Vypsaná témata bakalářských a diplomových prací
/ Proposed topics of bachelor and master theses
(témata již zadaná poskytuje stránka zpracovávaných prací)

Katedra botaniky vypisuje témata bakalářských a diplomových prací v následujících okruzích:


Jak má student postupovat při výběru tématu

1. Vybrat si tématické okruhy, které ho zajímají, a seznámit se s vypsanými tématy.
2. Přečíst si odbornou literaturu k daným tématům.
3. Vybrat si jedno nebo několik témat, které vyhovují vlastním představám, zájmům a možnostem. Zejména je třeba udělat volbu mezi prací převážně v laboratoři, v herbáři, u počítače nebo v terénu. U prací převážně terénních je možné zvolit buď práci na jednom místě, zpravidla na trvalých plochách, kde je obvykle možnost využívat pohodlí terénní stanice, nebo práci ve větším území, která sice skýtá více radosti z cestování, nicméně s sebou nese veškeré nepohodlí terénní práce.
4. Navštívit učitele, který vypisuje vybrané téma, k nezávazné konzultaci. Je vhodné navštívit i více učitelů, pobavit se s nimi o několika různých tématech, a vybrat si jedno z nich až po zralé úvaze.
5. Pustit se do práce na tématu podle pokynů učitele. Je nezbytné, aby aktivita byla na straně studenta, tzn. aby sám studoval literaturu, s její pomocí dělal vlastní výzkumné práce a podle potřeby přicházel za svým vedoucím na konzultace s konkrétními problémy.
Důležitá poznámka: Výběr tématu neodkládejte! Ideální je začít pracovat hned v prvním ročníku, ale nejzazší termín, kdy student musí mít jasno ve výběru tématu, je jarní semestr 2. ročníku (před začátkem vegetační sezóny).

 

Okruh 1. Biosystematické studie v čeledích Asteraceae, Poaceae, Cyperaceae a Brassicaceae

