, intenzivně se šíří také vegetativně podzemními výběžky a to i na vzdálenost větší než 20 metrů, bohatě obrůstají také pařezy poražených stromů. Dnes je trnovník akát řazen k nebezpečným invazním druhům, ohrožujícím původní vegetaci. Poskytuje velmi tvrdé a odolné dřevo, používané k výrobě násad a rukojetí. Vyskytují se zde též tři druhy jeřábů. Nejčastěji se setkáme s jeřábem ptačím (Sorbus aucuparia), který má lichozeřené listy, tvořené 9–17 ostře zubatými lístky. Vzácněji se vyskytují dva teplomilné druhy, jeřáb břek (Sorbus torminalis) s jednoduchými listy, členěnými v 6–10 trojúhelníkových laloků, jejichž špičky směřují vesměs dopředu a jsou na okrajích ostře pilovité a jeřáb muk (Sorbus aria), jehož listy jsou jednoduché celistvé, podlouhle oválné, na bázi klínovité a po obvodu velmi nepravidelně pilovité.

    Keřové patro tvoří ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), bez černý (Sambucus nigra), jehož sušený květ se dodnes používá v domácím léčitelství při nachlazení a při výrobě limonády a z plodů je možné připravit chutnou zavařeninu. Rozšířená je kalina obecná (Viburnum opulus), obsahující především v kůře jedovaté glykosidy, hořčiny a saponiny. Otravu však může způsobit i požití peckovic, jimž se ptáci zdaleka vyhýbají. Častá je též svída krvavá (Cornus sanguinea), zimolez obecný (Lonicera xylosteum) s nápadně chlupatými listy, jehož druhové vědecké jméno pochází z řečtiny a charakterizuje žluté, velmi tvrdé dřevo, často využívané v řezbářství. Velmi hojně se vyskytují brslen evropský (Euonymus europaea) a brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa). Na větévkách brslenu evropského jsou patrné čtyři podélné korkové lišty, plody jsou čtyřhranné červené tobolky s bílými semeny ukrytými v oranžových míšcích. Tobolky brslenu bradavičnatého jsou červené s černými semeny obalenými oranžovým míškem jen z poloviny, větévky jsou hustě poseté korkovými bradavičkami. Rovněž často se vyskytují různé druhy růží (Rosa sp.), ostružiníků a maliníků (Rubus sp.), rybízů (Ribes sp.) a také srstka angrešt (Ribes uva-crispa). Plody ostružiníku jsou zdrojem vitaminu C a E, působí proti zánětům v ústech a krku, listy jsou účinným prostředkem proti průjmu. Maliny obsahují vitamin C a biotin a příznivě působí při zánětu močového měchýře a snižují horečku. Méně častými druhy jsou střemcha obecná (Prunus padus), obsahující jedovaté glykosidy, dále hloh obecný (Crataegus laevigata), hloh jednosemenný (Crataegus monogyna) a hloh velkoplodý (Crataegus x macrocarpa). Ojediněle můžeme najít i skalník černoplodý (Cotoneaster melanocarpus). Popínavou dřevinou, kterou můžeme v lese vidět, je břečťan popínavý (Hedera helix). Listy na sterilních prýtech jsou tří až pětilaločné s nápadnými bílými žilkami, zatímco listy na fertilních prýtech jsou zelené, vejčité až kosočtverečné a celokrajné. Rostlina obsahuje, zvláště v plodech, jedovaté saponiny, třísloviny a glykosidy. V léčitelství se listů a dřeva v minulosti používalo k přípravě prostředků ke zmírnění křečí při černém kašli. Nepůvodním druhem, který zasahuje do lesa z okraje silnice, je kustovnice cizí (Lycium barbarum), trnitý keř, obsahující jedovaté alkaloidy, který pochází pravděpodobně z jižní Evropy a u nás často zplaňuje.

    V časných jarních měsících převažuje v bylinném patře sasanka hajní (Anemone nemorosa), obsahující jedovatý glykosid ranunkulin. Dříve se používala nať v lidovém léčitelství jako prostředek proti revmatismu. Dále hojně nacházíme hrachor jarní (Lathyrus vernus), svízel vonný (Galium odoratum), zvaný též mařinka vonná. Rovněž zde bohatě rozkvétá ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea), plicník lékařský (Pulmonaria officinalis), užívaný zejména při léčbě dýchacích onemocnění, plicník tmavý (Pulmonaria obscura) a kostival hlíznatý (Symphytum tuberosum). Zastoupeny jsou zde také čtyři druhy violek. Violka lesní (Viola reichenbachiana) má listnatou lodyhu, dlouze třásnité palisty a fialovou 5–6 mm dlouhou ostruhu, violka Rivinova (Viola riviniana) má rovněž olistěnou květní stopku, ale ostruha je bělavé barvy a pouze 3–4 mm dlouhá. Bezlisté lodyhy jsou charakteristické pro teplomilné druhy, violku srstnatou (Viola hirta) s chlupatými listy, celokrajnými palisty a bledě fialovými květy s tenkou ostruhou a violku divotvárnou (Viola mirabilis) s nápadně rezavě hnědými palisty na bázi lodyhy. Violky patří k tzv. myrmekochorním rostlinám, neboť na rozšiřování jejich semen se významným způsobem podílejí mravenci.

    V průběhu jara pak rozkvétají dva druhy kokoříků, kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), který má v úžlabí listů hrozny květů a na průřezu okrouhlý stonek a kokořík vonný (Polygonatum odoratum) s hranatým stonkem, mající v úžlabí listů většinou jen po jednom květu, který příjemně voní. V mnoha pohádkách a pověstech je považován za „čarodějný kořen“, který otevírá zavřené dveře a dává ze skal vytrysknout pramenům. Nacházíme také pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), zvonečník klasnatý (Phyteuma spicatum), vzácně nejhojnější z našich okrotic, okrotici bílou (Cephalanthera damasonium) a na této lokalitě místy hojně zastoupenou konvalinku vonnou (Convallaria majalis). Při sušení vzniká konvallatoxin, jeden z nejsilnějších srdečních jedů. Z dalších druhů se vyskytují bíle kvetoucí svízel bílý (Galium album), svízel lesní (Galium sylvaticum) s listy uspořádanými v bohatém přeslenu a svízelka lysá (Cruciata glabra), jejíž listy tvoří čtyřčetný přeslen. Rovněž nacházíme jaterník podléšku (Hepatica nobilis), zběhovec plazivý (Ajuga reptans) s oválnými nedělenými listeny v květenství a zběhovec ženevský (Ajuga genevensis) s listeny rozdělenými ve tři laloky. Všechny tři druhy patří též k myrmekochornín rostlinám. Dále je zde v tomto období hojný kuklík městský (Geum urbanum) a svízel přítula (Galium aparine), jehož nadzemní orgány jsou opatřené zpětnými háčky, které napomáhají rozšiřování semen.

    V období pozdního jara a začátkem léta zde hojně kvete rozrazil rezekvítek (Veronica chamaedrys), vrbina penízkovitá (Lysimachia nummularia), mléčka zední (Mycelis muralis), žindava evropská (Sanicula europaea), jejíž vědecké jméno je odvozeno z latinského sanare, což znamená „léčit“. Rostlina obsahuje saponiny, třísloviny a hořčinu a ve středověku byla používána jako lék na hojení ran. Zastoupeny jsou také tři druhy jahodníků, jahodník obecný (Fragaria vesca) s velmi chutnými sladkými plody, jahodník truskavec (Fragaria moschata), jehož plody mají velmi kořeněnou chuť a v němčině jsou nazývány „Zimt-Erdbeere“, v překladu „skořicová jahoda“, a jahodník trávnice (Fragaria viridis), jehož plody chutnají poněkud mdle a při sběru je nelze oddělit od kalicha.

    V letních a podzimních měsících jsou nápadné především růžovo-oranžové plody brslenu evropského, červené plody kaliny obecné, zimolezu obecného, hlohů, dřínu obecného, jeřábu ptačího a růží a černé plody ptačího zobu obecného, svídy krvavé a střemchy obecné. Z kvetoucích rostlin nově nacházíme pouze několik druhů jestřábníků.

    Z trávovitých rostlin je zde hojně zastoupena zejména lipnice hajní (Poa nemoralis), strdivka nicí (Melica nutans), strdivka jednokvětá (Melica uniflora), ostřice lesní (Carex sylvatica), ostřice prstnatá (Carex digitata) a sveřep Benekenův (Bromus benekenii).

