Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace LDA04
Holco mollis-Quercetumroboris Scamoni 1935
Vlhké acidofilní doubravy

Holco mollis-Quercetumroboris

Foto na botanickafotogalerie.cz

Vlhké acidofilní doubravy tvoří většinou vysokokmenné porosty s pokryvností stromového patra nejčastěji 60–90 %. Dominantou stromového patra je obvykle dub letní (Quercus robur), který dobře snáší periodické zamokření, méně často dub zimní (Q. petraea agg.) nebo směs obou druhů. Pravidelně jsou přimíšeny další světlomilné dřeviny, především Betula pendula, B. pubescens a Sorbus aucuparia, řidčeji Pinus sylvestris a Populus tremula. Z hájových druhů se místy uplatňuje méně náročná Tilia cordata. Keřové patro bývá poměrně dobře vyvinuto; většinou dosahuje pokryvnosti 10–20 %, výjimkou však nejsou porosty téměř bez keřů. Pravidelně se vyskytují krušina olšová (Frangula alnus) a zmlazující dřeviny stromového patra. Bylinné patro bývá tvořeno mnohdy souvislými porosty vlhkomilných acidotolerantních graminoidů: bezkolenců (Molinia arundinacea, méně často M. caerulea) a ostřice třeslicovité (Carex brizoides). Z dalších druhů se uplatňují především mezofilní acidofyty a acidotolerantní druhy (Convallaria majalis, Maianthemum bifolium, Melampyrum pratense a Vaccinium myrtillus), acidofilní a acidotolerantní graminoidy (Avenella flexuosa, Calamagrostis arundinacea, Carex pilulifera, Festuca ovina, Holcus mollis a Poa nemoralis), případně méně náročné hájové druhy (např. Polygonatum multiflorum a Stellaria holostea). Ekologicky význačnou skupinu tvoří světlomilné vlhkomilné druhy společné s vegetací vlhkých luk (např. Deschampsia cespitosa, Lysimachia vulgaris a Potentilla erecta) a častým průvodcem je Rubus fruticosus agg. Pokryvnost bylinného patra se většinou pohybuje v rozmezí 60–85 %. Vlhké acidofilní doubravy patří k druhově chudším lesním společenstvům: na ploše 100–200 m2 se v nich obvykle vyskytuje 15–25 druhů cévnatých rostlin. Mechové patro bývá poměrně málo vyvinuté a dosahuje pokryvnosti jen do 10 %. K nejčastějším druhům patří mechy Dicranum scoparium, Pleurozium schreberi, Pohlia nutans a Polytrichum formosum, na nejvlhčích stanovištích se může objevit i Polytrichum commune a rašeliníky (Sphagnum spp.).

Holco-Quercetum je vázáno na plochý reliéf s hlubokými, bázemi chudými, střídavě vlhkými půdami. Většinou se vyskytuje v pánevních oblastech, na náhorních rovinách, ale i v drobných mělkých sníženinách a na úpatí svahů, kde je ztížený odtok vody a půda se periodicky zamokřuje. Naprostá většina lokalit této asociace leží mezi 250 a 350 m n. m., ve výše položených pánvích nebo na plochých hřbetech však může tato vegetace vystupovat i nad 400 m n. m. Nejčastějšími půdními typy na stanovištích vlhkých acidofilních doubrav jsou živinami chudé oglejené kambizemě a podobné půdy ovlivněné dočasně stagnující podzemní vodou. Půda zde bývá zamokřená od podzimu do jara, kdy je omezený výpar a transpirace rostlin. V létě, navzdory větším srážkám než v zimě, půda obvykle vysychá. Zamokřené půdy jsou pro růst většiny lesních druhů rostlin nevhodné: jsou nedostatečně provzdušněné a vyskytují se v nich redukované formy biogenních prvků, jež mohou být toxické nebo zhoršují úživnost stanoviště. Většinou jsou půdy vlhkých acidofilních doubrav jemnozrnné, hlinité až jílovité. Pokud jsou písčité, bývá vsakování vody obvykle znesnadněno vysoko ležící hladinou podzemní vody. Geologickým podkladem jsou nejčastěji sedimentární horniny různého stáří, zejména křídové jílovce až pískovce (ve středním a východním Polabí a na Třeboňsku), váté písky a terasové štěrkopísky (ve středním a východním Polabí a Dúbravě u Hodonína), a dále ordovické břidlice až pískovce (na Pražské plošině), karbonské břidlice a droby (na Osoblažsku), terciérní písčité hlíny (v lese Doubrava mezi Moravičany a Litovlí) nebo hlinitá deluvia (na Křivoklátsku), ale i krystalické horniny (např. v Krumlovském lese na Moravskokrumlovsku, na Táborsku a v podhůří Novohradských hor). Na minerálně bohatších substrátech mohou vlhké kyselé doubravy přecházet do teplomilných doubrav asociace Melico pictae-Quercetum roboris nebo Carici fritschii-Quercetum roboris.

Nomen inversum propositum

Orig. (Scamoni 1935): Quercus robur-Holcus mollis-Assoziation

Syn.: Abieti-Quercetum Mráz 1959 p. p., Stellario holosteae-Quercetumroboris Scamoni 1960, Molinio arundinaceae-Quercetum roboris Neuhäusl et Neuhäuslová 1967, Molinio arundinaceae-Quercetum sensu auct. non Samek 1962 (pseudonym)

Diagnostické druhy: Betula pubescens, Frangula alnus, Populus tremula, Quercus robur; Convallaria majalis, Hieracium laevigatum, Melampyrum pratense, Molinia caerulea agg.

Konstantní druhy: Betula pendula, Frangula alnus, Quercus robur; Avenella flexuosa, Convallaria majalis, Festuca ovina, Lysimachia vulgaris, Melampyrum pratense, Molinia caerulea agg., Poa nemoralis, Potentilla erecta, Vaccinium myrtillus

Dominantní druhy: Frangula alnus, Quercus petraea agg., Q. robur; Calamagrostis arundinacea, Carex brizoides, Molinia caerulea agg.

Formální definice: (Quercus petraea agg. pokr. > 15 % OR Quercus robur pokr. > 15 %) AND (Molinia caerulea agg. pokr. > 25 % OR skup. Succisa pratensis) NOT skup. Asarum europaeum NOT skup. Lathyrus niger NOT skup. Lathyrus vernus NOT skup. Lysimachia vulgaris NOT skup. Serratula tinctoria NOT skup. Urtica dioica NOT Vaccinium myrtillus pokr. > 25 %

Zdroj: Roleček J. (2013): LDA04 Holco mollis-Quercetumroboris Scamoni 1935. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 4. Lesní a křovinná vegetace [Vegetation of the Czech Republic 4. Forest and shrub vegetation]. Academia, Praha, pp. 362-365.