Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace SAC02
Festuco pallentis-Saxifragetum rosaceae Stöcker 1962
Vegetace skal a sutí s lomikamenem trsnatým

Festuco pallentis-Saxifragetum rosaceae

Foto na botanickafotogalerie.cz

Asociace zahrnuje porosty s výskytem reliktního lomikamene trsnatého (Saxifraga rosacea subsp. sponhemica, v údolí Jizery na Semilsku také S. r. subsp. steinmannii). Z dalších druhů vázaných na skalnatá stanoviště jsou v porostech hojné Hylotelephium maximum . Polypodium vulgare. Na některých lokalitách se v nich vyskytují další reliktní druhy, jako jsou Cardaminopsis petraea. Dianthus gratianopolitanus. Hieracium schmidtii. Iris aphylla. Scabiosa columbaria . Woodsia ilvensis. Dosti častý je i výskyt teplomilných druhů (např. Allium senescens subsp. montanum. Sedum reflexum . Valeriana stolonifera subsp. angustifolia), druhů živinami chudých trávníků (např. Festuca ovina) a druhů nitrofilních (např. Geranium robertianum). Ráz mechového patra určují statné acidofilní mechy, jako jsou Dicranum scoparium a Hylocomium splendens. Bylinné patro obsahuje zpravidla 10–20 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 10–20 m². Pokryvnost porostů dosahuje až kolem 70 % v bylinném a 50 % v mechovém patře.

Společenstvo se vyskytuje na skalách, skalních stupních a teráskách a na stabilních, málo zazemněných sutích, a to v naprosté většině na přirozených stanovištích a lokalitách reliktního rázu. Stanoviště jsou polostinná až výslunná. Na sutích se uplatňuje zvlhčující a ochlazující vliv suťového mikroklimatu a Saxifraga rosacea subsp. sponhemica zde roste často v okolí výstupů chladného vzduchu – ventarol (Kubát 1971, Kolbek 1983). Výskyt společenstva je zpravidla vázán na minerálně bohatší, ale nevápnité podklady, a sice paleoandezitové sutě (Křivoklátsko), čedičové a méně často znělcové stabilní sutě místně zvané droliny (České středohoří) a skály tvořené různými typy metamorfovaných hornin (údolí Jizery na Semilsku a údolí Oslavy na jihozápadní Moravě). V případě výskytů na diabasu jde vždy o horninu bez žil nebo mandlovcových uzavřenin karbonátu (např. vrch Voškov v Českém krasu). V Českém krasu se toto společenstvo vzácně vyskytuje i ve vápencových lomech.

Orig. (Stöcker 1962): Festuco-Saxifragetum ass. nov. (Festuca cinerea subsp. pallens = F. pallens. Saxifraga decipiens = S. rosacea)

Syn.: Festuco ovinae-Saxifragetum decipientis Stöcker 1962 (fantom), Cardaminopsio halleri-Saxifragetum steinmannii Kolbek 2000

Diagnostické druhy: Asplenium trichomanes. Cystopteris fragilis. Epilobium collinum. Polypodium vulgare s. l., Saxifraga rosacea subsp. sponhemica, S. rosacea subsp. steinmannii, Valeriana stolonifera subsp. angustifolia; Encalypta streptocarpa

Konstantní druhy: Campanula rotundifolia agg., Cystopteris fragilis. Geranium robertianum. Poa nemoralis. Saxifraga rosacea subsp. sponhemica; Hypnum cupressiforme s. l. (převážně H. cupressiforme s. str.)

Dominantní druhy: Festuca ovina, Saxifraga rosacea subsp. sponhemica, S. rosacea subsp. steinmannii; Dicranum scoparium

Formální definice: Saxifraga rosacea pokr. > 5 % NOT skup. Asplenium ruta-muraria NOT skup. Festuca pallens NOT Asplenium ruta-muraria pokr. > 5 % NOT Sesleria caerulea pokr. > 5 %

Zdroj: Sádlo J. & Chytrý M. (2009): SAC02 Festuco pallentis-Saxifragetum rosaceae Stöcker 1962. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 2. Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace [Vegetation of the Czech Republic 2. Ruderal, weed, rock and scree vegetation]. Academia, Praha, pp. 426-429.