Příjem vody u suchozemských želv

Se stravou těsně souvisí dostatek tekutin. V ideálních podmínkách pijí podle mých zkušeností mediteránní želvy minimálně. Zvýšený příjem vody indikuje vždy buď nevyhovující podmínky nebo nemoc zvířete. Jedním z nejodolnějších druhů vůbec z tohoto pohledu je želva stepní (Testudo horsfieldi) která přečkává až devět měsíců v hybernaci a v podmínkách polopouště se i v sezóně dostane k vodě jen ojediněle (ta je navíc většinou alespoň mírně slaná). Suchozemské želvy proto s vodou velmi dobře hospodaří – většinu jí získávají z potravy. Za suchého a teplého počasí se zahrabávají do substrátu alespoň tak, aby měkké části těla byly co nejvíce ve vlhku pod povrchem půdy. Přebytečnou vodu zadržují v análním vaku, z nějž ji čerpají v období opravdového nedostatku. Anální vak pak vyprazdňují nejčastěji za silnějšího deště, při páření nebo na svoji obranu.

V případě žízně želvy ve volné přírodě buď v dešti chytají jednotlivé kapky do otevřené tlamy nebo vyhledávají louže, ze kterých pijí. I když se občas doporučuje ponechat želvám ve venkovním výběhu volný přístup k vodě, není to pravděpodobně nutné. Želvy pijí ze stojaté vody, která je plná sinic a bakterií, jen velmi málo. Je obvykle lepší celý venkovní výběh jednou týdně pořádně zalít – želvy mají možnost se napít, obvykle se i vyprázdní. Pravidelným kropením lze podpořit i aktivitu samců, kteří obvykle po „dešti“ velmi ochotně páří.

 
Správně 'nacucané' mládě želvy žlutohnědé zavrtané ve vlhkém substrátu vypadá jako kulička. Při delším 
obtěžování často vypustí anální tekutinu na svoji obranu.

Největší riziko dehydratace existuje u želv mladých, dlouhodobě chovaných doma v suchém prostředí nebo nesprávným zimováním při nízké vlhkosti vzduchu. V domácích podmínkách výběhu musíme počítat s konstantně suchým vzduchem nejen přes den, ale i v noci. Musíme proto želvě nechat možnost se zahrabat na noc například do hromady listí, kde si vytvoří vlastní mikroklima, výběh občasně rosit (nebo spíše decentně zalévat). Pokud chcete nabídnout želvám vodu, je nezbytné ji pravidelně denně vyměňovat. Je lépe však spíše nabídnout želvě alespoň zčásti svěží, čerstvě opláchnutou potravu, na níž značná část vody ulpí. Jednou za týden je výhodné želvu koupat, protože tak uvidíme, jak se jí žije. Pokud pravidelně při koupeli pije, nejsou podmínky domácího chovu ideální. Želvu však koupeme ve vlažné vodě, a to pouze tehdy, pokud je aktivní. Sloupec vody by neměl být vyšší než je horní okraj krunýře, aby želva vždy dosáhla na dno.

Samostatnou kapitolou jsou mláďata velmi citlivá na dehydrataci. Jedním z důvodů, proč se mláďata sluní a aktivují jen krátce, je právě rychlá ztráta tekutin na Slunci  nebo pod lampou. V každém teráriu musí být proto kromě suché a teplé zóny i chladnější a vlhký (občasně až téměř mokrý!) kout, kam se želva zahrabe. Na druhou stranu přijímají mladé želvy vodu celým povrchem těla, takže k dostatečnému přísunu tekutin jim stačí noční nebo téměř celodenní pobyt ve vlhkých pilinách či ve vlhkém bukovém listí. Miska s vodou je proto jen zbytečným potenciálním zdrojem infekce.

Zpět na hlavní stranu        Vhodná potrava suchozemských želv