Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace RBD03
Carici echinatae-Sphagnetum Soó 1944
Přechodová rašeliniště s nízkými ostřicemi

Carici echinatae-Sphagnetum

Foto na botanickafotogalerie.cz

Tato přechodová rašeliniště se vyznačují nízkým a nezapojeným bylinným patrem, ve kterém lze rozlišit dvě vrstvy. Vyšší vrstva dosahuje výšky jen asi 30 cm a je tvořena suchopýrem úzkolistým (Eriophorum angustifolium) a nízkými ostřicemi Carex echinata. C. nigra. C. panicea, vzácněji C. demissa a C. ovalis. Suchopýr úzkolistý převládá zejména na vlhčích místech a může udávat vzhled porostu. V některých porostech se výrazně uplatňují vysoké sítiny Juncus effusus nebo J. filiformis. V horských oblastech Českého masivu se může v porostech vyskytovat s vyšší pokryvností i Eriophorum vaginatum. Nižší vrstva je tvořena violkou bahenní (Viola palustris) s řapíky zanořenými do rašeliníkové vrstvy, poléhavými rostlinami mochny nátržníku (Potentilla erecta), sítinou cibulkatou (Juncus bulbosus) a rosnatkou okrouhlolistou (Drosera rotundifolia), která je typická zejména pro porosty v Moravskoslezských Beskydech, kde může dosahovat velké pokryvnosti. V porostech se může objevit několik druhů trav, které ale jsou většinou nízkého vzrůstu a netvoří velkou biomasu (např. Agrostis canina. Anthoxanthum odoratum. Festuca rubra. Holcus mollis . Nardus stricta). Vzhled některých porostů udávají přesličky Equisetum fluviatile nebo E. sylvaticum. Mechové patro tvoří 3–4× více biomasy než bylinné patro, v průměru asi 500 g.m–2 (hmotnost sušiny; Hájková & Hájek 2003), ale časté jsou i porosty s více než 1000 g.m–2. Zpravidla je souvisle zapojené. Na živinami bohatých a trvale mokrých místech mohou lodyžky rašeliníků (zejména Sphagnum flexuosum) dosahovat délky až 30 cm. Dominantními druhy jsou S. fallax a S. flexuosum, místy k nim přistupují druhy ze sekcí Palustria (S. magellanicum. S. palustre, S. papillosum, vzácněji S. affine) a Acutifolia .S. capillifolium), v okolí nezamrzajících stružek pak i subatlantské druhy ze sekce Subsecunda .S. denticulatum a S. inundatum). Mezi rašeliníky bývá vtroušený Straminergon stramineum. Na mělké rašelině se častěji vyvíjejí kopečky ploníku (Polytrichum commune). Porosty jsou ve srovnání s vápnitějšími typy rašelinišť druhově chudé (Hájková & Hájek 2003). Nejčastěji se na ploše o velikosti 16 m² vyskytuje 10–20 druhů cévnatých rostlin a 3–5 druhů mechorostů.

Porosty této asociace jsou typické pro kyselé svahové rašelinné louky s mělkou vrstvou rašeliny, vyvíjející se v okolí pramenů extrémně nevápnité vody (Duda 1950, Hájek & Hájková 2002, Hájek et al. 2002). Oproti předchozím asociacím svazu je zde rychlejší odtok vody a v suchých obdobích hladina vody poklesá v průměru asi 30 cm pod hlavičky rašeliníků, na sušších stanovištích i více než 50 cm (Hájková et al. 2004). Kromě rašelinných luk se asociace vyskytuje na mělkých okrajích rašelinišť, kde dochází k sezonnímu poklesu hladiny vody pod rašelinnou vrstvu. Půdním typem je glej s mělkou rašelinnou vrstvou. Indikátory mělkého rašelinného horizontu jsou zejména druhy rodu Juncus a ploník obecný (Polytrichum commune). Koncentrace vápníku ve vodě se pohybuje od velmi nízkých hodnot kolem 2 mg.l–1, podobných hodnotám na vrchovištích, až po 10 mg.l–1 na mokřejších stanovištích se Sphagnum flexuosum. V tom případě je však přitékající voda buď obohacena o fosfor a amoniakální dusík, které podporují růst dominantních rašeliníků a následný pokles pH, anebo je v prostředí velká koncentrace železa, která snižuje přístupnost vápníku, a umožňuje tak výskyt kalcifobního, ale železo snášejícího druhu S. flexuosum (Hájek et al. 2002). Na trvale zvodnělých stanovištích se rovněž vytváří rezavý sediment sloučenin železa. Hodnoty pH, konduktivity a teploty vody patří v rámci prameništních rašelinišť k nejrozkolísanějším (Hájková et al. 2004). Na pramenných vývěrech Moravskoslezských Beskyd byly naměřeny průměrné hodnoty pH 5,5 a průměrné hodnoty konduktivity vody 55 µS.cm–1 (Hájek et al. 2002), na vyvýšených místech se však projevuje určitý vliv sycení srážkovou vodou, pH klesá k hodnotě 4,0 a konduktivita vody se pohybuje kolem 20 µS.cm–1 (Hájková et al. 2004).

Orig. (Soó 1944): Carex echinata-Sphagnum ass. (S. acutifolium = S. capillifolium, S. recurvum)

Syn.: Junco filiformis-Sphagnetum recurvi Osvald 1923 p. p. (§ 3d, asociace uppsalské školy), Sphagnetum mixtum caricosum echinatae Soó 1934 (§ 3e), Carici echinatae-Sphagnetum Soó 1940 (§ 2b, nomen nudum), Caricetum canescenti-stellulatae Klika et Šmarda 1944 p. p. (§ 25), Caricetum echinatae sphagnosum Duda 1950, Carici echinatae-Sphagnetum recurvi-palustris Soó 1955, Caricetum goodenowii Braun 1915 sphagnetosum fallacis Dierssen 1982, Carici echinatae-Sphagnetum riparii (Balázs 1942) Soó 1955 corr. Lájer 1998 sphagnetosum flexuosi Lájer 1998, Sphagno flexuosi-Eriophoretum angustifolii Lájer 1998

Diagnostické druhy: Agrostis canina. Carex echinata. C. nigra. Eriophorum angustifolium. Potentilla erecta. Viola palustris; Polytrichum commune. Sphagnum recurvum s. l., Straminergon stramineum

Konstantní druhy: Agrostis canina. Carex echinata. C. nigra. Eriophorum angustifolium. Nardus stricta. Potentilla erecta, Viola palustris; Polytrichum commune, Sphagnum recurvum s. l.

Dominantní druhy: Carex echinata, C. nigra, C. panicea. Juncus filiformis. Nardus stricta; Sphagnum capillifolium s. l. (S. capillifolium s. str.), S. palustre, S. recurvum s. l.

Formální definice: (Sphagnum capillifolium s. l. pokr. > 50 % OR Sphagnum recurvum s. l. pokr. > 25 %) AND skup. Viola palustris NOT skup. Carex rostrata NOT Carex acutiformis pokr. > 5 % NOT Carex lasiocarpa pokr. > 5 % NOT Carex rostrata pokr. > 5 % NOT Juncus acutiflorus pokr. > 5 % NOT Scorpidium revolvens s. l. pokr. > 5 %

Zdroj: Hájek M. & Hájková P. (2011): RBD03 Carici echinatae-Sphagnetum Soó 1944. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 3. Vodní a mokřadní vegetace [Vegetation of the Czech Republic 3. Aquatic and wetland vegetation]. Academia, Praha, pp. 689-693.