Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace MCA07
Acoretum calami Dagys 1932
Rákosiny s puškvorcem obecným

Acoretum calami

Foto na botanickafotogalerie.cz

Dominantou společenstva je aromatická bylina puškvorec obecný (Acorus calamus) s mečovitými, živě zelenými, lesklými listy. Díky tomuto zbarvení je společenstvo i ve sterilním stavu již zdálky odlišitelné od porostů fyziognomicky podobného kosatce žlutého (Iris pseudacorus). Porosty asociace Acoretum calami jsou většinou rozvolněné, s pokryvností nejčastěji mezi 50 a 80 %. I přesto jde o společenstvo druhově velmi chudé. Příčinou je zřejmě hustá spleť oddenků dominantního puškvorce, která se nachází pod povrchem substrátu a brání uchycení dalších mokřadních druhů s hlubším kořenovým systémem. Nejčastějšími průvodními druhy v puškvorcových rákosinách jsou ve fázi zaplavení drobné pleustofyty, zejména Lemna gibba Spirodela polyrhiza, ve fázi s obnaženým dnem např. Bidens frondosa. Persicaria hydropiper Urtica dioica. Z kontaktních společenstev vysokých ostřic sem pronikají např. Carex acuta C. vesicaria. V porostech této asociace bylo zaznamenáno nejčastěji 3–6 druhů cévnatých rostlin na ploše 4–25 m². Mechové patro většinou chybí.

Společenstvo osídluje zejména menší vodní nádrže, např. rybníky, mrtvá ramena a aluviální tůně. Fragmentárně se může vyskytovat i v rybích sádkách, kde však jde o porosty záměrně vysazených rostlin. Může se objevit i v zákrutech větších řek, kde je omezen vliv proudu. Acoretum calami je časté na eutrofních až hypertrofních stanovištích, může se však vyskytovat i v mezotrofních mokřadech. Výskyt porostů Acorus calamus v prostředí s velmi malým obsahem živin zaznamenal např. Neuhäusl (1965) v polovině 20. století na Třeboňsku. Hloubka vody na našich lokalitách se pohybovala nejčastěji v rozmezí 10–40 cm, někdy společenstvo vstupuje i do vod hlubokých až 1 m (Neuhäusl 1965, Dierßen 1996, Philippi in Oberdorfer 1998: 119–165). Stanoviště jsou zpravidla plně osluněná, substrát dna jílovitý, hlinitý nebo písčitý, na povrchu obvykle s hlubší vrstvou sapropelového bahna. Úzké pruhy porostů A. calamus se často vyskytují i na návodních stranách rybničních hrází ze sypaného kamene, kde se mezi kameny usazuje rybniční sediment. Ze zahraničí je tato vegetace uváděna z kyselých až bazických substrátů (Philippi in Oberdorfer 1998: 119–165). A. calamus je tolerantní i k silné acidifikaci a anoxii (Gosling & Baker 1980, Crawford & Braendle 1996, Weber & Brändle 1996) a jeho porosty lze nalézt i na stanovištích s větším obsahem chloridů, např. v návesních rybníčcích. Na Třebíčsku byla zaznamenána hodnota pH půdy 4,5 (Juříček 2007), ze zahraničí je uváděno rozmezí 5,4–7,2 (Rodwell 1995). Ve srovnání s většinou ostatních společenstev svazu Phragmition australis je Acoretum calami méně náročné na vlhkost, takže v hydrosérii na ně bezprostředně navazují porosty vysokých ostřic svazu Magno-Caricion gracilis. Dlouhodobé vyschnutí nebo promrznutí substrátu však toto společenstvo nesnáší (Hejný & Husák in Dykyjová & Květ 1978: 23–64, Hejný et al. in Květ et al. 2002: 63–95). Svými nároky na vlhkost a živiny je podobné asociaci Glycerietum maximae (Balátová-Tuláčková et al. in Grabherr & Mucina 1993: 80–130). U nás je Acoretum calami vázáno hlavně na nížiny a teplé pahorkatiny, na stanovištích silně ovlivněných člověkem však zasahuje i do chladnějších oblastí. Nejvýše položený výskyt z našeho území je doložen od Nové Pece na Šumavě ze 730 m n. m. (Šumberová, nepubl.).

Orig. (Dagys 1932): Acoretum Calami

Syn.: Acoretum calami Eggler 1933

Diagnostické druhy: Acorus calamus

Konstantní druhy: Acorus calamus

Dominantní druhy: Acorus calamus, Lemna minor

Formální definice: Acorus calamus pokr. > 25 % NOT Carex acuta pokr. > 50 % NOT Carex diandra pokr. > 50 % NOT Glyceria maxima pokr. > 25 %

Zdroj: Šumberová K. (2011): MCA07 Acoretum calami Dagys 1932. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 3. Vodní a mokřadní vegetace [Vegetation of the Czech Republic 3. Aquatic and wetland vegetation]. Academia, Praha, pp. 417-419.