    Po tomto poměrně krátkém úseku lesa následuje první paseka, na níž hojnější výskyt kvetoucí vegetace zaznamenáváme až v pozdnějších jarních měsících. Vyskytují se zde především jetel luční (Trifolium pratense), jetel plazivý (Trifolium repens), pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris), kozinec sladkolistý (Astragallus glycyphyllos), v jehož kořenech a listech jsou obsaženy cukry a jiné sladce chutnající látky, tolice setá (Medicago sativa), zvaná vojtěška, bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), dříve používaná k přípravě obkladů proti revmatismu a dně, neboli podagře, odkud pochází její vědecké jméno. K dalším častým druhům patří krabilice mámivá (Chaerophyllum temulum), která obsahuje jedovatý alkaloid chaerophyllin, způsobující ztrátu koordinace, bolševník obecný (Heracleum sphondylium), vikev plotní (Vicia sepium) s šedomodrými květy, vikev úzkolistá (Vicia angustifolia) s červenofialovými květy s bělavým člunkem a vikev hrachovitá (Vicia pisiformis). K nápadným bylinám patří lopuch plstnatý (Arctium tomentosum), užívaný v léčitelství proti kožním vyrážkám a vředům, pcháč oset (Cirsium arvense) a čekanka obecná (Cichorium intybus) s léčivými účinky zejména při onemocnění trávícího traktu a při cukrovce. Kořeny pěstovaných odrůd slouží k výrobě kávoviny. Lidově je čekanka nazývaná také „cikorka“, „hanička“, „pocestník“, „německá káva“, nebo „koření sv. Petra“. Velmi hojná je třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum) se dvěma lištami na stonku, která obsahuje účinné látky zejména proti onemocnění jater, zánětu močových cest, zánětu žil, ale také při léčbě popálenin a kožních onemocnění. Červené barvivo hypericin, obsažené v květech, způsobuje fotoalergické reakce zejména u hospodářských zvířat se světlou srstí. Méně častými druhy jsou třezalka chlupatá (Hypericum hirsutum) s chlupatým stonkem i listy a třezalka horská (Hypericum montanum) se stonkem lysým a oblým. K častým druhům patří také kakost smrdutý (Geranium robertianum), obsahující zapáchající silice, třísloviny a hořčiny, pryšec sladký (Euphorbia dulcis), rožec obecný (Cerastium holosteoides), pryskyřník plazivý (Ranunculus repens) s nadzemními plazivými výběžky, pryskyřník kosmatý (Ranunculus lanuginosus) s hustě chlupatým stonkem i listy a pryskyřník mnohokvětý (Ranunculus polyanthemos) s chlupatými květními kalichy. Pryskyřníky obsahují jedovaté látky, zejména protoanemonin.

    Začátkem léta nacházíme hojný černohlávek obecný (Prunella vulgaris), řebříček obecný (Achillea millefolium) s příznivými účinky při zažívacích poruchách, onemocnění močových a dýchacích cest, kožních chorobách a hemoroidech, komonici lékařskou (Melilotus officinalis), jitrocel větší (Plantago major), vikev ptačí (Vicia cracca), kakost luční (Geranium pratense), černýš luční (Melampyrum pratense) a pestře zbarvený černýš hajní (Melampyrum nemorosum) s fialovými listeny a květy se žlutavou skvrnkou. Semena černýšů obsahují jedovatý aucubin a jejich české rodové jméno je zřejmě odvozeno od černání usychajících rostlin. K dominantním rostlinám na této lokalitě patří v letních měsících zejména turan roční (Erigeron annuus), vratič obecný (Tanacetum vulgare) s antiparazitickými účinky, avšak velmi nebezpečný při větších dávkách, bedrník větší (Pimpinella major), používaný odedávna jako léčivá rostlina a zlatobýl kanadský (Solidago canadensis), pocházející ze Severní Ameriky. Nejstarší dochovaný záznam o jeho pěstování v Evropě pochází z roku 1735 z Anglie. U nás byl poprvé zaznamenán jako planě rostoucí z roku 1838 od Karlových Varů. Dnes je velmi rozšířen zejména na člověkem ovlivňovaných stanovištích. Vyskytují se zde také dva druhy zvonků, zvonek řepkovitý (Campanula rapunculoides) a zvonek kopřivolistý (Campanula trachelium) s výrazně chlupatým stonkem.

    Velmi hojně jsou zastoupeny rostliny trávovitého vzhledu. Z dosud nezmíněných druhů jmenujme alespoň třtinu křovištní (Calamagrostis epigejos), nebezpečnou expanzivní rostlinu, zarůstající okraje lesů, mýtiny, opuštěné louky a pole, na kterých se rychle šíří na úkor původních rostlinných druhů, dále lipnici luční (Poa pratensis), lipnici roční (Poa annua), kostřavu luční (Festuca pratensis) a ostřici měkkoostennou (Carex muricata).

    Z dřevin se zde ojediněle vyskytuje teplomilný jilm habrolistý (Ulmus minor) a trnka obecná (Prunus spinosa), jejíž plody, obsahující třísloviny, organické kyseliny, cukr a pektin, zesládnou teprve po prvním mrazu. Odvar z květů či plodů je účinný proti zácpě, slouží však také k výrobě ovocných vín, marmelád a likérů. Odvar z kůry snižuje horečku.

    Trasa pokračuje přechodem přes boční asfaltovou silnici, podél níž jsou vysázeny některé druhy u nás nepůvodních jehličnatých stromů. Jedná se o borovici černou (Pinus nigra) s dlouhými jehlicemi a šedou borkou, smrk pichlavý (Picea pungens) s nápadně pichlavými stříbrnými jehlicemi, smrk omoriku (Picea omorika) s převislými větvemi a douglasku tisolistou (Pseudotsuga menziesii) s trojcípými semennými šupinami vyčnívajícími ze šišek. Z listnatých stromů nacházíme topol osiku (Populus tremula) a břízu bělokorou (Betula pendula). Odvar z listů břízy má močopudné účinky, březová silice se využívá k výrobě vlasových přípravků, z kůry se získávají prostředky proti kožním chorobám a revmatismu.

    Podél silnice můžeme zaznamenat vysoký výskyt ruderálních nitrofilních druhů rostlin, jako je například kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) s širokým spektrem použití v lidovém léčitelství, zejména proti zánětu žaludku a střev, podporující také tvorbu červených krvinek a vzrůst vlasů. Pro vysoký obsah vitaminu C je tradičně připravována jako špenát. Uplatnění našla v minulosti také v textilním průmyslu. Dále se jedná o hadinec obecný (Echium vulgare), který dostal jméno podle tvaru květních tyčinek, připomínající hadí jazyk, měrnici černou (Ballota nigra), vlaštovičník větší (Chelidonium majus) s lidovým názvem „hadí mlíčí“, jehož oranžové mléko obsahující alkaloidy s baktericidními účinky je tradičně používáno proti bradavicím, heřmánkovec nevonný (Tripleurospermum inodorum), kokošku pastuší tobolku (Capsella bursa-pastoris), pojmenovanou podle tvaru plodů, která se používá při vnitřním krvácení, ale také při léčbě ekzémových onemocnění, konopici pýřitou (Galeopsis pubescens), konopici polní (Galeopsis tetrahit) a lociku kompasovou (Lactuca serriola). Její jedovaté bílé mléko se dříve používalo jako součást narkotických směsí při bolestivých zákrocích. Hojně zde roste merlík zvrhlý (Chenopodium hybridum), hluchavka bílá (Lamium album) s léčivými účinky při chorobách dýchacích cest, pro něž je používána jako přísada do kloktadel a starček Fuchsův (Senecio ovatus). Nacházíme také turanku kanadskou (Conyza canadensis) a turan ostrý (Erigeron acris), jehož vědecké rodové jméno vzniklo spojením řeckých slov eri, což znamená „časný“, a geron, v překladu „stařec“, a vztahuje se na bílý chmýr, který se objevuje brzy po odkvětu. Rovněž se zde vyskytuje laskavec ohnutý (Amaranthus retroflexus), tři druhy lebed, lebeda lesklá (Atriplex sagittata), lebeda rozkladitá (Atriplex patula) a lebeda hrálovitá (Atriplex prostrata) a vesnovka obecná (Cardaria draba). Rostlina pochází z východní Evropy a oblasti Středomoří a s výstavbou železnic se rozšířila po celé Evropě. Semena obsahují ostře chutnající hořčičné oleje a dříve byla používána jako náhražka pepře.