  • Cirsium erisithales × C. oleraceumBreeding systémy u pcháčů (Cirsium) - vztah k přirozené mezidruhové hybridizaci
    (vypisuje: P. Bureš, bližší informace: bures@sci.muni.cz, tel. 549493351)
    Mezi středoevropskými pcháči dochází velmi často ke vzniku mezidruhových hybridů. Ochota tvořit mezidruhové hybridy je velmi rozdílná vedle druhů tvořících hybridy často - pcháč šedý (Cirsium canum), p. zelinný (C. oleraceum), p. potoční (C. rivulare), p. bahenní (C. palustre), p. bezlodyžný (C. acaule) - existují druhy, které buď nehybridizují vůbec nebo jen velmi zřídka - p. rolní (C. arvense), p. krátkohlavý (C. brachycephalum), p. obecný (C. vulgare), p. kulatohlavý (C. eriophorum); p. různolistý (C. heterophyllum), p. panonský (C. pannonicum) leží intenzitou hybridizace mezi těmito skupinami.
    Testování frekvence samosprášení (autogamie) je možné pomocí jednoduchých pokusů přímo v terénu. Zakrýváním úborů pomocí pytlíků z mlynářského hedvábí a následným počítáním vyvinutých nažek. Smyslem diplomové práce by bylo analyzovat optimálně 5-10 populací zmíněných českých druhů pcháčů s cílem stanovit u jednotlivých druhů frekvenci samosprašností.
  • Lůžko úboru napadené nažkovými predátory, nosatec Rhinocyllus conicus a vrtule Urophora cardui <br>http://res2.agr.ca/lethbridge/weedbio/agents/arhicon_e.htm <br>http://www.ento.vt.edu/~kok/Biological_Control/Scanned%20Images/Canada%20Thistle/CT_web/Urophora%20cardui.JPGPredace nažek pcháčů a jejich kříženců
    (vypisuje: P. Bureš, bližší informace: bures@sci.muni.cz, tel. 549493351)
    Rod Cirsium je typický častou mezidruhovou hybridizací. V přírodě k této hybridizaci dochází mezi různými druhy s různou intenzitou (viz předchozí obrázek).
    Čtyři hlavní alternativní hypotézy pro distribuci herbivorů rostlin byly doposud potvrzeny v populacích hybridních hostitelských rostlin: (i) Aditivní hypotéza: hybridní rostliny jsou intenzitou napadení herbivory uprostřed mezi rodičovskými druhy (ii) Dominantní hypotéza: rezistence hybrida je podobná rezistenci jednoho z rodičů; - (iii) Hybridně senzitivní hypotéza: denzita parazitů na hybridu je větší než u rodičovských druhů; - (iv) Hybridně rezistentní hypotéza: hybridi jsou vůči parazitům více rezistentní než rodičovské druhy. Tyto hypotézy byly dosud testovány u různých kříženců ryb. U rostlin byly testovány hlavně u listožravých housenek parazitujících na listech druhů a kříženců vrb, dubů, topolů, jilmů, olší a borovic.
    Smyslem diplomové práce by bylo testování těchto hypotéz na často se křížících druzích rodu Cirsium. Diplomant by hodnotil: (i) prevalenci, procentické napadení rostlin v rámci hostitelské populace; (ii) intenzitu, průměrný počet parazitů na napadeném úboru; (iii) abundanci, průměrný počet parazitů na potenciální hostitelské rostlině; následně pak rovněž (iv) destrukci nažek, poměr mezi zničenými nažkami a obvyklým počtem nažek v úboru hostitelské rostliny.
    Zpracování by vycházelo ze sběru vzorků úborů z vybraných populací dvou rodičovských druhů a jejich hybrida. Tyto vzorky - úbory by byly sbírány do sáčků skladovaných při pokojové teplotě. Vylíhlí parazité by byli hodnoceni a determinováni ve spolupráci se specialisty (Dr. J. Kinkorová a Mgr. J. Skuhrovec, Př.F. UK Praha, Dr. T. Pavlíček, Univ. Haifa).
  • CarexVelikost genomu u ostřic
    (vypisuje: P. Bureš, bližší informace: bures@sci.muni.cz, tel. 549493351)
    Rod Carex - ostřice - patří mezi poměrně bohaté v rámci naší flóry. Zahrnuje v České republice téměř 90 taxonů druhové a poddruhové úrovně. Jednotlivé taxony jsou evolučně, ekologicky a fytogeograficky značně diverzifikované. Znalosti o jejich rozšíření a tudíž i podmínkách prostředí jsou v současné době intenzivně studovány. Naopak chromosomové počty jsou v důsledků nepravidelností spojených s abnormitami ve stavbě chromosomů (holokinetické chromosomy bez lokalizované centromery) známé jen slabě. Ostřice se jeví jako zajímavý modelový objekt pro studium adaptivních vlastností velikosti genomu.
    Studium velikosti genomu by spočívalo ve (i) sběru živého materiálu v různých částech ČR tak, aby bylo pokryto alespoň 50 % druhové bohatosti rodu u nás a při tom každý ze studovaných druhů byl reprezentován alespoň 3 vzájemně vzdálenými populacemi. Získané vzorky - 5 jedinců z populace by (ii) analyzovány průtokovou cytometrií s cílem zjistit velikost jejich jaderné DNA. Získané výsledky by (iii) byly korelovány s environmentálními faktory, podmiňujícími rozšíření jednotlivých druhů. Cílem by bylo (iv) nalézt adaptivní vztah mezi těmito faktory a velikostí genomu. Konzultanti diplomové práce - specialisté na taxonomii, rozšíření a ekologii rodu Carex - Doc. V. Grulich, Ing. R. Řepka - MZLU).
  • Hybridizační experimenty v podrodu Pilosella (Asteraceae)
    (vypisuje: O. Rotreklová)
    Anotace: Jestřábníky podrodu Pilosella (Asteraceae) je možno rozdělit do dvou skupin - základní druhy a druhy hybridogenní. Morfologické charakteristiky a cytotypy hybridogenních druhů odpovídají kombinaci vlastností předpokládaných rodičů. V některých případech je ovšem zřejmé, že určité taxony mohly vznikat opakovaně a že se na jejich vzniku mohly podílet rozdílné cytotypy předpokládaných rodičovských druhů. Hybridizační experimenty mohou pomoci poznat, které cytotypy a morfotypy rodičovských druhů se nejlépe kříží a s jakým výsledkem a které se tedy mohly podílet na vzniku hybridogenních taxonů.
    Postup: Student provede hybridizační experimenty mezi různými cytotypy vybraných druhů. Sexuální druhy budou sloužit jako mateřské rostliny, apomiktické druhy jako donoři pylu. Na základě počtu zralých nažek provede srovnání úspěšnosti jednotlivých experimentů. Ze zralých nažek vypěstuje rostliny, u nichž provede srovnání ploidní úrovně, způsobu rozmnožování a morfologických charakteristik s rodičovskými druhy.
    Literatura
    Krahulcová A. et Krahulec F. (2000): Offspring diversity in Hieracium subgen. Pilosella (Asteraceae): new cytotypes from hybridization experiments and from open pollination. - Frag. Flor. Geobot. 45(1): 239-255.
    Krahulcová A., Krahulec F et Chapman H.M. (2000): Variation in Hieracium subgen. Pilosella (Asteraceae): what do we know about its sources? - Folia Geobot. 35: 319-338.
  • Hieracium densiflorum Tausch v ČR - cytogeografie a přirozená hybridizace
    (vypisuje: O. Rotreklová; konzultant Jindřich Chrtek, Botanický ústav AV ČR)
    Anotace: H. densiflorum je jestřábník z podrodu Pilosella, sekce Prealtina. Je považován za hybridogenní taxon, jehož předpokládanými rodiči jsou H. bauhini a H. cymosum. Hieracium densiflorum se vyskytuje na území ČR ve dvou oblastech. Na Moravě roste v suchých trávnících jihomoravských stepních rezervací (nejsevernější lokalita je na Větrníkách u Bučovic) a v Bílých Karpatech, ojediněle zasahuje do teplejších poloh střední Moravy. V Čechách je H. densiflorum doloženo především z okolí Prahy, z Českého středohoří a Kadaňska, ojedinělé výskyty jsou i jinde. Populace z jižní Moravy jsou převážně tetraploidní (2n = 36). Dvě pentaploidní moravské populace byly zjištěny na antropicky ovlivněných stanovištích. Počty chromozomů u populací z Čech nejsou známy. Na několika moravských lokalitách byl zjištěn výskyt hybridů mezi H. densiflorum a H. pilosella společně s oběma rodiči. Není však nic známo ani o četnosti vzniku hybridů ani o jejich ploidní úrovni.
    Postup: Na základě studia herbářových dokladů a po dohodě s vedoucím práce vytipovat vhodné lokality k odběru rostlin. Na každé z lokalit zaznamenat výskyt všech taxonů z podrodu Pilosella, zejména pak výskyt H. pilosella, a případných kříženců s druhem H. densiflorum. Z terénu odebrat do kultury 3 rostliny z každé populace druhu H. densiflorum, v případě společného výskytu H. densiflorum, H. pilosella a jejich kříženců odebrat ještě 1-2 rostliny druhu H. pilosella a 1-2 rostliny z každého klonu kříženců. Ze. všech populací, z. nichž budou odebírány rostliny pro kultivaci, odebrat 3 rostliny na herbářovou položku. U. kultivovaných rostlin znovu odebrat rostliny do herbáře a spočítat chromozomy (použitím roztlakové metody a barvení laktopropionorceinem). Pomocí programu DMAP sestrojit mapy rozšíření jednotlivých cytotypů druhu H.. densiflorum v České republice.
    Literatura
    Krahulcová A., Krahulec F et Chapman H.M. (2000): Variation in Hieracium subgen. Pilosella (Asteraceae): what do we know about its sources? - Folia Geobot. 35: 319-338.
    Rotreklová O., Krahulcová A., Vaňková D., Peckert T. et Mráz P. (2002): Chromosome numbers and breeding systems in some species of Hieracium subgen. Pilosella from Central Europe. - Preslia, Praha, 74: 27-44.
    Schuhwerk F. et Lippert W.(1997): Chromozomenzahlen von Hieracium L. (Compositae, Lactuceae) Teil 1. - Sendtnera 4: 181-206.
    Schuhwerk F. et Lippert W.(1998): Chromozomenzahlen von Hieracium L. (Compositae, Lactuceae) Teil 2. - Sendtnera 5: 269-286.
  • Cenologická charakteristika a struktura populací druhu Hieracium macranthum (Ten.) Ten. v ČR.
    (vypisuje: O. Rotreklová; konzultant Jindřich Chrtek, Botanický ústav AV ČR)
    Anotace: H. macranthum je jestřábník z podrodu Pilosella, sekce Pilosellina. Jde o diploidní druh, který se na území České republiky vyskytuje velmi vzácně, recentně byl zjištěn na sedmi lokalitách na jižní Moravě. Podobně jako H. macranthum jsou i ostatní diploidní taxony podrodu Pilosella svým výskytem zpravidla vázány na přirozená a polopřirozená stanoviště. Konkrétní cenologické vazby tohoto druhu zatím studovány nebyly a vzhledem k častým omylům při určování druhu není možné využít k tomuto účelu snímky zaznamenané ve fytocenologické literatuře, popř. Národní fytocenologické databázi. Druh se často na lokalitách vyskytuje s jinými taxony z podrodu Pilosella. Hybridizace mezi různými taxony je v tomto podrodu velmi častá, otázkou zůstává, jak často tvoří hybridy s jinými taxony druh H. macranthum. Prezence herbářových dokladů rostlin morfologicky ležících mezi druhy H. macranthum a H. pilosella svědčí o tom, že k hybridizaci občas dochází. Jak často a zda i na lokalitách v ČR, zůstává otázkou. Zajímavou otázkou je genetická struktura populací, která byla u tohoto druhu studována zejména na populacích z Maďarska a Slovenska.
    Postup: 1. Pro zjištění vazeb na vegetaci bude třeba navštívit recentní lokality druhu na Moravě a na Západním Slovensku a na nich pořídit fytocenologické zápisy. 2. Pro studium struktury populací bude třeba na lokalitě odebrat listy asi 20 rostlin Struktura populací bude hodnocena na základě studia izoenzymů v Botanickém ústavu v Průhonicích. Zjištěné výsledky budou srovnány s výsledky zjištěnými dříve při studiu populací ze Slovenska a Maďarska. 3. Pro představu o křížení druhu H. macratnhum s jinými taxony podrodu Pilosella, zejména s druhem H. pilosella, bude třeba podrobně prohlédnout lokality, na nichž se H. macranthum vyskytuje, zjistit, zda se na lokalitě vyskytuje i jiný taxon podrodu a pokud ano, pokusit se najít rostliny, které morfologicky odpovídají křížencům mezi druhem H. macranthum a jinými taxony podrodu Pilosella. Z těchto hybridních rojů odebrat po dvou rostlinách obou rodičovských druhů a potenciálního křížence pro další kultivaci v zahradě (pouze v případě početně silných populací).
    Literatura
    Krahulcová A., Krahulec F et Chapman H.M. (2000): Variation in Hieracium subgen. Pilosella (Asteraceae): what do we know about its sources? - Folia Geobot. 35: 319-338.
    Škorničková J. (1999): Studie druhu Hieracium hoppeanum Schult. s. l. ve střední Evropě. - Mscr. [magisterská práce, depon in: Katedra botaniky PřF UK Praha, 114 str.].
  • Endopolyploidie v rámci čeledi Brassicaceae Burnett
    (vypisuje: P. Bureš)
    Anotace: Čeleď Brassicaceae (= Cruciferae) patří mezi druhově velmi bohaté čeledi angiosperm. Zahrnuje kolem 3200 druhů rozšířených téměř po celém světě; těžiště druhové diverzity však leží v mírném pásu severní polokoule (Tomšovic 1992, Watson & Dallwitz 1992 onwards). V české flóře je tato čeleď zastoupena více jak 150 planě rostoucími, zavlečenými a zplaňujícími druhy patřícími celkem k 54 rodům (Tomšovic l.c.). Endopolyploidie představuje specifický typ genomové mutace, kdy zpravidla v somatických buňkách dojde jedenkrát nebo opakovaně k replikaci jaderné DNA aniž by proběhla mitóza; někdy bývá proto tento fenomén nazýván také endoreduplikace nebo somatická polyploidie. Endopolyploidie byla detekována u řady rostlinných druhů (Nagl 1978, Biradar & al. 1993, Mishiba & Mii 2000, Joachimiak & el. 2001). V endopolyploidních pletivech rostlin se vedle sebe vyskytují jádra 2x, 4x, 8x, 16x, ..., organismy s takto modifikovanými tkáněmi bývají obvykle nazývány cytochimérami. Z hlediska ontogeneze je výskyt endopolyploidie svázán s diferenciací, specializací a zvětšováním jednotlivých rostlinných orgánů (Joubes & Chevalier 2000). Byla zjištěna rovněž korelace mezi zbarvením korunních lístků a somatickou endopolyploidií (De Schepper & al. 2001, Lin & al. 2001). V rámci čeledi Brassicaceae se zdá být endopolyploidie relativně dosti rozšířená - byla detekována např. u rodů Arabidopsis (Galbraith & al. 1991), Brassica (Kudo & Kimura 2001a, 2001b, 2001c), Raphanus (Bureš & Horová ined.), Cochlearia (Kochjarová, Valachovič & Bureš ined.). Úloha endopolyploidie v mikroevoluci nebyla dosud zcela objasněna. Úspěšně vyřešená studie by představovala solidní analytický základ pro srovnání zastoupení tohoto fenoménu v rámci kvetoucích rostlin vůbec.
    Postup: Přiměřeným způsobem vybrat 75-100 druhů, které budou dostatečně reprezentativní z hlediska rodové příslušnosti a zastoupení životních forem u nichž lze předpokládat relativně snadnou dostupnost živého materiálu. U každého druhu odebrat po dvou živých rostlinách z 3-5 populací (vybraných s ohledem na případnou geografickou nebo ekologickou diverzitu). Jednu rostlinu použít jako označený voucher specimen (uložený v herbáři BRNU), druhou použít pro cytometrická měření na flow-cytometru PA-1. Jednotlivá cytometrická měření provést: z mladých pletiv listů (z terminální části nejhořejšího listu nebo špičky terminálního lístku v případě složených listů) a ze starších diferencovaných listových pletiv (z terminální části listu přízemní růžice nebo špičky terminálního lístku dolního listu nebo listu přízemní růžice) - cf. Mishiba & Mii (2000), dále pak také z korunních lístků - cf. De Schepper & al. (2001), Lin & al. (2001). Měření provádět na počátku a konci doby květu. Při měření zaznamenat procentuální zastoupení 2x, 4x, 8x, 16x jader, dále vyhodnotit zastoupení endoplyploidie případně jejího stupně v různých druzích, životních formách, s ohledem na rozdíly v pletivech a orgánech.
    Literatura
    Biradar, D.P., A.L. Rayburn, and D.G. Bullock (1993). Endopolyploidy in diploid and tetraploid maize (Zea mays L.). Ann. Bot. 71:417-421.
    Joachimiak A., Kula A, Sliwinska E. & Sobieszczanska A. (2001): C-banding and nuclear DNA amount in six Bromus species. - Acta Biol. Cracov., Ser. Bot., 43: 105-115.
    Joubes J. & Chevalier C. (2000): Endoreduplication in higher plants. - Plant. Mol. Biol. 43/5-6: 735-745.
    Kudo N.& Kimura Y. (2001a): Flow cytometric evidence for endopolyploidy in seedlings of some Brassica species - Theor. Appl. Genet., 102/1: 104-110.
    Kudo N.& Kimura Y. (2001b): Patterns of endopolyploidy during seedling development in cabbage (Brassica oleracea L.) - Ann. Bot., 87/2: 275-281.
    Kudo N.& Kimura Y. (2001c): Flow cytometric evidence for endopolyploidization in cabbage (Brassica oleracea L.) flowers. - Sex. Plant Reprod., 13/5: 279-283.
    Galbraith DW, Harkins KR, Knapp S. (1991): Systemic endopolyploidy in Arabidopsis thaliana. - Plant Physiol 96: 985- 989.
    Lin S, Lee H. C., Chen W. H., Chen C. C., Kao Y. Y., Fu Y. M., Chen Y. H. & Lin T. Y. (2001): Nuclear DNA contents of Phalaenopsis sp and Doritis pulcherrima. - Journ. Amer. Soc. Hort. Sci., 126/2: 195-199.
    Melaragno JE, Mehrotra B, and Coleman AW (1993): Relationship between endopolyploidy and cell size in epidermal tissue of Arabidopsis. - The Plant Cell, 5: 1661-1668.
    Mishiba K. & Mii M. (2000): Polysomaty analysis in diploid and tetraploid Portulaca grandiflora. Plant Sci., 156/2: 213-219.
    Nagl, W.: Endopolyploidy and Polyteny in differentiation and evolution. North-Holland Publ. Comp. Amsterdamm 1978.
    Tomšovic P. (1992): Brassicaceae Burnett - brukvovité (křížaté) [charakteristika čeledi a klíč k určení rodů] - In: Hejný S. Slavík B. (eds.): Květena České republiky 3: 19-26. Academia, Praha.
    Watson L. & Dallwitz M. J. (1992 onwards). The Families of Flowering Plants: Descriptions, Illustrations, Identification, and Information Retrieval - http://biodiversity.uno.edu/delta/angio/index.htm.
  • Studie karyologických poměrů autochtonních středoevropských zástupců rodu Hylotelephium
    (vypisuje: V. Grulich)
    Anotace: Úkolem navrženého projektu je shromáždit dostatečné množství karyologických dat pro autochtonní druhy rodu Hylotelephium na území ČR (resp. přilehlých území). U druhů tohoto rodu byly na našem území zjištěny populace 2n=?4x=24, 2n=?5x=30, 2n=?6x=36 a 2n=?8x=48. Základní pracovní metodou bude karyologické vyšetření, a především analýzy průtokovým cytometrem. Analýzy se budou týkat materiálu ze širšího území, ve vybraných případech bude provedena karyologická analýza na úrovni populací. Součástí studie bude vyšetření souvislosti karyologických poměrů a rozmnožovacího mechanismu (allogamie - autogamie). Vlastní výsledky budou konfrontovány s dosud publikovanými názory na taxonomické hodnocení.
    Pracovní hypotéza: Na území ČR se vyskytují 3 taxony. Hylotelephium maximum je zřejmě karyologicky stálé, lze předpokládat stabilní počet chromosomů 2n=24. Další 2 rozlišované taxony, H. jullianum (se žlutými květy) a H. triphyllum (s květy červenými) zřejmě tvoří analogické komplexy polyploidních populací; na území ČR byly dosud zjištěny počty 2n=30, 36 a 48, přičemž zejména u H. jullianum lze pozorovat určité morfologické odlišnosti u populací z různých částí ČR (např. východní versus západní Čechy). U těchto rostlin nelze vyloučit autogamické rozmnožování, naznačuje to jednak karyologická variabilita, jednak pozorované morfologické odchylky (aborce prašníků v květech některých populací).
    Postup: Je třeba shromáždit živý materiál všech rozlišovaných taxonů (v ČR s jistotou 3, s přihlédnutím k sousedním zemím další 2-3). Na něm provést základní karyologické vyšetření standardním postupem (roztlakové preparáty) a po kalibraci flow-cytometru zpracovat metodou průtokové cytometrie reprezentativní množství materiálu všech zastoupených druhů. Bude třeba zpracovat materiál z různých lokalit, tak, aby bylo území víceméně rovnoměrně pokryto geograficky, i s ohledem na různé typy stanovišť. U vybraných populací bude třeba provést detailnější analýzy jedinců. V jednoduchém kultivačním experimentu by měl být ověřen způsob reprodukce. V případě zjištěných závislostí karyologických odchylek na geografické vazbě, a/resp. na morfologii bude nutné provést základní morfometrické šetření; tyto argumenty budou použity pro podporu přijaté taxonomické klasifikace.
    Literatura (výběr)
    Grulich V. (1982): Hylotelephium agrutum (Haw.) Holub a H. purpureum (L.) Holub v Československu. - Severočes. Přír., Litoměřice, 13: 1-12.
    Grulich V. (1984): Notes on the Czechoslovak species of the genus Hylotelephium. - Preslia, Praha, 56: 47-53.
    Grulich V. (1992): Crassulaceae DC. - tlusticovité. - In: Hejný S. et Slavík B. [eds.], Květena České republiky 3: 376-401, ed. Academia, Praha.
    Hart H.'t (1985): Sexual reproduction and hybridization in Sedum telephium (Crassulaeae). - Acta Bot. Neerl., 34: 1-4.
    Hart H.'t (1994): The evolution of life-forms, growth-forms, and secondary growth in Eurasian Sedoideae (Crassulaceae). - Bradleya 12: 37-56.

