Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace TDE01
Poo trivialis-Alopecuretum pratensis Regel 1925
Aluviální psárkové louky

Poo trivialis-Alopecuretum pratensis

Foto na botanickafotogalerie.cz

Vlhké louky s dominantní psárkou luční (Alopecurus pratensis) vytvářejí koncem jara před první sečí dosti husté porosty s pokryvností blízkou 100 %. Alopecurus pratensis se vyznačuje rychlým růstem a intenzivní tvorbou nadzemní biomasy na jaře. V teplých letech začíná kvést již počátkem května. Porosty málo ovlivněné intenzivním obhospodařováním mohou mít vyšší zastoupení pryskyřníku prudkého (Ranunculus acris), který tvoří nápadný žlutý aspekt před sečí. Ve druhé fázi sezonního vývoje (mezi první sečí a otavou) se v porostech výrazně uplatňují širokolisté byliny Geranium pratense, Sanguisorba officinalis a Symphytum officinale. Indikačně významnou skupinou jsou druhy vázané na narušovaná vlhká stanoviště, např. Agrostis stolonifera, Carex hirta, Elytrigia repens, Glechoma hederacea, Lysimachia nummularia, Ranunculus repens a Taraxacum sect. Ruderalia. S postupným rozvojem jednotlivých dominant se během sezony mění patrovitost porostů: před první sečí dorůstá psárka na nejpříznivějších půdách do výšky až 150 cm, ale vyšší bylinné patro, které vytváří, je řídké, s malým podílem celkové biomasy. Před otavou výrazně vzrůstá podíl biomasy v porostní vrstvě 50–100 cm nad zemí, kde může přesáhnout až 60 % celkové nadzemní hmoty. Psárkové louky patří s průměrným počtem 25–30 druhů cévnatých rostlin na plochách 16–25 m² k přirozeně druhově chudším lučním porostům. Mechové patro bývá vyvinuto jen zřídka.

Společenstvo osídluje čerstvě vlhké fluvizemě nebo gleje od nížin až do submontánního stupně, zaplavované převážně v předjaří, a to buď každoročně, nebo v intervalu 2–4 let. V úvalech větších řek nebo v pánevních oblastech se vyvíjí též na pseudoglejích až glejích (varianta Deschampsia cespitosa). Převážně se vyskytuje na jílovitohlinitých, ale i hlinitopísčitých nebo hlinitojílovitých půdách. Psárkové louky doprovázejí aluvia vodních toků různých velikostí a často tvoří pásy podél vodotečí v dolním nivním stupni. Záplavová voda většinou ustupuje koncem března, zřídka může přetrvávat až do pozdního dubna. Tehdy se v zaplavených místech prohřívá, což vede k anoxii a hnití ponořených částí rostlin. V létě klesá hladina podzemní vody obvykle 100 cm i více pod povrch. Epizodicky může nastat krátká a prudká záplava po letních lijácích. Na glejových půdách se projevuje jen mírný pokles hladiny podzemní vody v pozdním létě (do 50 cm pod povrch), ale s výraznějším proschnutím povrchové půdní vrstvy kvůli její kompaktnější jílovité struktuře. Půdní reakce bývá slabě kyselá, půdy jsou bezkarbonátové nebo s nízkým obsahem karbonátů, slabě humózní, s nasyceným až plně nasyceným sorpčním komplexem (Vicherek 1962b, Neuhäusl & Neuhäuslová 1989, Duchoslav 1997). Pufrační kapacita půdy naproti tomu bývá slabá (Balátová-Tuláčková 1994). Půdy mají díky akumulaci povodňových kalů a rychlé mineralizaci pohřbené odumřelé biomasy v teplých jarních dnech velmi příznivý živinový režim (Blažková 1996) a s výjimkou glejů jsou dobře zásobeny dusíkem a fosforem, což činí z psárkových luk jedny z nejproduktivnějších travinných porostů. Průměrné roční teploty v oblasti výskytu asociace u nás se pohybují zpravidla mezi 7,5–9,5 °C a roční úhrny srážek mezi 500–700 mm.

Orig. (Regel 1925): Poa trivialis-Alopecurus pratensis-Assoziation

Syn.: Alopecuretum pratensis Regel 1925 (§ 36, nomen ambiguum), Alopecuretum pratensis Steffen 1931, Deschampsio cespitosae-Heracleetum sibirici Libbert 1932, Agrostio-Deschampsietum cespitosae Ujvárosi 1947, Agropyro-Alopecuretum Moravec 1965, Stellario-Deschampsietum cespitosae Freitag 1957, Sanguisorbo-Deschampsietum cespitosae Moravec 1965

Diagnostické druhy: Alopecurus pratensis, Cerastium dubium, Lysimachia nummularia, Rorippa × anceps, Symphytum officinale

Konstantní druhy: Alopecurus pratensis, Cardamine pratensis agg. (C. matthioli a C. pratensis s. str.), Deschampsia cespitosa, Elytrigia repens, Festuca pratensis, Geranium pratense, Glechoma hederacea s. l. (G. hederacea s. str.), Lathyrus pratensis, Lychnis flos-cuculi, Lysimachia nummularia, Phalaris arundinacea, Poa pratensis s. l., P. trivialis, Ranunculus acris, R. repens, Rumex acetosa, Sanguisorba officinalis, Symphytum officinale, Taraxacum sect. Ruderalia

Dominantní druhy: Alopecurus pratensis, Deschampsia cespitosa, Elytrigia repens, Festuca pratensis, Geranium pratense, Poa pratensis s. l., P. trivialis, Ranunculus repens

Formální definice: Alopecurus pratensis pokr. > 25 % AND skup. Symphytum officinale NOT skup. Caltha palustris NOT skup. Lathyrus palustris NOT skup. Leucanthemum vulgare NOT skup. Pseudolysimachion maritimum NOT skup. Viola pumila

Zdroj: Černý T. (2007): TDE01 Poo trivialis-Alopecuretum pratensis Regel 1925. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 1. Travinná a keříčková vegetace [Vegetation of the Czech Republic. 1. Grassland and Heathland Vegetation]. Academia, Praha, pp. 223-226.