    Zároveň je tato lokalita bohatá na výskyt lučních druhů, jako jsou chrastavec rolní (Knautia arvensis), komonice bílá (Melilotus alba) a komonice lékařská (Melilotus officinalis), obsahující vonný kumarin, který při větších dávkách může způsobit vnitřní krvácení. Známé je její využití při trombóze, křečových žilách, ale také proti kašli. Velmi hojná je čičorka pestrá (Securigera varia), tolice srpovitá (Medicago falcata), tolice dětelová (Medicago lupulina), štírovník růžkatý (Lotus corniculatus), mák vlčí (Papaver rhoeas), obsahující jedovaté alkaloidy, z jehož korunních plátků se získává barvivo, mrkev setá (Daucus carota), představující náš nejbohatší zdroj provitaminu A, karotenu. Běžně se vyskytuje silenka širolistá (Silene latifolia), nazývaná lidově „bílý noční karafiát“, neboť její intenzivní vůně láká noční motýly, zejména lišaje, klinopád obecný (Clinopodium vulgare), zvaný dříve marulka klinopád, užanka lékařská (Cynoglossum officinale), chrpa luční (Centaurea jacea), chrpa čekánek (Centaurea scabiosa), hořčík jestřábníkovitý (Picris hieracioides) a jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata), účinný při léčbě dýchacího ústrojí, žaludečních vředů a zánětu močových cest. Nejčastěji je však používán k zastavení krvácení a rychlejšímu hojení ran. Lidově je nazýván „myší ouško“, „ranocel“, „celník hojílek“, nebo také „volský jazyk“. Nacházíme také čilimník černající (Cytisus nigricans), devaterník velkokvětý (Helianthemum grandiflorum), rýt žlutý (Reseda lutea), a mydlici lékařskou (Saponaria officinalis), která obsahuje, zejména v kořenu, jedovatý saponin. Vodný roztok této látky silně pění a používá se ho k čištění látek a jako přísada do pracích prostředků.

    K hojně se vyskytujícím travinám zde patří pýr plazivý (Elytrigia repens), který je pro obsah fruktózy ceněnou surovinou pro výrobu dietetických výživných přípravků, jílek vytrvalý (Lolium perenne), ječmen myší (Hordeum murinum), lipnice obecná (Poa trivialis), lipnice luční (Poa pratensis), kostřava luční (Festuca pratensis), kostřava červená (Festuca rubra), psineček veliký (Agrostis gigantea) a třtina křovištní (Calmagrostis epigejos).

    Další část exkurze pokračuje kolem rozcestí Kopaniny po žluté turistické značce. Stezka vede podél silnice z Líšně do Ochozu a les se střídá s několika pasekami. Jejich ráz se do značné míry podobá dosud popisovaným lokalitám. Druhové složení je však bohatší na výskyt vzácných a chráněných teplomilných rostlin vázaných na zásadité podloží typické pro území Moravského krasu. V průběhu jara a začátkem léta zde můžeme zaznamenat poměrně hojný výskyt nápadně kvetoucí lilie zlatohlavé (Lilium martagon), kamejky modronachové (Lithospermum purpurocaeruleum), pojmenované podle poltivých plodů, které se rozpadají v malé, tvrdé bílé plůdky podobné kamínkům, kruštíku širolistého (Epipactis helleborine), medovníku meduňkolistého (Melittis melissophyllum), dále plaménku přímého (Clematis recta), obsahujícího jedovaté látky, způsobující na pokožce puchýře a záněty, které se špatně hojí, rozchodníku velkého (Hylotelephium maximum), hladýše širolistého (Laserpitium latifolium), plicníku měkkého (Pulmonaria mollis) a tolity lékařské (Vincetoxicum hirundinaria). Její květy mají tzv. svěrací mechanismus, což znamená, že hmyzu, sajícímu nektar, sevřou sosák, čímž ho přinutí otřít se při vyprošťování o prašníky s pylem.

    K dalším bylinným druhům, se kterými se můžeme v lese často setkat, patří kromě bíle nebo lehce narůžověle kvetoucí sasanky hajní (Anemone nemorosa) také žlutě kvetoucí sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides), kopytník evropský (Asarum europaeum), obsahující především v oddenku jedovatou silici s účinnou látkou asaron, zvanou též kopytníkový kafr, která ve větších dávkách způsobuje ochrnutí centrální nervové soustavy. V minulosti byl kopytník považován za nejlepší protijed při otravách, oddenek měl uplatnění při výrobě jedu proti hlodavcům. Jedná se o tzv. molluscogamní rostlinu, neboť na jejím opylení se podílejí slimáci. Dále nacházíme šťavel kyselý (Oxalis acetosella), který obsahuje v listech kyselinu šťavelovou, poškozující zejména ledviny. Smrtelná dávka pro člověka činí 4–5 gramů. V lidovém léčitelství byl používán proti křivici a věřilo se, že působí jako protijed při otravách. Často byl konzumován v salátech a polévkách, jeho šťáva sloužila k odstraňování skvrn na oděvech. Jedná se o stínomilnou rostlinu, která na světelné a rovněž mechanické podráždění reaguje svěšením lístků. Z dalších rostlin jmenujme pomněnku lesní (Myosotis sylvatica), krtičník hlíznatý (Scrophularia nodosa), hrachor černý (Lathyrus niger), čistec lesní (Stachys sylvatica), čistec přímý (Stachys recta), smldník jelení (Peucedanum cervaria), smldník alsaský (Peucedanum alsaticum), kapustku obecnou (Lapsana communis), česnáček lékařský (Alliaria petiolata) s charakteristickou česnekovou vůní, používaný dříve jako koření do salátů, k léčení vředů, nebo jako prostředek proti parazitům, zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia), netýkavku malokvětou (Impatiens parviflora), původně rostoucí v Asii, v 19. století zavlečenou do Evropy a v druhé polovině 20. století rozšířenou v některých lesních podrostech natolik, že v bylinném patře zcela převládá nad ostatní vegetací a bažanku vytrvalou (Mercurialis perennis)

    Na pasekách hojně nacházíme kromě již dříve zmíněných druhů také bez chebdí (Sambucus ebulus) Často se vyskytuje truskavec ptačí (Polygonum aviculare), obsahující kromě tříslovin a slizových látek, vysokou koncentraci kyseliny křemičité a používaný k přípravě čajů při močových kamenech a kostival lékařský (Symphytum officinale), podporující hojení ran, bércových vředů a tvorbu kostní tkáně, odkud je odvozeno jeho jméno. Lidově je nazývaný „černý“ nebo „dobrý kořen“. Tradičně je používán k výrobě mastí zmírňujících bolesti kloubů a svalů. Roste zde rovněž podběl lékařský (Tussilago farfara) s příznivými účinky zejména při onemocněních dýchacího ústrojí, máta dlouholistá (Mentha longifolia), prorostlík srpovitý (Bupleurum falcatum) a sadec konopáč (Eupatorium cannabium). Podobnost jeho listů s listy konopí dala vzniknout jeho českému i vědeckému druhovému jménu, zatímco vědecké rodové jméno dostal na počest krále Mithridata Eupatora z Pontu (121 – 63 př. Kr.), protože už za jeho vlády byly známy jeho léčivé účinky.

    Trávovité rostliny jsou obohaceny o výskyt kostřavy obrovské (Festuca gigantea), ostřice chlupaté (Carex pilosa), ostřice lesní (Carex sylvatica), ostřice horské (Carex montana), biky bělavé (Luzula luzuloides) a srhy hajní (Dactylis polygama).

    U rozcestí Kopaniny je ojediněle vysazeno několik exemplářů jírovce maďalu (Aesculus hippocastanum), lidově zvaného „koňský kaštan“, neboť jeho semena dříve sloužila jako lék proti dušnosti koní. V dnešní době se odvar z kůry uplatňuje při snižování horečky, lihový výluh z květů působí příznivě při revmatických bolestech a zánětu sedacího nervu a výtažek ze semen pomáhá snižovat hladinu cholesterolu v krvi. Z rozemletých kaštanů se získává krmná moučka a slouží také k přípravě kultivačních půd v mikrobiologii.

    Turistická stezka pokračuje po žluté značce na druhou stranu silnice. Charakter lesa je zde poněkud odlišný. Jedná se o smíšený les tvořený především habrem obecným (Carpinus betulus), dubem zimním (Quercus petraea), smrkem ztepilým (Picea abies), borovicí lesní (Pinus sylvestris), jedlí bělokorou (Abies alba) a trnovníkem akátem (Robinia pseudacacia). V hojné míře zde rostou též všechny tři zmíněné druhy javorů, javor klen (Acer pseudoplatanus), javor mléč (Acer platanoides), javor babyka (Acer campestre) a jeřábů, jeřáb břek (Sorbus torminalis), jeřáb muk (Sorbus aria) a jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), dále dřín jarní (Cornus mas), líska obecná (Corylus avellana) a buk lesní (Fagus sylvatica).

    Keřové patro tvoří převážně bez černý (Sambucus nigra), zimolez obecný (Lonicera xylosteum), hloh jednosemenný (Crataegus monogyna), hloh obecný (Crataegus laevigata), brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa), svída krvavá (Cornus sanguinea) a trnka obecná (Prunus spinosa). Můžeme se však setkat i s topolem osikou (Populus tremula) keřovitého vzrůstu.