Okruh 2. Taxonomie a rozšíření vybraných taxonů cévnatých rostlin v České republice

    (vypisují: P. Bureš, J. Danihelka, M. Dvořáková, V. Grulich, O. Rotreklová)
    Anotace (k celému okruhu): Taxonomické studie řeší otázky klasifikace a pojmenování taxonů, které náležejí příbuzensky homogenním, obvykle úzkým druhovým skupinám (agregátům) nebo taxonomicky heterogenním druhům. Cílem taxonomie je vymezit a na určitou úroveň klasifikovat přirozené, původem homogenní jednotky, nazývané taxony (v tématech, která budou vypisována, pracujeme obvykle s taxony druhové a subspecifické úrovně). Vymezení taxonu se uskutečňuje na základě podrobné znakové analýzy; jsou uvažovány především znaky morfologické, popř. anatomické, karyologické, genetické (např. křižitelnost), ekobiologické (např. fenologie, způsob rozmnožování), evolučněbiologické (stáří taxonu, způsob jeho vzniku), chorologické (dílčí a celkové rozšíření) a ekocenotické. - Podle povahy tématu lze záběr studovaných znaků (a tedy i jim odpovídajících pracovních metod) zúžit a tématu přizpůsobit.
  • (1) Taxonomická analýza agregátu Scrophularia umbrosa v České republice.
  • (2) K otázce taxonomické heterogentity druhu Galeobdolon montanum (Pers.) Reichenb. v širokém brněnském okolí a na východní, popř. jihovýchodní Moravě.
    • (vypisuje: M. Dvořáková)
    Anotace: Diplomní úkol tvoří dvě dílčí témata, která budou studována analogickými pracovními metodami; výsledky jednoho z témat (i dílčí, podle výběru studenta) lze předložit jako práci bakalářskou.
    (Téma 1) Agregát Scrophularia umbrosa zastupují dva taxony odlišné chromozómové úrovně, které dosavadní literatura hodnotí rozdílným způsobem, a sice na úrovni druhů nebo subspecií. Na území České republiky se vyskytují oba tyto taxony, avšak jejich rozšíření, podobně jako otázka hodnoty a variability diagnosticky významných znaků, popřípadě rozdíly v ekocenotických nárocích obou taxonů, nejsou podrobněji známé.
    (Téma 2) Pozornost zasluhují populace Galeobdolon montanum, které v uvedených regionech (a pravděpodobně odtud na jih a jihovýchod), a sice v rámci společenstev svazu Carpinion, nahrazují druh G. luteum Hudson emend. Holub.
    Postup: Jádro práce spočívá v odběru vzorků populací z různých míst regionu, přičemž u získaných rostlin bude určen počtu chromozómů (a tedy i ploidní úrovně) - práce v laboratoři (roztlakové preparáty z kořenových špiček, popř. proudová cytometrie). U druhého z témat bude nezbytná podrobná morfologická a morfometrická analýza taxonomicky důležitých znaků; toto téma je však zamýšleno spíše jako sonda do vymezeného problému. Na lokalitách v terénu budou (u obou témat) posuzovány ekocenotické nároky taxonů. Součástí práce je literární rešerše a - podle potřeby a možností - studium dokladového herbářového materiálu.
    Cíl práce: vymezení a klasifikace taxonů, jejich rozšíření v rámci zadaného regionu, diskuse k problému.
    Literatura (jen ve výběru)
    Briggs D. & Walters S. M. (2001): Proměnlivost a evoluce rostlin. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc. [Český překlad.]
    Rotmaler W. et al. (1976): Exkursionsflora. Kritischer Band. Volk und Wissen Volkseigener Verlag, Berlin.
    Adler W. (et al.): Exkursionsflora von Österreich. Verlag E. Ulmer, Stuttgart & Wien.
    Dvořáková M. (2000): Scrophularia L. In: Hejný S. & Slavík B. (eds.), Květena České republiky 6: 324-332. Academia, Praha.
    Dvořáková M. (2000): Galeobdolon Hudson. In: Hejný S. & Slavík B. (eds.), Květena České republiky 6: 603-609. Academia, Praha.
  • Plicník lékařský (Pulmonaria officinalis) a plicník tmavý (P. obscura) v České republice.
    • (vypisuje J. Danihelka, konzultanti O. Rotreklová a P. Šmarda)
    Anotace: Oba plicníky patří k běžně rozšířeným hájovým druhům a obvykle se rozeznávají podle charakteru skvrn na letních přízemních listech a podle poměru délky čepele k řapíku. Kromě toho se liší i chromosomovým číslem: P. officinalis by měla mít 16 a 14 chromosomů, P. obscura pouze 14. Rozpoznávání plicníků však přesto činí značné potíže.
    Cílem práce bude zjistit, (1) do jaké míry jsou obvykle používané morfologické znaky korelovány s chromosomovými počty, (2) zda existují ještě další morfologické rozdíly mezi oběma tradičně rozeznávanými taxony a (3) jaké je hrubé rozšíření obou sledovaných cytotypů.
    Postup: Práce by zahrnovala (1) odběr přiměřeného množství živých rostlin (populačních vzorků) na lokalitách a jejich kultivaci, (2) počítání chromosomů v roztlakových preparátech, (3) měření na průtokovém cytometru, (4) měření morfologických znaků a zpracování dat mnohorozměrnými metodami (analýza hlavních komponent, diskriminační analýza), (5) studium dokladového materiálu ve větších herbářích, aby bylo možné stanovit rozšíření obou (domnělých) taxonů.
    Literatura
    Briggs D. & Walters S. M. (1997): Proměnlivost a evoluce rostlin. - Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc. [Tam viz seznam další speciální literatury.]
    Křísa B. (2000): Pulmonaria L. - plicník. - In: Slavík B. [ed.], Květena České republiky 6: 194-200, Academia, Praha.
    Další informace: Téma je vhodné pro studenty odborného a učitelského studia a podle dosažených výsledků lze rozsah práce redukovat tím, že studium rozšíření bude později zadáno jako samostatná diplomová práce studentům učitelského studia. Při pečlivé a usilovné práci jsou zajímavé výsledky zaručeny.
  • Rozšíření vybraných taxonů v České republice
    (vypisují: P. Bureš, J. Danihelka, M. Dvořáková, V. Grulich, O. Rotreklová)
    Anotace: Úkolem diplomové práce je studium geografického rozšíření taxonů v Českých zemích Těžiště práce je v revizi herbářového materiálu všech významnějších institucí v České republice, rozšířené o literární rešerši, dále pak v klasifikaci lokalit podle fytogeografického členění a tvorbě fytokartogramů. Výsledná práce poskytne základní analytické podklady pro zpracování rozšíření a zčásti i ekologie těchto taxonů v rámci grantového projektu Květena České republiky.
    Osnova práce: I. Úvod. II. Metodika práce. III. Jméno. IV. Ekologie a vazba na různé typy vegetace. V. Celkové rozšíření. VI. Rozšíření v ČR: a) výčet lokalit uspořádaných dle fytogeografického členění, b) stručná charakteristika rozšíření (dle směrnic pro Květenu ČR). VII. Závěr (environmentální, antropogenní ev. florogenetické faktory podmiňující rozšíření). VIII. Seznam literatury. IX. Přílohy - fytokartogramy.
    Postup: Provést revizi dokladů všech významnějších českých herbářů (nad 10 tis. položek). Zjištěné lokality doplnit o data z Dominovy rukopisné kartotéky uložené v botanickém ústavu AV ČR v Průhonicích, podklady z floristické databáze FLDOK, spravované tímtéž ústavem, a dále o data z národní fytocenologické databáze, spravované naší katedrou. U takto zjištěných lokalit vyloučit duplicity (sloučením identických lokalit), doplnit geografické souřadnice (s pomocí mapového systému Geobáze) a zařadit je do jednotek fytogeografického členění využívaného Květenou ČR (Skalický 1988). Převést souřadnicová data do formátu kartografického systému DMAP a zhotovit fytokartogramy. Na základě údajů o stanovištích, uváděných v literatuře a na herbářových schedách se pokusit o sestavení přehledu typů stanovišť sledovaných druhů. Míru vazbou na různé typy vegetace posoudit dle dat získaných z národní fytocenologické databáze a přehledu vegetačních jednotek ČR (Moravec et al. 1995).
    Literatura
    Česká národní fytocenologická databáze. - Depon. in: Katedra botaniky PřF MU Brno.
    Domin K. (1952): Rukopisný materiál ke květeně ČSR. - Ms. depon. in: Botanický ústav AV ČR Průhonice.
    FLDOK (on line): Floristická databáze ke květeně České republiky. - Depon. in: Botanický ústav AV ČR Průhonice.
    Moravec J. et al. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. - Severočes. Přír., Litoměřice, 1995/Suppl. 2: 1-206.
    Skalický V. (1988): Regionálně fytogeografické členění. - In: Slavík B. et Hejný S. [eds.]: Květena České republiky. 1: 103-121, Academia, Praha.
    Další informace: konkretizace taxonů: Holcus lanatus a H. mollis v ČR (vypisuje: P. Bureš).
  • Cytogeografická studie Cardamine amara agg. na Českomoravské vrchovině: alpsko-šumavský migroelement v květeně Českomoravské vrchoviny
    (vypisuje: P. Bureš, konzultant K. Marhold)
    Zatím předběžné téma - bližší upřesnění bude dodáno ve spolupráci s konzultantem v nejbližší době.

Okruh 3. Fytocenologická dokumentace vegetačních typů v regionech České republiky

  • Fytocenologická studie vybraného vegetačního typu ve vybraném území
    (vypisuje: M. Chytrý)
    Anotace: Fytocenologické studie dokumentují rozšíření a variabilitu vegetace. V poslední době získala fytocenologická dokumentace zásadní význam v ochraně přírody, protože prostřednictvím vegetačních typů jsou definovány biotopy, pomocí nichž se vymezuje zákonná ochrana lokalit a stanovují plány péče. Cílem diplomové práce je popis variability vybraného typu vegetace ve vztahu k faktorům prostředí a dokumentace jeho rozšíření v určitém území.
    Postup: Bude provedena rešerše české a středoevropské fytocenologické literatury pojednávající o daném vegetačním typu a rešerše regionální literatury popisující přírodní podmínky studovaného území. Existující fytocenologická data budou získána z České národní fytocenoloigické databáze. Na základě regionální botanické literatury, konzultací s lokálními znalci, leteckých snímků apod. budou vytipovány lokality, kde by se daný typ vegetace mohl vyskytovat. Tyto lokality budou navštíveny a zapsány na nich fytocenologické snímky (seznamy druhů na menších plochách s odhady kvantitativního zastoupení). Současně budou popsány nebo měřeny významnější ekologické faktory (např. vlastnosti půdy apod.). Získaný soubor dat bude převeden do počítačové databáze a hodnocen metodami numerické klasifikace, ordinace a Ellenbergovou metodou kalibrace vzhledem k hodnotám ekologických faktorů. Pomocí těchto metod budou rozlišena rostlinná společenstva v souladu s fytocenologickou tradicí a charakterizovány z hlediska druhového složení, stanoviště, rozšíření, dynamiky apod. Pomocí mnohorozměrných statistických metod budou definovány hlavní ekologické faktory určující variabilitu studovaného vegetačního typu. Budou formulována doporučení pro ochranářskou péči o danou vegetaci.
    Možné konkretizace tématu:
    - ruderální vegetace suchých míst na jižní Moravě (vedoucí J. Danihelka)
    - ruderální vegetace obcí na Českomoravské vrchovině (vedoucí J. Danihelka)
    - akátové porosty na jižní Moravě (vedoucí L. Tichý)
    - listnaté lesy na Českomoravské vrchovině (vedoucí M. Chytrý)
    - lesy Vsetínských vrchů a Javorníků (vedoucí M. Chytrý, konzultace M. a K. Kočí)
    - mezické a suché křoviny kdekoliv (vedoucí M. Chytrý)
    - vrbové křoviny vlhkých stanovišť kdekoliv (vedoucí M. Chytrý)
    - vegetace skal a sutí moravských flyšových Karpat (vhodné zejména pro horolezce; vedoucí M. Chytrý, konzultace M. a K. Kočí)
    - antropogenních osypy v moravských lomech (vedoucí L. Tichý)
    - lesní prameniště na Českomoravské vrchovině (vedoucí M. Hájek)
    - vegetace podél potoků v okolí Brna nebo na Českomoravské vrchovině (vedoucí M. Hájek)
    - acidofilní doubravy v údolí řek Svratky a Svitavy (vedoucí J. Roleček)
    - přirozené bory v údolí řek Jihlavy, Oslavy, Svratky a Svitavy (vedoucí M. Chytrý)
    Literatura
    Chytrý M., Kučera T. & Kočí M. (2001): Katalog biotopů České republiky. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
    Moravec J. et al. (1994): Fytocenologie (Nauka o vegetaci). Academia, Praha.
    Moravec J. et al. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. Severočes. Přír., Příl. 1995: 1-206.
    Moravec J. (ed.)(1998 et seq.): Přehled vegetace České republiky. Academia, Praha.
    Mucina L. et al. (eds.)(1993): Die Pflanzengesellschaften Österreichs. G. Fischer, Jena.
    Neuhäuslová Z. et al. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. Academia, Praha.
    Oberdorfer E. (ed.)(1977-1992): Süddeutsche Pflanzengesellschaften. G. Fischer, Stuttgart.
    Valachovič M. et al. (1995 et seq.): Rastlinné spoločenstvá Slovenska. Veda, Bratislava.
    - a dále speciální literatura podle konkrétního vegetačního typu a území
    Další informace: Toto téma si může zvolit více studentů v ročníku - jednotlivé práce se budou lišit volbou různých vegetačních typů a území.
  • Vegetace vápnomilných lesů východních Sudet
    (vypisuje: Radim Hédl, Botanický ústav AV ČR)
    - vegetační studie popisující druhové složení, rostlinná společenstva a ekologické podmínky vápnomilných lesů východních Sudet.
    Další informace viz http://www.hedl.net/diplomky/temata.htm

