Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace KBD03
Sambuco nigrae-Aceretum negundo Exner in Exner et Willner 2004
Porosty javoru jasanolistého

Sambuco nigrae-Aceretum negundo

Foto na botanickafotogalerie.cz

Vzhled společenstva určuje původem severoamerický neofytní druh javor jasanolistý (Acer negundo). Mladší porosty mají ráz různě silně zapojených křovin, ale zralé porosty už lze označit spíš jako les. Stromy mají zpravidla přímý nebo nachýlený kmen vysoký sotva 2 m a rozložitou, dosti řídkou korunu. U mnohokmenných stromů nebo u stromů v mládí ohnutých povodní nebo jinak mechanicky narušených bývají kmeny delší, s vystoupavou bází položenou v délce několika metrů na zemi. Zápoj javoru jasanolistého není zvlášť silný a dovoluje, aby se v porostech prosazovaly dřeviny velmi různých stanovištních nároků, od druhů sušších stanovišť (např. Prunus cerasifera, Robinia pseudoacacia a Rosa canina) po lužní dřeviny (např. Populus alba, P. .canadensis, Salix euxina a Ulmus laevis). Keřové patro stromových porostů tvoří často nepříliš vitální, ale dosti početné a husté populace bezu černého (Sambucus nigra). Podobně různorodá je skladba bylinného patra, v němž se uplatňují vysoké byliny nitrofilních lemů (např. Carduus crispus, Conium maculatum, Solidago gigantea, Symphyotrichum lanceolatum a Urtica dioica), nitrofilní druhy podrostu lužních lesů (např. Aegopodium podagraria, Ficaria verna, Galium aparine), krátkověké rumištní druhy (Bromus sterilis, Echinochloa crus-galli, Erigeron annuus agg. a Lactuca serriola) a vytrvalé druhy ruderálních trávníků (Arrhenatherum elatius, Artemisia vulgaris, Asparagus officinalis, Bromus inermis, Calamagrostis epigejos, Elymus repens a Silene alba subsp. latifolia). V porostech se obvykle vyskytuje 15–25 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 100–150 m2. V řídkém mechovém patře se vyskytují hlavně druhy rodů Brachythecium a Plagiomnium.

Javor jasanolistý preferuje teplá, vlhká a světlá místa s půdami bohatými humusem. Je však odolný vůči suchu, zejména v pozdějších letech svého individuálního vývoje. Porosty vzniklé z výsadeb se nacházejí hlavně v průmyslových areálech, větrolamech, příměstské krajině po parkových úpravách a na rekultivovaných místech po těžbě hornin, jako jsou hliníky a pískovny. Spontánní porosty vznikají převážně v teplých nížinných oblastech úvalových luhů na čerstvých říčních náplavech a plochách narušených povodněmi, na okrajích lesů, pasekách, nově zalesněných plochách, nevyužívaných travnatých plochách, podél cest a silnic, na mladých navážkách a místech dotčených terénními úpravami.

Orig. (Exner & Willner 2004): Sambuco nigrae-Aceretum negundo Exner ass. nov.

Diagnostické druhy: Acer negundo, Fraxinus angustifolia; Carduus crispus, Geum urbanum, Humulus lupulus, Parthenocissus inserta, Symphyotrichum novi-belgii agg., Torilis japonica

Konstantní druhy: Acer negundo; Galium aparine, Geum urbanum, Humulus lupulus, Symphytum officinale, Urtica dioica

Dominantní druhy: Acer negundo

Formální definice: Acer negundo pokr. > 50 % NOT Sambucus nigra pokr. > 25 %

Zdroj: Sádlo J. & Chytrý M. (2013): KBD03 Sambuco nigrae-Aceretum negundo Exner in Exner et Willner 2004. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 4. Lesní a křovinná vegetace [Vegetation of the Czech Republic 4. Forest and shrub vegetation]. Academia, Praha, pp. 134-136.