    Bylinný podrost je druhovým složením poměrně chudý. Nacházíme zde hlavně šťavel kyselý (Oxalis acetosella), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), kopytník evropský (Asarum europaeum), pomněnku lesní (Myosotis sylvatica), kuklík městský (Geum urbanum), zvonečník klasnatý (Phyteuma spicatum), sasanku hajní (Anemone nemorosa), svízel vonný (Galium odoratum), svízel přítulu (Galium aparine), konvalinku vonnou (Convallaria majalis), zběhovec plazivý (Ajuga reptans), zběhovec ženevský (Ajuga genevensis), zvonek řepkovitý (Campanula rapunculoides), zvonek kopřivolistý (Campanula trachelium), krtičník hlíznatý (Scrophularia nodosa), kostival hlíznatý (Symphytum tuberosum) a netýkavku malokvětou (Impatiens parviflora). Ojediněle se však můžeme setkat i s lilií zlatohlavou (Lilium martagon), jarmankou větší (Astrantia major), kyčelnicí cibulkonosnou (Dentaria bulbifera), či vzácným huseníkem chudokvětým (Arabis pauciflora).

    Druhové složení travin se příliš nemění, jednoznačně dominují ostřice chlupatá (Carex pilosa), ostřice lesní (Carex sylvatica), lipnice hajní (Poa nemoralis), bika bělavá (Luzula luzuloides) a strdivka jednokvětá (Melica uniflora). Nacházíme však také válečku lesní (Brachypodium sylvaticum).

    Cesta pokračuje krátkým úsekem kolem obdělávaného pole, čímž je na tomto místě ovlivněno také složení vegetace. Můžeme zaznamenat hojný výskyt kopřivy dvoudomé (Urtica dioica), jitrocelu většího (Plantago major), šťovíku kadeřavého (Rumex crispus), šťovíku tupolistého (Rumex obtusifolius), pelyňku černobýlu (Artemisia vulgaris), heřmánkovce nevonného (Tripleurospermum inodorum), bolševníku obecného (Heracleum sphondylium), bodláku kadeřavého (Carduus crispus), bodláku obecného (Carduus acanthoides), pcháče osetu (Cirsium arvense), pcháče obecného (Cirsium vulgare), vikve ptačí (Vicia cracca), mléče rolního (Sonchus arvensis) a mléče zelinného (Sonchus oleraceus). Nápadné jsou žlutě kvetoucí exempláře pryskyřníku prudkého (Ranunculus acris), pryskyřníku plazivého (Ranunculus repens), podbělu lékařského (Tussilago farfara) a mochny husí (Potentilla anserina), používané v lidovém lékařství zejména proti kolikovým bolestem a k přípravě kloktadel a obkladů. Uplatnění nachází také v kulinářství jako přísada do salátů a čajů. Častými druhy jsou ale také chrastavec křovištní (Knautia drymeia), třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), kerblík lesní (Anthriscus sylvestris), černohlávek luční (Prunella vulgaris), popenec obecný (Glechoma hederacea), sloužící k přípravě kloktadel při onemocněních dýchacích cest a tři druhy rozrazilů, rozrazil rezekvítek (Veronica chamaedrys), rozrazil perský (Veronica persica) a rozrazil rolní (Veronica arvensis). V podzimních měsících dominuje na tomto stanovišti slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus), původní v Severní Americe, která byla pěstována jako okrasná rostlina, zelenina i krmivo pro zvěř a na místech výsadby hojně zplaňuje.

    Trasa míjí rozcestník a pokračuje půl kilometru směrem k vyhlídkové terase na Horneku kolem rekreační chaty, u které je umístěna informační tabule s výčtem některých významných rostlinných druhů charakteristických pro tuto lokalitu. Na tomto místě můžeme sledovat výskyt dalších bylin, z nichž nejhojnější a nejnápadnější jsou pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias), s drobnými lístky podobnými jehličí a pryšec mnohobarvý (Euphorbia epithymoides). Oba při poranění uvolňují bílý jedovatý latex, který byl dříve v lidovém léčitelství používán proti bradavicím. Častá je také silenka nadmutá (Silene vulgaris) s nafouklým, téměř průsvitným kalichem, silenka nicí (Silene nutans), jejichž opylovači jsou noční motýli, neboť rozkvétají teprve v noci, jitrocel prostřední (Plantago media), penízek prorostlý (Thlaspi perfoliatum), jehož rodové jméno se vztahuje na tvar plodů, které se podobají malým mincím, pitulník horský (Galeobdolon montanum), pitulník postříbřený (Galeobdolon argentatum) a bukvice lékařská (Betonica officinalis). Je to stará léčivá rostlina s širokým uplatněním, jak dokládá staré římské rčení: „Tu pluribus virtutibus praeditus es quam betonica“, v překladu: „Jsi obdařen mnohými dobrými vlastnostmi jako betonika“, či italské přísloví: „Venda la tonica e compra la betonica“, tedy „Prodej kabát a kup si betoniku“. Kromě hluchavky bílé (Lamium album) nacházíme také hluchavku skvrnitou (Lamium maculatum) s esovitě prohnutou květní trubkou a hluchavku nachovou (Lamium purpureum) s květní trubkou rovnou. K dalším velmi častým druhům patří prvosenka jarní (Primula veris) se žlutooranžovými květy a nafouklým, odstávajícím kalichem a prvosenka vyšší (Primula elatior) se sírově žlutými květy a přitisklým kalichem, obě bohaté na vitamin C, ale také na jedovaté saponiny. Podle legendy vyrostly ze svazku klíčů, které vypadly sv. Petrovi na zem. Lidově jsou nazývány „petrklíče“ nebo také „housátka“. Z dalších bylin jmenujme řimbabu chocholičnatou (Pyrethrum corymbosum), rožec rolní (Cerastium arvense), ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea), kozlíček polníček (Valerianella locusta), sedmikrásku obecnou (Bellis perennis) a lnici květel (Linaria vulgaris). Nacházíme též kozinec sladkolistý (Astragalus glycyphyllos) a máčku ladní (Eryngium campestre), přizpůsobenou suchým stanovištím kožovitými listy a kořeny, dosahujícími až do hloubky dvou metrů. Po vytvoření plodů se celá rostlina oddělí a je větrem unášena, přičemž plody cestou vypadávají. Takovým rostlinám se říká „stepní běžci“.

    V bezprostředním okolí rekreačního objektu nacházíme několik zplanělých druhů. Barvínek menší (Vinca minor) je jedovatá rostlina, ze které bylo izolováno přes padesát druhů alkaloidů. Některé z nich se využívají při léčbě krevních chorob a zhoubných nádorů. Ve středověku byl spojován s čarodějnými silami a dodnes je obestřen řadou pověr a pověstí. Za povšimnutí stojí také trsy denivky plavé (Hemerocallis fulva) a z dřevin šeřík obecný (Syringa vulgaris).

    V oblasti Horneku zaznamenáváme velký výskyt rostlin z oblastí suchých a teplých, neboť slunná stanoviště s rozvolněným lesním krytem vytvářejí vhodné podmínky pro růst vegetace skalnatých „stepí“. Chráněné území leží na pravém břehu nad údolím Říčky, ve výšce 412 m n.m. a jeho rozloha činí 32,27 ha.

    Podél turistické stezky na vyhlídkové plošině a v jejím blízkém okolí začátkem jara bohatě kvete dymnivka dutá (Corydalis cava) s celokrajnými listeny, květy růžovočervenými, vzácněji fialovými, žlutobílými či bílými a dutou hlízkou, v menší míře se objevuje také dymnivka plná (Corydalis solida) s prstnatě dělenými listeny, špinavě fialovými až bledě růžovými květy a plnou hlízkou. Rostliny obsahují zejména v hlízce jedovaté alkaloidy, které se využívají při léčbě duševních nemocí. Semena dymnivek jsou rozšiřována mravenci. Rovněž nacházíme křivatec žlutý (Gagea lutea), mochnu písečnou (Potentilla arenaria), violku divotvárnou (Viola mirabilis), prvosenku jarní (Primula veris), prvosenku vyšší (Primula elatior), jaterník podléšku (Hepatica nobilis), hrachor jarní (Lathyrus vernus), kopytník evropský (Asarum europaeum), plicník lékařský (Pulmonaria officinalis), plicník měkký (Pulmonaria mollis), ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), pryšec chvojku (Euphorbia cyparissias), který slouží jako potrava pestře zbarvených housenek lišaje pryšcového a koniklec velkokvětý (Pulsatila grandis). V minulosti byl používán proti kašli, revmatismu, vodnatelnosti a zevně na vyrážky. Velmi nápadné jsou bohatě kvetoucí dříny (Cornus mas).

