CATCACEAE
 
Vít Grulich
Katedra systematické botaniky a geobotaniky PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno
 
(prosloveno při slavnostním zasedání KSBG ke dni 25. 11. 1995)
 
Milí přátelé, vážená učená společnosti!
 
Dovolte mi, abych Vás seznámil při dnešní slavnostní příležitosti s nejnovějším objevem taxonomicko-chorologických výzkumů jižní Moravy. Tento objev je možno bez nadsázky nazvat mimořádnou událostí v dějinách scientiae amabilis a nestydím se jej prezentovat jako počin hodný následovníka otců zakladatelů našeho ústavu. Jeho aspirace však dokonce překračují okruh problémů, jimiž se zabývá věda o rostlinách, a jak uslyšíte dále, činí si právo na dosažení nejvyšších vědeckých met.
O co tedy jde? Při intenzivním studiu flóry a vegetace byli v našem takřka dokonale probádaném středoevropském prostoru objeveni zástupci nové rostlinné čeledi. Překvapením i pro zasvěcené je fakt, že tyto nové druhy nejsou žádné mikroskopické, natož submikroskopické struktury a lze je bez problému pozorovat pouhým okem. Tyto květiny, jak vyšlo najevo při studiu fundamentálních botanických pramenů z pera největších osobností historie světové botaniky, tyto květiny totiž patří do příbuzenské skupiny, která těmto autoritám nezůstala utajena. Pro tuto příbuzenskou skupinu je nejvhodnější užít název, který použil již badatel, který prvně zavedl pojem čeleď do botaniky - ano, slavný Antoine Laurent de Jussieau. Ten tyto květiny pojmenoval výstižným Catcaceae, česky katkovité. Ovšm první, kdo tyto rostliny uvedl do světa vědy, byl nestor systematické biologie, sám Carl von Linné. Bohužel, první vydání jeho Species plantarum není v naší přebohaté knihovně k dispozici, ale víme, např. z pera dalšího věhlasného botanika, Augusta Pyrama De Candolla, že Linné tyto taxony znal. Dokazuje to faksimile z 3. svazku jeho stěžejního díla, které si dovoluji nechat kolovat. Povšimněte si, že De Candolle, který sám používal jako základní systematickou jednotku řád, uvádí řád Catcae i bohatou synonymiku. Nomenklatorickým typem čeledi je rod Catcus - česky katka. Do vědecké literatury toto jméno zavedl, jak jsem již naznačil, sám Linné. Důkazem je opět faksimile z Indexu kewensis z naší knihovny.
Na tomto místě mi dovolte krátkou odbočku k etymologii. Jak známo, latinská slova, končící na -us jsou obvykle rodu mužského, s výjimkou stromů, jejichž jména jsou zásadně rodu ženského. Když jsem bádal nad ortografií typového rodu naší čeledi, všiml jsem si, že Linné použil toto jméno jako maskulinum. Někteří pozdější autoři však použili toto jméno jako femininum a dlužno podotknout, svým způsobem to neznělo cize - uvažte třeba jméno druhu Catcus alba. Po dlouhém přemítání jsem se skutečně vrátil a ve vědeckém názvu považuji za jedině správnou Linnéovu ortografii. Důvod je nejen otázkou priority, ale také věcný. Těžko bychom v naší učené společnosti uspěli, kdybychom se pokoušeli ospravedlnit, že tento rod obsahuje dřeviny, natož dřeva. Pro národní jmenosloví tyto zásady samozřejmě neplatí, takže tam klidně užívejme feminin.
