Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace MCA05
Glycerietum maximae Nowiński 1930 corr. Šumberová, Chytrý et Danihelka in Chytrý 2011
Rákosiny se zblochanem vodním

Glycerietum maximae

Foto na botanickafotogalerie.cz

V porostech této asociace dominuje 1–2 m vysoká statná tráva zblochan vodní (Glyceria maxima). Tyto rákosiny jsou již zdálky rozeznatelné podle světle až sytě zelených lesklých listů, v létě též podle rozvolněných latnatých květenství. Stébla zblochanu jsou často na bázi poléhavá a většina živé nadzemní biomasy porostů se soustřeďuje při povrchu půdy, kde leží i silná vrstva stařiny; to zabraňuje uchycení jiných druhů rostlin s výjimkou pleustofytů, jako jsou Lemna minor a Spirodela polyrhiza. Tyto porosty se vyvíjejí hlavně na stanovištích s hlubší vodou, která ve druhé polovině vegetačního období rychle opadne, např. v řekách a litorálu rybníků. Na místech se stabilně mělkým zaplavením substrátu se G. maxima zpravidla vyskytuje ve formě se vzpřímenými stébly. áJejí porosty jsou rozvolněnější a stařina se v nich nehromadí tolik jako u poléhavých porostů. Díky tomu jsou druhově bohatší. Vyskytují se v nich zejména druhy dominantní v kontaktních společenstvech rákosin a vysokých ostřic (např. Carex acuta a Sparganium erectum), některé nápadně kvetoucí bažinné byliny (např. Butomus umbellatus, Iris pseudacorus a Rorippa amphibia) a při obnažení substrátu i jednoleté nitrofilní druhy (např. Bidens frondosa a Persicaria hydropiper). Druhová bohatost v porostech této asociace většinou kolísá mezi 3 a 7 druhy cévnatých rostlin na ploše 9–100 m². Mechové patro se vyvíjí jen vzácně a s malou pokryvností v porostech uvnitř lučních komplexů. Byly v něm zaznamenány druhy Calliergonella cuspidata a Drepanocladus aduncus. Na rozdíl od porostů asociací Phragmitetum australis nebo Typhetum latifoliae bývají tyto rákosiny zpravidla maloplošné.

Glycerietum maximae se vyskytuje v různých typech mělkých eutrofních až hypertrofních mokřadů, zejména v rybnících, mrtvých ramenech a tůních, zamokřených sníženinách na nivních loukách, příkopech, melioračních kanálech i v tocích s pomalu proudící vodou. Hloubka vody zaznamenaná na místech s výskytem této vegetace u nás se pohybovala nejčastěji v rozmezí 0–30 cm, v tocích a rybnících vyšších poloh dosahovala až 50 cm, výjimečně i více. Glycerietum maximae toleruje velké kolísání vodní hladiny (Balátová-Tuláčková 1966, Balátová-Tuláčková et al. in Grabherr & Mucina 1993: 80–130, Oťaheľová et al. in Valachovič 2001: 51–183), nesnáší však dlouhodobé hluboké zaplavení ve vegetačním období (Crawford & Braendle 1996) a je rovněž citlivé k vlnobití a promrznutí substrátu (Hejný & Husák in Dykyjová & Květ 1978: 23–64, Hejný et al. in Květ et al. 2002: 63–95). Proto například v rybnících osídluje hlavně místa v okolí přítoku, chráněná před vlnami, kde je nejmenší hloubka vody a dochází ke hromadění organického sedimentu. V těchto místech porosty často vystupují i na nízké břehy, případně do sousedících vlhkých luk nebo na okraje polí. Stanoviště jsou plně osluněná až zastíněná; díky toleranci k zástinu je tato vegetace častá i v mělkých tůních uvnitř lužních lesů. Minerální substrát dna je písčitý, hlinitý nebo jílovitý, ve většině případů jej však překrývá i několik decimetrů mocná vrstva organického bahna, v povrchové vrstvě s hojným nerozloženým opadem. Společenstvo se vyhýbá rašelinným a zasoleným substrátům (Hejný 1960, Oťaheľová et al. in Valachovič 2001: 51–18á). Reakce substrátu naměřená na několika lokalitách na Českomoravské vrchovině, v dolním Podyjí a v Pomoraví se pohybovala v rozmezí pH 4,4–6,2, hlouběji pod povrchem půdy až 7,2 (Vicherek 1962b, Balátová-Tuláčková 1966, Hanáková & Duchoslav 2002, Juříček 2007). V porovnání s ostatními společenstvy rákosin je v půdách pod porosty asociace Glycerietum maximae velký obsah dusíku a fosforu, někdy i draslíku, a malý až střední obsah vápníku a hořčíku (Vicherek 1962b, Balátová-Tuláčková 1966, Hanáková & Duchoslav 2002). Obsah živin je větší v sukcesně pokročilejších porostech (Neuhäusl 1965). V létě substrát často vysychá do poměrně velké hloubky. V dolním Pomoraví byl v suchých létech zjištěn pokles vody až na vodonosnou jílovitou vrstvu v hloubce 1,8–1,9 m (Balátová-Tuláčková 1966).

Nomen mutatum propositum et nomen conservandum propositum (proti Scirpo lacustris-Glycerietum aquaticae Allorge 1921)

Orig. (Nowiński 1930): Glycerietum aquaticae .Glyceria aquatica sensu auct. non (L.) J. Presl et C. Presl = G. maxima)

Syn.: Scirpo lacustris-Glycerietum aquaticae Allorge 1921 (potenciální správné jméno), Scirpo-Phragmitetum Koch 1926 p. p. (§ 36, nomen ambiguum), Glycerietum aquaticae von Soó 1927 (§ 2b, nomen nudum), Glycerietum aquaticae-fluitantis Nowiński 1927 p. p. (§ 36, nomen ambiguum), Glycerietum aquaticae Hueck 1931

Diagnostické druhy: Glyceria maxima

Konstantní druhy: Glyceria maxima

Dominantní druhy: Glyceria maxima, Lemna minor

Formální definice: Glyceria maxima pokr. > 50 %

Zdroj: Šumberová K. (2011): MCA05 Glycerietum maximae Nowiński 1930 corr. Šumberová, Chytrý et Danihelka in Chytrý 2011. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 3. Vodní a mokřadní vegetace [Vegetation of the Czech Republic 3. Aquatic and wetland vegetation]. Academia, Praha, pp. 409-413.