    V průběhu vegetačního období rozkvétají pryšec mnohobarvý (Euphorbia epithymoides), ožanka kalamandra (Teucrium chamaedris), tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria), plamének přímý (Clematis recta), šalvěj luční (Salvia pratensis), šalvěj hajní (Salvia nemorosa), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), silenka nadmutá (Silene vulgaris), silenka nicí (Silene nutans), rozrazil rozprostřený (Veronica prostrata), rozrazil vídeňský (Veronica vindobonensis), rozrazil ožankový (Veronica teucrium) a rozrazil lékařský (Veronica officinalis), který obsahuje účinné látky proti kašli, tuberkulóze, zánětu močových cest a povzbuzuje chuť k jídlu. Najít můžeme také zběhovec ženevský (Ajuga genevensis), rozchodník šestiřadý (Sedum sexangulare) a rozchodník ostrý (Sedum acre). V lidovém léčitelství byl doporučován jako prostředek napomáhající hojení hnisavých ran, vředů a plísňových onemocnění. Za povšimnutí stojí kakost krvavý (Geranium sanguineum), mateřídouška panonská (Thymus pannonicus), písečnice douškolistá (Arenaria serpilifolia), voskovka menší (Cerinthe minor), česnek planý (Allium oleraceum) a česnek žlutý (Allium flavum). Dále nacházíme tolitu lékařskou (Vincetoxicum hirundinaria), bělozářku větevnatou (Anthericum ramosum), krvavec menší (Sanguisorba minor), jahodník trávnici (Fragaria viridis), mařinku psí (Asperula cynanchica), rozchodník velký (Hylotelephium maximum), srpek obecný (Falcaria vulgaris), hrachor černý (Lathyrus niger), jitrocel prostřední (Plantago media), žluťuchu menší (Thalictrum minus), pampelišku červenoplodou (Taraxacum erythrospermum) a dobromysl obecnou (Origanum vulgare), obsahující éterické oleje, pro které je využívána v kulinářství, ale i ve farmacii při přípravě obkladů, koupelí a čajů. Poměrně často vidíme také kamejku modronachovou (Lithospermum purpurocaeruleum), bukvici lékařskou (Betonica officinalis), kakost krvavý (Geranium sanguineum), čistec přímý (Stachys recta), sesel sivý (Seseli osseum), řeřichu chlumní (Lepidium campestre), kerblík třebuli (Anthriscus cerefolium), jehož nať se používá jako koření do salátů a polévek, čičorku pestrou (Securigera varia), jetel ladní (Trifolium campestre), smldník alsaský (Peucedanum alsaticum), kokrhel luštinec (Rhinanthus alectorolophus), pitulník horský (Galeobdolon montanum), zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia) a huseník chudokvětý (Arabis pauciflora).

    Trávovité rostliny jsou zastoupeny především kostřavou žlábkovitou (Festuca rupicola), ovsíkem vyvýšeným (Arrhenatherum elatius), pěchavou vápnomilnou (Sesleria caerulea), válečkou lesní (Brachypodium sylvaticum), strdivkou sedmihradskou (Melica transsilvanica) a ostřicí nízkou (Carex humilis).

    V místech, kde vystupuje na povrch skalnaté vápencové podloží, můžeme nalézt sleziník routičku (Asplenium ruta-muraria) a sleziník červený (Asplenium trichomanes).

    Z dřevin se setkáváme nejčastěji s habrem obecným (Carpinus betulus), dubem zimním (Quercus petraea), teplomilným dubem pýřitým (Quercus pubescens), řečeným „šipák“, který je charakteristický svými nahnědlými, pýřitými letorosty a listy na rubu, zejména na žilkách, hustě chlupatými, dřínem jarním (Cornus mas), svídou krvavou (Cornus sanguinea), hlohem jednosemenným (Crataegus monogyna), brslenem bradavičnatým (Euonymus verrucosa), hrušní polničkou (Pyrus pyraster) a řešetlákem počistivým (Rhamnus catartica), jehož peckovice i kůra byly po úpravě používány jako projímadlo. Odtud také pochází jeho český i vědecký název, z řeckého kathairein, „čistím“. Z nezralých plodů bylo získáváno žluté barvivo. Nápadná je také růže bedrníkolistá (Rosa spinosissima), výrazně teplomilný druh, šířící se podzemními výběžky, s velmi četnými trny, mléčně bílými, nažloutlými, vzácně narůžovělými květy a hnědočernými kulatými šípky.

    Z vyhlídkové terasy na Horneku se vrátíme přibližně 500 metrů k rozcestníku, odkud botanická exkurze pokračuje po žluté značce do údolí Říčky. Stezka nejprve prudce klesá dubohabrovým lesem s příměsí javoru mléče (Acer platanoides), javoru babyky (Acer campestre), lípy srdčité (Tilia cordata), jasanu ztepilého (Fraxinus excelcior) a s přisazeným smrkem ztepilým (Picea abies) a pokračuje zhruba 1 km k potoku. V jejím okolí na jaře rozkvétají pestrobarevné koberce tvořené prvosenkou jarní (Primula veris), prvosenkou vyšší (Primula elatior), dymnivkou dutou (Corydalis cava), svízelem vonným (Galium odoratum), jaterníkem podléškou (Hepatica nobilis), sasankou hajní (Anemone nemorosa), zapalicí žluťuchovitou (Isopyrum thalictroides), ptačincem velkokvětým (Stellaria holostea), šťavelem kyselým (Oxalis acetosella) a orsejem jarním (Ficaria verna). Mladé rostliny orseje nejsou jedovaté, proto mohou být používány k přípravě salátů. Šťávy z orseje používali obyvatelé Alp a Pyrenejí k výrobě otrávených šípů. Vědecké rodové jméno patrně poukazuje na podobnost kořenových hlíz fíkům. Nápadný a častý je však také podbílek šupinatý (Lathraea squamaria), rostlina bez chlorofylu, parazitující na kořenech listnatých stromů, dále naše hojná orchidej hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis) nazvaný podle hnízdovitě propletených kořenů a kopytník evropský (Asarum europaeum).

    V pozdějším období nacházíme kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), kyčelnici cibulkonosnou (Dentaria bulbifera), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), zvonečník klasnatý (Phyteuma spicatum), žindavu evropskou (Sanicula europaea), bedrník obecný (Pimpinella saxifraga), bedrník větší (Pimpinella major), pryšec sladký (Euphorbia dulcis), pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides) a hruštičku menší (Pyrola minor), používanou při chorobách močových cest a prostatických potížích.

    Mezi trávami a jim podobnými rostlinami dominují ostřice chlupatá (Carex pilosa) a lipnice hajní (Poa nemoralis). Méně časté jsou ostřice srstnatá (Carex hirta), ostřice lesní (Carex sylvatica), ostřice prstnatá (Carex digitata), bika bělavá (Luzula luzuloides) a bika ladní (Luzula campestris).

    Sejdeme-li do údolí, druhová skladba bylinného patra se poněkud změní. V živinami bohatší vlhké půdě převažují širokolisté byliny, například pitulník horský (Galeobdolon montanum), kakost hnědočervený (Geranium phaeum), pryskyřník kosmatý (Ranunculus lanuginosus), jarmanka větší (Astrantia major), řeřišnice hořká (Cardamine amara), a vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia), obsahující prudce jedovaté saponiny. Ve středověku bylo vraní oko záludnou zbraní v rukách travičů. Bobule byla také používána jako talisman před morovou nákazou. Jeho květy, ač bez vůně či zápachu, jsou často vyhledávány masařkami, které pravděpodobně považují lesklý semeník za tekutinu. Pro tuto adaptaci jsou označovány jako tzv. šálivé květy. Vědecké rodové jméno je převzato z řecké mytologie. Bobule vraního oka symbolizuje jablko sváru, kterým Paris rozsoudil spor tří bohyň, Héry, Athény a Afrodíty o prvenství v kráse. Tyto čtyři mýtické postavy jsou představovány čtyřmi listy vraního oka.

    Z dřevin v údolí potoka nacházíme především olši lepkavou (Alnus glutinosa), jilm vaz (Ulmus laevis), javor klen (Acer pseudoplatanus), střemchu obecnou (Prunus padus), lísku obecnou (Corylus avellana) a vrbu bílou (Salix alba). Převládajícími keři jsou ostružiník a maliník (Rubus sp.).

    V bylinném patře převažuje kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), bolševník obecný (Heracleum sphondylium), kerblík lesní (Anthriscus sylvestris), svízel přítula (Galium aparine), popenec obecný (Glechoma hederacea), čistec lesní (Stachys sylvatica), kapustka obecná (Lapsana communis), pitulník horský (Galeobdolon montanum), pryskyřník kosmatý (Ranunculus lanuginosus), vrbina obecná (Lysimachia vulgaris) a vlaštovičník větší (Chelionidum majus).