Okruh 4. Vývoj a testování metod klasifikace vegetace

  • Fotogrammetrická analýza struktury dřevinného patra listnatých lesů
    (vypisuje: Radim Hédl, Botanický ústav AV ČR)
    Anotace: Běžným přístupem k analýze struktury dřevinného patra lesů je terénní sběr údajů o jednotlivých jedincích. Standardně se měří průměr ve výšce 1,3 m a výška stromů, z čehož se zjišťují parametry jako počet jedinců v průměrových a věkových třídách, dřevní hmota atd. Velmi efektivní, avšak zatím prakticky nepoužívaná je fotogrammetrická metoda, která spočívá ve vyfotografování lesa v zimě, kdy obraz neruší listí, a rozboru snímku pomocí některého (i běžně dostupného) programu analýzy obrazu. Z fotografie lze s velkou mírou přesnosti zjistit prakticky všechny parametry jako z terénního proměřování. Snímky jsou přitom trvalým záznamem a jejich pořízení je časově a přístrojově nenáročné. Metodou se ve vegetační ekologii u nás zatím nikdo nezabýval.
    Postup: Metodu chceme aplikovat při srovnání vlivu zvěře na strukturu dřevinného patra v oborách Milovického lesa (CHKO Pálava). Během jedné zimy se udělají v terénu fotografie na srovnávacích plochách (uvnitř a vně obory) podle metodiky popsané Cochem (2003), případně upravené na základě dalších poznatků a požadavků. Fotografie se analyzují pomocí komerčního software (např. Adobe Photoshop). Výsledkem bude jednak popis struktury dřevinného nadrostu se zaměřením na vliv zvěře (zejména zmlazování), jednak otestování fotogrammetrické metody za účelem jejího zavedení u nás.
    Literatura
    Coch T. (2003): Describing and analysing vegetation structure in wooded land by using easy-to-handle photogrammetric features. Phytocoenologia 33: 633-643.
    Další informace: Práce je vhodná pro člověka, který má vztah k oběma hlavním metodám, tj. fotografii a počítačovému zpracování obrazu.
  • Optimalizace vymezení vícestavových kategoriálních proměnných pro účely diskriminace souborů mnohorozměrných dat
    (vypisuje: M. Chytrý)
    Anotace: Jedním z vhodných prediktorů druhového složení biotických společenstev jsou vícestavové kategoriální proměnné. Zásadním metodickým problémem však je vymezení kategorií těchto proměnných tak, aby se minimalizoval jejich počet a současně jejich prediktivní schopnost byla maximální, tj. aby byly zvoleny takové kategorie, které by maximálně korespondovaly se změnami v druhovém složení.
    Typickým příkladem jsou kategorie geologického podkladu. Druhové složení biotického společenstva vyskytujícího se na kategorii žula bude prakticky shodné s druhovým složením společenstva na kategorii rula. Pro daný účel tedy nemá velký smysl tyto kategorie rozlišovat. Naproti tomu na kategorii vápenec bude druhové složení velmi odlišné. Prediktivní schopnost vícestavové kategoriální proměnné geologický podklad se tedy příliš nezmění při sloučení kategorií žula a rula do jedné; výrazně by však klesla, kdyby byl sloučen vápenec s žulou nebo vápenec s rulou. Vztah mezi druhovým složením společenstva a kategoriálními proměnnými lze studovat pomocí kanonické korespondenční analýzy nebo analýzy redundance (ter Braak & Šmilauer 1998). Tyto metody kombinují v prvním případě korespondenční analýzu a v druhém případě analýzu hlavních komponent matice dat, jejímiž řádky jsou druhy a sloupci lokality, s lineární regresí abiotických proměnných na polohy lokalit na ordinačních osách.
    Postup: Cílem práce bude vyvinout automatický postup, jak najít při zadaném počtu požadovaných kategorií optimální sloučení existujících kategorií tak, aby vysvětlily největší část variability v druhovém složení společenstva. Počet požadovaných kategorií bude z intervalu <2, n>, kde n je maximální počet rozlišitelných kategorií. Pro tento automatický postup napíše diplomant počítačový program, který bude vytvářet všechny existující kombinace kategorií a testovat je pomocí propojení na program Canoco, v němž bude počítána kanonická korespondenení analýza, resp. analýza redundance, a srovnáván podíl vysvětlené variability druhových dat pro jednotlivé kombinace kategorií. Postup bude zahrnovat parciální analýzy s odstraněním vlivu jiných proměnných, které by mohly korelovat s určitými kombinacemi kategorií a tak chybně nadhodnotit jejich význam pro diskriminaci druhového složení. Tento postup bude testován s různými soubory vegetačních dat (např. louky, lesy apod.) a s různými kategoriálními proměnnými.
    Literatura
    Herben T. & Munzbergová Z. (2001): Zpracování geobotanických dat v příkladech. Část I. Data o druhovém složení. Katedra botaniky PřF UK, Praha. - http://www.natur.cuni.cz/~botanika/
    Lepš J. & Šmilauer P. (2000): Mnohorozměrná analýza ekologických dat. Biologická fakulta JčU, České Budějovice. - http://regent.bf.jcu.cz/skripta.pdf
    ter Braak C.J.F. & Šmilauer P. (1998): CANOCO reference manual and user's guide to Canoco for Windows. Centre for Biometry, Wageningen.

