Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace MCA03
Typhetum latifoliae Nowiński 1930
Rákosiny s orobincem širokolistým

Typhetum latifoliae

Foto na botanickafotogalerie.cz

V porostech této asociace dominuje světle sivozelený až modrozelený, nejčastěji 2–2,5 m vysoký orobinec širokolistý (Typha latifolia). Jeho listy jsou širší a prýty celkově robustnější než u příbuzného orobince úzkolistého (T. angustifolia). Na plodných rostlinách se v druhé polovině léta vyvíjejí silné černohnědé samičí palice drobných ochmýřených nažek. Díky těmto vlastnostem je Typhetum latifoliae již zdálky snadno rozeznatelné od Typhetum angustifoliae. Porosty asociace Typhetum latifoliae zpravidla mají též poněkud větší pokryvnost, která se pohybuje nejčastěji v rozmezí 60–100 %. Spektrum průvodních druhů je rozmanité a závisí na stanovišti. Krátkodoběji zaplavované porosty bývají výrazně druhově bohatší a kromě běžných bažinných bylin (např. Alisma plantago-aquatica, Lycopus europaeus Lythrum salicaria) do nich vstupují i druhy porostů vysokých ostřic nebo mokřadních luk (např. Equisetum palustre, Galium palustre agg. a Symphytum officinale). V druhově chudších porostech na dlouhodobě zaplavovaných místech, zvláště pak v silně eutrofních mokřadech, se objevují běžné vodní makrofyty (např. Ceratophyllum demersum. Lemna minorSpirodela polyrhiza), které mohou dosahovat velké pokryvnosti. V rozvolněných porostech s obnaženým substrátem se vyskytují vlhkomilné jednoletky, např. Cyperus fuscus, Eleocharis ovata, Ranunculus sceleratusRumex maritimus; ty jsou typické pro mladé orobincové porosty vzniklé na obnaženém dně. Porosty na zaplavované orné půdě nebo na okrajích sídel se vyznačují zastoupením ruderálních druhů a plevelů, zejména Cirsium arvense. Equisetum arvenseRumex crispus. V porostech této asociace bylo většinou zaznamenáno 2–6 druhů cévnatých rostlin na ploše 4–25 m². Mechové patro většinou chybí, ale pokud je vyvinuto, vyskytují se v něm běžné mokřadní mechy, např. Drepanocladus aduncus. Druhová bohatost společenstva je značně omezena tam, kde je povrch půdy kryt silnou vrstvou stařiny.

Tato vegetace se vyskytuje v rozmanitých typech mezotrofních až silně eutrofních mělkých mokřadů, u nás zejména v pobřežní zóně rybníků a přehradních nádrží, v mrtvých ramenech a aluviálních tůních, pískovnách v pokročilejším stadiu sukcese, říčních zátokách s mírně tekoucí vodou, příkopech, napájecích stružkách a na okrajích pramenišť a rašelinišť. Typhetum latifoliae je jedním z nejčastějších mokřadních společenstev i na místech silně ovlivněných člověkem, např. v odkalovacích nádržích a zaplavovaných sníženinách uprostřed polí. Stanoviště jsou plně osluněná nebo mírně zastíněná. Hloubka vody se pohybuje nejčastěji v rozmezí 10–60 cm, výjimečně dosahuje až 1 m. Často tato vegetace dlouhodobě přetrvává na velmi mělce zaplavených nebo jen vodou nasycených substrátech, které v létě vysychají. Společenstvo snáší i zasolení (Watt et al. 2007), které ale toleruje méně než asociace Typhetum angustifoliae (Dierßen 1996). Tato dvě společenstva se rovněž výrazně liší v nárocích na substrát: zatímco Typhetum latifoliae upřednostňuje jílovité nebo štěrkovité substráty se silnou vrstvou živinami bohatého organického bahna na povrchu, pro porosty asociace Typhetum angustifoliae je optimální minerální substrát s malou příměsí organické hmoty. Typhetum latifoliae se vyskytuje i na rašelinných substrátech. Reakce substrátu naměřená na několika lokalitách na Českomoravské vrchovině a v Hornomoravském a Dyjsko-svrateckém úvalu se pohybovala v rozmezí pH 3,2–7,5 (Hanáková & Duchoslav 2002, Juříček 2007). Velmi nízké pH však není pro rozvoj této vegetace optimální, neboť při něm dochází k omezení příjmu dusíku, a tím i růstu Typha latifolia (Brix et al. 2002).

Orig. (Nowiński 1930): Typhetum latifoliae

Syn.: Scirpo-Phragmitetum Koch 1926 p. p. (§ 36, nomen ambiguum), Typhetum latifoliae von Soó 1927 (§ 2b, nomen nudum), Typhetum angustifolio.latifoliae Schmale 1939 p. p., Typhetum latifoliae Lang 1973

Diagnostické druhy: Typha latifolia

Konstantní druhy: Lemna minor, Typha latifolia

Dominantní druhy: Lemna minor, Typha latifolia

Formální definice: Typha latifolia pokr. > 25 %

Zdroj: Šumberová K. (2011): MCA03 Typhetum latifoliae Nowiński 1930. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 3. Vodní a mokřadní vegetace [Vegetation of the Czech Republic 3. Aquatic and wetland vegetation]. Academia, Praha, pp. 401-405.