Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace LBE01
Luzulo luzuloidis-Fagetum sylvaticae Meusel 1937
Podhorské acidofilní bučiny

Luzulo luzuloidis-Fagetum sylvaticae

Foto na botanickafotogalerie.cz

Lesy s dominantním bukem (Fagus sylvatica) a podle charakteru stanoviště s příměsí smrku ztepilého (Picea abies), dubu zimního (Quercus petraea agg.), javoru klenu (Acer pseudoplatanus), borovice lesní (Pinus sylvestris), jeřábu ptačího (Sorbus aucuparia) a vzácněji i jiných dřevin. V minulosti tvořila významnou příměs jedle bělokorá (Abies alba), kterou dnes nacházíme spíš sporadicky. Keřové patro je vyvinuto různě a tvoří je převážně zmlazení buku a dalších dřevin. Bylinné patro má obvykle malou pokryvnost a někdy může téměř chybět. Uplatňuje se v něm omezený počet acidofilních a acidotolerantních druhů, zejména Avenella flexuosa, Hieracium lachenalii, H. murorum, Luzula luzuloides, Maianthemum bifolium a Vaccinium myrtillus. Na úživnějších půdách vznikají přechodné typy ke květnatým bučinám a objevují se Athyrium filix-femina, Festuca altissima, Galium odoratum, Gymnocarpium dryopteris, Poa nemoralis, Prenanthes purpurea a Senecio ovatus. Vlhčí stanoviště bikových bučin na přechodu ke kyselým jedlinám indikuje bika chlupatá (Luzula pilosa). V porostech se obvykle vyskytuje jen 10–15 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti kolem 400 m2. Mechové patro může mít poměrně velkou pokryvnost, většinou však obsahuje běžné acidofyty, např. Dicranum scoparium, Hypnum cupressiforme s. l. a Polytrichum formosum.

Asociace se vyskytuje v širokém spektru ekologických podmínek od nížin do hor s nejhojnějším výskytem v rozmezí 400–800 m n. m. Podloží tvoří minerálně slabé silikátové horniny nejrůznějších typů, nejčastěji žuly, ruly a pískovce. Na nich se vytvářejí chudé kyselé kambizemě, od rankerových přes modální po podzolované, případně přímo rankery, kryptopodzoly nebo podzoly. Humusovou formou je moder až mor. Vodní režim je vyrovnaný, místy však mohou být půdy mírně vysychavé, nebo naopak v hlubších horizontech ovlivněné vodou (oglejené).

Nomen mutatum propositum et nomen inversum propositum

Orig. (Meusel 1937): Fagus sylvatica-Luzula nemorosa-Assoziation (Luzula nemorosa = L. luzuloides)

Syn.: Melampyro-Fagetum Oberdorfer 1957, Calamagrostio arundinaceae-Fagetum Sýkora 1971, Dryopterido dilatatae-Fagetum Kučera et Jirásek 1994

Diagnostické druhy: Fagus sylvatica; Dicranella heteromalla, Polytrichum formosum

Konstantní druhy: Fagus sylvatica, Picea abies; Avenella flexuosa, Dryopteris dilatata, Hieracium murorum, Luzula luzuloides, Oxalis acetosella, Vaccinium myrtillus; Dicranella heteromalla, Dicranum scoparium, Hypnum cupressiforme s. l., Polytrichum formosum

Dominantní druhy: Fagus sylvatica, Picea abies; Avenella flexuosa, Calamagrostis arundinacea, Luzula luzuloides, Vaccinium myrtillus

Formální definice: Fagus sylvatica pokr. > 50 % AND (skup. Hieracium sabaudum OR skup. Vaccinium myrtillus) NOT skup. Asarum europaeum NOT skup. Carex digitata NOT skup. Galium odoratum NOT skup. Lathyrus vernus NOT skup. Mercurialis perennis NOT skup. Trientalis europaea NOT Calamagrostis villosa pokr. > 5 %

Zdroj: Hédl R. (2013): LBE01 Luzulo luzuloidis-Fagetum sylvaticae Meusel 1937. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 4. Lesní a křovinná vegetace [Vegetation of the Czech Republic 4. Forest and shrub vegetation]. Academia, Praha, pp. 268-271.