Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace RCB01
Trichophoro cespitosi-Sphagnetum papillosi Osvald 1923
Koberce rašeliníku bradavčitého se suchopýrkem trsnatým

Trichophoro cespitosi-Sphagnetum papillosi

Foto na botanickafotogalerie.cz

Charakter bylinného patra určuje dominantní suchopýrek trsnatý (Trichophorum cespitosum), vytvářející drobné trsy. V nižším bylinném patře se uplatňuje poléhavá klikva (Oxycoccus palustris s. l.). Dále se pravidelně vyskytují Andromeda polifolia. Calluna vulgaris. Eriophorum vaginatum a Vaccinium uliginosum. V oceánických částech Evropy se více prosazují druhy Erica tetralix a Narthecium ossifragum. U nás roste Erica tetralix v této vegetaci pouze na jedné lokalitě, a to na Malé Jizerské louce v Jizerských horách. Druhové složení našich porostů je oproti porostům ze severozápadní Evropy ochuzeno i o některé oceánické druhy játrovek, např. Odontoschisma sphagni. V mechovém patře dominuje nejčastěji Sphagnum papillosum, někdy také S. recurvum s. l. Diagnosticky významný je pro tuto asociaci výskyt rašeliníku S. tenellum. Z dalších mechorostů mohou být přimíšeny např. Gymnocolea inflata. Sphagnum capillifolium s. l. a S. majus. V oceánických částech Evropy je častý druh S. affine, který se však u nás vyskytuje na okraji areálu, je velmi vzácný a v tomto společenstvu nebyl zaznamenán. Druhová bohatost bylinného patra je ve srovnání s ostatní vrchovištní vegetací průměrná: porosty obsahují kolem 8 druhů cévnatých rostlin a 3–7 druhů mechorostů na ploše 4 až 25 m².

Společenstvo je na vrchovištích vázáno na trvale vlhká místa, která navazují na šlenky. U nás je patrně hladina vody během roku více rozkolísaná než v oceánické Evropě, kde jsou tato společenstva uváděna ze stanovišť se stále vysokou a stagnující hladinou vody (Økland 1989, Rodwell 1991). U nás byl zaznamenán maximální pokles hladiny vody v sušších obdobích roku o 25 cm (Houšková 1981). Existence této vegetace je podmíněna nadbytkem srážek a vyrovnanými mírnými teplotami během celého roku. Jizerské hory, kde se tato vegetace u nás vyskytuje, patří k nejvlhčím částem České republiky. Protože stojí jako překážka v cestě západním a severozápadním frontálním systémům, patří mezi oblasti s nejvyššími srážkami u nás (nad 1200 mm ročně; Tolasz 2007); v polohách s rašelinnými pánvemi dosahují srážkové úhrny až 1400 mm za rok (Houšková 1981). Ochranu před mrazem u nás poskytuje dlouhotrvající sněhová pokrývka, hluboká přibližně 2 m. Půdy jsou rašelinné, tvořené z větší části nerozloženými rašeliníky, silně kyselé a s velmi malým obsahem minerálů (Houšková 1981). Porosty s Trichophorum cespitosum na vysokohorských prameništích k této asociaci nepatří.

Nomen mutatum propositum et nomen conservandum propositum

Orig. (Osvald 1923): Scirpus austriacus-Sphagnum papillosum-Ass. (Scirpus austriacus = Trichophorum cespitosum)

Syn.: Scirpetum cespitosi Osvald 1923 p. p. (§ 25), Sphagnetum medii subatlanticum Tüxen 1937, Erico-Sphagnetum magellanici Moore 1968 p. p., Eriophoro vaginati-Trichophoretum cespitosi (Osvald 1923) Steiner 1992 p. p.

Diagnostické druhy: Andromeda polifolia, Calluna vulgaris, Carex pauciflora, Drosera rotundifolia. Eriophorum vaginatum. Melampyrum pratense, Oxycoccus palustris s. l., Trichophorum cespitosum, Vaccinium uliginosum; Gymnocolea inflata, Polytrichum strictum. Sphagnum capillifolium s. l. (S. rubellum), S. majus, S. papillosum, S. recurvum s. l., S. tenellum

Konstantní druhy: Andromeda polifolia, Calluna vulgaris, Carex pauciflora. Drosera rotundifolia. Eriophorum vaginatum. Melampyrum pratense, Oxycoccus palustris s. l., Trichophorum cespitosum, Vaccinium uliginosum; Gymnocolea inflata. Polytrichum strictum. Sphagnum capillifolium s. l. (S. rubellum), S. majus, S. papillosum, S. recurvum s. l., S. tenellum

Dominantní druhy: Calluna vulgaris, Trichophorum cespitosum; Sphagnum capillifolium s. l. (S. rubellum), S. papillosum, S. recurvum s. l.

Formální definice: Trichophorum cespitosum pokr. > 5 % AND (Sphagnum papillosum pokr. > 5 % OR skup. Sphagnum papillosum)

Zdroj: Hájková P. & Hájek M. (2011): RCB01 Trichophoro cespitosi-Sphagnetum papillosi Osvald 1923. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 3. Vodní a mokřadní vegetace [Vegetation of the Czech Republic 3. Aquatic and wetland vegetation]. Academia, Praha, pp. 727-730.