Okruh 5. Ekologie rašelinišť

  • Rašeliništní a prameništní společenstva a pH prostředí ve vybraném území České nebo Slovenské Republiky
    (vypisuje M. Hájek)
    Anotace: Rašeliniště patří k nejohroženějším vegetačním typům střední Evropy. Rašeliništní druhy obsazují relativně úzké niky podél hlavního ekologického gradientu: obsahu bází v prostředí. Tento ekologický faktor je relativně snadno měřitelný v terénu jako pH a konduktivita vody, a to pomocí přenosných přístrojů. Podrobný výzkum probíhá v současnosti v některých pohořích Západních Karpat. Stále však zůstává mnoho oblastí, kde data o aktuálním (recentním) složení rašeliništní vegetace a základních vlastnostech prostředí chybějí nebo jsou řídká (například Oderské vrchy, Drahanská vrchovina, severní část Českomoravské vrchoviny, Kremnické a Štiavnické vrchy, Slovenské Rudohorie). Diplomová práce by měla za úkol shromáždit a doplnit fytocenologická data rašeliništní (a příbuzné mokřadní) vegetace z vybraného území, syntetizovat je a vztáhnout k datům o základním chemismu prostředí.
    Rovněž chybí srovnání výsledků měření pH podle různých postupů: měření pH vody přitékající do ekosystému, měření pH vody vymačkané z mechů, měření pH mokrých sedimentů a pH výluhu suché půdy. Takové srovnání by mělo za úkol zjistit, nakolik jsou data různých autorů, kteří používali tyto různé postupy, vzájemně srovnatelná. Tento výzkum by se též mohl stát předmětem samostatné DP a mohl by být realizován i v některé již prozkoumané oblasti Západních Karpat.
    Postup: a) V případě že výzkum bude realizován v málo probádaném území: Bude provedena rešerše české a středoevropské fytocenologické literatury pojednávající o daném vegetačním typu ve zkoumaném území a rešerše literatury popisující přírodní podmínky studovaného území. Existující fytocenologická data budou získána z České (příp. Slovenské) fytocenologické databáze. Na základě regionální botanické literatury, konzultací s lokálními znalci, leteckých snímků apod. budou vytipovány lokality, na nichž budou zapsány fytocenologické snímky (seznamy druhů na menších plochách s odhady kvantitativního zastoupení). Současně budou měřeny fyzikálně-chemické vlastnosti prostředí přenosnými přístroji, příp. zaznamenávány i další faktory prostředí. Získaný soubor dat bude převeden do počítačové databáze a hodnocen mj. numerickými metodami. Budou rozlišena rostlinná společenstva v souladu s fytocenologickou tradicí a charakterizována z hlediska druhového složení, stanoviště, rozšíření, dynamiky apod. Pomocí mnohorozměrných statistických metod budou definovány hlavní ekologické faktory určující variabilitu rašelinišť ve studovaném území. Budou formulována doporučení pro ochranářskou péči o danou vegetaci.
    b) V případě, že výzkum bude realizován na moravskoslovenském pomezí, které je již relativně dobře v tomto ohledu prozkoumáno: Budou vybrány reprezentativní lokality s různou reakcí prostředí (od kyselého po bazické). Na každé z nich bude vybráno několik plošek, na nichž bude zapsán fytocenologický snímek (viz výše), změřeno pH přitékající vody, půdní vody a mokré půdy a bude odebrán půdní vzorek k měření pH výluhu. Výsledky budou rovněž hodnoceny mj. mnohorozměrnými numerickými metodami.
    Literatura
    Dierssen K. & Dierssen B. (2001): Ökosysteme Mitteleuropas aus geobotanischer Sicht. 2. Moore Ulmer, Stuttgart.
    Hájek M. (2001): Měření fyzikálně-chemických vlastností vody přenosnými přístroji. In: Stanová V. (ed.): Rašeliniská Slovenska, Bratislava, 23-26.
    Hájek M. et Hájková P. (2002): Vegetation composition, main gradient and subatlantic elements in spring fens of the northwestern Carpathian borders. - Thaiszia-J. Bot., in press.
    Chytrý M., Kučera T. & Kočí M. (2001): Katalog biotopů České republiky. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
    Malmer N. (1986): Vegetational gradients in relation to environmental conditions in northwestern European mires. Can. J. Bot. 64: 375-383
    Moravec J. et al. (1994): Fytocenologie (Nauka o vegetaci). Academia, Praha.
    Valachovič M. (ed.) (2001): Rastlinné spoločenstvá Slovenska. 3. Vegetácia mokradí.- Veda, Bratislava.
    Rybníček K. (1974): Die Vegetation der Moore im südlichen Teil der Böhmisch-Mährischen Höhe. Vegetace ČSSR A6, Praha.
    Rybníček K., Balátová-Tuláčková E. et Neuhäusl R. (1984): Přehled rostlinných společenstev rašelinišť a mokřadních luk Československa.- Stud. ČSAV, Praha, 1984/8 : 1-123.
    - a dále speciální literatura podle konkrétních řešených dílčích problémů a podle konkrétního území
    Další informace: Toto téma si může zvolit více studentů v ročníku - jednotlivé práce se budou lišit volbou různých území a různého hlavního zaměření práce (viz body a-b výše). Téma je napojeno na grantové projekty katedry.
  • Poměr N:P v hlavičkách rašeliníků při různém vstupu živin ve vztahu k vegetačním změnám
    (vypisuje M. Hájek; téma vhodné i pro dvě paralelně probíhající práce)
    Anotace: Rašeliniště patří k nejohroženějším vegetačním typům střední Evropy. Řada lokalit a rašeliništních komplexů zcela zanikla. Na existujících chráněných lokalitách však kvůli zvyšování vstupů dusíku a fosforu dochází k nevratným změnám v druhovém složení a struktuře společenstva. Při sledování nepříznivých změn v živinovém zásobení je často problém zvyšující se přísun živin zaznamenat chemickými analýzami vody, protože přicházející živiny jsou v řadě případů rychle absorbovány rašeliníky. Současné studie na rašeliništích naznačují, že vhodným indikátorem změn živinové limitace na rašeliništích je poměr koncentrací dusíku a fosforu v hlavičkách rašeliníků. U nás byl tento parametr zjišťován pouze na jedné lokalitě v Jizerských horách v rámci celoevropského výzkumu změn živinové limitace vrchovišť (Bragazza et al. 2004, 2005). Výsledky ukázaly, že vrchoviště v Jizerských horách patří k těm nejzatíženějším v Evropě a rovněž naznačily, že nadbytek dusíku zde vede k zániku typické povrchové struktury bultů a šlenků. Neexistují však žádná analogická data z méně zatížených oblastí ČR a neexistují žádná data ze slatinišť, tedy z biotopů sycených i živinami z podzemní vody. Na slatiništích je problém postaven trochu jinak. Zde často dochází k rozrůstání některých druhů rašeliníků, následné acidifikaci a k ústupu citlivějších druhů mechorostů a cévnatých rostlin. Existuje hypotéza, že k tomu dochází kvůli zvyšujícímu se přísunu živin, které je však obtížné zaznamenat ve vodě.
    Téma tedy nabízí prostor pro dvě studie, které se mohou stát předmětem samostatných diplomových prací:
    (DP1) Jak se liší poměr N:P v hlavičkách rašeliníků na geografickém gradientu od Jizerských hor přes Jeseníky do Oravsko-Nowotargské kotliny? Tento gradient představuje gradient od oceanických a více zatížených vrchovišť ke subkontinentálním, relativně méně zatíženým vrchovištím. Koreluje tento poměr s druhovým složením vrchovištní vegetace a s typem povrchové struktury vrchoviště?.
    (DP2) Liší se poměr N:P v hlavičkách rašeliníku na lokalitách kde koexistuje s kompetičně méně zdatnými druhy a na lokalitách kde druh expanduje? Téma se může stát i základním kamenem pro dlouholetý výzkum. To, zda změny v poměru N:P skutečně indikovaly fatální změnu ve společenstvu, se bude možné přesvědčit opakováním vegetačních zápisů za několik let.
    Postup: (DP1): Bude provedena rešerše ekologické literatury k problematice a středoevropské fytocenologické literatury pojednávající o vrchovištích studovaných oblastí. Na vytipovaných lokalitách budou vytyčeny plochy o velikosti fytocenologického snímku a zapsáno druhové složení mechorostů i cévnatých rostlin. Uvnitř ploch budou vytyčeny malé plošky pokrývající povrchovou strukturu (bulty, šlenky). Zde bude opět zapsáno druhové složení a odebrány a spočteny hlavičky předem zvolených druhů rašeliníků. Hlavičky budou v laboratoři usušeny, zváženy, biomasa pomleta a odeslána k analýze. Současně budou měřeny fyzikálně-chemické vlastnosti prostředí přenosnými přístroji, případně odebrána voda k chemickým analýzám. Plochy budou trvale zafixovány a zaměřeny GPS, aby je bylo možné najít i po několika letech. Získaný soubor dat bude převeden do elektronické podoby a hodnocen statistickými a numerickými metodami. Ty budou směřovat k zodpovězení výše položených otázek.
    (DP2): Bude provedena rešerše ekologické literatury k obsahu N a P v meších minerotrofních rašelinišť. Na vytipovaných lokalitách budou vytyčeny plochy o velikosti fytocenologického snímku a zapsáno druhové složení mechorostů i cévnatých rostlin. Uvnitř ploch budou vytyčeny malé plošky pokrývající místa se souvislým výskytem předem vytipovaných druhů rašeliníků. Zde bude opět zapsáno druhové složení a odebrány a spočteny hlavičky předem zvolených druhů rašeliníků. Hlavičky budou v laboratoři usušeny, zváženy, biomasa pomleta a odeslána k analýze. Současně budou měřeny fyzikálně-chemické vlastnosti prostředí přenosnými přístroji a odebrána voda k chemickým analýzám. Plochy budou trvale zafixovány a zaměřeny GPS, aby je bylo možné najít i po několika letech. Získaný soubor dat bude převeden do elektronické podoby a hodnocen statistickými a numerickými metodami. Ty budou směřovat k zodpovězení výše položených otázek.
    Literatura
    Bragazza L., J. Limpens, R. Gerdol, P. Grosvernier, M. Hájek, T. Hájek, P. Hajkova, I. Hansen, P. Iacumin, L. Kutnar, H. Rydin & T. Tahvanainen, 2005: Nitrogen concentration and d15N signature of ombrotrophic Sphagnum mosses at different N deposition levels in Europe. Global Change Biology 11: 106-114.
    Bragazza L., T. Tahvanainen, L. Kutnar, H. Rydin, J. Limpens, M. Hájek, P. Grosvernier, T. Hájek, P. Hajkova, I. Hansen, P. Iacumin & R. Gerdol, 2004: Nutritional constraints in ombrotrophic Sphagnum plants under increasing atmospheric nitrogen depositions in Europe. New Phytologist 163: 609-616.
    Charman D. (2002): Peatlands and environmental change. - Wiley.
    Chytrý M., Kučera T. & Kočí M. (2001): Katalog biotopů České republiky. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
    Rybníček K., Balátová-Tuláčková E. et Neuhäusl R. (1984): Přehled rostlinných společenstev rašelinišť a mokřadních luk Československa. Stud. ČSAV, Praha, 1984/8 : 1-123.
    - a dále speciální literatura podle konkrétních řešených dílčích problémů a podle konkrétního území
    Další informace: Toto téma si mohou zvolit i dva studenti (DP1, DP2). Téma je finančně náročné, ale je napojeno na výzkumný záměr fakulty, jeho financování je proto zajištěno. Počet opakování a načasování práce je nutné domluvit s vedoucím DP v dostatečném předstihu, aby bylo možné včas peníze vyčlenit. Finančně náročné téma má však i nevýhodu v odpovědnosti ve zdárný průběh práce. Student by proto měl před začátkem DP zvládnout určování mechorostů a cévnatých rostlin a jejich dohledávání v terénu. Diplomové práci by proto měla předcházet floristicky či vegetačně laděná bakalářská práce na stejných biotopech, zadaná po poradě s vedoucím DP.
  • Sezónní dynamika mechorostů na prameništních rašeliništích
    (vypisuje M. Hájek; téma vhodné i pro dvě paralelně probíhající práce)
    Anotace: Ve výzkumu vegetace rašelinišť bylo dosud jen málo prostoru věnováno sezónním změnám v pokryvnosti / biomase jednotlivých druhů rašeliníků. Tato znalost by pomohla posoudit, (a) jak je potřeba vážit jednorázově získaná data o pokryvnostech mechorostů při vegetačních analýzách, (b) zda jsou mechy prameništních rašelinišť podobně nemobilní jako vrchovištní mechy, (c) zda existuje souvislost mezi dominancí určitých druhů a krátkodobými výkyvy faktorů prostředí (např. zda mírný průběh zimy podporuje dominanci subatlantských druhů).
    Postup: Bude provedena rešerše ekologické literatury k problematice dynamiky prezence, pokryvnosti a biomasy jednotlivých druhů mechů na rašeliništích. Bude zvolena oblast výzkumu (navrhuji moravskou a slovenskou část Moravskoslezských Beskyd) a provedena rešerše fytocenologické a bryologické literatury k rašeliništícm sledovaného území. Na vytipovaných lokalitách budou vytyčeny plochy o velikosti fytocenologického snímku a zapsáno druhové složení mechorostů i cévnatých rostlin. Uvnitř ploch budou vytyčeny menší plošky, na kterých bude rovněž zapsáno druhové složení a přesně zakreslen výskyt jednotlivých druhů mechů do mikromap. Současně budou měřeny fyzikálně-chemické vlastnosti prostředí (pH, konduktivita, hladina vody). Plochy budou trvale zafixovány a zaměřeny GPS a budou navštěvovány několikrát ročně, vždy se stejným účelem. Získaný soubor dat bude převeden do elektronické podoby a hodnocen statistickými a numerickými metodami. Ty budou směřovat k zodpovězení výše položených otázek.
    Literatura
    Charman D. (2002): Peatlands and environmental change. - Wiley.
    Chytrý M., Kučera T. & Kočí M. (2001): Katalog biotopů České republiky. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
    Moravec J. (1994): Fytocelonogie, Academia.
    Rybníček K., Balátová-Tuláčková E. et Neuhäusl R. (1984): Přehled rostlinných společenstev rašelinišť a mokřadních luk Československa.- Stud. ČSAV, Praha, 1984/8 : 1-123.
    - a dále speciální literatura podle konkrétních řešených dílčích problémů a podle konkrétního území
    Další informace: Toto téma si mohou zvolit i dva studenti, jeden by se zaměřil na kyselá prameniště a dynamiku rašeliníků; druhý na mokré louky a dynamiku nerašeliníkových mechů. Student by měl před začátkem DP zvládnout určování mechorostů a jejich dohledávání v terénu. Diplomové práci by proto měla předcházet floristicky či vegetačně laděná bakalářská práce na stejných biotopech, zadaná po poradě s vedoucím DP.
  • Vertikální změny půdní vlhkosti a vegetační diverzita rašelinišť
    (vypisuje M. Hájek)
    Anotace: Rašeliniště patří ke vzácným vegetačním typům střední Evropy, jsou však vhodným objektem pro vědecký výzkum. To je způsobeno tím, že jejich vegetace se mění podél dobře definovatelných a dobře měřitelných gradientů prostředí. Intenzívní snaha badatelů najít faktory, které jsou pro vegetaci rašelinišť klíčové, souvisí se snahou zachránit tyto cenné biotopy v naší rychle se měnící krajině. Na řadě rašelinných luk přežívajících v intenzívně měněné zemědělské krajině poklesá výrazně hladina podzemní vody. Efekt tohoto jevu na vegetaci však není jednoduché přesně odhadnout. Některé práce ukázaly, že u některých vegetačních typů může i menší pokles hladiny vody způsobit změnu rašeliništního společenstva na zcela odlišné luční společenstvo, u jiných i větší poklesy vody nemají na složení vegetace zásadní vliv. Důvodem je patrně skutečnost, že rozdílné půdní vlastnosti způsobují rozdílnou vzlínavost vody v období, kdy je hladina vody poklesnutá. U některých typů se tedy může vysoká půdní vlhkost udržovat v celém půdním profilu i při pokleslé hladině. Diplomová práce by měla testovat tuto hypotézu za pomoci měřiče půdní vlhkosti v půdním profilu.
    Postup: Bude provedena rešerše ekologické literatury k problematice. Na vytipovaných lokalitách, lišících se půdními podmínkami (pěnovec, jíl, rašelinná zemina, rašelina) bude vybrány plochy (např. na transeptu), kde bude opakovaně zaznamenáváno druhové složení mechů i cévnatých rostlin. Ve středu ploch bude vyvrtána sonda a umístěna úzká trubice. V letním období bude v pravidelných intervalech měřena půdní vlhkost v různých hloubkách pomocí dlouhé měřicí sondy s několika měřicími senzory. Zároveň bude v sousedních trvale umístěných sondách odečítána hladina podzemní vody. Získaný soubor dat bude převeden do elektronické podoby a hodnocen statistickými a mnohorozměrnými numerickými metodami. Ty budou směřovat k zodpovězení výše položených otázek.
    Literatura
     Charman D. (2002): Peatlands and environmental change. - Wiley.
    Chytrý M., Kučera T. & Kočí M. (2001): Katalog biotopů České republiky. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
    Hájková, P., Wolf, P., Hájek, M.: Environmental factors and Carpathian spring fen vegetation: the importance of scale and temporal variation. Annales Botanici Fennici 41: 249-262 (2004). Dostupné na http://www.sci.muni.cz/botany/ekolras.htm
    Rybníček K., Balátová-Tuláčková E. et Neuhäusl R. (1984): Přehled rostlinných společenstev rašelinišť a mokřadních luk Československa. Stud. ČSAV, Praha, 1984/8 : 1-123.
    Wheeler, D.B. (1999) Water and plants in freshwater wetlands. Eco-hydrology. Plants and water in terrestrial and aquatic environments. (eds. A.J. Baird & R.L. Wilby), pp. 127-180. Routledge, London-New York.
    - a dále speciální literatura podle konkrétních řešených dílčích problémů a podle konkrétního území
    Další informace: Různé půdní a vegetační typy zcela jistě nebudou na stejné lokalitě, proto se předpokládá, že student(-ka) si najde v letním období čas na minimálně tři několikadenní terénní výpravy. Na tyto výpravy s sebou poveze dosti drahou sondu Profile Probe, takže se předpokládá možnost použití automobilu a možnost ubytování pod střechou, nebo jiný způsob zajištění bezpečného přesunu sondy. Téma je napojeno na grantové projekty katedry, takže cestovní a ubytovací náklady bude možné po dohodě proplácet.
    Téma je teoreticky možné realizovat i v jednu vegetační sezónu, pokud student(-ka) zná rostliny.

Okruh 6. Kvarterní paleoekologie - paleogeobotanika

  • Vývoj vegetace a přírodního prostředí v posledních 15000 letech ve vybraném území.
  • Vývoj vegetace a životního prostředí pod antropickými vlivy ve vybraném území.
  • Vývoj rašelinotvorné vegetace a stratigrafie rašelinišť vybraného území ČR nebo SR.
         (vypisují Kamil Rybníček a Eliška Rybníčková)
    Anotace: Paleoekologie, resp. její paleogeobotanická specializace studují vztahy mezi živými organismy či jejich společenstvy a prostředím a/nebo výskyt a rozšíření biot v minulosti. Tyto znalosti jsou nezbytné zejména pro pochopení současného stavu a fungování ekosystémů i současného rozšíření rostlin nebo živočichů. Období posledních asi 15000-12000 let je pro tyto účely rozhodující.
    Cílem diplomových nebo disertačních prací v těchto oborech je doplňovat dosavadní znalosti a přispět k širší synthéze zejména z těch území ČR nebo SR, odkud nejsou potřebná data.
    Postup: K základním metodickým postupům paleoekologie - paleogeobotaniky patří mikroskopické (pylové) a makroskopické analýzy zbytků rostlin a živočichů ve vrstvách (sedimentech) příslušného stáří. V našem případě se jedná o analýzy rašelin, jezerních sedimentů, travertinů, prameništních, aluviálních, příp. eolických sedimentů pozdnoglaciálního nebo holocenního stáří. Práce začíná vytipováním vhodného studijního objektu (ve spolupráci se školitelem), odběrem vzorků, jejich laboratorní přípravou a následným zpracováním - determinací nálezeného materiálu. Předpokladem pro tuto práci je získat znalost determinovat subfosilní objekty (nad rámec běžného studia). U pylových analýz jsou získávány poznatky o vývoji především regionální a extralokální vegetace, u makroskopických analýz (hlavně v případě rašelin) místní, příp. extralokální vegetace.
    Možná konkretizace studií:
    - severní část Českomoravské vrchoviny (rašeliniště Padrtiny)
    - Jeseníky (rašeliniště Vozka, Rejvíz)
    - Nízký Jeseník a/nebo Oderské vrchy (mladá luční a prameništní rašeliniště
    - Západní Čechy (Plzeňsko, Český les, Slavkovský les, Chebská kotlina)
    - další možnosti dle zájmu studenta nejsou vyloučeny
    Literatura (jen ve výběru)
    Firbas F. (1952, 1953): Spät- und nacheiszeitliche Waldgeschichte Mitteleuropas nördlich der Alpen, 1, 2. - Fischer Verl., Jena, 480 + 256 pp.
    Kornas J. et Medwecka-Kornas A. (1986): Geografia roslin. - PWN Warszawa, 528 pp.
    Lang G. (1994): Quartäre Vegetationsgeschichte Europas. - Fischer Verl., Jena, 462 pp.
    Ložek V. (1973): Příroda ve čtvrtohorách. - Academia, Praha, 372 pp.
    Rybníček K. et Rybníčková E. (1994): Historie vegetace. - In: Moravec J. et al., Fytocenologie, Academia, Praha, p. 266-276.
    Rybníček K. et Rybníčková E. (1997): Vývoj flóry a vegetace Moravy v geologické a historické minulosti. - In: Novák V. et Hudec K. (eds.), Vlastivěda moravská - Živá příroda, N.Ř. 2: 62-68, Brno.
    Rybníčková E. et Rybníček K. (1998): Vývoj a změny vegetace České republiky v posledních 15000 letech. - In: Neuhäuslová Z. et al., Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky, Academia, Praha, p. 34-42.
    Další informace: Všechna temata jsou vhodná pro dvojice studentů, jednoho zaměřeného na pylové (mikroskopické) analýzy, druhého na makroskopické analýzy. V nejbližších letech je reálná perspektiva umístění v získané specializaci.

