Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace KBC02
Rubetum idaei Kaiser 1926
Maliníkové křoviny

Rubetum idaei

Foto na botanickafotogalerie.cz

Společenstvo tvoří dvouvrstevné až třívrstevné rozvolněné porosty s dominancí ostružiníku maliníku (Rubus idaeus), který zde má své optimum. V keřovém patře mohou být přimíšeny i další ostružiníky, např. R. hirtus, R. koehleri, R. plicatus, R. schleicheri a R. sulcatus a na čerstvě vlhkých půdách také R. nessensis. V pozdějších sukcesních stadiích k nim přistupují i roztroušené pionýrské dřeviny, jako je Betula pendula, Sambucus racemosa a druhy mezofilních lesů jako Galium odoratum. Různé druhy ostružiníků s přibývající nadmořskou výškou postupně ustupují a ve vyšších polohách se setkáváme pouze s ochuzenými maliníkovými porosty. Bylinné patro tvoří kapradiny (např. Athyrium filix-femina) a trávy (např. Poa nemoralis), případně další byliny dobře snášející zastínění (např. Oxalis acetosella). V porostech se obvykle vyskytuje 10–20 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 10–50 m2. Mechové patro bývá mohutně vyvinuto, hojně jsou v něm zastoupeny druhy plagiokarpních mechorostů (např. Brachythecium spp.) a epixylických játrovek (např. Chiloscyphus profundus), které porůstají trouchnivějící pařezy.

Vzhledem ke značné ekologické amplitudě druhu Rubus idaeus se jeho porosty vyskytují na eutrofních až oligotrofních stanovištích od kolinního do montánního stupně, kde nahrazují acidofilní doubravy, květnaté i acidofilní bučiny, jedlobučiny a jedliny. V nižších polohách je jeho masový výskyt vzácný. Geologický podklad tvoří většinou středně úživné horniny, jako jsou břidlice a droby, méně často kyselé oligotrofní horniny. Společenstvo se nejčastěji vyskytuje na kambizemích s mírně kyselou až kyselou půdní reakcí (Andresová 1979 uvádí pH 5,3 v povrchové vrstvě humusu), širokým poměrem C : N a moderovou formou humusu. Místy se ovšem může zvětšovat fermentační horizont povrchového humusu vlivem zpomalení rozkladných procesů. Zásobení bazickými ionty je příznivé.

Nomen conservandum propositum

Orig. (Kaiser 1926): Rubus idaeus Ass.

Syn.: Rubetum Malinowski et Dziubałtowski 1914 (§ 2b, nomen nudum), Rubetum idaei Gams 1927, Rubus-Gebüsch mit Senecio- und Cirsium-Arten Pfeiffer 1936, Rubo idaei-Fragarietum vescae (Pfeiffer 1936) Sissingh in Westhoff et al. 1946, Rubetum idaei Oberdorfer 1973, Rubo-Calamagrostietum epigeji Andresová 1979, Fragario-Rubetumidaei Passarge 1984

Diagnostické druhy: Rubus idaeus; Calamagrostis epigejos, Epilobium angustifolium

Konstantní druhy: Rubus fruticosus agg., R. idaeus; Calamagrostis epigejos, Epilobium angustifolium, Urtica dioica

Dominantní druhy: Rubus idaeus; Plagiomnium affine s. l.

Formální definice: (Rubus idaeus pokr. > 50 % AND skup. Epilobium angustifolium) NOT Abies alba pokr. > 5 % NOT Betula pendula pokr. > 25 % NOT Fagus sylvatica pokr. > 5.% NOT Larix decidua pokr. > 5 % NOT Picea abies pokr. > 5 % NOT Pinus sylvestris pokr. > 5 % NOT Sambucus nigra pokr. > 25.% NOT Sambucus racemosa pokr. > 25 %

Zdroj: Petřík P. (2013): KBC02 Rubetum idaei Kaiser 1926. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 4. Lesní a křovinná vegetace [Vegetation of the Czech Republic 4. Forest and shrub vegetation]. Academia, Praha, pp. 115-118.