Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace MCD02
Caricetum buekii Hejný et Kopecký in Kopecký et Hejný 1965
Poříční vegetace s ostřicí Buekovou

Caricetum buekii

Foto na botanickafotogalerie.cz

Asociace je tvořena téměř nebo úplně zapojenými, asi 1 m vysokými porosty ostřice Buekovy (Carex buekii), které jsou díky dlouhým a převislým listům jakoby poválené. Dominantní druh je doprovázen různými druhy rákosin a ostřicových porostů (např. Calystegia sepium. Lysimachia vulgaris . Phalaris arundinacea), mezofilními ruderálními druhy (např. Aegopodium podagraria. Cirsium arvense. Galium aparine a Urtica dioica) i druhy vlhkých luk (např. Filipendula ulmaria a Vicia cracca). Porosty obsahují zpravidla 10–20 druhů na plochách 16–25 m². Mechové patro většinou chybí, ale pokud se vyskytuje, má malou pokryvnost.

Caricetum buekii osídluje hlinito-písčité náplavy vodních toků v místech, která nejsou vystavena přímému mechanickému působení proudu. Tyto porosty se nevyskytují v údolích s úzkými nivami, kde je jediným typem pobřežní vegetace asociace Rorippo-Phalaridetum arundinaceae. Spíše jsou vázány na toky, které alespoň místy vytvářejí širší nivu, v níž řeka meandruje v korytě vyhloubeném v aluviálních sedimentech. Například na jihozápadní Moravě se Caricetum buekii vyskytuje jen v údolích větších řek Jihlavy a Dyje, zatímco v údolích menších řek Oslavy, Rokytné nebo Jevišovky chybí (Chytrý & Vicherek 1996, 2003). Vyhýbá se však těžkým hlinitým sedimentům. V zonaci aluviální vegetace podél středních toků řek se tyto ostřicové porosty zpravidla vyskytují až za pásem pobřežních chrasticových porostů asociace Rorippo-Phalaridetum arundinaceae. Mohou růst i přímo v sousedství vodního toku, v tom případě ale spíše na nánosových březích meandrů, kde je omezen přímý kontakt porostů s proudem, nebo nad svislými erodovanými břehy toků zaklesnutými hlouběji v nivě (Kopecký & Hejný 1965, Kopecký 1966). Většinou se váží na aluviální terasy a příbřežní valy. Tato stanoviště bývají občas zaplavena, avšak méně často a kratší dobu než porosty s Phalaris arundinacea, na které Caricetum buekii zpravidla navazuje. Záplavy přicházejí náhle při vysokých stavech vody v předjaří a v létě, trvají jen několik dní a rychle ustupují (Kopecký & Hejný 1965, Kopecký 1966). V létě je horní část půdního profilu suchá. Kořeny Carex buekii zasahují až do hloubky 3 m, tedy hlouběji než většina ostatních druhů říčních aluvií, a jsou tak v přímém kontaktu s podzemní vodou i v obdobích s nízkými průtoky (Kopecký 1967b, 1972b).

Orig. (Kopecký & Hejný 1965): Caricetum buekii Hejný et Kopecký 1964 (ass. nov.)

Diagnostické druhy: Carex buekii

Konstantní druhy: Carex buekii, Urtica dioica

Dominantní druhy: Carex buekii

Formální definice: Carex buekii pokr. > 25 %

Zdroj: Chytrý M. (2011): MCD02 Caricetum buekii Hejný et Kopecký in Kopecký et Hejný 1965. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 3. Vodní a mokřadní vegetace [Vegetation of the Czech Republic 3. Aquatic and wetland vegetation]. Academia, Praha, pp. 491-493.