Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace MCC06
Eleocharitetum palustris Savič 1926
Vegetace mělkých mokřadů s bahničkou mokřadní

Eleocharitetum palustris

Foto na botanickafotogalerie.cz

Jde o jednovrstevné až dvouvrstevné porosty s dominantní bahničkou mokřadní (Eleocharis palustris), vzácněji s bahničkou bradavkatou (E. mamillata). Kvůli možným záměnám ve fytocenologických snímcích a velmi podobným ekologickým nárokům shrnujeme tyto dva druhy včetně všech jejich poddruhů pro účely analýz pod jediný souborný taxon, E. palustris agg. V textu je rozlišujeme tam, kde se primární informace vztahuje pouze k jednomu z obou druhů. V závislosti na vlhkosti stanoviště se pokryvnost dominanty pohybuje nejčastěji mezi 30 a 90 % a její výška mezi 15 a 40 cm. Vedle dominanty se uplatňují některé druhy z jiných typů rákosin (např. Alisma plantago-aquatica a Glyceria fluitans), vysoké ostřice (zejména Carex acuta a C. vulpina) a vodní makrofyty, hlavně druhy rodu Lemna. Po poklesu vodní hladiny se objevují druhy obnažených den, např. Persicaria hydropiper a Plantago uliginosa. Časté jsou i druhy různých typů vlhkých luk, např. Agrostis stolonifera, Equisetum palustre a Poa trivialis. Počet druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 4–25 m² se pohybuje nejčastěji v rozmezí 4–9, výjimkou však nejsou ani monocenózy, nebo naopak porosty s 20 i více druhy. Mechové patro většinou schází; je-li vyvinuto, tvoří je mokřadní mechy s širokou ekologickou amplitudou, např. Calliergonella cuspidata nebo Climacium dendroides.

Eleocharitetum palustris osídluje osluněná mokřadní stanoviště s minerálním substrátem, nejčastěji hrubým pískem nebo jílem, někdy s tenkou vrstvou organického bahna na povrchu. Často jde o vápnité, někdy i mírně zasolené substráty (Balátová-Tuláčková et al. in Grabherr & Mucina 1993: 79–130, Rodwell 1995, Philippi in Oberdorfer 1998: 119–165). Společenstvo snáší značné kolísání výšky vodního sloupce. To platí zejména pro porosty Eleocharis palustris, které mimo vegetační období vydrží i několik měsíců pod vodou a po poklesu vodní hladiny regenerují z oddenků. Kratší zaplavení po dobu 2–4 týdnů snášejí při dobré průhlednosti vody i během vegetačního období. Stonky E. palustris se v takových podmínkách značně prodlužují a ztrácejí opěrná pletiva, po opadu vody odumírají a z oddenků znovu vyráží emerzní forma dominanty. Během vegetačního období porosty přežívají i na zcela vyschlém substrátu. Díky těmto vlastnostem jde o jedno z nejčastějších rostlinných společenstev v pravidelně letněných rybích sádkách. Běžné je i v říčních nivách, kde však osídluje hlavně mechanicky silně narušovaná stanoviště, např. pískovny a písčité nebo štěrkovité náplavy v říčních ramenech. Ve sníženinách a periodických tůních uprostřed lučních komplexů, od jara až do léta mělce zaplavených, bývá Eleocharitetum palustris nahrazeno porosty s dominantní Eleocharis uniglumis, které patří do asociace Lathyro palustris.Gratioletum officinalis Balátová-Tuláčková 1966 ze svazu Deschampsion cespitosae; Hájková et al. in Chytrý 2007: 165–280). Porosty Eleocharis mamillata vyžadují vyrovnanější vodní režim, proto se nevyskytují v nejteplejších oblastech s častým vysycháním vod a u nás jsou soustředěny hlavně do chladnějších pahorkatin a podhorského stupně (P. Bureš in Kubát et al. 2002: 798–800). V rybnících je Eleocharitetum palustris vázáno na místa bez hlubší vrstvy organického bahna, zatímco na zabahněných okrajích rybníků je nahrazují porosty s převahou jiných druhů svazu Eleocharito-Sagittarion, např. Alisma plantago-aquatica, Butomus umbellatus nebo Oenanthe aquatica. To ukazuje na citlivost Eleocharis palustris agg. k hnilobným procesům, které probíhají v anaerobních podmínkách v prostředí s velkým obsahem organických látek. V mezotrofním prostředí, zejména v chladnějších oblastech, je tolerance společenstva vůči organickým substrátům vyšší; na těchto stanovištích jsou častější porosty E. mamillata.

Nomen mutatum propositum

Orig. (Savič 1926a): ass. Heleocharicetum palustris .Heleocharis palustris = Eleocharis palustris)

Syn.: Eleocharitetum palustris Šennikov 1919 (2b, nomen nudum), Eleocharitetum palustris Ubrizsy 1948

Diagnostické druhy: Eleocharis palustris agg.

Konstantní druhy: Eleocharis palustris agg.

Dominantní druhy: Eleocharis palustris agg.

Formální definice: Eleocharis palustris agg. pokr. > 25 % NOT Alisma lanceolatum pokr. > 25 % NOT Alisma plantago-aquatica pokr. > 25 % NOT Carex acuta pokr. > 25 % NOT Carex nigra pokr. > 25 % NOT Carex rostrata pokr. > 25 % NOT Carex vulpina pokr. > 25 % NOT Deschampsia cespitosa pokr. > 25 % NOT Glyceria fluitans pokr. > 25 % NOT Glyceria notata pokr. > 25 % NOT Phalaris arundinacea pokr. > 25 % NOT Phragmites australis pokr. > 25 % NOT Sparganium erectum pokr. > 25 %

Zdroj: Šumberová K. (2011): MCC06 Eleocharitetum palustris Savič 1926. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 3. Vodní a mokřadní vegetace [Vegetation of the Czech Republic 3. Aquatic and wetland vegetation]. Academia, Praha, pp. 465-469.