Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace RAA03
Pellio epiphyllae-Chrysosplenietum oppositifolii Maas 1959
Vegetace subatlantských lesních pramenišť s mokrýšem vstřícnolistým

Pellio epiphyllae-Chrysosplenietum oppositifolii

Foto na botanickafotogalerie.cz

Tato asociace se vyznačuje dobře vyvinutým bylinným patrem s pokryvností nejčastěji v rozmezí 80–90 %. Nižší vrstvu bylinného patra tvoří dominantní druh Chrysosplenium oppositifolium, roztroušeně se v ní vyskytuje také Lysimachia nemorum, Stellaria alsine a S. nemorum. Druhou vrstvu vytvářejí Athyrium filix-femina. Cardamine amara subsp. amara et austriaca . Impatiens noli-tangere. Mechové patro je v našich porostech silně potlačeno, jen vzácně dosahuje pokryvnosti kolem 30 % a často úplně chybí. Vyskytovat se může Brachythecium rivulare. B. rutabulum. Plagiomnium affine s. str., P. undulatum a druhy rodů Plagiothecium . Scapania, z játrovek Chiloscyphus coadunatus a druhy rodu Pellia. Druhová bohatost porostů je menší než u ostatních asociací svazu Caricion remotae: na plochách o velikostech 4–25 m² bylo zpravidla zaznamenáno kolem 10 druhů cévnatých rostlin a 1–3 druhy mechorostů.

Vegetace asociace Pellio-Chrysosplenietum oppositifolii osídluje maloplošná prameniště v suprakolinním až montánním stupni, nejčastěji v nadmořských výškách 500– 700 m. Její porosty se často vyskytují na prameništích v hustých bukových lesích a v létě bývají dosti zastíněné. Zastínění je jeden z rozhodujících ekologických faktorů, které ovlivňují druhové složení prameništní vegetace (Sofron & Vondráček 1986, Beierkuhnlein & Gräsle 1998). Listový opad v zimě výrazně omezuje především mechové patro. V západní Evropě, kde jsou mírné zimy a vyrovnaná teplota prameništní vody po celý rok, může vegetace využívat k růstu i zimní období, kdy jsou stromy bez listí, a tudíž je k dispozici více světla (Beierkuhnlein & Gräsle 1998). Sofron & Vondráček (1986) udávají vyrovnaný průběh teploty vody na prameništích také u šumavských porostů (4,4–4,8 °C ve vegetačním období) a zmiňují i oteplující vliv vyvěrající vody v zimě. Jak v západní Evropě, tak u nás se udává pH vody 5–6 (Sofron & Vondráček 1986, Philippi & Oberdorfer in Oberdorfer 1998: 199–213). Vzhledem k tomu, že se tato prameniště vyskytují často na prudších svazích, odplavuje jemný jílovitý materiál rychle proudící voda, a půdy jsou proto kamenité, štěrkovité, případně i písčité.

Orig. (Maas 1959): Pellieto epiphyllae-Chrysosplenietum oppositifolii ass. nov.

Syn.: Cardaminetum amarae subatlanticum (Br.-Bl. 1926) Tx. 1937 (§ 34a), Cardamino-Chrysosplenietum oppositifolii Niemann et al. 1973, Chrysosplenietum oppositifolii Oberdorfer et Philippi 1977

Diagnostické druhy: Cardamine amara subsp. amara et austriaca, Chrysosplenium oppositifolium, Stellaria nemorum

Konstantní druhy: Athyrium filix-femina, Cardamine amara subsp. amara et austriaca, Chrysosplenium oppositifolium, Galium palustre agg., Impatiens noli-tangere. Stellaria nemorum

Dominantní druhy: Cardamine amara subsp. amara et austriaca, Chrysosplenium oppositifolium, Stellaria alsine

Formální definice: Chrysosplenium oppositifolium pokr. > 25 %

Zdroj: Hájková P. & Hájek M. (2011): RAA03 Pellio epiphyllae-Chrysosplenietum oppositifolii Maas 1959. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 3. Vodní a mokřadní vegetace [Vegetation of the Czech Republic 3. Aquatic and wetland vegetation]. Academia, Praha, pp. 589-592.