Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace RBA05
Junco subnodulosi-Schoenetum nigricantis Allorge 1921
Vápnitá slatiniště se šášinami

Junco subnodulosi-Schoenetum nigricantis

Foto na botanickafotogalerie.cz

Asociace zahrnuje rozvolněné porosty s převládajicími trsy šášiny rezavé (Schoenus ferrugineus) nebo šášiny načernalé (S. nigricans), mezi nimiž jsou vtroušeny nízké ostřice (Carex davalliana. C. flava. C. hostiana . C. lepidocarpa), sítina slatinná (Juncus subnodulosus) a statné trávy Molinia caerulea s. str. a Phragmites australis. Dvouděložné byliny jsou zastoupeny slatinnými druhy Parnassia palustris, Pinguicula vulgaris a Polygala amarella, subhalofilním druhem Tetragonolobus maritimus a druhy mokrých luk Cirsium palustre. Crepis mollis. Lythrum salicaria . Sanguisorba officinalis. Významnou složkou porostů jsou orchideje Dactylorhiza incarnata a Orchis palustris. Do porostů asociace Junco.Schoenetum vstupuje i Epipactis palustris, v České republice však jen vzácně. Mohou se vyskytovat i nízké sterilní rostliny jinak statného druhu Cladium mariscus. Na rozdíl od většiny ostatních společenstev svazu téměř chybějí suchopýry. Na plochách o velikosti kolem 16 m² se nejčastěji vyskytuje 10–20 druhů cévnatých rostlin. Mechové patro bývá ochuzeno. Pokud je vyvinuto, pak se v něm vyskytuje nejčastěji 1 druh mechu, a to Campylium stellatum, nebo vzácněji Scorpidium cossonii.

Asociace Junco subnodulosi.Schoenetum nigricantis se v České republice vyskytuje na plochých nížinných slatinách vzniklých zarůstáním mělkých vodních nádrží (Rybníček in Rybníček et al. 1984: 15–68). V rámci českých slatin svazu Caricion davallianae se společenstva této asociace vyskytují na nejvápnitějších lokalitách. Válek (1962) srovnal stanovištní podmínky všech společenstev svazu Caricion davallianae v Polabí a pro porosty asociace Junco.Schoenetum udává nejvyšší obsah vápníku a uhličitanu vápenatého v půdě a současně nejnižší koncentraci železa, fosforu a hliníku. V půdě je obsaženo kolem 30 % CaCO3 (Válek 1962), ale ze zahraničí se udávají hodnoty až 90 % (Zobrist 1935, Kovács 1962). Dominující druh Schoenus nigricans má však malé požadavky na koncentraci vápníku (Ernst & Nelissen 1998) a na vápnitých slatinách se vyskytuje hlavně díky vysoké toleranci ke specifickým podmínkám vápnitých slatin, což mu dává konkurenční výhodu. Koncem léta dochází na některých lokalitách k výraznějšímu přísušku, který vede k mírnému zasolování svrchních půdních vrstev. Vegetace je tak nejen limitována nedostatkem fosforu a železa, ale trpí i stresem ze zasolení půdy. Svrchních 20 cm substrátu v létě vykazuje značnou fluktuaci teploty během dne a noci (Kovács 1962), což může být způsobeno méně vyvinutou mechovou vrstvou ve srovnání s ostatními rašeliništními společenstvy, případně poklesem hladiny chladné podzemní vody. Reakce půdy je mírně až silně zásaditá. Mocnost organogenních sedimentů, představovaných slatinou s vrstvami jezerní křídy a pěnovce, může přesahovat 50 cm (Rybníček in Rybníček et al. 1984: 15–68).

Nomen mutatum propositum et nomen inversum propositum

Orig. (Allorge 1921): Association à Schoenus nigricans et Juncus obtusiflorus .Juncus obtusiflorus = J. subnodulosus)

Syn.: Schoenetum nigricantis Koch 1926, Schoenetum nigricantis bohemicum Klika 1929, Orchido-Schoenetum nigricantis Oberdorfer 1957, Schoenetum ferruginei sensu auct. non Du Rietz 1925 (pseudonym)

Diagnostické druhy: Carex panicea. Dactylorhiza incarnata, Gentianella amarella, Juncus subnodulosus. Molinia caerulea s. l., Orchis palustris, Parnassia palustris, Phragmites australis. Pinguicula vulgaris subsp. bohemica. P. v. subsp. vulgaris. Polygala amarella. Potentilla erecta, Schoenus ferrugineus, S. ferrugineus × nigricans, S. nigricans, Succisa pratensis. Taraxacum sect. Palustria, Tetragonolobus maritimus

Konstantní druhy: Carex panicea. Lythrum salicaria. Molinia caerulea s. l., Parnassia palustris. Phragmites australis. Potentilla erecta. Sanguisorba officinalis. Schoenus nigricans. Succisa pratensis. Tetragonolobus maritimus

Dominantní druhy: Bromus erectus, Carex panicea, Molinia caerulea s. l., Schoenus ferrugineus. S. ferrugineus × nigricans, S. nigricans; Campylium stellatum, Scorpidium revolvens s. l. (S. cossonii)

Formální definice: Schoenus ferrugineus pokr. > 5 % OR Schoenus nigricans pokr. > 5 %

Zdroj: Hájek M. & Hájková P. (2011): RBA05 Junco subnodulosi-Schoenetum nigricantis Allorge 1921. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 3. Vodní a mokřadní vegetace [Vegetation of the Czech Republic 3. Aquatic and wetland vegetation]. Academia, Praha, pp. 636-639.