Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace TDE05
Scutellario hastifoliae-Veronicetum longifoliae Walther 1955
Vysokobylinné kontinentální louky

Scutellario hastifoliae-Veronicetum longifoliae

Foto na botanickafotogalerie.cz

Asociace zahrnuje vysokobylinné louky s výrazným zastoupením širokolistých bylin, dosahující výšky 100–150 cm. Převažují trávy, nejčastěji psárka luční (Alopecurus pratensis), a ze širokolistých bylin se uplatňuje např. krvavec toten (Sanguisorba officinalis). V dlouhodobě nesečených porostech může převládat ostřice štíhlá (Carex acuta), chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea) nebo skřípina lesní (Scirpus sylvaticus). Početná je skupina druhů, které se plně vyvíjejí v nepravidelně sečených lučních lemech, zatímco v každoročně sečených loukách se zpravidla udržují ve sterilním stavu. Patří k nim Euphorbia lucida, Pseudolysimachion maritimum, Thalictrum flavum a T. lucidum. Druhy nižšího vzrůstu jsou například lipnice luční (Poa pratensis s. l.), která může v každoročně sečených porostech dosahovat velké pokryvnosti. Konkurenčně slabé druhy chybějí, naopak ve výhodě jsou rostliny s dlouhými chabými nebo popínavými lodyhami (např. Lathyrus pratensis), které vysokobylinný porost využívají jako oporu. Tyto louky mohou být druhově poměrně chudé, ale i dosti bohaté. Na ploše 16–25 m² se zpravidla vyskytuje 15–40 druhů cévnatých rostlin. Mechové patro je vyvinuto velmi slabě.

Tato vegetace se vyskytuje v nivách na dolních tocích velkých řek v nížinách se suchým a teplým podnebím. Průměrné roční teploty se pohybují kolem 8,5–9,5 °C a roční srážkové úhrny zpravidla v rozmezí 550–600 mm. Stanoviště bývá zpravidla v dubnu zaplaveno jarní povodní nebo alespoň před začátkem vegetačního období podmáčeno vlivem vysoko položené hladiny podzemní vody. Voda opadá různě rychle, neboť záleží i na množství srážek v daném roce. Půdy jsou hlinité až jílovité, v létě silně vysychavé, neutrální až slabě kyselé reakce (Vicherek 1962b, Balátová-Tuláčková 1981a, 1984b). Půdním typem je fluvizem, u vlhčích typů glej.

Nomen inversum propositum

Orig. (Walther 1955): Veronica longifolia-Scutellaria hastifolia-Ass. (Veronica longifolia ~ Pseudolysimachion maritimum)

Syn.: Veronico longifoliae-Euphorbietum palustris Korneck 1963, Veronico longifoliae-Euphorbietum lucidae Balátová-Tuláčková et Knežević 1975, Lysimachio-Filipenduletum picbaueri Balátová-Tuláčková 1981, Stachyo palustris-Thalictretum flavae Balátová-Tuláčková 1981, Pseudolysimachio longifoliae-Alopecuretum Blažková 1993.

Diagnostické druhy: Aster novi-belgii s. l., Carex praecox, Cnidium dubium, Equisetum × moorei, Galium boreale subsp. boreale, Potentilla reptans, Pseudolysimachion maritimum, Symphytum officinale, Thalictrum flavum, T. lucidum, Veronica serpyllifolia

Konstantní druhy: Alopecurus pratensis, Cirsium arvense, Galium boreale subsp. boreale, Lathyrus pratensis, Lysimachia nummularia, Poa palustris, P. pratensis s. l., Potentilla reptans, Pseudolysimachion maritimum, Ranunculus acris, Rumex acetosa, Sanguisorba officinalis, Symphytum officinale, Thalictrum flavum, T. lucidum

Dominantní druhy: Alopecurus pratensis, Poa pratensis s. l.

Formální definice: skup. Pseudolysimachion maritimum NOT skup. Caltha palustris NOT Cirsium canum pokr. > 25 % NOT Molinia caerulea s. l. pokr. > 25 % NOT Scirpus sylvaticus pokr. > 5 %

Zdroj: Šumberová K. & Novák J. (2007): TDE05 Scutellario hastifoliae-Veronicetum longifoliae Walther 1955. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 1. Travinná a keříčková vegetace [Vegetation of the Czech Republic. 1. Grassland and Heathland Vegetation]. Academia, Praha, pp. 236-238.