Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace LBB01
Galio sylvatici-Carpinetum betuli Oberdorfer 1957
Hercynské mezické dubohabřiny

Galio sylvatici-Carpinetum betuli

Foto na botanickafotogalerie.cz

V těchto lesích převažují habr obecný (Carpinus betulus) a dub zimní (Quercus petraea agg.), které rostou buď ve smíšených, nebo monodominantních porostech. Dub zimní je někdy nahrazen dubem letním (Quercus robur), zejména v jižních a jihozápadních Čechách a v říčních nivách. Často je přimíšena lípa srdčitá (Tilia cordata) a místy i buk lesní (Fagus sylvatica). Ve smíšených porostech tvoří duby zpravidla vyšší úroveň stromového patra a habr s lípou nižší úroveň. V prosvětlených porostech a na místech s omezenými stavy zvěře se může bohatě vyvíjet keřové patro, které tvoří zejména zmlazující se dřeviny stromového patra a z dalších hlavně Acer campestre, Cornus sanguinea, Corylus avellana, Crataegus laevigata, C. monogyna s. l. a Lonicera xylosteum. V bylinném patře jsou hojně zastoupeny hájové druhy Campanula rapunculoides, Carex digitata, Convallaria majalis, Festuca heterophylla, Fragaria vesca, Galium odoratum, G. sylvaticum, Hepatica nobilis, Hieracium murorum, Lathyrus vernus, Melica nutans, Pulmonaria obscura, Stellaria holostea, Veronica chamaedrys a Viola reichenbachiana. V prosvětlených porostech se často vyvíjejí rozsáhlé porosty lipnice hajní (Poa nemoralis), na kyselých půdách jsou běžné druhy Festuca ovina, Luzula luzuloides, Maianthemum bifolium a Melampyrum pratense, na suchých a teplých stanovištích Lathyrus niger, Melittis melissophyllum, Primula veris a Tanacetum corymbosum. Pravidelně je vyvinut jarní aspekt s geofyty, z nichž nejběžnější je Anemone nemorosa. V porostech se obvykle vyskytuje 25–35 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti kolem 400 m2. Mechové patro je vyvinuto většinou jen nevýrazně na místech, kde se nehromadí listový opad. Častějšími druhy jsou Atrichum undulatum, Brachytheciastrum velutinum, Hypnum cupressiforme s. l., Plagiomnium affine s. l. a Polytrichum formosum.

Galio-Carpinetum se vyskytuje v teplých a suchých nížinách a pahorkatinách, v nadmořských výškách do 450 m, jen vzácně výše. Vyvíjí se jak na rovinách a mírných svazích, tak na strmých svazích všech orientací, pokud na nich nedochází k akumulaci suti nebo výrazné půdní erozi. Půdy jsou nejčastěji čerstvě vlhké až v létě vysychavé kambizemě na tvrdých horninách nebo hnědozemě na svahovinách a spraších či sprašových hlínách. Rozpětí půdních poměrů je však velmi široké a sahá od rendzin na vápenci po fluvizemě v říčních nivách. V nivách mohou být půdy na jaře velmi vlhké, v létě však vysychají. Půdní pH kolísá v závislosti na matečné hornině od 4,5 do 7,5, poměr C : N většinou mezi 10 a 20 a stupeň nasycení sorpčního komplexu je velmi variabilní (Neuhäusl & Neuhäuslová 1968, Neuhäusl & Neuhäuslová-Novotná 1968, 1972b, Chytrý & Vicherek 1995).

Nomen conservandum propositum (proti Querco pedunculatae-Carpinetum Klika 1928)

Orig. (Oberdorfer 1957): Galio-Carpinetum ass. nov. (Querceto-Carpinetum s. str.) (Galium sylvaticum, Carpinus betulus)

Syn.: Querco pedunculatae-Carpinetum Klika 1928 (potenciální správné jméno; § 36, nomen ambiguum rejiciendum propositum), Stellario-Tilietum Moravec 1964, Melampyro nemorosi-Carpinetum sensu auct. bohem. non Passarge 1957 prov. (§ 3b; pseudonym), Melampyro nemorosi-Carpinetum sensu auct. bohem. non Passarge 1962 (pseudonym)

Diagnostické druhy: Carpinus betulus, Quercus petraea agg.; Convallaria majalis, Festuca heterophylla, Galium sylvaticum, Hepatica nobilis, Lathyrus niger, L. vernus, Melica nutans, Poa nemoralis, Stellaria holostea, Tanacetum corymbosum

Konstantní druhy: Carpinus betulus, Quercus petraea agg.; Anemone nemorosa, Campanula persicifolia, Convallaria majalis, Fragaria vesca, Galium odoratum, G. sylvaticum, Hepatica nobilis, Hieracium murorum, Lathyrus vernus, Melica nutans, Poa nemoralis, Pulmonaria officinalis agg., Stellaria holostea, Tanacetum corymbosum, Veronica chamaedrys agg.

Dominantní druhy: Carpinus betulus, Quercus petraea agg., Q. robur; Anemone nemorosa, Convallaria majalis, Galium odoratum, Poa nemoralis, Stellaria holostea

Formální definice: (Carpinus betulus pokr. > 50 % OR Quercus petraea agg. pokr. > 50 % OR Quercus robur pokr. > 50 % OR (Carpinus betulus pokr. > 25 % AND (Quercus petraea agg. pokr. > 25 % OR Quercus robur pokr. > 25 %)) AND skup. Lathyrus vernus NOT skup. Buglossoides purpurocaerulea NOT skup. Carex pilosa NOT skup. Carex remota NOT skup. Geranium sanguineum NOT skup. Serratula tinctoria NOT skup. Urtica dioica NOT Abies alba pokr. > 25 % NOT Acer platanoides pokr. > 5 % NOT Acer pseudoplatanus pokr. > 5 % NOT Carex pilosa pokr. > 25 % NOT Fagus sylvatica pokr. > 25 % NOT Fraxinus excelsior pokr. > 25 % NOT Larix decidua pokr. > 25 % NOT Picea abies pokr. > 25 % NOT Pinus sylvestris pokr. > 25 % NOT Tilia cordata pokr. > 25 % NOT Tilia platyphyllos pokr. > 5 % NOT Ulmus glabra pokr. > 5 %

Zdroj: Chytrý M. (2013): LBB01 Galio sylvatici-Carpinetum betuli Oberdorfer 1957. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 4. Lesní a křovinná vegetace [Vegetation of the Czech Republic 4. Forest and shrub vegetation]. Academia, Praha, pp. 223-227.