Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace MCA04
Phragmitetum australis Savič 1926
Rákosiny s rákosem obecným

Phragmitetum australis

Foto na botanickafotogalerie.cz

Do asociace Phragmitetum australis řadíme druhově chudé rákosiny s dominantním rákosem obecným (Phragmites australis). V závislosti na úživnosti stanoviště, dynamice vodního režimu a způsobu hospodaření dosahuje rákos výšky 2–4 m a proměnlivá je i tloušťka jeho stébel a podíl stařiny v porostech. Pokryvnost porostů se nejčastěji pohybuje v rozmezí 80–100 %. Plně zapojené vysoké porosty s větším podílem stařiny často tvoří jen rákos, případně se v nich spolu s ním vyskytuje několik málo průvodních druhů. Patří k nim vodní makrofyty mělkých vod (např. Lemna minor), vytrvalé bažinné byliny (např. Lycopus europaeus, Lysimachia vulgaris a Lythrum salicaria) a pobřežní liány (např. Calystegia sepium). V nezaplavených porostech se objevují i ruderální druhy, zejména Urtica dioica. Počet druhů cévnatých rostlin v porostech této asociace většinou kolísá v rozmezí 2–9 na ploše 16–100 m². Porosty s menší pokryvností rákosu nebo na mezotrofních stanovištích, kde rákos dosahuje nižšího vzrůstu, bývají druhově bohatší. Mechové patro většinou chybí, častěji a s větší pokryvností se vyvíjí pouze v porostech na okrajích pramenišť a rašelinných rybničních okrajích. Tvoří je většinou druhy rodu Sphagnum, běžné mokřadní mechy jako Calliergonella cuspidata a vlhkomilné druhy s širší ekologickou amplitudou, např. Brachythecium rutabulum a Polytrichum commune.

Toto společenstvo se vyznačuje velmi širokou ekologickou amplitudou. Vyskytuje se v různých typech mokřadů, u nás zejména na pobřeží rybníků, v mrtvých ramenech a tůních, v zaplavených nebo zamokřených těžebních jámách, na říčních náplavech, v příkopech a kanálech, na okrajích rašelinišť a opuštěných vlhkých loukách. Ruderalizované porosty této asociace se šíří i na opuštěných polích a skládkách. Phragmitetum australis osídluje mokřady o různé trofii a pH vody a substrátu, od oligotrofních po silně eutrofní, od kyselých po bazické a nezřídka i mírně zasolené (Neuhäusl 1965, Dierßen 1996)á. Optimum nachází v mezotrofním až přirozeně eutrofním prostředí, na slabě kyselých až bazických substrátech bohatších vápníkem a s malým obsahem organické hmoty v substrátu (Hejný & Husák in Dykyjová & Květ 1978: 23–64, Lenssen et al. 2000)á. Chemismus vody a substrátu do značné míry závisí i na sukcesním stadiu, v jakém se Phragmitetum australis nachází, neboť vlivem sedimentace rákosového opadu se stanoviště postupně obohacuje o živiny (Neuhäusl 1965). Phragmites australis dobře snáší mechanické narušování, např. při povodních v říčních nivách (Henry et al. 1994), a výrazné kolísání výšky vodního sloupce (Hejný & Husák in Dykyjová & Květ 1978: 23–64, Oťaheľová et al. in Valachovič 2001: 51–183). Při úplném zaplavení nadzemních prýtů (zejména mladých výhonků) při povodních však rostliny hynou (Zákravský & Hroudová 2007). U nás byla tato vegetace zjištěna nejčastěji ve vodách o hloubce 10–50 cm, přičemž nezřídka stanoviště nebylo zaplaveno vůbec. Naopak ve vodách o větší hloubce bylo Phragmitetum australis zaznamenáno vzácně, ačkoli ze zahraničí je uváděno i z hloubky 2 m a více (Tomaszewicz 1979, Balátová-Tuláčková et al. in Grabherr & Mucina 1993: 80–130). Fáze bez vody může trvat po větší část vegetačního období, naopak trvalé zaplavení působí na společenstvo nepříznivě (Rea 1996). To souvisí s velkou citlivostí rákosu k organickým kyselinám, iontům Fe2+, volným sulfidům, zejména sirovodíku, a některým dalším látkám, které vznikají mikrobiálními procesy v anaerobním prostředí, hlavně na stanovištích s velkým množstvím živin (Crawford & Braendle 1996, Sánchez et al. 1998). Na dlouhodobě zamokřených eutrofních stanovištích s hlubší vrstvou organického bahna, kde zvláště v létě hnije odumřelá biomasa, proto bývá Phragmitetum australis nahrazeno porosty asociací Glycerietum maximae Typhetum latifoliae (Crawford & Braendle 1996). Tato stanovištní diferenciace je pozorovatelná například v nížinných říčních nivách, kde se Phragmitetum australis váže hlavně na říční břehy, náplavy a pískovny v raném stadiu sukcese. Mělké polozazemněné tůně a bažiny uprostřed zaplavovaných luk osídlují jiné typy rákosin (Vicherek et al. 2000).

Nomen mutatum propositum

Orig. (Savič 1926a): Phragmitetum communis .Phragmites communis = P. australis)

Syn.: Scirpo-Phragmitetum Koch 1926 p. p. (§ 2b, nomen ambiguum), Phragmitetum lacustre Gams 1927, Phragmitetum vulgaris von Soó 1927á, Phragmitetum communis (Gams 1927) Schmale 1939, Riccietum fluitantis Slavnić 1956, á, Calystegio-Phragmitetum Golub et Mirkin 1986

Diagnostické druhy: Phragmites australis

Konstantní druhy: Phragmites australis

Dominantní druhy: Phragmites australis

Formální definice: Phragmites australis pokr. > 50 % NOT Thelypteris palustris pokr. > 25 %

Zdroj: Šumberová K. (2011): MCA04 Phragmitetum australis Savič 1926. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 3. Vodní a mokřadní vegetace [Vegetation of the Czech Republic 3. Aquatic and wetland vegetation]. Academia, Praha, pp. 405-409.