Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace LFD04
Vaccinio uliginosi-Piceetum abietis Schubert 1972
Rašelinné smrčiny

Vaccinio uliginosi-Piceetum abietis

Foto na botanickafotogalerie.cz

Jde o rozvolněné porosty smrku ztepilého (Picea abies), který na silně zamokřené půdě zpravidla dosahuje nižšího vzrůstu. Kromě smrku je ve stromovém patře vzácně přimíšena bříza pýřitá (Betula pubescens). Pokryvnost stromového patra se zpravidla pohybuje v rozmezí 30–60 %. Keřové patro není výrazně odděleno od patra stromového a tvoří je různě vysocí jedinci smrku. Bylinné patro má proměnlivou pokryvnost. Často v něm převládají brusnice (Vaccinium myrtillus, V. uliginosum a V. vitis-idaea) a pravidelně se vyskytují běžné trávy smrčin (Avenella flexuosa a Calamagrostis villosa). Tyto druhy zpravidla rostou u pat smrků. Naopak světliny mezi jednotlivými smrky obsazují druhy přechodových a vrchovištních rašelinišť, z nichž suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum) často dosahuje velké pokryvnosti; pravidelně jsou dále zastoupeny Andromeda polifolia, Carex nigra, C. pauciflora, C. rostrata, Drosera rotundifolia a Vaccinium oxycoccos. Na sušších vyvýšeninách se mohou vyskytovat keříčky Calluna vulgaris a Empetrum nigrum agg. a místy roste tráva Molinia caerulea. V porostech se obvykle vyskytuje 5–15 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 100–400 m2. Silně je vyvinuto mechové patro, které dosahuje pokryvnosti 80–100 %. Převládají v něm vrchovištní rašeliníky Sphagnum fallax, S. flexuosum a na sušších místech, např. při patách smrků, také S. magellanicum. Často se vyskytuje i S. russowii a dále jsou hojně zastoupeny rašeliništní ploníky (Polytrichum commune a P. strictum). Naopak rašeliník Sphagnum girgensohnii, který je velmi typický pro jiné asociace smrčin, je v této asociaci vzácný.

Vaccinio uliginosi-Piceetum jsou rašelinné smrčiny montánního a supramontánního stupně vyšších pohoří, které se nejčastěji vyskytují v nadmořských výškách 800–1200 m. Vyskytují se na rovinatých terénech v okrajových částech vrchovištních rašelinišť. Substrátem je hluboká rašelina, na jejímž povrchu se mohou vytvářet bulty a šlenky. Hladina podzemní vody nezřídka zasahuje až k povrchu rašeliny, případně se nachází několik centimetrů pod povrchem, a prokořenění je proto velmi mělké. Smrk na tomto stanovišti strádá nedostatkem dusíku a roste pomalu. Jednotlivé stromy jsou nízké, přitom však často poměrně staré (Sofron 1981).

Orig. (Schubert 1972): Vaccinio uliginosi-Piceetum (Picea abies)

Syn.: Sphagno-Piceetum sensu auct. non (Tüxen 1937) Hartmann 1953 (pseudonym), Vaccinio uliginosi-Piceetum Tüxen 1955 (fantom), Sphagno-Piceetum Zukrigl 1973

Diagnostické druhy: Betula carpatica, Picea abies;.Eriophorum vaginatum, Melampyrum pratense, Vaccinium myrtillus, V. oxycoccos agg. (převážně V. oxycoccos s. str.), V. uliginosum, V. vitis-idaea; Bazzania trilobata, Polytrichum commune, Sphagnum girgensohnii, S. magellanicum, S. recurvum s. l., S. russowii

Konstantní druhy: Picea abies; Avenella flexuosa, Calamagrostis villosa, Calluna vulgaris,.Eriophorum vaginatum, Melampyrum pratense, Molinia caerulea agg. (převážně M. caerulea s. str.), Vaccinium myrtillus, V. oxycoccos agg. (převážně V. oxycoccos s. str.), V. uliginosum, V. vitis-idaea; Dicranum scoparium, Polytrichum commune, Sphagnum girgensohnii, S. magellanicum, S. recurvum s. l., S. russowii

Dominantní druhy: Picea abies; Calamagrostis villosa, Eriophorum vaginatum, Molinia caerulea agg. (převážně M. caerulea s. str.),.Vaccinium myrtillus, V. uliginosum; Polytrichum commune, Sphagnum capillifolium s. l., S. girgensohnii, S. magellanicum, S. recurvum s. l.

Formální definice: Picea abies pokr. > 25 % AND skup. Eriophorum vaginatum

Zdroj: Chytrý M. (2013): LFD04 Vaccinio uliginosi-Piceetum abietis Schubert 1972. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 4. Lesní a křovinná vegetace [Vegetation of the Czech Republic 4. Forest and shrub vegetation]. Academia, Praha, pp. 429-432.