Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace LDA02
Viscario vulgaris-Quercetum petraeae Stöcker 1965
Suché acidofilní doubravy

Viscario vulgaris-Quercetum petraeae

Foto na botanickafotogalerie.cz

Tato asociace zahrnuje většinou zakrslé a rozvolněné porosty dubu zimního (Quercus petraea agg.) s výškou stromového patra obvykle do 10 m a s pokryvností obvykle v rozmezí 40–70 %. Pokud je Viscario-Quercetum součástí zapojenějších vysokokmenných porostů, obvykle je vázáno na lesní okraje, okolí lesních cest a podobná prosvětlená stanoviště. Běžně přimíšenou dřevinou je Pinus sylvestris, poměrně častý je i Carpinus betulus. Keřové patro je druhově chudé a často chybí úplně, v některých porostech ale může dosahovat pokryvnosti okolo 20 %. Obvykle bývá tvořeno zakrslými nebo mladými jedinci druhů stromového patra, především duby. Nejčastějšími dominantami bylinného patra jsou úzkolisté acidofilní trávy tolerantní k suchu: kostřava ovčí (Festuca ovina) a metlička křivolaká (Avenella flexuosa). Význačnou složkou bylinného patra jsou suchomilné a mírně teplomilné acidofilní nebo acidotolerantní druhy, zejména Cytisus nigricans, Genista tinctoria, Hylotelephium maximum, Silene nutans a Viscaria vulgaris. Časté jsou také druhy mělkých kyselých půd, např. Arabidopsis arenosa, Jasione montana, Pilosella officinarum a Rumex acetosella. Vedle nich se uplatňují i běžné acidofyty a generalisté (Hieracium spp., Luzula luzuloides, Poa nemoralis a Veronica officinalis) a typicky také k suchu odolný keříček vřes obecný (Calluna vulgaris). Dobře vyvinuté mechové patro obvykle dosahuje pokryvnosti okolo 20 % a vyskytují se v něm nejčastěji mechy Ceratodon purpureus, Hypnum cupressiforme s. l., Pohlia nutans a Polytrichum piliferum a keříčkovité lišejníky rodu Cladonia. V některých zemích se tato vegetace řadí do asociace Luzulo luzuloidis-Quercetum petraeae, od které se však liší větším zastoupením mírně teplomilných druhů. Od acidofilních teplomilných doubrav a dubových křivolesů s kručinkou chlupatou ji zároveň odlišuje absence nebo jen ojedinělý výskyt teplomilných druhů (např. Anthericum ramosum, Carex humilis a Polygonatum odoratum) a druhů jižního migračního elementu (např. Allium flavum, Genista pilosa a Linaria genistifolia). Jde o druhově nejbohatší společenstvo acidofilních doubrav, kde se na ploše 100–200 m2 obvykle vyskytuje 20–30 druhů cévnatých rostlin. Mechové patro je často dobře vyvinuto. Jeho nejčastějším druhem je Hypnum cupressiforme s. l.

Viscario-Quercetum je přechodný vegetační typ mezi acidofilními doubravami a acidofilními boreokontinentálními bory nebo bezlesím na suchých kyselých substrátech. Nejčastěji se vyskytuje na strmých výslunných svazích o sklonu 20–40° orientovaných k jihu až západu, a to v oblastech s mírně teplým klimatem a nadmořskou výškou mezi 300 a 400 m. Obvyklý je výskyt na horních hranách svahů, v okolí skalních výchozů a na lesních okrajích přecházejících v acidofilní suché trávníky a vegetaci skeletovitých půd nebo skal. Nejčastějšími půdními typy jsou rankerové kambizemě, rankery až litozemě na minerálně chudých horninách. Velký obsah skeletu podmiňuje rychlé vysychání těchto půd, podporované rychlejším prohříváním díky poloze na výslunných svazích. Doložené výskyty suchých acidofilních doubrav pocházejí zejména z nevápnitých sedimentů různé zrnitosti a stáří (zejména břidlice, droby, pískovce a slepence), ale i z minerálně slabých metamorfovaných hornin (např. ruly na horní Vltavě, dolní Lužnici a v Pooslaví nebo granulity v Pojihlaví), hlubinných vyvřelin (např. granitoidy na dolní Otavě, ve středním Podyjí nebo v okolí Brna) a starých výlevných vyvřelin, někdy do různé míry metamorfovaných (dacity na Křivoklátsku a metabazity v okolí Brna).

Orig. (Stöcker 1965): Viscario-Quercetum ass. nov. (Viscaria vulgaris, Quercus petraea)

Syn.: Luzulo luzuloidis-Quercetum petraeae Hilitzer 1932 genistetosum tinctoriae Samek ex Neuhäusl et Neuhäuslová-Novotná 1967

Diagnostické druhy: Quercus petraea agg.; Cytisus nigricans, Festuca ovina, Galeopsis ladanum, Genista germanica, G. tinctoria, Hieracium laevigatum, H. sabaudum s. l., Hylotelephium telephium agg. (H. maximum), Jasione montana, Luzula luzuloides, Silene nutans, Veronica officinalis, Viscaria vulgaris

Konstantní druhy: Quercus petraea agg.; Avenella flexuosa, Campanula rotundifolia agg., Cytisus nigricans, Festuca ovina, Genista tinctoria, Hieracium lachenalii, H. murorum, H. sabaudum s. l., Hylotelephium telephium agg. (H. maximum), Luzula luzuloides, Pilosella officinarum, Poa nemoralis, Silene nutans, Veronica officinalis, Viscaria vulgaris; Hypnum cupressiforme s. l.

Dominantní druhy: Pinus sylvestris, Quercus petraea agg., Q. robur; Avenella flexuosa, Festuca ovina; Hypnum cupressiforme s. l.

Formální definice: (Quercus petraea agg. pokr. > 15 % OR Quercus robur pokr. > 15 %) AND (skup. Cytisus nigricans OR skup. Jasione montana) AND skup. Viscaria vulgaris NOT skup. Carex digitata NOT skup. Geranium sanguineum NOT skup. Linaria genistifolia NOT Carex humilis pokr. > 5 %

Zdroj: Roleček J. (2013): LDA02 Viscario vulgaris-Quercetum petraeae Stöcker 1965. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 4. Lesní a křovinná vegetace [Vegetation of the Czech Republic 4. Forest and shrub vegetation]. Academia, Praha, pp. 356-359.