Okruh 7. Dynamika vegetace suchých trávníků a vřesovišť

  • Sekundární sukcese vřesovištní vegetace na obnažených plochách
    (vypisuje: M. Chytrý)
    Anotace: Druhově bohatá vegetace suchých vřesovišť na Znojemsku je ohrožena akumulací živin, kvůli které dochází k šíření expanzívních travin a snižování druhové diverzity společenstev. Správa Národního parku Podyjí zvažuje několik alternativních zásahů, které by měly tento negativní stav zvrátit. Jedním z nich je stržení drnů i s horní vrstvou půdy na menších plochách, které pak jsou ponechány spontánnímu zarůstání. Úkolem práce bude sledovat sukcesi vegetace na těchto plochách a zhodnotit vhodnost stržení drnů z hlediska ochrany přírody.
    Postup: Studium proběhne na ploše u obce Havraníky jižně od Znojma, kde byl v roce 1999 stržen drn a obnažena minerální půda. Na části plochy byla vyseta semena vřesu, a část plochy zůstala bez zásahu. V sousedství této plochy bude stržen drn na jiné ploše, čímž bude umožněno paralelně sledovat vývoj vegetace bezprostředně po zásahu a s několikaletým odstupem po zásahu. Na obnažených plochách budou pokusně vysévány druhy vřesovištní vegetace a expanzívní trávy Arrhenatherum elatius a Calamagrostis epigeios. Několikrát v průběhu sezóny pak bude sledováno vzcházení semenáčů a odumírání vzešlých rostlin, a porovnávána úspěšnost ochranářsky cenných a nežádoucích druhů. Zejména bude sledován vliv rozrůstajících se mechorostů na klíčení cévnatých rostlin. Současně budou odebrány vzorky půdy a z nich analyzována semenná banka, aby se zjistilo, které diaspory zůstávají v půdě po stržení drnu a které se na plochu musí dostat z okolí. Výsledky budou zpracovány metodami jednorozměrné statistiky, zejména analýzou rozptylu.
    Literatura
    Aerts R. & Heil G.W. (eds.)(1993): Heathlands. Patterns and processes in a changing environment. Kluwer, Dordrecht.
    Chytrý M., Sedláková I. & Tichý L. (2001): Species richness and species turnover in a successional heathland. Appl. Veg. Sci. 4: 89-96.
    Gimingham C.H. (1972): Ecology of heathlands. Chapman & Hall, London.
    Sedláková I. & Chytrý M. (1999): Regeneration patterns in a Central European dry heathland: effects of burning, sod-cutting and cutting. Pl. Ecol. 143: 77-87.
    Sedláková I. & Chytrý M. (1999): Sekundární sukcese vřesovišť v Národním parku Podyjí po vypálení a pokosení: využití pro management. Příroda (Praha) 14: 51-72.
    Sedláková I. & Chytrý M. (1999): Mohla být disturbance příčinou změny jihomoravského suchého trávníku ve vřesoviště? Zpr. Čes. Bot. Společ., Mater. 17: 25-36.
    Další informace: Doplňkové konzultace k práci bude poskytovat Mgr. Iva Sedláková z Botanického ústavu AV ČR v Brně, která sukcesi vřesovišť na Znojemsku sleduje od roku 1992. Práce bude navazovat na grantový projekt Botanického ústavu. Při práci bude možné využívat terénní stanici NP Podyjí v obci Havraníky.
  • Sledování sezónních změn travinnobylinné vegetace třídy Festuco-Brometea na vytipovaných lokalitách
    (vypisuje: L Tichý, konzultant: M. Chytrý)
    Anotace: Vegetace suchých trávníků podléhá každoročně fenologickým změnám presence a pokryvnosti jednotlivých druhů v závislosti na jejich životním cyklu. Cílem práce je porovnání těchto změn u vybraných typů travinnobylinné vegetace na zvolených lokalitách a zhodnocení vlivu doby analýzy vegetace na klasifikaci vegetace.
    Předpoklady: Schopnost samostatné práce v terénu, základní determinační znalosti, základy práce s počítačem.
    Postup: Práce předpokládá podrobnou rešerši geobotanické a fenologické literatury k vegetaci suchých trávníků. Následný je terénní výzkum, v průběhu kterého bude diplomant na trvalých plochách v různých typech travinnobylinné vegetace zapisovat pokryvnosti jednotlivých druhů v průběhu celé vegetační sezóny (optimálně po 14 dnech v termínu březen-říjen). Práce by měla zhodnotit, (1) ve kterých ze zvolených vegetačních typů dochází k největším sezónním změnám, (2) proč tomu tak je, (3) jaké jsou sezónní změny u diagnostických druhů vybraných společenstev a (4) zda mohou mít rozdíly v době snímkování podstatný vliv na klasifikaci vegetace (determinaci vegetačních jednotek).
    Literatura
    Dierschke H. (1995): Phänologische und synphänologische Artengruppen von Blütenpflanzen Mitteleuropas. - Tuexenia 15: 523-560.
    Chytrý M., Kučera T. & Kočí M. (2001): Katalog biotopů České republiky. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
    Moravec J. et al. (1994): Fytocenologie (Nauka o vegetaci). Academia, Praha.
    Moravec J. et al. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. Severočes. Přír., Příl. 1995: 1-206.

