Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace LFD01
Vaccinio uliginosi-Betuletum pubescentis Libbert 1933
Rašelinné březiny

Vaccinio uliginosi-Betuletum pubescentis

Foto na botanickafotogalerie.cz

Asociace zahrnuje rozvolněné lesy s dominantní břízou pýřitou (Betula pubescens) a přimíšenou borovicí lesní (Pinus sylvestris), břízou bělokorou (B. pendula), místy také s olší lepkavou (Alnus glutinosa), topolem osikou (Populus tremula) nebo jeřábem ptačím (Sorbus aucuparia). Pokryvnost stromového patra se pohybuje okolo 50 % a výška porostů nepřesahuje zpravidla 8 m. Keřové patro tvoří krušina olšová (Frangula alnus), vrby (Salix aurita a S. cinerea) a druhy stromového patra nižšího vzrůstu. V jihozápadních Čechách se místy vyskytuje tavolník vrbolistý (Spiraea salicifolia). V bylinném patře zpravidla převládá bezkolenec modrý (Molinia caerulea) a při poklesu hladiny podzemní vody se často šíří třtina šedavá (Calamagrostis canescens). Dále se vyskytují druhy typické pro rašelinné bory a vrchoviště, např. Vaccinium oxycoccos a V. uliginosum. V porostech se obvykle vyskytuje 10–20 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 100–400 m2. V bohatě vyvinutém mechovém patře převládají rašeliníky (nejčastěji Sphagnum recurvum s. l.) a vrchovištní i lesní mechorosty, např. Leucobryum glaucum s. l., Pleurozium schreberi a Polytrichum commune.

Rašelinné březiny se nacházejí na vlhkých až mokrých glejích a kyselých rašelinných půdách ve zvodnělých terénních sníženinách a na okrajích rašelinišť. Zaujímají půdy s obdobným vodním režimem jako mokřadní olšiny, avšak s malým obsahem bazických iontů, což omezuje konkurenční schopnost olše (Ellenberg & Leuschner 2010). Na rozdíl od rašelinných borů představují rašelinné březiny atlantičtější typ vegetace, vázaný zpravidla na mělké rašeliny o mocnosti 10–20 cm. Rašelina se díky přístupu vzduchu mineralizuje. V časném jaru voda stagnuje na povrchu, později však opadá (Kučerová et al. in Chytrý et al. 2010b: 349–359). Na období nedostatku kyslíku při zaplavení rhizosféry je Betula pubescens přizpůsobena přemísťováním organických zásobních látek do kořenů v období poklesu vodní hladiny. Ty se pak stávají zdrojem výživy v období anoxie. Její kořeny jsou rovněž schopny udržovat pomocí aerenchymu aerobní prostředí, a oxidovat tak toxické ionty Fe2+ na metabolicky upotřebitelné ionty Fe3+ (Janiesch 1991).

Nomen inversum propositum

Orig. (Libbert 1933): Betula pubescens-Vaccinium uliginosum-Assoziation

Syn.: Betulo-ledetum callunosum de Kleist 1929 (§ 3e), Betuletum pubescentis Tüxen 1937

Diagnostické druhy: Betula pubescens, Salix aurita; Eriophorum vaginatum, Molinia caerulea agg., Vaccinium oxycoccos agg., V. uliginosum, V. vitis-idaea; Polytrichum commune, Sphagnum magellanicum, S. recurvum s. l.

Konstantní druhy: Betula pubescens, Pinus sylvestris; Calluna vulgaris, Eriophorum vaginatum, Molinia caerulea agg., Vaccinium myrtillus, V. oxycoccos agg., V. vitis-idaea; Polytrichum commune, Sphagnum recurvum s. l.

Dominantní druhy: Betula pendula, B. pubescens; Calluna vulgaris, Eriophorum vaginatum, Molinia caerulea agg.; Polytrichum commune, Sphagnum recurvum s. l.

Formální definice: (Betula pendula pokr. > 25 % OR Betula pubescens pokr. > 25 %) AND Sphagnum sp. pokr. > 25 % NOT Abies alba pokr. > 5 % NOT Alnus glutinosa pokr. > 5 % NOT Fagus sylvatica pokr. > 5.% NOT Picea abies pokr. > 25 % NOT Pinus uncinata subsp. uliginosa pokr. > 25 % NOT Pinus sylvestris pokr. > 25 %

Zdroj: Navrátilová J. (2013): LFD01 Vaccinio uliginosi-Betuletum pubescentis Libbert 1933. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 4. Lesní a křovinná vegetace [Vegetation of the Czech Republic 4. Forest and shrub vegetation]. Academia, Praha, pp. 421-424.