Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace RBA01
Valeriano dioicae-Caricetum davallianae (Kuhn 1937) Moravec in Moravec et Rybníčková 1964
Vápnitá slatiniště s ostřicí Davallovou

Valeriano dioicae-Caricetum davallianae

Foto na botanickafotogalerie.cz

Asociace zahrnuje rozvolněné ostřicovo-mechové porosty s převládajícími nízkými ostřicemi, zatímco vysoké ostřice téměř scházejí. Typickou dominantou je ostřice Davallova (Carex davalliana), jejíž trsy udávají ráz porostu. Na nesečených slatinných loukách může tento druh někdy vytvořit i zapojený druhově chudý porost. V některých případech však může C. davalliana chybět nebo se vyskytovat pouze roztroušeně. Dalšími nízkými ostřicemi, které se výrazněji uplatňují, jsou C. panicea a C. pulicaris. Často se vyskytuje suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium), jenž může místy být subdominantou. Na sezonně prosychajících a nesečených slatiništích dosahuje velké pokryvnosti Molinia caerulea s. l. V porostech bývají výrazněji zastoupeny i pcháče (Cirsium canum a C. palustre) a jiné širokolisté byliny (např. Dactylorhiza majalis. Potentilla erecta. Prunella vulgaris. Ranunculus acris. Succisa pratensis a Valeriana dioica). V mechovém patře nejčastěji dominuje Scorpidium cossonii a na živinami bohatších stanovištích Calliergonella cuspidata. Na sušších místech mohou převládat Campylium stellatum a Fissidens adianthoides. Nízké sušší kopečky místy tvoří Aulacomnium palustre a Tomentypnum nitens. Od alpsko-karpatské asociace Caricetum davallianae Dutoit 1924 se Valeriano dioicae-Caricetum davallianae odlišuje častější přítomností druhů rašelinných luk vyhýbajících se extrémně vápnitým a extrémně bazickým pěnovcovým slatiništím (např. Agrostis canina. Carex echinata. Viola palustris. Aulacomnium palustre . Hypnum pratense), hojnějším zastoupením širokolistých lučních bylin (např. Caltha palustris. Cardamine pratensis. Filipendula ulmaria. Galium palustre agg. a Valeriana dioica) a lučních mechorostů (Calliergonella cuspidata . Climacium dendroides) a naopak menším zastoupením, případně absencí kalcikolních druhů Carex hostiana, C. lepidocarpa. Pinguicula vulgaris. Primula farinosa, Palustriella commutata. Tofieldia calyculata a Scorpidium cossonii. V bylinném patře se nejčastěji vyskytuje 25–35 druhů na plochách o velikosti kolem 16 m², zatímco v mechovém patře bylo nejčastěji zaznamenáno 1–5 druhů.

Společenstvo se vyvíjí na vápnitých svahových prameništích, údolních slatinách a zazemňujících se březích rybníků na vápnitém podloží. V posledním případě však povrch půdy nesmí být přeplavován vodou bohatou fosforem z hnojených rybníků, jinak by společenstvo zaniklo a bylo nahrazeno jinými typy vegetace. Hladina podzemní vody leží těsně pod povrchem půdy, ale v sušších obdobích roku může poklesat až do hloubky 30 cm (Kopecký 1960). Půdním typem je zrašelinělý glej (anmoor) s různě mocným rašelinným horizontem nasedajícím na jílovité podloží. Obsah organického podílu a uhličitanu vápenatého v půdě je různý (Válek 1948), půdní pH se pohybuje v rozmezí 6,0–7,5 (Válek 1948, 1962, Moravec & Rybníčková 1964) a půdní voda má velký obsah hydrogenuhličitanů a vápníku. Většinou se tato asociace vyvíjí na méně bazických a méně vápnitých půdách než asociace Caricetum davallianae Dutoit 1924 v Alpách a Karpatech. Rovněž podíl pěnovce je obvykle menší, a přístupnost fosforu je z tohoto důvodu na řadě lokalit pravděpodobně lepší, jak naznačuje i větší podíl lučních druhů. Asociace Valeriano dioicae-Caricetum davallianae v Čechách osídluje biotopy, které svými ekologickými podmínkami odpovídají vikarizujícím asociacím Valeriano simplicifoliae-Caricetum flavae v Karpatech (Pawłowski et al. 1960), Caricetum flavae Nordhagen 1943 ve Skandinávii a Amblystegio stellati-Caricetum dioicae Osvald 1925 a Pinguiculo-Caricetum dioicae Jones 1973 v západní Evropě (Rodwell 1991, Westhoff et al. in Schaminée et al. 1995: 221–262). Ekologicky podobná vikarizující společenstva se vyskytují i na Balkáně (Hájek et al. 2008).

Orig. (Moravec & Rybníčková 1964): Valeriano dioicae-Caricetum davallianae (Kuhn 1937) Moravec, asoc. nova

Syn.: Caricetum davallianae Klečka 1930 (§ 31, mladší homonymum: non Caricetum davallianae Dutoit 1924), Caricetum davallianae Subassoziation von Valeriana dioica.Caltha palustris Kuhn 1937, Caricetum davallianae medioeuropaeum Klika 1958 (§ 34a), Caricetum davallianae Kopecký 1960 (§ 31, mladší homonymum: non Caricetum davallianae Dutoit 1924), Amblystegio stellati-Caricetum dioicae sensu auct. non Osvald 1925 (pseudonym)

Diagnostické druhy: Carex davalliana, C. flava. C. panicea. C. pulicaris. Dactylorhiza majalis. Eriophorum latifolium. Parnassia palustris. Polygala amarella. Potentilla erecta. Succisa pratensis. Taraxacum sect. Palustria. Valeriana dioica; Calliergonella cuspidata

Konstantní druhy: Briza media. Caltha palustris, Carex davalliana, C. nigra, C. panicea, Dactylorhiza majalis. Equisetum palustre. Eriophorum latifolium. Filipendula ulmaria. Molinia caerulea s. l., Potentilla erecta. Prunella vulgaris. Ranunculus acris. Sanguisorba officinalis. Succisa pratensis. Valeriana dioica; Calliergonella cuspidata. Climacium dendroides

Dominantní druhy: Carex davalliana, C. panicea. Molinia caerulea s. l.; Calliergonella cuspidata

Formální definice: Carex davalliana pokr. > 5 % NOT skup. Lychnis flos-cuculi NOT Cirsium rivulare pokr. > 25 % NOT Sphagnum sp. pokr. > 0 %

Zdroj: Hájek M. & Hájková P. (2011): RBA01 Valeriano dioicae-Caricetum davallianae (Kuhn 1937) Moravec in Moravec et Rybníčková 1964. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 3. Vodní a mokřadní vegetace [Vegetation of the Czech Republic 3. Aquatic and wetland vegetation]. Academia, Praha, pp. 623-626.