Okruh 8. Diverzita flóry a vegetace Bílých Karpat a rozšířené CHKO Pálava

  • Ruderální flóra a vegetace sídel mezi Mikulovem a Břeclaví
    (vypisuje J. Danihelka, konzultant M. Chytrý)
    Anotace: Ruderální vegetace sídel patří v současné době, kdy se stále více omezuje volný chov drůbeže ve vsích a kdy většina veřejných prostranství postupně dostává asfaltový povrch, k nejohroženějším vegetačním typům. V některých vsích nejjižnější Moravy se však dosud zachovaly zbytky teplomilné a místy subhalofilní ruderální vegetace s výskytem některých archeofytů. Tyto poslední zbytky zajímavé vegetace, které se asi sotva podaří zachránit, si v každém případě zaslouží podrobnou vědeckou dokumentaci. Cílem diplomové práce je popis ruderální flóry, zachycení variability ruderální vegetace a dokumentace rozšíření jednotlivých vegetačních typů ve vybraných vsích.
    Postup: Bude provedena rešerše české a středoevropské fytocenologické literatury pojednávající o ruderální vegetaci a rešerše regionální literatury popisující přírodní podmínky studovaného území. Existující fytocenologické snímky budou získány z České národní fytocenologické databáze. Potom budou navštívena jednotlivá sídla, kde bude zaznamenáno druhové složení ruderální vegetace a jednotlivé vegetační typy budou dokumentovány fytocenologickými snímky (seznamy druhů na menších plochách s odhady kvantitativního zastoupení). Získaný soubor dat bude převeden do počítačové databáze a hodnocen metodami numerické klasifikace, ordinace a Ellenbergovou metodou kalibrace vzhledem k hodnotám ekologických faktorů. Pomocí těchto metod budou rozlišena rostlinná společenstva v souladu s fytocenologickou tradicí; tato společenstva budou charakterizována s ohledem na druhové složení, stanoviště, rozšíření, dynamiku apod. Dále bude porovnáno druhové spektrum ruderální flóry jednotlivých sídel s ohledem na jejich charakter.
    Literatura
    Jarolímek I. et al. (1997): Rastlinné spoločenstvá Slovenska. 2. Synantropná vegetácia. - Veda, Bratislava.
    Kopecký K. et Hejný S. (1992): Ruderální společenstva bylin České republiky. - Stud. ČSAV 1992/1: 1-128.
    Moravec J. et al. (1994): Fytocenologie (Nauka o vegetaci). - Academia, Praha.
    Moravec J. et al. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. - Severočes. Přír., suppl. 1995: 1-206.
    Mucina L., Grabherr G. et Ellmauer T. [eds.] (1993): Die Pflanzengesellschaften Österreichs. Teil I. Anthropogene Vegetation. - G. Fischer, Jena.
    Neuhäuslová Z. et al. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. - Academia, Praha.
    Oberdorfer E. [ed.] (1993): Süddeutsche Pflanzengesellschaften. Teil III. Wirtschaftswiesen und Unkrautgesellschaften. - G. Fischer, Stuttgart.
    Další informace: V současné době je zpracovávána flóra a vegetace některých sídel v Bílých Karpatech a na podobné téma běží na naší katedře také doktorská práce V. Horákové, takže existuje možnost konzultací. Ubytování během terénního výzkumu je možné na Správě CHKO Pálava v Mikulově.
  • Vegetace lesů a luk obory Kútky u Radějova: vliv pastvy zvěře
    (vypisuje M. Hájek, konzultanti Jiří Němec a Ivana Jongepierová - SCHKO Bílé Karpaty)
    Anotace: Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty byla vyhlášena za účelem ochrany biodiverzity luk a lesů nižších nadmořských výšek Západních Karpat. Zachovalá luční a lesní vegetace je relativně dobře popsána. Botanici si však všímali především ochranářsky cenných, nenarušených fytocenóz. Z tohoto důvodu nám téměř chybí informace o současném stavu lesní a luční vegetace v oboře Kútky, která je vystavena mimořádnému tlaku pastvy chovaných daňků. Chybějí tedy odborné podklady pro posouzení, zda se chov zvěře v oboře projevuje na diverzitě luční a lesní vegetace v oboře.
    Postup: V první fázi výzkumu budou na vytipovaných lokalitách budou zapsány fytocenologické snímky a floristické soupisy. Zvolené plochy v reprezentativním počtu by měly být vybrány tak, aby rovnoměrně pokryly sledované území a všechny vyskytující se typy, je možné aplikovat i nepreferenční výběr za pomoci GIS. Snímky budou analyzovány spolu s historickým fytocenologickým materiálem a materiálem z jiných oblastí Bílých Karpat. Student(ka) rovněž provede srovnání se snímky pořízenými z dančích a mufloních obor na jižní Moravě. Zdrojem snímků pro srovnání bude Česká národní fytocenologická databáze. V druhé fázi výzkumu (týká se zejména případu, že si téma zvolí student odborného studia) se bude detailněji studovat vliv zesílené herbivorie na jednotlivé druhy ohrožených rostlin na lučních biotopech NPR Kútky. Na transektech se bude na malých ploškách zaznamenávat frekvence výskytu okusu u jednotlivých druhů rostlin a rovněž se předpokládá založení trvalých ploch na nově oplocených částech luk chráněných před další herbovorií.
    Literatura
    Chytrý M., Kučera T. & Kočí M. (2001): Katalog biotopů České republiky. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
    Chytrý M. & Danihelka J. (1993): Long-term changes in the field layer of oak and oak-hornbeam forests under the impact of deer and mouflon. Folia Geobotanica et Phytotaxonomica 28: 225-245.
    Kuča P., Májsky J., Kopeček F. et Jongepierová I. (1992): Biele / Bílé Karpaty - Chránená krajinná oblasť.- Ekológia, Bratislava, 380 p.
    Moravec J. et al. (1994): Fytocenologie (Nauka o vegetaci). Academia, Praha.
    Němec Jiří (2000): Lesní vegetace severovýchodní části Bílých Karpat. - Ms., dipl. pr., depon. in knih. katedry botaniky, Př. F. MU v Brně.
    Neuhäusl R. et Neuhäuslová-Novotná Z. (1968): Mesophile Waldgesellschaften in Südmähren.- Rozpr. ČSAV, Praha, 78/2: 1-84.
    Neuhäuslová Z. et al. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. - Academia, Praha.
    Podpěra J. (1951): Rozbor květenného komponentu Bílých Karpat. Publ. Fac. Sci. Univ. Masaryk, Brno, 1951/1-2: 1-62.
    Sillinger P. (1929): Bílé Karpaty. Nástin geobotanických poměrů se zvláštním zřetelem ke společenstvům rostlinným.- Rozpr. Král. Čs. Spol. Nauk, cl. math.-natur., Praha, ser. 8, no. 3: 1-73.
    - a dále speciální literatura podle konkrétních řešených dílčích problémů
    Další informace: Řešení tématu předpokládá odhodlání pracoval v terénu na odlehlých lokalitách a schopnost naučit se determinovat rostliny v terénu. Vhodné pro studenta(-tku), který(-á) má k dispozici více sezón a který(-á) může často cestovat do terénu Bílých Karpat. Ubytování je možné na správě CHKO ve Veselí nad Moravou.
    Za kratší časové období je DP reálné stihnou pouze v případě, že by student(ka) realizoval(a) pouze první fázi výzkumu. To se však týká pouze učitelských DP.
  • Diverzita flóry a vegetace na sjezdovkách Bílých Karpat
    (vypisuje M. Hájek, konzultantka Ivana Jongepierová - SCHKO Bílé Karpaty)
    Anotace: Pohoří Bílé Karpaty je krajinou s mimořádnou biologickou diverzitou, která je zčásti způsobena i proměnlivou činností člověka. Flóra a vegetace území jsou dobře známy, jejich vztah k různým typům lidské činnosti už méně. Studium flóry a vegetace na sjezdovkách v Bílýcb Karpatech je dobrou příležitostí, jak k tomuto poznání přispět. Soubor sjezdovek v Bílých Karpatech je různě starý a variabilní co do půdních podmínek. Na všech je aplikováno pravidelné kosení, jehož intenzitu a délku v létech je možné zjistit. Sjezdovky se díky intenzivnímu kosení a sezónní disturbanci odlišují od okolních travinobylinných fytocenóz nižší biomasou, rozvolněnou vegetací a pravděpodobně i flórou.
    Kromě přínosu pro vědecké poznání vztahů mezi diverzitou, biomasou a disturbancí budou výsledky DP využity i při posouzení, zda současný management sjezdovek je pro biodiverzitu Bílých Karpat přínosem či zda biodiverzitu ohrožuje.
    Postup: Na základě konzultací se správou CHKO budou vybrány sjezdovky pro další výzkum, tak aby se lišily půdními podmínkami (sever a jih území) a stářím (relativně nové a staré sjezdovky), ale zároveň aby byly srovnatelné co do jiných vlastností. Na ploše sjezdovky bude proveden floristický soupis a náhodně zvolené vegetační zápisy (včetně mechorostů). Stejný postup se zopakuje na sousední louce o stejné svažitosti, vegetačním typu a o stejných půdních podmínkách. Z vegetačních ploch se odeberou vzorky půdy (měření pH v laboratoři) a biomasy (zvážení v laboratoři) - obojí pokud možno v krátkém časovém úseku na všech lokalitách. Pro každou sjezdovku a přilehlou kontrolní louku se dohledá co nejpodrobnější vývoj lidské aktivity (režim a typ kosení) v minulosti a z databází GIS se získá údaj o aktuálním podílu lesů, luk, orné půdy a sídel v okolí ("land-use"). Mnohorozměrné statistické analýzy otestují, zda se odlišný typ managementu sjezdovek projevuje na jejich flóře a vegetaci, zda se tento vliv liší podle vlastností půdy, zda je závislý na stáří sjezdovky a na okolním "land-use" a zda může být zprostředkován množstvím nadzemní biomasy.
    Literatura
    Chytrý M., Kučera T. & Kočí M. (2001): Katalog biotopů České republiky. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
    Kuča P., Májsky J., Kopeček F. et Jongepierová I. (1992): Biele / Bílé Karpaty - Chránená krajinná oblasť.- Ekológia, Bratislava, 380 p.
    Moravec J. et al. (1994): Fytocenologie (Nauka o vegetaci). Academia, Praha.
    Neuhäusl R. et Neuhäuslová-Novotná Z. (1968): Mesophile Waldgesellschaften in Südmähren.- Rozpr. ČSAV, Praha, 78/2: 1-84.
    Neuhäuslová Z. et al. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. - Academia, Praha.
    Novák P. [ed.] (1994): Syntetická půdní mapa České republiky 1:200 000, list D5-Trnava.- Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, Praha.
    Podpěra J. (1951): Rozbor květenného komponentu Bílých Karpat. Publ. Fac. Sci. Univ. Masaryk, Brno, 1951/1-2: 1-62.
    Sillinger P. (1929): Bílé Karpaty. Nástin geobotanických poměrů se zvláštním zřetelem ke společenstvům rostlinným.- Rozpr. Král. Čs. Spol. Nauk, cl. math.-natur., Praha, ser. 8, no. 3: 1-73.
    - a dále speciální literatura podle konkrétních řešených dílčích problémů
    Další informace: Řešení tématu předpokládá odhodlání pracoval v terénu na odlehlých lokalitách stejně jako schopnost shánět příslušné historické materiály a schopnost determinace rostlin. Vhodné pro studenta(-tku), který(-á) může často cestovat do terénu Bílých Karpat. Tedy nejlépe pro toho, kdo v prostoru Bílých Karpat bydlí nebo zde má zázemí. Při práci v jižní části CHKO bude možné využívat ubytovací kapacity správy CHKO Bílé Karpaty ve Veselí nad Moravou.
  • Vegetace lemů v Bílých Karpatech: její vymezení na různých škálách a význam pro diverzitu měkkýšů (souběžná botanická a zoologická DP)
    (vypisuje M. Hájek, vedoucí souběžné zoologické DP bude Michal Horsák)
    Anotace: Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty je mozaikou lesů a luk s mimořádnou biologickou diverzitou. Vysoká druhová bohatost luk je způsobena koexistencí suchomilných a vlhkomilných lučních druhů s druhy typickými pro lemy (ekotony na pomezí lesa a louky). Floristické vymezení lemů v Bílých Karpatech není jednoznačné, zčásti i proto, ze lemové druhy se vyskytují prakticky ve všech lučních porostech. Zoologické studie však naznačují, že i přes nejednoznačné floristické vymezení představují lemy vyhraněný biotop pro živočichy a nemusí se jednat přímo o rozhraní lesa a louky, ale i o často malé plošky uprostřed luk vyznačující se specifickou strukturou a seskupením určitých rostlinných druhů. Diplomová práce by měla testovat hypotézu, že v mozaikovité krajině Bílých Karpat lze alespoň na menší prostorové škále průkazně rozlišit lemovou vegetaci, která se bude od okolních lesů a luk lišit i složením společenstev měkkýšů.
    Postup: Botanik bude řešit botanickou část projektu. Na vybraných bělokarpatských lokalitách na gradientu jih-sever (doporučuji lokality Čertoryje, Porážky, Hutě a Lazy, kde byl již proveden obdobný výzkum drobných zemních savců) bude vedeno několik transektů tak, aby nepravidelně protínaly všechny nápadné krajinné struktury: otevřenou louku, zapojenou louku a les, případně křoví. Na každé lokalitě protne minimálně jeden transekt i nejvlhčí části v okolí potoka nebo prameniště. Na transektech budou rozmístěny plochy, které budou shodné pro výzkum vegetace i měkkýšů. Botanik zapíše složení vegetace na dvou velikostech ploch - jedna bude odpovídat fytocenologickému snímku, druhá bude menší. Zaznamenají se strukturní charakteristiky vegetace a vzdálenost k nejbližším stromům, keřům a lesíkům. Data budou vyhodnocena spolu s malakozoologickými daty za pomoci mnohorozměrných statistických technik.
    Literatura
    Chytrý M., Kučera T. & Kočí M. (2001): Katalog biotopů České republiky. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
    Kuča P., Májsky J., Kopeček F. et Jongepierová I. (1992): Biele / Bílé Karpaty - Chráněná krajinná oblast.- Ekológia, Bratislava, 380 p.
    Moravec J. et al. (1994): Fytocenologie (Nauka o vegetaci). Academia, Praha.
    Neuhäusl R. et Neuhäuslová-Novotná Z. (1968): Mesophile Waldgesellschaften in Südmähren.- Rozpr. ČSAV, Praha, 78/2: 1-84.
    Neuhäuslová Z. et al. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. - Academia, Praha.
    Novák P. [ed.] (1994): Syntetická půdní mapa České republiky 1:200 000, list D5-Trnava. - Vyzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, Praha.
    Podpěra J. (1951): Rozbor květenného komponentu Bílých Karpat. Publ. Fac. Sci. Univ. Masaryk., Brno, 1951/1-2: 1-62.
    Sillinger P. (1929): Bílé Karpaty. Nástin geobotanických poměrů se zvláštním zřetelem ke spolecenstvům rostlinným.- Rozpr. Král. Čs. Spol. Nauk, cl. math.-natur., Praha, ser. 8, no. 3: 1-73.
    Wolf P. (2004): Disertační práce, UP Olomouc.
    - a dále speciální literatura podle konkrétních řešených dílčích problémů
    Další informace: Řesení tématu předpokládá odhodlání pracovat v terénu na odlehlých lokalitách a schopnost naučit se determinovat rostliny v terénu. Vhodné pro studenta(-tku), který(-á) má k dispozici více sezón a který(-á) může často cestovat do terénu Bílých Karpat. Tedy nejlépe pro toho, kdo v prostoru Bílých Karpat bydlí nebo zde má zázemí. Při práci v jižní části CHKO bude možné využívat ubytovací kapacity správy CHKO Bílé Karpaty ve Veselí nad Moravou.
    Přednost při zadávání DP získává zájemce, který(-á) bude mít zajištěného kolegu - malakologa.
  • Lišejníky Bílých Karpat
    (vypisuje M. Hájek, konzultant: Zdeněk Palice, BÚ AV ČR Praha)
    Anotace: Bílé Karpaty patří k územím s nejméně prozkoumanou lichenoflórou u nás. Přesto zde lze očekávat vysokou druhovou diverzitu této skupiny organismů. Z území pochází i sebraný materiál, který však nebyl dodnes zpracován a publikován. Diplomová práce by měla shromáždit a syntetizovat dosavadní roztroušená publikovaná i rukopisná data o lišejnících Bílých Karpat, excerpovat dosavadní kusý herbářový materiál a doplnit vlastní terénní data z dosud neprobádaných území. Výsledkem bude historicky první seznam lišejníků Bílých Karpat.
    Postup: Bude provedena rešerše literatury k lišejníkům Bílých Karpat, shromážděna nepublikovaná data různých autorů, excerpovány herbáře a proveden terénní výzkum vybraných území. Nasbíraný materiál bude determinován za pomoci dr. Zdenka Palice z Botanického ústavu AV ČR v Průhonicích. Výsledky budou zpracovány ve formě floristického seznamu a map rozšíření, bude analyzován vztah rozšíření lišejníků a klimatických faktorů.
    Literatura
    Chytrý M., Kučera T. & Kočí M. (2001): Katalog biotopů České republiky. Agentura ochrany prirody a krajiny ČR, Praha.
    Vězda A. & Liška L. (1999): Katalog lišejniků České republiky. 283 p., ed. Botanický ústav AV ČR, Průhonice.
    Kuča P., Májsky J., Kopeček F. et Jongepierová I. (1992): Biele / Bílé Karpaty - Chráněná krajinná oblast.- Ekológia, Bratislava, 380 p.
    Další informace: Po shromáždění vlastního materiálu předpokládáme návštěvy konzultanta v Průhonicích v intervalu ca 1 mšsíc.

