Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace MCF01
Cicuto virosae-Caricetum pseudocyperi Boer et Sissingh in Boer 1942
Mokřadní vegetace s rozpukem jízlivým a ostřicí nedošáchorem

Cicuto virosae-Caricetum pseudocyperi

Foto na botanickafotogalerie.cz

Strukturu společenstva určuje nejčastěji vysoká ostřice nedošáchor (Carex pseudocyperus), která vytváří světle zelené porosty o pokryvnosti zpravidla 50–90 %. Vzácněji může dominovat rozpuk jízlivý (Cicuta virosa), statná miříkovitá bylina dosahující v době květu výšky až 1,5 m. Kvůli nestabilitě bahnitého substrátu se v porostech vytvářejí mezery vhodné pro kolonizaci druhy, které v hustě zapojené vytrvalé vegetaci nejsou schopny klíčit. Většinou jde o mokřadní druhy s širokou ekologickou amplitudou, např. Lycopus europaeus, Lythrum salicaria, Phragmites australis a Solanum dulcamara. Vzácněji se vyskytují i druhy oligotrofních až mezotrofních porostů rákosin a vysokých ostřic, např. Calla palustris, Equisetum fluviatile a Peucedanum.palustre. Z vodních makrofytů se objevují většinou jen okřehky, zejména Lemna minor, případně bublinatky (Utricularia spp.). V močálech s touto vegetací jsou nezřídka přítomny spadané větve nebo zbytky odumřelých stromů. Tato mikrostanoviště přispívají k větší druhové bohatosti společenstva, neboť se na nich uchycují epifytické mechorosty i cévnaté rostliny vázané na místa bez trvalého přeplavení, např. Carex canescens, C. elongata a Scutellaria galericulata. V porostech se zpravidla vyskytuje 5–10 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 9–16 m².

Společenstvo osídluje polozazemněné okraje rybníků, mrtvá ramena a tůně v aluviích a bažiny v komplexech mokřadních olšin. Ze zahraničí je doloženo i z jezer (Kiprijanova 2000, Pełechaty & Kałuska 2003, Balevičien&279; & Balevičius 2006) a porosty s dominantní Carex pseudocyperus se vyskytují rovněž v pískovnách (Philippi 1973). Hloubka vody většinou nepřesahuje 30 cm. V létě může voda poklesnout pod povrch substrátu, který se udržuje mokrý nebo alespoň vlhký. Porosty s dominantním rozpukem jsou vůči vyschnutí stanoviště citlivější než porosty ostřice nedošáchoru. Primárně jde o mezotrofní až mírně dystrofní stanoviště, mnohá z nich však byla eutrofizována, takže v současnosti lze toto společenstvo najít v mezotrofních i eutrofních mokřadech (Oťaheľová et al. in Valachovič 2001: 51–153). Stanoviště jsou většinou plně osluněná až mírně zastíněná. Substrátem je zpravidla tekuté organické bahno s nerozloženými zbytky rostlin a úlomky dřeva. Prokořeněním tohoto substrátu mohou vzniknout ostrůvky plovoucí na volné vodní hladině. Zejména C. pseudocyperus může vytvořit porosty i na písčitých, jílovitých nebo jílovito-štěrkovitých substrátech (Philippi 1973), kde však přispívá k hromadění organické hmoty a postupné změně půdních poměrů. K chemismu vody a substrátu na stanovištích této vegetace v České republice nejsou k dispozici žádné údaje. Půdní pH se pravděpodobně pohybuje v mírně kyselé až mírně bazické oblasti, což je zřejmé z výskytu asociace v oblastech s kyselými i bazickými horninami. Ze zahraničí jsou uváděny hodnoty pH 5,0–8,5 (Tomaszewicz 1979, &350;tefan & Coldea in Coldea 1997: 54–94). Z jihozápadního Německa uvádí Philippi (1973) výskyt typických porostů asociace Cicuto-Caricetum pseudocyperi ze substrátů s malým obsahem vápníku, vegetace s Carex pseudocyperus však podle něj proniká i na vápnité substráty. Společenstvo se nejčastěji vyskytuje ve srážkově bohatých nížinách a pahorkatinách. Nejvyšší u nás zjištěný výskyt byl doložen z Hornovltavské kotliny na Šumavě v nadmořské výšce 725 m (Bufková & Rydlo 2008). V sušších oblastech se výskyt společenstva váže na větší lesní celky a říční nivy.

Orig. (Boer 1942): Cicuteto-Caricetum pseudocyperus, Boer et Sissingh ass. nov. (Cicuta virosa)

Syn.: Caricetum pseudocyperi Boer 1942 (fantom)

Diagnostické druhy: Carex pseudocyperus, Cicuta virosa

Konstantní druhy: Carex pseudocyperus, Lemna minor. Lycopus europaeus

Dominantní druhy: Carex pseudocyperus, Cicuta virosa, Lemna minor

Formální definice: (Carex pseudocyperus pokr. > 25 % OR Cicuta virosa pokr. > 25 %) NOT Carex elata pokr. > 25 % NOT Glyceria maxima pokr. > 25 % NOT Typha angustifolia pokr. > 25 % NOT Urtica dioica pokr. > 25 %

Zdroj: Šumberová K. (2011): MCF01 Cicuto virosae-Caricetum pseudocyperi Boer et Sissingh in Boer 1942. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 3. Vodní a mokřadní vegetace [Vegetation of the Czech Republic 3. Aquatic and wetland vegetation]. Academia, Praha, pp. 516-520.