    Po překročení potoka po železobetonovém můstku pokračuje botanická exkurze kolem vodárny po modré turistické značce. Častými rostlinnými druhy zde jsou kakost smrdutý (Geranium robertianum), mokrýš střídavolistý (Chrysosplenium alternifolium), křehkýš vodní (Myosoton aquaticum), česnáček lékařský (Alliaria petiolata), krabilice mámivá (Chaerophyllum temulum), netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere), netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora), jejichž české i vědecké jméno vystihuje schopnost plodů reagovat na dotek či otřes vymrštěním semen, pampeliška (Taraxacum sp.), řeřišnice hořká (Cardamine amara), řeřišnice nedůtklivá (Cardamine impatiens) a děhel lesní (Angelica sylvestris). Podle pověsti tuto léčivou bylinu ukázal lidem anděl, jak dokládá její vědecké i české jméno. Latinsky angelus, stejně jako staroslovansky dziegel, v překladu znamená „anděl“. Nacházíme také kostival lékařský (Symphytum officinale), rožec obecný (Cerastium holosteoides), ptačinec hajní (Stellaria nemorum), pcháč zelinný (Cirsium oleraceum) a barborku obecnou (Barbarea vulgaris), jejíž české i vědecké rodové jméno se týká skutečnosti, že ještě na svátek sv. Barbory, tj. začátkem prosince, lze z jejích zelených listů připravit salát. Toto stanoviště je také bohaté na výskyt kapradin. Nacházíme papratku samičí (Athyrium filix-femina), osladič obecný (Polypodium vulgare) a nejhojněji kapraď samec (Dryopteris filix-mas), lidově zvaný též „hadí“ nebo „čertovo žebro“, také „čarodějný“ nebo „svatojánský kořen“.

    Z trávovitých rostlin převažují sítina rozkladitá (Juncus effusus), ostřice srstnatá (Carex hirta), lipnice hajní (Poa nemoralis), pšeníčko rozkladité (Milium effusum) a kostřava obrovská (Festuca gigantea).

    Pokračujeme po modré značce krátkým příkrým sestupem na asfaltovou silnici. V tomto úseku je početně hojně zastoupen oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum), obsahující zvláště v oddenku velké množství alkaloidů, z nichž nejvýznamnější je akonitin. Je to jeden z nejprudších a nejrychleji působících známých jedů. Smrtelnou dávkou pro člověka je již několik gramů kořene oměje. Již ve středověku byl používán k výrobě otrávených šípů a návnad na dravou zvěř, zejména na lišky a vlky, odkud pochází jeho české i vědecké jméno. Květy oměje mohou být opyleny pouze čmeláky, kteří mají dlouhý sosák. Dále se vyskytuje starček Fuchsův (Senecio ovatus), kakost luční (Geranium pratense), turan roční (Erigeron annuus), kostival lékařský (Symphytum officinale), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), kerblík lesní (Anthriscus sylvestris), mrkev obecná (Daucus carota), pryskyřník kosmatý (Ranunculus lanuginosus), šťovík kadeřavý (Rumex crispus), šťovík tupolistý (Rumex obtusifolius), pcháč oset (Cirsium arvense), pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris), jitrocel větší (Plantago major), mochna husí (Potentilla anserina), jetel luční (Trifolium pratense), jetel plazivý (Trifolium repens), diviznu malokvětá (Verbascum thapsus) a chrastavec křovištní (Knautia drymeia).

    Silnice dále vede kolem stylové restaurace s názvem „Ranč U Jelena“ a stánku s občerstvením. Ráz vegetace je značně ovlivněný blízkostí obytných stavení, proto se můžeme setkat s větším zastoupením polních plevelů a ruderálních druhů rostlin. Patří k nim například truskavec ptačí (Polygonum aviculare), rdesno blešník (Persicaria lapathifolia), rdesno červivec (Persicaria maculosa), ptačinec prostřední (Stellaria media), zvaný dříve ptačinec žabinec, violka rolní (Viola arvensis), rozrazil perský (Veronica persica), zemědým lékařský (Fumaria officinalis), pěťour srstnatý (Galinsoga quadriradiata), pěťour maloúborný (Galinsoga parviflora) a drchnička rolní (Anagalis arvensis), jejíž nať se dříve používala při bolestech zubů, žlučníku, jater a přikládala se na vředy a rány. Věřilo se na její účinky proti hadímu uštknutí, měla dodávat odvahu, bystrost a dobrou náladu, což vyjadřuje její vědecké rodové jméno, řecky anagalao znamená „smát se“. Častý je také heřmánek terčovitý (Matricaria discoidea), bér zelený (Setaria viridis) a hořčice rolní (Sinapis arvensis), obsahující glykosid sinigrin, jehož štěpením vzniká hořčičná silice. Zevně se používá k přípravě kašovitých obkladů, při zánětech dýchacích cest a při revmatických onemocněních. Nacházíme také starček obecný (Senecio vulgaris). K běžným druhům patří i mléč rolní (Sonchus arvensis), barborka obecná (Barbarea vulgaris), lebeda lesklá (Atriplex sagittata) a zplanělý měsíček lékařský (Calendula officinalis), využívaný k léčbě špatně se hojících hnisavých ran, plísní a bércových vředů. Významné je jeho využití v kosmetice. Podle lidové tradice lze podle květů měsíčku předpovídat počasí: jestliže se ráno květy neotevřou, můžeme očekávat déšť. Dále nacházíme tři druhy pryšců, pryšec drobný (Euphorbia exigua), pryšec okrouhlý (Euphorbia peplus) a pryšec kolovratec (Euphorbia helioscopia), jehož květenství se otáčejí za světlem, jak vyjadřují jeho české i vědecké druhové jméno, řecky helios znamená „slunce“ a skopein je v překladu „dívat se“. Z travin jsou to pýr plazivý (Elytrigia repens) a zplanělá pšenice setá (Triticum aestivum), oves setý (Avena sativa) a ječmen obecný (Hordeum vulgare), pěstované jako obilniny. U plotu zahrady jsou vysazeny nepůvodní keře šeřík obecný (Syringa vulgaris) a zlatice převislá (Forsythia suspensa).

    Po levé straně pak následují louky a pastviny pro koně, ovce a kozy, po pravé straně suchá lesní stráň. V okolí cesty napravo nacházíme na jaře plicník lékařský (Pulmonaria officinalis), hrachor jarní (Lathyrus vernus), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), jaterník podléšku (Hepatica nobilis), mochnu jarní (Potentilla tabernaemontani), jejíž listy podle pověsti chrání před zlými kouzly, zběhovec plazivý (Ajuga reptans), prvosenku vyšší (Primula elatior), sasanku hajní (Anemone nemorosa), sasanku pryskyřníkovitou (Anemone ranunculoides), zapalici žluťuchovitou (Isopyrum thalictroides), violku srstnatou (Viola hirta), pomněnku lesní (Myosotis sylvatica), jahodník trávnici (Fragaria viridis), vítod větší (Polygala major), pryšec chvojku (Euphorbia cyparissias), pryšec sladký (Euphorbia dulcis), pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides) a ojediněle pryšec obecný (Euphorbia esula).

    V pozdějším období jsou nápadné zejména tyto žlutě kvetoucí druhy, divizna černá (Verbascum nigrum), divizna knotovkovitá (Verbascum lychnitis), devaterník velkokvětý (Helianthemum grandiflorum) a svízel syřišťový (Galium verum), který obsahuje látky způsobující srážení mléka a byl proto v minulosti používán k výrobě sýrů. Výtažky působí příznivě při zánětech močových cest a křečích hladkého svalstva. Zevně je využíván na popáleniny, vyrážky a vředy.

    Traviny jsou zde bohatě zastoupeny zejména lipnicí hajní (Poa nemoralis), kostřavou žlábkatou (Festuca rupicola), bikou ladní (Luzula campestris), strdivkou nicí (Melica nutans), strdivkou jednokvětou (Melica uniflora), ostřicí chlupatou (Carex pilosa), ostřicí prstnatou (Carex digitata) a ostřicí Micheliovou (Carex michelii).

    Z dřevin převažuje kalina obecná (Viburnum opulus) a krušina olšová (Frangula alnus), jejíž sušená kůra má mírně projímavé účinky, avšak jakákoliv část čerstvé rostliny vyvolává prudké dávení a průjmy, provázené velkými bolestmi.

    Nalevo od cesty na ohrazené spásané louce s chudým druhovým spektrem převažují ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), srha laločnatá (Dactylis glomerata), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), pampeliška (Taraxacum sp.), šťovík kyselý (Rumex acetosa), šťovík tupolistý (Rumex obtusifolius) a jetel luční (Trifolium pratense). Na jaře zde nacházíme kvetoucí podběl lékařský (Tussilago farfara) a sněženku podsněžník (Galanthus nivalis).

