Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace RAA01
Caricetum remotae Kästner 1941
Vegetace lesních pramenišť s ostřicí řídkoklasou

Caricetum remotae

Foto na botanickafotogalerie.cz

Bylinné patro bývá dobře vyvinuto a dosahuje pokryvnosti 50–80 %, jen vzácně méně. Dominuje trsnatá ostřice řídkoklasá (Carex remota), zatímco ostatní druhy se vyskytují s menší pokryvností. Typický je výskyt druhů bylinného patra okolních mezofilních lesů, které jsou v ostatních asociacích svazu Caricion remotae zastoupeny mnohem méně. Z nich mají silnější vazbu na tuto asociaci Athyrium filix-femina. Cardamine flexuosa. Carex sylvatica a Veronica montana. Vyskytovat se mohou i další lesní druhy, jako jsou Brachypodium sylvaticum. Festuca gigantea, Rumex sanguineus . Stachys.sylvatica. Výskyt různých lesních druhů se regionálně liší a závisí i na typu kontaktní lesní vegetace (Valachovič in Valachovič 2001: 297–344). Z prameništních druhů se mohou vyskytovat Cardamine amara subsp. amara et austriaca. Chrysosplenium alternifolium a někdy jako subdominanta i Glyceria nemoralis. Přítomnost mechového patra je závislá na zástinu, množství listového opadu a míře disturbance. Jeho pokryvnost se může pohybovat od 5 do 70 %, někdy však toto patro zcela chybí. Tvoří je druhy snášející zastínění, jako jsou Atrichum undulatum. Brachythecium rivulare. Chiloscyphus polyanthos. Plagiomnium affine s. str. a Rhizomnium punctatum. Počet druhů je ve srovnání s ostatními asociacemi svazu průměrný; na plochách o velikosti 1–50 m² se obvykle vyskytuje 10–20 druhů cévnatých rostlin a pouze 1–3 druhy mechorostů.

Asociace Caricetum remotae je vázána na suprakolinní až montánní stupeň. Vyskytuje se na prameništích v květnatých i acidofilních bučinách, ale i ve smrkových monokulturách. Taková prameniště představují významné refugium druhů listnatého lesa uprostřed rozsáhlých ploch sekundárních smrčin. Kromě toho může tato vegetace osídlovat i málo využívané podmáčené lesní cesty a okraje potoků. Nejčastěji se vyvíjí na prameništích se slabším prouděním vody a kolísajícím vodním režimem (Sýkora 1970), což se odráží ve vyšším podílu mezofilních lesních druhů. Voda těchto pramenišť je méně prokysličená (Hinterlang 1992). Její reakce závisí na podloží a může být jak kyselá, tak i zásaditá. Na tvorbě nadložního humusového horizontu se významně podílí listový opad stromového patra. Pod humusovým horizontem bývá písčité nebo štěrkovité, většinou málo bahnité dno a pod ním jílovité podloží.

Orig. (Kästner 1941): Caricetum remotae

Syn.: Cardamino amarae-Caricetum remotae Kästner 1941 (§ 25), Cardamine amara.flexuosa-Gesellschaft Oberdorfer & Philippi 1977, Veronico montanae-Caricetum remotae Sýkora in Hadač 1983

Diagnostické druhy: Cardamine flexuosa, Carex remota, Veronica montana

Konstantní druhy: Athyrium filix-femina, Carex remota, Oxalis acetosella. Ranunculus repens

Dominantní druhy: Caltha palustris, Carex remota

Formální definice: Carex remota pokr. > 5 % NOT skup. Caltha palustris NOT Cardamine amara subsp. amara et austriaca pokr. > 5 % NOT Eupatorium cannabinum pokr. > 5 % NOT Petasites albus pokr. > 5 % NOT Petasites hybridus pokr. > 5 %

Zdroj: Hájková P. & Hájek M. (2011): RAA01 Caricetum remotae Kästner 1941. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 3. Vodní a mokřadní vegetace [Vegetation of the Czech Republic 3. Aquatic and wetland vegetation]. Academia, Praha, pp. 584-587.