Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace LBC02
Mercuriali perennis-Fagetum sylvaticae Scamoni 1935
Eutrofní bučiny

Mercuriali perennis-Fagetum sylvaticae

Foto na botanickafotogalerie.cz

Asociace sdružuje vysokokmenné lesy s dominantním bukem lesním (Fagus sylvatica) a příměsí na živiny a vlhkost náročných listnáčů, zejména javoru klenu (Acer pseudoplatanus) a jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior). Významně je přimíšen také smrk ztepilý (Picea abies) a v minulosti tvořila kodominantu jedle bělokorá (Abies alba). Keřové patro bývá různě vyvinuto a kromě zmlazení hlavních dřevin je tvoří například lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) a ostružiník maliník (Rubus idaeus). Bylinné patro má kolísavou pokryvnost a charakterizují je nitrofilní druhy náročné na kvalitní humus, např. Actaea spicata, Asarum europaeum, Galeobdolon luteum agg., Geranium robertianum, Hordelymus europaeus, Mercurialis perennis, Pulmonaria officinalis agg., Stachys sylvatica, Urtica dioica a Veronica montana. Kromě nich se hojně uplatňují běžné lesní mezofyty, např. Athyrium filix-femina, Dryopteris filix-mas, Festuca altissima, Galium odoratum, Mycelis muralis, Poa nemoralis, Prenanthes purpurea a Viola reichenbachiana. Méně než v ostatních asociacích květnatých bučin jsou zastoupeny acidofilní nebo acidotolerantní druhy, z nichž se vyskytuje hlavně Calamagrostis arundinacea, Dryopteris carthusiana, Luzula luzuloides a Maianthemum bifolium. Pokud je vyvinut jarní aspekt, obvykle v něm najdeme kyčelnice Dentaria bulbifera a D. enneaphyllos. Ve východní části České republiky tuto asociaci charakterizuje výskyt druhů Dentaria glandulosa, Euphorbia amygdaloides a Salvia glutinosa. V porostech se obvykle vyskytuje 20–30 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti kolem 400 m2. Mechové patro je zpravidla vyvinuto slabě.

Asociace představuje eutrofní část lesů s dominantním bukem. Svrchní půdní horizonty mají relativně velký obsah přístupného dusíku a bazických kationtů a jsou dobře zásobeny vodou. Spíš než na exponovaných hřbetech a vypouklých svazích nalezneme tuto asociaci na konkávních terénních tvarech, například úpatích svahů. Asociace se vyskytuje souvisle od nížin po vyšší horské polohy, nejhojněji v submontánním a montánním stupni, ve výškách 400–900 m n. m. Najdeme ji téměř na všech typech geologických substrátů. Půdy jsou nejčastěji nevysychavé, mírně kyselé kambizemě s moderovým humusem. Mohou být oglejené nebo mírně podzolované, někdy s větším obsahem hrubého skeletu.

Nomen inversum propositum

Orig. (Scamoni 1935): Fagus sylvatica-Mercurialis perennis-Assoziation

Syn.: Hordelymo-Fagetum Kuhn 1937, Tilio platyphylli-Fagetum Klika 1939, Melico-Fagetum Seibert 1954 prov., Melico-Fagetum Tüxen (1937) 1955, Dentario enneaphylli-Fagetum Oberdorfer ex W. Matuszkiewicz et A. Matuszkiewicz 1960 p. p., Tilio cordatae-Fagetum Mráz 1960 p. p., Dentario glandulosae-Fagetum W. Matuszkiewicz ex Guzikowa et Kornaś 1969 p. p., Violo reichenbachianae-Fagetum Moravec 1979

Diagnostické druhy: Fagus sylvatica; Actaea spicata, Dentaria bulbifera, D. enneaphyllos, Dryopteris filix-mas, Galeobdolon luteum agg., Galium odoratum, Hordelymus europaeus, Mercurialis perennis, Oxalis acetosella, Viola reichenbachiana

Konstantní druhy: Acer pseudoplatanus, Fagus sylvatica; Actaea spicata, Athyrium filix-femina, Dentaria bulbifera, Dryopteris filix-mas, Galeobdolon luteum agg., Galium odoratum, Geranium robertianum, Mercurialis perennis, Mycelis muralis, Oxalis acetosella, Poa nemoralis, Senecio nemorensis agg., Urtica dioica, Viola reichenbachiana

Dominantní druhy: Fagus sylvatica; Galium odoratum, Mercurialis perennis, Oxalis acetosella

Formální definice: Fagus sylvatica pokr. > 50 % AND skup. Mercurialis perennis NOT skup. Carex digitata NOT skup. Carex pilosa NOT skup. Cephalanthera damasonium NOT Aruncus dioicus pokr. > 25 % NOT Carex pilosa pokr. > 25 % NOT Lunaria rediviva pokr. > 25 %

Zdroj: Hédl R. (2013): LBC02 Mercuriali perennis-Fagetum sylvaticae Scamoni 1935. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 4. Lesní a křovinná vegetace [Vegetation of the Czech Republic 4. Forest and shrub vegetation]. Academia, Praha, pp. 249-254.