Nyní se podívejme na konkrétní objevy druhů z čeledi Catcaceae v jihomoravském prostoru. Dosavadní bádání ukázala, že ani jeden studovaný druh nejde ztotožnit s tím, co bylo dosud v rodu popsáno. První druh intenzivně sleduji už několik let. Tento druh je na jižní Moravě autochtonní. Je poměrně nápadný, má velmi typický zemitý charakter. Je ekologicky velmi plastický - najdeme jej ze všech zkoumaných druhů v největším spektru fytocenóz. Obzvláště upozorňuji na skutečnost, že je na bázi vystoupavý - to proto, že se často vyskytuje i na stanovištích periodicky a nebo dokonce i trvale ovlivněných proudící či stojatou vodou. Z tohoto důvodu si dovoluji navrhnout tomuto druhu jméno Catcus submersus - katka ponořená. Vyskytuje se v různých částech jižní Moravy, ale mimořádně hojně v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Vyznačuje se specifickým typem šíření, který bychom mohli označit jako bicyklochorii. Zvláštností tohoto taxonu je jeho repelentní účinek na bodavý hmyz, který by mohl být využit i v jiných teritoriích, než pouze na jižní Moravě. Jak jsem se doslechl z dobře informovaných kruhů blízkých aplikovanému výzkumu, připravuje se pokusná introdukce tohoto taxonu i do zahraničního prostředí.
Druhým, nepochybně autochtonním taxonem je poněkud méně nápadná, drobnější květina. Po morfologické stránce je subtilnější než druh předešlý. Jejím typickým znakem je ekologická specializace. Najdeme jej v neuzavřené vegetaci určitých sukcesních stádií, dá se tedy označit za typického průvodce pionýrských společenstev. Na jižní Moravě byl tento taxon dosud nalezen na více lokalitách, zejména v okolí Brna a v Bílých Karpatech. Zpravidla se na lokalitách vyskytuje v doprovodu juvenilních exemplářů nejrůznějších druhů. Pro určitý vztah k rodu Sparmannia byl tento druh nazván jako Catcus sparmanniiformis - katka lipkovitá.
Dalším studovaným druhem je druh, který se ve zkoumaném prostoru objevil teprve nedávno. Je tedy možné ho označit za neofyta. Je štíhlý, leč ve společenstvu velmi nenápadný. U tohoto druhu byl učiněn snad nejfantastičtější objev v historii moderní botaniky. Jeho specifikem je totiž dělení buněk. Abych vysvětlil - ačkoli normálně roste, při podrobném, mnohokrát opakovaném zkoumání bylo zjištěno, že jeho dělivá pletiva nefungují standardním způsobem, totiž že netvoří mitózu. Podle nejnovějších informací se o tento jev zajímají přední světové genetické laboratoře a nechci se neskromně chlubit, v kuloárech se již šeptá něco o návrhu, směřujícímu k Nobelově nadaci. Tento taxon pochází nejspíše ze severu, pravděpodobně z Valašska nebo ze Slezska. Osobně bych si přál, aby se jako neofyt nestal jen tak obyčejným efemerofytem nebo epekofytem, ale aby zde zapustil hlubší kořeny jako neoindigenofyt. Vzhledem k cytologické specifičnosti navrhuji předběžně pro tento taxon jméno Catcus paradoxus - katka podivná.
Posledním druhem, o němž chci dnes hovořit, je taxon, s jehož autochtonností v našem prostředí to není úplně jasné. Má velmi široký areál, často byl pozorován v Galii zaalpské, ačkoli bylo zjištěno, že pravděpodobně pochází ze Sudet. Tento taxon vyniká zvláštními schopnostmi. Když se objeví, okamžitě je ho všude plno. Je velmi přizpůsobivý, dokáže se zapojit do nejzůznějších typů společenstev a ve všech je hned doma. Lze jej tedy bezpochyby označit jako taxon invazní. Rubem této schopnosti je ovšem něco jako určitá těkavost, nestálost či přelétavost, nicméně podle posledních pozorování se zdá, že se u něj projevují určité prvky stabilizace. Z výše uvedeného vyplývá i návrh jména: Catcus peregrinus - katka stěhovavá.
 
Vážené učené grémium, dovolte, abych na tomto místě předal čtyřem členkám našeho společenství, které se nejvíce zasloužily o tyto převratné objevy, exempláře nově popsaných druhů. Děkuji Vám za pozornost.
 
 
(Publikováno ve Sborníku statí a projevů ze slavnostních zasedání Botanického kroužku, MU Brno 1995.)
Titulní stránka Katedry systematické botaniky a geobotaniky