Okruh 9. Floristická dokumentace vybraných regionů České republiky

  • Floristická studie vybraného území
    (vypisují: P. Bureš, J. Danihelka, M. Dvořáková, V. Grulich, O. Rotreklová, L. Tichý)
    Anotace: Regionální dokumentace rozšíření rostlinných druhů patří k nejzákladnějším úkolům botanického bádání. Cílem práce je zhodnotit květenu vybraného území o velikosti asi 20 km2 z hlediska historického a současného stavu, charakterizovat jeho nejvýznamnější biotopy a vybrat lokality nejhodnotnější z hlediska ochrany přírody.
    Postup: Bude provedena rešerše dostupných pramenů o přírodních poměrech studovaného území, se zaměřením na poměry geologické, půdní, klimatické, vlivy člověka a potenciální vegetaci. Dále budou z regionální floristické literatury excerpovány všechny dostupné údaje o výskytu rostlin ve studovaném území. Bude proveden podrobný terénní průzkum území tak, aby všechny významnější lokality a biotopy byly navštíveny vícekrát v různých obdobích vegetační sezóny. Přitom bude zaznamenáván výskyt všech druhů cévnatých rostlin a budou sbírány doklady pro herbář. V diplomové práci bude podán přehled hlavních biotopů studovaného území, popis nejvýznamnějších botanických lokalit a seznam druhů nalezených v terénu nebo zaznamenaných v literatuře, s výčtem konkrétních lokalit. Součástí diplomové práce je dokladový herbář.
    Literatura
    Hejný S. & Slavík B. (eds.)(1988 et seq.): Květena České republiky. Academia, Praha.
    - regionální floristická literatura podle konkrétního území
    Další informace: Studované území se zpravidla vybírá v blízkosti bydliště diplomanta. Toto téma si může zvolit více studentů v ročníku - jednotlivé práce se budou lišit volbou různých území.
  • Fenologická studie žlebů Moravského krasu
    (vypisuje: L. Tichý)
    Anotace: V krasových údolích dochází každoročně v jarním období vlivem radiačních a advekčních inverzí k posunu fenologických projevů vegetačního krytu. Postupný nástup vybraných fenofází (rozvoj listů, květních pupenů, kvetení, násada plodů atd.) u dřevin a bylin je tak nepřímým dokladem mikroklimatických rozdílů v jednotlivých částech území. Cílem práce je vzájemné srovnání jednotlivých částí území a vytvoření fenologické mapy oblasti.
    Předpoklady: Schopnost samostatné práce v terénu, základní determinační znalosti, základy práce s počítačem. Maximální pracovní nasazení od konce března do začátku května.
    Postup: Práce předpokládá podrobnou rešerši botanické a mikroklimatologické literatury vztahující se k danému území. V měsících březen až květen bude na základě častých fenologických pozorování vybraných druhů sestavena podrobná mapa fenologických projevů tohoto území. Současně budou vybrány druhy, které budou na určitých stanovištích pozorovány v průběhu celého jarního období. Bude sledována rychlost nástupu květní fenofáze v závislosti na teplotních změnách a časový rozptyl nástupu tohoto jevu u jednotlivých rostlin.
    Literatura
    Chytrý M. & Tichý L. (1998): Phenological mapping in a topographically complex landscape by combining field survey with an irradiation model. - J. App. Sci., 1: 225-232.
    Yoshino, M.M. 1975. Climate in a small area. Univ. of Tokyo Press, Tokyo.
    Prošek & Rein (1982): Mikroklimatologie a mezní vrstva atmosféry. - SPN, Praha.
    Hejný S. et Slavík B. (eds.) (1988): Květena České socialistické republiky. 1. Ed. 1. (Ed. 2: 1997). - Academia, Praha.
    Hejný S. et Slavík B. (eds.) (1990-1992): Květena České republiky. 2-3. - Academia, Praha.
    Slavík B. (ed.) (1995-2000): Květena České republiky. 4-6. - Academia, Praha.

Okruh 10. Mykologie

  • Taxonomie, ekologie a chorologie vybrané skupiny makromycetů se zvláštním zřetelem k aphyllophorálním typům
    (vypisuje: P. Hrouda)
    Anotace: Náplní práce je zpracování určité skupiny hub v rámci České republiky (s možným prihlédnutím k situaci v rámci širšího území) - zpracování taxonomické a nomenklatorické problematiky, vysledování ekologických vztahů (substrát, doprovodná společenstva, podmínky fruktifikace) a mykogeografická charakteristika jednotlivých taxonů.
    Postup: Jádrem práce bude kritická revize herbářového materiálu a literárních údajů týkajících se výskytu studovaných druhů na území České republiky, která je nezbytným zdrojem základního penza dat. Nedílnou součástí práce bude vlastní terénní průzkum zaměřený na získání maximálního možného množství živého materiálu v průběhu fruktifikační sezóny a jeho zpracování. Základem vlastního textu práce bude speciální část, ve které budou zpracovány poznatky o studovaných druzích ze všech sledovaných aspektů; prezentovány budou stručné popisy a rozlišovací znaky (pokud možno na základě vlastního pozorování), historický přehled výskytu, fenologie, ekologie a rozšíření. (Grafické přílohy: fotografie nebo kresby makro- a mikroznaků, grafy dokumentující zajímavá zjištění, mapy rozšíření.) Konkrétní problematika u jednotlivých druhů bude v práci průběžně diskutována, řešení stěžejních problémů dané skupiny pak bude věnováno závěrečné shrnutí.
    Literatura
    Jülich W. (1983): Die Nichtblätterpilze, Gallertpilze und Bauchpilze. In: Gams H. [ed.], Kleine Kryptogamenflora, vol. IIb/1. Gustav Fischer, Stuttgart/New York.
    Moser M. (1982): Die Röhrlinge und Blätterpilze. In: Gams H. [ed.], Kleine Kryptogamenflora, vol. IIb/2. Gustav Fischer, Stuttgart/New York.
    + monografie konkrétních taxonomických skupin
    Další informace: Vhodné pro studenty odborného studia; možná návaznost v doktorském studijním programu (obor Botanika).
  • Mykofloristická studie vybraného území
    (vypisuje: P. Hrouda)
    Anotace: Regionální dokumentace rozšíření druhů hub, v typickém případě omezena na tzv. makromycety (houby tvořící makroskopické plodnice). Cílem práce je zhodnotit mykoflóru vybraného území obdobným způsobem jako u tématu "Floristická studie vybraného území" v okruhu 8.
    Postup: Shodný jako u tématu "Floristická studie vybraného území" v okruhu 8. Oproti floristické studii, kde je možno zaznamenávat i rostliny ve sterilním stavu, zde je výzkum striktně vázán na období tvorby plodnic.
    Literatura
    Hagara L., Antonín V. & Baier J. (1999): Houby. Aventinum, Praha.
    Veselý R., Kotlaba F. & Pouzar Z. (1972): Přehled československých hub. Academia, Praha.
    + články a zprávy v mykologických časopisech vztahující se ke konkrétnímu území
    Další informace: Studované území se zpravidla vybírá v blízkosti bydliště diplomanta. Toto téma si může zvolit více studentů v ročníku - jednotlivé práce se budou lišit volbou různých území. Vhodné pro studenty učitelského studia.

Okruh 11. Algologie

  • Taxonomie, rozšíření a ekologie sladkovodních ruduch (Rhodophyta)
    (vypisuje: P. Kučera)
    Anotace: Současné znalosti o taxonomii, rozšíření a ekologii jednotlivých druhů sladkovodních ruduch na našem území i v ostatních evropských státech jsou velmi neúplné jednak pro jejich ekologickou citlivost a dramatické změny kvality vody, které logicky vedly v posledních desetiletích k zániku mnoha dřívějších lokalit výskytu, a jednak pro jejich obtížné určování. Díky svým specifickým nárokům na prostředí jsou ruduchy velmi cennými bioindikátory. Cílem práce je získání a zpracování dat určitého rodu ruduch - z hlediska taxonomie (některé rody jsou velice obtížně determinovatelné do druhové úrovně, práce bude orientována na zjištění "dobrých" taxonomických znaků pomocí metod klasické nebo molekulární taxonomie), rozšíření (získání dalších informací o výskytu jednotlivých rodů/druhů ruduch, ověření výskytu na lokalitách publikovaných v minulosti), ekologie (získání dalších ekologických dat z jednotlivých lokalit, statistické zpracování). Tato široce pojatá tématická oblast bude zaměřena pouze na určité specifické téma po domluvě.
    Předpoklady: Schopnost samostatné práce v terénu (při odběrech vzorků) a v laboratoři (tvůrčí charakter práce, schopnost vědeckého úsudku, v případě dobrých výsledků možnost pokračování v rámci DSP), základní determinační znalosti (řasy a sinice).
    Postup: Bude provedena literární rešerše, podrobný terénní průzkum lokalit event. zjištění nových lokalit, pravidelný odběr vzorků, zjišťování morfologických znaků, případně molekulárně taxonomických znaků, konstrukce fylogenetických stromů, měření ekologických faktorů, zpracování pomocí vícerozměrných statistických metod.
    Literatura
    Hindák F., Komárek J., Marvan P. & Růžička J. (1975): Klúč na určovanie výtrusných rastlín. I. diel - riasy. SPN, Bratislava.
    Hindák F. (ed.) (1978): Sladkovodné riasy. SPN, Bratislava.
    Starmach K. (1977): Flora Slodkowodna Polski. Tom. 14. Phaeophyta-Brunatnice and Rhodophyta-Krasnorosty. Polska Academia Nauk, Warszawa.
    + publikované odborné články k danému tématu (European Journal of Phycology, Journal of phycology, Archiv für Hydrobiologie, Algological Studies, ..., články v regionálních časopisech)
    Další informace: Vhodné pro studenty odborného studia; možná návaznost v doktorském studijním programu (obor Botanika).

Okruh 12. Subalpínské bezlesí Hrubého Jeseníku

    Co konstituuje rostlinná společenstva subalpínských pramenišť Hrubého Jeseníku?
    (vypisuje: Radim Hédl, Botanický ústav AV ČR)
    Představa prameniště jako mozaiky ekologicky diferencovaných mikrostanovišť, osídlených různými, ekologicky diferencovanými druhy. Je tato představa konstituce společenstev subalpínských pramenišť správná? Jakou roli hraje ekologická a vývojová jedinečnost jednotlivých pramenišť, jakou kompetiční vztahy, které mohou být významnější než vazba na určité podmínky prostředí?
    Další informace viz http://www.hedl.net/diplomky/temata.htm
    Rostlinstvo skal a skalek v subalpínském pásmu Hrubého Jeseníku.
    (vypisuje: Radim Hédl, Botanický ústav AV ČR)
    Skalní výchozy byly během postglaciálního vývoje přírody zřejmě jedinými kontinuálně nezalesněnými místy subalpínské zóny Hrubého Jeseníku (asi s výjimkou lavinových drah). Představují skutečně klíčová refugia arkto-alpínské flóry a vegetace? Jak závisí diverzita flóry a vegetace jejich na substrátových, sněhových, teplotních atd. poměrech? Které z faktorů prostředí jsou důležité? Dvě paralelní diplomky, jedna inventarizačně-floristická (včetně datové meta-analýzy), druhá zaměřená na vegetační ekologii lokalit.
    Další informace viz http://www.hedl.net/diplomky/temata.htm
    Historie horní hranice lesa v půdním záznamu.
    (vypisuje: Radim Hédl, Botanický ústav AV ČR)
    Horní hranice lesa se během Holocénu pohybovala jednak vlivem změn klimatických podmínek, jednak (subrecentně) vlivem lidské činnosti. Šlo zejména o pastevectví a s ním spojené vypalování dřevin v oblasti horní hranice lesa. Dřívější horní dosah horní hranice lesa lze dobře detekovat pomocí rozsahu podzolizace a výskytu uhlíků v půdě. Jsou současná horní hranice lesa a tedy i subalpínské hole Hrubého Jeseníku přirozené? Nebo bezlesí ještě v historické době neexistovalo, případně mělo mozaikovitou podobu?
    Další informace viz http://www.hedl.net/diplomky/temata.htm

Okruh 13. Ekologie, dynamika a historie lesních ekosystémů

    Sukcesní změny bylinné vegetace opadavých lesů.
    (vypisuje: Radim Hédl, Botanický ústav AV ČR)
    Během sukcesního vývoje temperátního lesa dochází k proměně struktury dřevinného nadrostu. Vertikálně úzce vymezený prostor existence bylinné vegetace je těmito změnami do velké míry ovlivňován - mění se v čase. Pokud je sukcese cyklicky se opakujícím dějem, měly by vývojové fáze lesa podmiňovat synchronně opakující se fáze bylinné vegetace. Při klasifikaci lesní vegetace založené na druhovém složení by to znamenalo zahrnutí dalšího rozměru, resp. sukcesní podmíněnost typů lesní vegetace.
    Další informace viz http://www.hedl.net/diplomky/temata.htm
    Ekofyziologické determinanty papratky horské (Athyrium distentifolium).
    (vypisuje: Radim Hédl, Botanický ústav AV ČR)
    Papratka horská je typickým druhem horských smrčin. Vyskytuje se na substrátech s dostatkem vlhkosti a humusu. Je pravděpodobně extrémně citlivá na mrazy na jaře, kdy se listy sporofytu rozvíjejí, a na podzim, kdy se do oddenků akumulují poslední živiny, díky kterým mohou listy příští rok opět vyvinout. Gametofyt je naproti tomu zřejmě citlivý na sucho v létě; právě prostřednictvím gametofytů se populace papratky mohou šířit. Jaká jsou ekofyziologická omezení papratky horské ve stadiu sporofytu a gametofytu, nezávisle a v porovnání s ostatními kapradinami na lokalitách?
    Další informace viz http://www.hedl.net/diplomky/temata.htm
  • Rostliny jako indikátory historických lesů.
    (vypisuje: Radim Hédl, Botanický ústav AV ČR)
    Určité typy krajin lze z hlediska rostlinných druhů chápat jako matrici s ostrovy příhodnými k uchycení a růstu. Podle "neutrální" představy se krajinné ostrovy odlišují vzájemnou vzdáleností, izolovaností a velikostí, což má vliv na počet druhů a druhové složení. Ostrovy však nejsou historicky neutrální, velmi záleží na časové kontinuitě ? pokud představují konzervativní prostředí. Takovým prostředím je les, objektem zkoumání budou lesní ostrovy v tradičně strukturované zemědělské krajině.
    Další informace viz http://www.hedl.net/diplomky/temata.htm

Obhájené práce / Defended theses:
Bakalářské práce: 1998-
Diplomové práce: 1921-49, 1950-59, 1960-69, 1970-79, 1980-89, 1990-99, 2000-
Rozpracované práce / Theses under preparation

Domovská stránka / Homepage