Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace MCA06
Glycerio-Sparganietum neglecti Koch 1926
Rákosiny se zevarem vzpřímeným

Glycerio-Sparganietum neglecti

Foto na botanickafotogalerie.cz

Strukturu společenstva určuje dominantní zevar vzpřímený (Sparganium erectum) s živě až sytě zelenými, lesklými listy. Ty i ve vegetačním období u špičky často usychají, což dodává porostům narezavělé zbarvení. Porosty jsou většinou 1,2–1,5 m vysoké a dosahují pokryvnosti 50–100 %. Někdy jde o monocenózy, častěji se v nich však vyskytuje širší spektrum druhů z různých typů mokřadní vegetace, jako jsou jednoděložné i dvouděložné bažinné byliny (např. Alisma plantago-aquatica, Iris pseudacorus Lythrum salicaria), pleustofyty (např. Lemna minor) a vzácněji i ponořené vodní makrofyty (např. Ceratophyllum demersum). Po poklesu vodní hladiny se objevují druhy obnažených den, jako jsou Persicaria hydropiper a Rorippa palustris. Běžný je i výskyt lián Calystegia sepiumSolanum dulcamara. Počet druhů cévnatých rostlin se pohybuje nejčastěji mezi 2 a 5 na ploše 6–25 m². Mechové patro většinou chybí.

Tato vegetace se nejčastěji vyskytuje v mělkých stojatých vodách, jako jsou okraje rybníků, mrtvých ramen, těžebny písku, hlín nebo rašeliny v pokročilém stadiu zazemňování, aluviální tůně a zaplavované sníženiny uprostřed polí a luk. Osídluje i příkopy a kanály s mírně tekoucí vodou a zátočiny na dolních tocích řek. Zpravidla jde o plně osluněná mezotrofní až eutrofní stanoviště. Substrát je většinou jílovitý nebo hlinitý, v povrchové vrstvě často se silnou vrstvou živinami bohatého organického bahna, někdy i mírně zrašelinělý. Hloubka vody se pohybuje zpravidla mezi 10 a 60 cm, ale v létě může voda krátkodobě klesnout pod povrch substrátu. Porosty s dominantním Sparganium erectum se vyskytují na kyselých i bazických substrátech a snášejí rovněž slabé zasolení (Oťaheľová et al. in Valachovič 2001: 51–183). Na několika místech v různých částech Moravy bylo zjištěno půdní pH v rozsahu 4,6–7,5, přičemž nejnižší hodnota se vztahuje k lokalitě na Jihlavsku, nejvyšší k Dyjsko-svrateckému úvalu a přibližně uprostřed leží hodnoty naměřené v Hornomoravském úvalu (Hanáková & Duchoslav 2002, Juříček 2007). Oproti ostatním společenstvům rákosin byl v půdách s výskytem Glycerio.Sparganietum neglecti v Hornomoravskéhom úvalu zjištěn velký obsah draslíku a středně velký obsah dusíku a fosforu (Hanáková & Duchoslav 2002). Zdánlivá vazba na živinami chudší místa je však spíše důsledkem menší konkurenční schopnosti druhu Sparganium erectum vůči některým jiným rákosinným druhům, např. Phragmites australis. Podobně jako asociace Glycerietum maximae je i Glycerio-Sparganietum neglecti značně tolerantní vůči malému obsahu kyslíku v substrátu a mechanickému narušování a naopak citlivé k hlubšímu promrzání půdy. Netoleruje však ani hlubší vysychání substrátu, vůči němuž je Glycerietum maximae značně odolné (Rodwell 1995, Philippi in Oberdorfer 1998: 119–165, Oťaheľová et al. in Valachovič 2001: 51–183). Optimum výskytu má Glycerio-Sparganietum v oblastech s mírně teplým až teplým, ale dostatečně vlhkým klimatem. V teplých a suchých oblastech je vázána hlavně na říční nivy s lokální klimatickou inverzí. Místy vystupuje i do vyšších poloh. Nejvýše položené výskyty u nás byly doloženy na Šumavě v nadmořských výškách 740–810 m (Rydlo 2006d, Bufková & Rydlo 2008) a v Novohradských horách v 760 m (Boublík, nepubl.).

Orig. (Koch 1926): Glycerieto-Sparganietum neglecti .Glyceria aquatica = G. maxima. G. fluitans. G. plicata = G. notata. Sparganium ramosum subsp. neglectum = S. erectum subsp. neglectum)

Syn.: Sparganietum ramosi Roll 1938, Sparganietum erecti Zutshi 1975

Diagnostické druhy: Sparganium erectum

Konstantní druhy: Lemna minor, Sparganium erectum

Dominantní druhy: Lemna minor, Sparganium erectum

Formální definice: Sparganium erectum pokr. > 25 % NOT Typha latifolia pokr. > 25 %

Zdroj: Šumberová K. (2011): MCA06 Glycerio-Sparganietum neglecti Koch 1926. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 3. Vodní a mokřadní vegetace [Vegetation of the Czech Republic 3. Aquatic and wetland vegetation]. Academia, Praha, pp. 413-417.