Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace MCA02
Typhetum angustifoliae Pignatti 1953
Rákosiny s orobincem úzkolistým

Typhetum angustifoliae

Foto na botanickafotogalerie.cz

Vzhled porostů určuje štíhlý, tmavozelený, zpravidla 2–3,5 m vysoký orobinec úzkolistý (Typha angustifolia). Nápadný barevný aspekt společenstva udávají v druhé polovině léta rezavě hnědé palice drobných ochmýřených nažek dozrávajících na vrcholech stonků. Jeho porosty mají pokryvnost obvykle v rozmezí 60–90 %. Spektrum průvodních druhů je vzhledem k výskytu těchto porostů v hlubší vodě omezené; nejčastěji se objevují běžnější vodní makrofyty, např. Lemna minor, L. trisulca a Utricularia australis. Přimíšeny mohou být další druhy rákosin, např. Glyceria maxima, Lycopus europaeus, Lythrum salicaria a Phragmites australis. Při poklesu vodní hladiny pod povrch substrátu se na volných ploškách uvnitř orobincových rákosin vytvářejí porosty s převahou jednoletých druhů rodů BidensPersicaria, vzácněji i Carex bohemica. Cyperus fuscus, Eleocharis ovata, Elatine spp. aj. Růstu těchto druhů však často brání kumulace orobincové stařiny na povrchu půdy. Do této asociace řadíme i mladé porosty, které vznikají v létě vyklíčením semen orobince na obnaženém dně spolu s vlhkomilnými jednoletkami. Tyto porosty mají větší pokryvnost než rákosiny orobince úzkolistého v pozdějším sukcesním stadiu, ale dosahují výšky jen kolem 50–100 cm. V rybnících při postupném napouštění bývají zpravidla přeplaveny hlubokou vodou a odumírají ještě před dosažením plodného stadia. Počet druhů cévnatých rostlin v porostech této asociace většinou kolísá mezi 2 a 6 na ploše 9–25 m². Mechové patro bývá vyvinuto výjimečně.

Typhetum angustifoliae se u nás nejčastěji vyskytuje v pobřežní zóně rybníků, dále v pískovnách a lomových jezírkách, mrtvých ramenech v raných stadiích zazemňování, příkopech a říčních tišinách. V zahraničí porůstá i pobřeží jezer (Dierßen 1996). áSpolečenstvo má optimum výskytu v mezotrofních až přirozeně eutrofních, plně osluněných mokřadech a vyvíjí se i v mírně slaných vodách (Philippi in Oberdorfer 1998: 119–165). Hloubka vody zjištěná u nás se pohybuje nejčastěji mezi 20 a 60 cm, někdy dosahuje až 1 m. Substrát je nejčastěji hlinitý až jílovitý, často s příměsí říčního písku, vzácněji jde o čistý písek o různé zrnitosti. Na povrchu může být překryt několikacentimetrovou vrstvou organického bahna (Philippi 1973, Hejný & Husák in Dykyjová & Květ 1978: 23–64). Bývá minerálně bohatý, často vápnitý (Balátová-Tuláčková et al. in Grabherr & Mucina 1993: 80–130). Reakce substrátu naměřená na několika lokalitách na Českomoravské vrchovině a v Hornomoravském a Dyjsko-svrateckém úvalu se pohybovala v rozmezí pH 4,1–7,4 (Hanáková & Duchoslav 2002, Juříček 2007). V porovnání s ostatními rákosinovými společenstvy z Hornomoravského úvalu měly půdy odebrané v porostech asociace Typhetum angustifoliae velký obsah vápníku a hořčíku a průměrný obsah dusíku a fosforu (Hanáková & Duchoslav 2002). Na Třeboňsku doložil Neuhäusl (1965) výskyt této vegetace i na písčitých substrátech s malým obsahem živin. áZ míst s hlubokým organickým bahnem nebo nahromaděním nerozložených organických zbytků a nadbytkem živin tato vegetace ustupuje a bývá nahrazována například porosty asociací Typhetum latifoliae nebo Glycerietum maximae. Zatímco přirozeně eutrofní prostředí růst druhu Typha angustifolia stimuluje, v podmínkách s nadbytkem živin se jeho růst zpomaluje á(Steinbachová-Vojtíšková et al. 2006). V prostředí s nižším obsahem živin podzemní orgány T. angustifolia velmi dobře snášejí anoxické podmínky při dlouhodobém zaplavení (Crawford & Braendle 1996). K přirozenému poklesu hladiny vody na úroveň substrátu dochází v zóně s touto vegetací zřídka a na krátkou dobu. Dlouhodobější vyschnutí nebo promrznutí substrátu způsobuje odumření těchto rákosin, které se obvykle vyskytují v hlubších vodách než Typhetum latifoliae (Hejný & Husák in Dykyjová & Květ 1978: 23–64, Dierßen 1996, Philippi in Oberdorfer 1998: 119–165). Typhetum angustifoliae je zřejmě také poněkud teplomilnější, neboť v chladnějších oblastech se objevuje vzácněji než asociace Typhetum latifoliaeá.

Orig. (Pignatti 1953): Typhetum angustifoliae (Allorge 1921) Pign. 1953

Syn.: Scirpo lacustris-Glycerietum aquaticae Allorge 1921, le faciès à Typha angustifolia Allorge 1921 (§ 3c), Scirpo-Phragmitetum Koch 1926 p. p. (§ 2b, nomen ambiguum), Typhetum angustifolio-latifoliae Schmale 1939 p. p. (§ 36, nomen ambiguum)

Diagnostické druhy: Typha angustifolia

Konstantní druhy: Lemna minor, Typha angustifolia

Dominantní druhy: Lemna minor, Typha angustifolia

Formální definice: Typha angustifolia pokr. > 25 % NOT Schoenoplectus tabernaemontani pokr. > 25 %

Zdroj: Šumberová K. (2011): MCA02 Typhetum angustifoliae Pignatti 1953. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 3. Vodní a mokřadní vegetace [Vegetation of the Czech Republic 3. Aquatic and wetland vegetation]. Academia, Praha, pp. 398-401.