    Začátkem léta zde rozkvétá chrastavec rolní (Knautia arvensis), řebříček obecný (Achillea millefolium), kopretina bílá (Leucanthemum vulgare), řeřišnice luční (Cardamine pratensis), krvavec toten (Sanguisorba officinalis), jehož vědecké rodové jméno, znamenající v překladu „krvavá bobule“ se vztahuje na tvar a barvu květenství. Jedná se o starou léčivou rostlinu, využívánou k výrobě kloktadel a jako prostředek proti horečkám, zánětům trávicího traktu, průjmovým onemocněním a vředům. Hojná je také silenka širolistá (Silene latifolia), černohlávek obecný (Prunella vulgaris), kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris) a kozí brada luční (Tragopogon pratensis), jejíž české i vědecké rodové jméno, tragos znamená „kozel“ a pogon jsou v překladu „vousy“, se vztahuje na květy těsně po odkvětu, kdy ze zákrovů vyčnívají chlupy chmýru.

    Koncem léta a začátkem podzimu je nejnápadnějším druhem ocún jesenní (Colchicum autumnale). Jedná se o prudce jedovatou rostlinu, obsahující zejména buněčný jed kolchicin, zabraňující dělení buněk. Otrávené je také mléko koz a ovcí, které s trávou spásly i ocúnové listy. Ocún má neobvyklý životní cyklus, kvete na podzim a tobolky jsou zralé na jaře, proto byl dříve nazýván filius ante patrem, v překladu „syn před otcem“.

    U rozcestníku začíná poslední etapa botanické exkurze. Trasa má dvě alternativní zakončení. První možnost je pokračovat po silnici po žluté značce přibližně jeden kilometr na zastávku ČSAD Ochoz, Říčky. Po překročení můstku mineme dvě obytná stavení, v jejichž blízkosti můžeme zaznamenat olši lepkavou (Alnus glutinosa), břízu bradavičnatou (Betula pendula) a lípu srdčitou (Tilia cordata). V zahradě na jaře upoutá červeně kvetoucí kdoulovec japonský (Chaenomeles japonica). Asfaltová cesta stoupá kolem kamenitého svahu na okraji lesa na levé straně a nekosené louky na straně pravé. Na svahu jsou častými druhy kozí brada luční (Tragopogon pratensis), klinopád obecný (Clinopodium vulgare), kručinka barvířská (Genista tinctoria), jejíž větve, listy a květy obsahují žluté barvivo, dříve používané k barvení lnu a vlny, silenka nicí (Silene nutans), divizna černá (Verbascum nigrum) a čilimník nízký (Chamaecytisus supinus).

   Na louce dominují trávy, zejména lipnice obecná (Poa trivialis), lipnice luční (Poa pratensis), kostřava luční (Festuca pratensis), psárka luční (Alopecurus pratensis), ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), sveřep jalový (Bromus sterilis), sveřep bezbranný (Bromus inermis), bojínek luční (Phleum pratense), jílek vytrvalý (Lolium perenne), srha laločnatá (Dactylis glomerata) a ježatka kuří noha (Echinochloa crus-galli). Louka zarůstá třtinou křovištní (Calamagrostis epigejos).

    Z nápadně kvetoucích bylin nacházíme kopretinu bílou (Leucanthemum vulgare), kohoutek luční (Lychnis flos-cuculi), smolničku obecnou (Lychnis viscaria), komonici bílou (Melilotus alba), komonici lékařskou (Melilotus officinalis) a řepík lékařský (Agrimonia eupatoria), dodnes používaný proti jaterním a ledvinovým nemocem. Velmi hojný je kostival lékařský (Symphytum officinale), rozrazil perský (Veronica persica), rozrazil rezekvítek (Veronica chamaedrys), jetel luční (Trifolium pratense), jetel plazivý (Trifolium repens), kozinec sladkolistý (Astragalus glycyphyllos), kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris), zvonek rozkladitý (Campanula patula), řebříček obecný (Achillea millefolium), štírovník růžkatý (Lotus corniculatus), čičorka pestrá (Securigera varia), kakost luční (Geranium pratense), tolice dětelová (Medicago lupulina), vikev ptačí (Vicia cracca), jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata), jitrocel větší (Plantago major), mák vlčí (Papaver rhoeas), svlačec rolní (Convolvulus arvensis), opletník plotní (Calystegia sepium), lupina mnoholistá (Lupinus polyphyllus), obsahující především v semenech jedovaté alkaloidy a přeslička rolní (Equisetum arvense). Jarní nezelené, nevětvené lodyhy přesličky rolní jsou plodné, zatímco letní zelené, silně větvené lodyhy jsou sterilní a obsahují velké množství kyseliny křemičité, třísloviny, hořčinu a pěnivý saponin. Léčivé účinky přesličky byly známy už ve starověku, užívá se zejména při krvácení a kožních chorobách. V domácnostech byla využívaná také k leštění cínového nádobí a nebarveného nábytku. Lidově je nazývána „plivačka“, „přáska“, „stolička“ nebo „šmirglová tráva“. Nacházíme též rožec pětimužný (Cerastium semidecandrum), rožec rolní (Cerastium arvense) a kontryhel (Alchemilla sp.), který obsahuje třísloviny, hořčiny a éterický olej. Podle lidového léčitelství urychluje hojení ran, ekzémů, ulehčuje porod a v krmivu zlepšuje kvalitu mléka. Na listech lze často vidět kapky vody, vylučované buňkami po okraji listu, kterou středověcí alchymisté sbírali jako kouzelnou „rosu nebeskou“ a věřili, že je prostředkem k získání kamene mudrců. Odtud pravděpodobně pochází vědecký název rostliny. Lidově je kontryhel nazýván „husí nožka“, „husí drápky“, „husí tlapky“, „rosička“, „hvězdoš“, „přívratník“, „polní muškát“, „suknička“, nebo také „pláštíček Panny Marie“. Dále se vyskytují zlatobýl kanadský (Solidago canadensis), hadinec obecný (Echium vulgare), pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris), vlaštovičník větší (Chelidonium majus), turan roční (Erigeron annuus), čekanka obecná (Cichorium intybus), heřmánkovec nevonný (Tripleurospermum inodorum), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), hluchavka bílá (Lamium album) a mochna husí (Potentilla anserina). Nacházíme však také kakost hnědočervený (Geranium phaeum), pryskyřník plazivý (Ranunculus repens), pryskyřník kosmatý (Ranunculus lanuginosus) a pryskyřník prudký (Ranunculus acris).

    Ojediněle se zde vyskytuje keřovitá vrba jíva (Salix caprea), vrba křehká (Salix fragilis) a vrba nachová (Salix purpurea).

    Cesta pokračuje smíšeným lesem tvořeným převážně habrem obecným (Carpinus betulus), dubem zimním (Quercus petraea), modřínem opadavým (Larix decidua), javorem babykou (Acer campestre), javorem mléčem (Acer platanoides), bukem lesním (Fagus sylvatica), jeřábem ptačím (Sorbus aucuparia) a trnovníkem akátem (Robinia pseudacacia) s vtroušenou břízou bělokorou (Betula pendula), topolem osikou (Populus tremula), topolem bílým (Populus alba), zvaným linda a ořešákem královským (Juglans regia), z něhož se získávají prostředky zastavující krvácení a snižující hladinu cukru v krvi. Semena obsahují olej, který má využití v kulinářství a v kosmetice. Výtažek ze zelených slupek slouží k barvení vlasů na kaštanový odstín. V keřovém patře převládá ostružiník (Rubus sp.).

    Bylinný porost tvoří především šťavel kyselý (Oxalis acetosella), kakost smrdutý (Geranium robertianum), vrbina penízkovitá (Lysimachia nummularia), svízel bílý (Galium album), svízel vonný (Galium odoratum), svízel přítula (Galium aparine), třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), mléčka zední (Mycelis muralis), kapustka obecná (Lapsana communis), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), kerblík lesní (Anthriscus sylvestris), česnáček lékařský (Alliaria petiolata), jahodník truskavec (Fragaria moschata), měrnice černá (Ballota nigra), krtičník hlíznatý (Scrophularia nodosa), řeřišnice hořká (Cardamine amara) a tři druhy zvonků, zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia), zvonek řepkovitý (Campanula rapunculoides) a zvonek kopřivolistý (Campanula trachelium). Vyskytují se zde však také čtyři vrbovky, vrbovka malokvětá (Epilobium parviflorom), vrbovka chlupatá (Epilobium hirsutum), vrbovka růžová (Epilobium roseum) a vrbovka úzkolistá (Epilobium angustifolium). Jejich semena mají nápadně dlouhý chmýr, který býval příležitostně používán na výrobu knotů. Ojediněle můžeme nalézt sadec konopáč (Eupatorium cannabinum) a samorostlík klasnatý (Actaea spicata), obsahující jedovatý protoanemonin, způsobující zvracení a průjem, ve velkých dávkách i mdloby až bezvědomí. V lidovém léčitelství býval používán při astmatických záchvatech, proti vyrážkám, revmatismu a k léčbě moru. Latinské rodové jméno připomíná hrdinu řeckých bájí Aktaeona, kterého bohyně lovu Artemis proměnila v jelena a nechala ho uštvat jeho vlastními loveckými psy, omámenými bobulemi samorostlíku. Tato lokalita je také velmi bohatá na výskyt několika druhů jestřábníků.

