Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace MCH03
Caricetum gracilis Savič 1926
Mokřadní vegetace s ostřicí štíhlou

Caricetum gracilis

Foto na botanickafotogalerie.cz

Porosty s dominancí klonální ostřice štíhlé (Carex acuta) mají světle zelenou až žlutozelenou, někdy lehce nasivělou barvu. Ve vhodných podmínkách dosahují pokryvnosti 90–100 % a výšky 80–120 cm. Vyskytuje se v nich zpravidla 5–10 druhů cévnatých rostlin na ploše 16–25 m², běžné jsou však i druhově chudší porosty, přičemž druhovou bohatost často omezuje i vrstva stařiny na povrchu půdy. To je charakteristické zejména pro porosty v pobřežní zóně rybníků a mrtvých ramen, které bývají po většinu roku zamokřené a směrem do vody přecházejí v rákosiny. Vedle dominanty se v nich s malou pokryvností vyskytují i jiné mokřadní ostřice a další traviny (např. Carex vesicaria a Phalaris arundinacea) a dvouděložné bažinné byliny (např. Lysimachia vulgaris a Lythrum.salicaria). Porosty v litorálu velkých rybníků mohou být narušeny vlnobitím, a tak získávají bultovitou strukturu. V mělké vodě mezi bulty se vyskytují nezakořeněné vodní makrofyty (např. Lemna minor a Utricularia australis), na suchém, erozí uvolněném minerálním substrátu pak některé ruderální druhy (např. Galium aparine a semenáčky Urtica dioica). Druhově bohatší porosty se vyvíjejí na stanovištích, která jsou zaplavena jen na jaře a poté hladina vody klesá hluboko pod povrch půdy, např. v mělkých prohlubních na vlhkých loukách. Tyto porosty jsou většinou maloplošné a jako součást mozaiky luční vegetace bývají sečeny. Díky krátkému zaplavení, omezené konkurenci dominantní Carex acuta a odstraňování biomasy do těchto porostů vstupují luční druhy, zejména plazivé dvouděložné byliny a klonální trávy, např. Glechoma hederacea, Poa trivialis a Ranunculus repens; tyto druhy mohou tvořit samostatnou nižší vrstvu bylinného patra. Mechové patro bývá vyvinuto zřídka a jeho pokryvnost zpravidla nepřekračuje 10 %. Tvoří je nejčastěji běžné mokřadní mechy, např. Calliergonella cuspidata, Drepanocladus aduncus a Leptodictyum riparium, vzácně i druhy rodu Sphagnum.

Caricetum gracilis u nás roste v různých typech mělkých eutrofních, vzácněji i mezotrofních mokřadů: v pobřežní zóně rybníků, přehradních nádrží, v mrtvých ramenech a aluviálních tůních, vypuštěných rybích sádkách a třecích rybníčcích, na březích řek, v příkopech, v mělkých sníženinách uprostřed luk i jinde. Vyskytuje se na plně osluněných místech, ale dobře snáší i zástin. Stanoviště jsou dlouhodobě zamokřená nebo mělce zaplavená. Hloubka vody zpravidla nepřekračuje 10 cm, na začátku vegetačního období však může krátkodobě dosahovat 30 cm i více. Společenstvo toleruje i extrémní výkyvy vlhkosti v nivách velkých řek v teplých oblastech, kde jsou porosty při jarních povodních zcela zaplaveny a v létě hladina vody klesá i hlouběji než 1 m pod povrch půdy (Balátová-Tuláčková 1968á, Oťaheľová et al. in Valachovič 2001: 51–183). Půdním typem je většinou glej, na povrchu často s nerozloženou stařinou. Hlavně v rybnících se však Caricetum gracilis vyskytuje na písku nebo štěrku překrytém vrstvou organického bahna. Reakce substrátu se pohybuje v širokém rozmezí: například na několika lokalitách na Českomoravské vrchovině bylo naměřeno pH 4,3–6,2 (Juříček 2007), na Opavsku pH 5,4–6,6 (Balátová-Tuláčková 1965) a v aluviu řeky Moravy 5,6–7,4 (Balátová-Tuláčková 1966, Hanáková & Duchoslav 2003b); pH dosti výrazně roste směrem do hlubších vrstev půdy. Širší ekologickou amplitudu tato vegetace vykazuje i ve vztahu k obsahu živin v půdě (Balátová-Tuláčková et al. in Grabherr & Mucina 1993: 80–130). V porovnání s jinými společenstvy vysokých ostřic jsou půdy s výskytem asociace Caricetum gracilis relativně chudé fosforem, vápníkem i ostatními bazickými ionty (Vicherek 1962b, Balátová-Tuláčková 1965, 1966, Hanáková & Duchoslav 2003b). Menší je i obsah dusíku, uváděné hodnoty se však značně různí. Například v Hornomoravském úvalu bylo v půdě zjištěno průměrně 0,55 % dusíku (Hanáková & Duchoslav 2003b), naproti tomu na Opavsku méně než 0,003 % (Balátová-Tuláčková 1965). U nás se Caricetum gracilis vyskytuje převážně v nížinách a pahorkatinách, ale vystupuje i do podhorského stupně. Nejvýše položené lokality byly zjištěny na Šumavě v 730–820 m n. m. (Vydrová & Pavlíčko 1999).

Orig. (Savič 1926b): ass. Caricetum gracilis .Carex gracilis = C. acuta)

Syn.: Caricetum acutiformi-gracilis von Soó 1927 p. p., Caricetum gracilis Graebner et Hueck 1931, Caricetum gracilis Eggler 1933, Caricetum gracilis (Almquist 1929) Tüxen 1937

Diagnostické druhy: Carex acuta

Konstantní druhy: Carex acuta, Galium palustre agg.

Dominantní druhy: Carex acuta

Formální definice: Carex acuta pokr. > 50 % NOT skup. Caltha palustris NOT skup. Cirsium oleraceum NOT skup. Cirsium rivulare NOT skup. Lathyrus palustris NOT skup. Lychnis flos-cuculi NOT Acorus calamus pokr. > 25 % NOT Carex cespitosa pokr. > 25 % NOT Equisetum fluviatile pokr. > 25 % NOT Glyceria maxima pokr. > 25 % NOT Phragmites australis pokr. > 25 %

Zdroj: Šumberová K. (2011): MCH03 Caricetum gracilis Savič 1926. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 3. Vodní a mokřadní vegetace [Vegetation of the Czech Republic 3. Aquatic and wetland vegetation]. Academia, Praha, pp. 561-565.