Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace MCH04
Caricetum vesicariae Chouard 1924
Mokřadní vegetace s ostřicí měchýřkatou

Caricetum vesicariae

Foto na botanickafotogalerie.cz

Vzhled společenstva určuje dominantní výběžkatá ostřice měchýřkatá (Carex vesicaria), jejíž výška se v závislosti na stanovišti pohybuje nejčastěji v rozmezí 60–100 cm. Sytě zelenými, lesklými listy se odlišuje od nelesklých nasivělých ostřic C. acutaC. rostrata, které se často vyskytují i v porostech této asociace. Porosty mohou být plně zapojené, častěji je však celková pokryvnost 80–90 %, přičemž pokryvnost dominanty se pohybuje v rozmezí 60–75 %. Tato vegetace je, podobně jako společenstva jiných vysokých ostřic, druhově chudá, avšak porosty s velmi malým počtem druhů jsou vzácnější než u asociace Caricetum gracilis. Nejčastěji bylo zjištěno 5–10 druhů cévnatých rostlin na ploše 16–25 m², výjimkou však nejsou ani porosty s více než 20 druhy. K nejčastějším průvodním druhům patří byliny běžné i v rákosinách a porostech jiných vysokých ostřic (např. Galium palustre agg., Iris pseudacorus, Lycopus europaeus a Lythrum salicaria) a také druhy mokřadních luk (např. Caltha palustris, Cirsium palustre, Filipendula ulmaria a Juncus effusus). V déle zaplavených porostech se vyskytují některé vodní makrofyty, nejčastěji pleustofyty Lemna minor nebo Spirodela polyrhiza, někdy i vodní játrovky Riccia fluitansRicciocarpos natans. Mechové patro bývá vyvinuto jen vzácně a jeho pokryvnost obvykle nepřekračuje 10 %. Tvoří je běžné mokřadní mechy, např. Calliergonella cuspidataLeptodictyum riparium.

Caricetum vesicariae je u nás vázáno převážně na litorál rybníků, mrtvá ramena a aluviální tůně. Dále bylo zaznamenáno v podmáčených potočních nivách, příkopech, zamokřených sníženinách uprostřed luk i v jiných mělkých mezotrofních až eutrofních mokřadech. Stanoviště jsou často mírně zastíněná, ale i plně osluněná. Nejčastěji jsou i ve vegetačním období zamokřená nebo zaplavená vodou o hloubce do 20 cm, někdy i více. Na jaře společenstvo toleruje přeplavení vodou hlubokou až 70 cm (Hanáková & Duchoslav 2003b), v létě pokles vody více než 50 cm pod povrch půdy (Balátová-Tuláčková 1968). Tyto extrémy však snáší jen krátkodobě a při jejich delším trvání porosty ztrácejí vitalitu (Balátová-Tuláčková 1968, Oťaheľová et al. in Valachovič 2001: 51–183). V porovnání s ostatními společenstvy svazu Magno-Caricion gracilis je tato vegetace nejnáročnější na vlhkost, a proto je například v říčních nivách teplých oblastí poměrně vzácná a osídluje zde místa zaplavená déle, než je typické pro asociace Caricetum acutiformis, Caricetum gracilis a Caricetum ripariae (Balátová-Tuláčková 1965, 1968, Balátová-Tuláčková & Hübl 1974, Hanáková & Duchoslav 2003b). Půdy jsou zpravidla jílovité a půdním typem je glej. V litorálu rybníků se Caricetum vesicariae může vyskytovat i na hlubokých organogenních sedimentech, někdy mírně zrašelinělých, kde může přecházet v porosty asociace Equiseto fluviatilis-Caricetum rostratae. Půdy jsou bohaté dusíkem, fosforem a draslíkem, zatímco obsah hořčíku a vápníku je v porovnání s ostatními společenstvy svazu Magno-Caricion gracilis menší (Balátová-Tuláčková 1965, Balátová-Tuláčková et al. in Grabherr & Mucina 1993: 80–130). Na několika lokalitách na Českomoravské vrchovině a v Dyjsko-svrateckém úvalu naměřil Juříček (2007) pH substrátu v rozmezí 4,6–7,6 a z Opavska uvádí Balátová-Tuláčková (1965) pH 5,4–6,5. Tato vegetace je vázána na chladnější a vlhčí oblasti než jiná společenstva svazu Magno-Caricion gracilis: nejčastější je v chladnějších pahorkatinách, hojná je i v podhorském stupni a okrajově zasahuje až do hor, naopak v nížinách se vyskytuje zřídka. Nejvýše položené lokality u nás byly zaznamenány v Doupovských horách, na Šumavě a v Novohradských horách v nadmořských výškách 805–890 m (S. Kučera 1966, Balátová-Tuláčková 1978, Vydrová & Pavlíčko 1999, Rydlo 2006d).

Orig. (Chouard 1924): Association à Carex vesicaria

Syn.: Caricetum.vesicariae Br.-Bl. et Denis 1926, Caricetum inflato-vesicariae Koch 1926 p. p., Caricetum acuto-vesicariae (Koch 1926) Westhoff 1949 p. p., Caricetum vesicariae Rübel 1933á, Caricetum vesicariae Eggler 1933

Diagnostické druhy: Carex vesicaria

Konstantní druhy: Carex vesicaria, Galium palustre agg.

Dominantní druhy: Carex vesicaria

Formální definice: Carex vesicaria pokr. > 50 % NOT skup. Lychnis flos-cuculi NOT Carex elata pokr. > 25 % NOT Eriophorum angustifolium pokr. > 25 % NOT Filipendula ulmaria pokr. > 25 % NOT Molinia caerulea s. l. pokr. > 25 %

Zdroj: Šumberová K. (2011): MCH04 Caricetum vesicariae Chouard 1924. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 3. Vodní a mokřadní vegetace [Vegetation of the Czech Republic 3. Aquatic and wetland vegetation]. Academia, Praha, pp. 565-568.