Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace MCC03
Sagittario sagittifoliae-Sparganietum emersi Tüxen 1953
Mokřadní vegetace s šípatkou střelolistou a zevarem jednoduchým

Sagittario sagittifoliae-Sparganietum emersi

Foto na botanickafotogalerie.cz

Ve společenstvu převažují jednoděložné dužnaté byliny o velké biomase, šípatka střelolistá (Sagittaria sagittifolia) a zevar jednoduchý (Sparganium emersum). V řekách se oba druhy vyskytují ve formě se vzplývavými listy a v porostech často dosahují přibližně stejné pokryvnosti. Ve stojatých vodách jsou častější emerzní porosty, v nichž zpravidla dominuje jen jeden z uvedených druhů, zatímco druhý může chybět. Celková pokryvnost této vegetace se pohybuje nejčastěji v rozmezí 60–100 %, v řekách však nezřídka klesá až na 30 %. Porosty dosahují výšky 80–120 cm, v případě dominance emerzní Sagittaria sagittifolia nezřídka jen kolem 40 cm. Porosty v tocích bývají extrémně druhově chudé, tvořené pouze dominantami. Z ostatních druhů se s malou pokryvností vyskytují např. Butomus umbellatus a Nuphar lutea. Běžné jsou i pleustofyty, např. Lemna minor a Spirodela polyrhiza, a některé ponořené vodní makrofyty, zejména Potamogeton pectinatus. V rybnících bývají porosty druhově bohatší a častěji se v nich vyskytují i druhy z jiných typů rákosin, např. Alisma plantago-aquatica, Equisetum fluviatile, Oenanthe aquatica a Sparganium erectum. V době obnažení substrátu se objevují i jednoleté druhy obnažených den, např. Bidens cernua, Eleocharis ovata a Persicaria hydropiper. Porosty této asociace obsahují nejčastěji 3–9 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 9–25 m². S výjimkou pleustofytních játrovek rodu Riccia a druhu Ricciocarpos natans nebyly ve fytocenologických snímcích této asociace zaznamenány mechorosty.

Tato vegetace se u nás vyskytuje v eutrofních, vzácněji i mezotrofních stojatých i tekoucích vodách, hlavně v rybnících, mrtvých ramenech, aluviálních tůních a klidnějších úsecích řek, vzácněji i v průtočných melioračních kanálech, napájecích stružkách, potocích a rybích sádkách. Hloubka vody se pohybuje nejčastěji v rozmezí 20–80 cm, v tocích dosahuje až 120 cm. V létě může voda výrazně poklesnout, takže substrát zůstává jen velmi mělce zaplaven nebo zamokřen. Při úplném vyschnutí substrátu společenstvo zdánlivě odumírá, je však schopno v následujícím vegetačním období regenerovat z podzemních orgánů. Nesnáší však víceleté vyschnutí stanoviště a je rovněž citlivé na promrznutí substrátu při jeho současném obnažení. Proto v letněných rybnících roste hlavně kolem rybničních stok a v zátokách s hlubším bahnem, kde se nejdéle drží vlhkost. V říčních aluviích se váže hlavně na hlubší tůně, které ani v létě zcela nevysychají, nebo přímo na toky. Substrát dna je nejčastěji jílovitý až hlinitý, vzácněji písčitý nebo štěrkovitý, často s vrstvou organogenního bahna hlubokého přibližně do 20 cm. V řekách byla tato vegetace zaznamenána i na místech s kamenitým dnem. Půdní reakce v porostech s převahou Sagittaria sagittifolia byla zjištěna v rozsahu pH 4,5–7,4. Substrát je dobře zásoben vápníkem a dusíkem, zejména v hnojených a vápněných rybnících (Hroudová et al. 1988b). Obsah živin bývá velký také ve vodách s porosty Sparganium emersum; tento druh je značně odolný i vůči organickému znečištění (Carbiener et al. 1990, Ságová-Marečková et al. 2009). Tato vegetace je nejhojnější v oblastech s mírně teplým a mírně vlhkým klimatem, u nás hlavně v termofytiku a teplejších okrscích mezofytika, v rybničních oblastech je však častá i v chladnějším mezofytiku, kde běžně vystupuje i do nadmořských výšek kolem 600 m. V závislosti na klimatu oblasti se značně liší stanovištní vazba společenstva, zejména porostů s dominantní Sagittaria sagittifolia: zatímco v chladnějších a vlhčích oblastech se vyskytují hlavně v menších rybnících s hlubším organickým sedimentem, v teplých oblastech jsou vázány hlavně na toky. Například v Labi osídlují klidné zátoky, úseky u zdymadel a další místa chráněná před proudem, zejména v suchých létech při nízké vodě. Naproti tomu porosty s dominantním Sparganium emersum vstupují do toků také v chladnějších a vlhčích oblastech, přičemž tolerují i rychleji proudící vodu. Na jižní Moravě a v nížinách na Slovensku se toto společenstvo nachází pouze v tekoucí vodě a slepých ramenech a tůních sycených říční vodou, kde jsou oba dominantní druhy zřejmě schopny snést větší obsah minerálních živin (Hroudová et al. 1988b). Rybníky na minerálně bohatých podkladech v těchto teplých oblastech zřejmě porostům asociace Sagittario.Sparganietum nevyhovují.

Nomen mutatum propositum

Orig. (Tüxen 1953): Sagittaria sagittifolia-Sparganium simplex-Ass. (Sparganium simplex = S. emersum)

Diagnostické druhy: Sagittaria sagittifolia, Sparganium emersum

Konstantní druhy: Lemna minor, Sparganium emersum

Dominantní druhy: Lemna minor, Sagittaria sagittifolia, Sparganium emersum

Formální definice: (Sagittaria sagittifolia pokr. > 25 % OR Sparganium emersum pokr. > 25 % OR (Sagittaria sagittifolia pokr. > 10 % AND Sparganium emersum pokr. > 10 %)) NOT Butomus umbellatus pokr. > 25 % NOT Glyceria maxima pokr. > 25 % NOT Juncus effusus pokr. > 50 % NOT Potamogeton gramineus pokr. > 25 % NOT Rorippa amphibia pokr. > 25 % NOT Sparganium erectum pokr. > 25 %

Zdroj: Šumberová K. & Hroudová Z. (2011): MCC03 Sagittario sagittifoliae-Sparganietum emersi Tüxen 1953. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 3. Vodní a mokřadní vegetace [Vegetation of the Czech Republic 3. Aquatic and wetland vegetation]. Academia, Praha, pp. 451-456.