   Z travin převládají třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea), třtina křovištní (Calamagrostis epigejos), srha hajní (Dactylis polygama), srha laločnatá (Dactylis glomerata), sveřep Benekenův (Bromus benekenii), sveřep měkký (Bromus hordeaceus), bika bělavá (Luzula luzuloides), lipnice hajní (Poa nemoralis), pšeníčko rozkladité (Milium effusum), ostřice chlupatá (Carex pilosa) a ostřice srstnatá (Carex hirta).

   Druhé možné zakončení botanické exkurze je následovat modrou značku vedoucí kolem Ochozské jeskyně a jeskyně Pekárna do Ochozu. Cesta vede asi 2,5 km smíšeným lesem s převahou habru obecného (Carpinus betulus), javoru klenu (Acer pseudoplatanus), javoru mléče (Acer platanoides), javoru babyky (Acer campestre), buku lesního (Fagus sylvatica), dubu zimního (Quercus petraea), lípy srdčité (Tilia cordata), jilmu habrolistého (Umlus minor), jilmu drsného (Ulmus glabra), olše lepkavé (Alnus glutinosa), jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior) a lísky obecné (Corylus avellana). Na mnoha místech je přisazen smrk ztepilý (Picea abies), někde tvoří souvislé porosty s velmi ochuzeným bylinným patrem.

    Keřové patro je tvořeno především brslenem bradavičnatým (Euonymus verrucosa), kalinou obecnou (Viburnum opulus), ostružiníky a maliníky (Rubus sp.), bezem černým (Sambucus nigra) a bezem červeným (Sambucus racemosa). Květy bezu černého tvoří ploché deštníkovité vrcholíky nebo kytky, plody jsou černé a dřeň uvnitř větví má bílou barvu. Bez červený, dříve zvaný bez hroznatý, má květy ve vzpřímených vrcholičnatých latách, svítivě červené plody a žlutohnědou dřeň uvnitř větví. Na slunných stráních nacházíme dřišťál obecný (Berberis vulgaris). Kůra a kořeny dřišťálu obsahují žluté barvivo, využívané dříve k barvení kůže a textilií. Jedovatý alkaloid berberin je používán ve farmacii jako přísada do projímadel, kloktadel, při zánětech močových cest a chorobách jater a žlučníku. Plody dřišťálu jsou oblíbenou pochoutkou ptáků. Obsahují velké množství vitaminu C a organických kyselin, zejména kyseliny jablečné a jsou proto používány k přípravě čajů a marmelád. Tvrdé dřevo je tradiční surovinou k výrobě párátek a intarzovaného nábytku. Květní tyčinky jsou citlivé na dotek a při podráždění opylujícím hmyzem se sklopí a uvolní pylová zrna. Dřišťálové keře jsou v zemědělských oblastech intenzivně mýceny, neboť jsou mezihostiteli velmi nebezpečné rzi travní (Puccinia graminis), která napadá obilniny. Na úpatí suťových svahů suťových svahů se ojediněle vyskytuje lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), patřící mezi naše nejjedovatější rostliny, který obsahuje zejména v kůře glykosid dafnin a prudce dráždivý pryskyřičný jed mezerein, poškozující především trávicí soustavu. Těžkou otravu může, podle literatury, způsobit požití 5–8 peckovic, smrtelná dávka pro člověka je 10–12 peckovic. Pro ptáky požití plodů není nebezpečné, neboť nestrávená semena jsou vylučována s trusem. Bolesti hlavy a nevolnost může vyvolat i vdechování intenzivní vůně nádherných purpurově růžových, až karmínově červených květů. Lidové názvy, jako například „hadí dřevo“, „vlčí lýčí“, či „čertův keř“ poukazují na nebezpečí otravy. Vědecké rodové jméno připomíná pověst o nejkrásnější nymfě Dafné, která neopětovala lásku boha Apollóna a ve snaze uniknout jeho pronásledování, proměnila se ve vavřínový strom.

    V bylinném podrostu nacházíme v blízkosti potoka přesličku poříční (Equisetum fluviatile) s hladkou lodyhou a áron východní (Arum cylindraceum), obsahující, především v oddenku, saponiny a glykosid, jehož štěpením se uvolňuje kyanovodík. Sušením nebo varem se jedovatost ztrácí a v dobách hladu býval oddenek áronu konzumován. V lidovém léčitelství se uplatňoval jako lék proti dušnosti. Mouchy a jiný hmyz láká áron zápachem tlející mršiny, který vydává květní palice. Květenství funguje jako dokonalá jámová past. Hmyz sklouzne po hladkém toulci do jeho svinuté báze s nektarem, opatřené chlupy, které mu však brání v cestě ven. Po opylení květů toulec zvadne a hmyz je osvobozen. K hojným druhům patří hrachor jarní (Lathyrus vernus), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), kopytník evropský (Asarum europaeum), plicník lékařský (Pulmonaria officinalis), plicník tmavý (Pulmonaria obscura), kuklík městský (Geum urbanum), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), kokořík vonný (Polygonatum odoratum) a na suťových svazích jaterník podléška (Hepatica nobilis) a kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), vzácně také oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum) a měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva). V průběhu vegetačního období rozkvétá chrastavec křovištní (Knautia drymeia), kerblík lesní (Anthriscus sylvestris), starček Fuchsův (Senecio ovatus), zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia), zvonek řepkovitý (Campanula rapunculoides), zvonek kopřivolistý (Campanula trachelium) a velmi hojná netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere) a netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora). Zejména v místech, kde probíhají lesní práce, zaznamenáváme vyšší koncentraci ruderálních rostlinných druhů, především kopřivy dvoudomé (Urtica dioica), turanu ročního (Erigeron annuus), pelyňku černobýlu (Artemisia vulgaris), šťovíku tupolistého (Rumex obtusifolius), lopuchu většího (Arctium lappa) a lopuchu menšího (Arctium minor). Na vymýcených lesních plochách jsou nepřehlédnutelné skupiny vrbovky úzkolisté (Epilobium angustifolium) a třezalky tečkované (Hypericum perforatum).

    Zastoupení travin odpovídá charakteru lesa, výrazně převažuje lipnice hajní (Poa nemoralis), sveřep Benekenův (Bromus benekenii), srha laločnatá (Dactylis glomerata) a ostřice chlupatá (Carex pilosa).

    Trasa je zakončena na hranici CHKO Moravský kras, kde si ještě můžeme povšimnout několika dalších rostlinných druhů. Z dřevin to jsou jírovec maďal (Aesculus hippocastanum) a topol černý (Populus nigra), jehož pupeny se využívají k přípravě mastí na popáleniny, opuchliny a ke kosmetickým účelům. Z bylinných druhů upoutá trs rákosu obecného (Phragmites australis) a žlutě zářící ostrůvky blatouchu bahenního (Caltha palustris), jehož semena mohou být rozšiřována vodou, neboť se udrží na hladině. Blatouch patří mezi jedovaté rostliny, protože obsahuje protoanamonin. V lidovém léčitelství byl v minulosti používán jako silné projímadlo a prostředek močopudný. Šťáva z květů sloužila k barvení másla, nerozkvetlá poupata jako náhražky kaparů a listy k přípravě bylinkového salátu, což někdy vedlo ke slabším otravám. Rostlina má ostře hořkou chuť, pro kterou se jí dobytek při pastvě vyhýbá.

    Při návratu do Brna je vhodné pokračovat polní cestou v délce asi půl kilometru do Ochozu na zastávku ČSAD proti restauraci U Votrubů. Cestou si ještě můžeme povšimnout pupalky dvouleté (Oenothera biennis) a pupalky malokvěté (Oenothera parviflora), jejichž opylovači jsou převážně noční motýli, neboť květy se otevírají kolem 18. hodiny večerní a voní zvláště v noci a také ostrožky stračky (Consolida regalis), která byla dříve ceněnou léčivou rostlinou, používanou k rychlému zacelování ran. Odtud zřejmě pochází její vědecké rodové jméno Consolida, znamenající v překladu „uzdrav“. Sušených květů, které obsahují modrý glykosid delfinin, se dříve používalo k barvení cukrovinek.