Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace TDF08
Scirpetum sylvatici Ralski 1931
Vlhké louky se skřípinou lesní

Scirpetum sylvatici

Foto na botanickafotogalerie.cz

Vzhled porostů udává dominantní skřípina lesní (Scirpus sylvaticus) a s vysokou stálostí se vyskytují druhy svazu Calthion palustris. Ostatní druhy se uplatňují jen v menší míře. Strukturu společenstva tvoří dvě až tři vrstvy bylinného patra: ve spodní převládá většinou blatouch bahenní (Caltha palustris), ve střední skřípina lesní (Scirpus sylvaticus) a ve svrchní někdy psárka luční (Alopecurus pratensis). Na druhovém složení se na rozdíl od většiny asociací svazu Calthion palustris podílí méně lučních druhů třídy Molinio-Arrhenatheretea (s výjimkou varianty Anthoxanthum odoratum). Z hlediska druhové bohatosti patří Scirpetum sylvatici k druhově chudším společenstvům, ve kterém se na ploše 16–25 m² obvykle vyskytuje jen 15–30 druhů cévnatých rostlin, a to z důvodu vysoko položené hladiny podzemní vody a konkurenční zdatnosti dominanty. Protože husté porosty druhů Caltha palustris a Scirpus sylvaticus nepropouštějí dostatek světla, mechové patro zcela chybí nebo má jen malou pokryvnost.

Vlhké louky se skřípinou lesní se vyskytují od pahorkatin do hor, přičemž nejčastější jsou v podhůřích. Tato asociace osídluje údolí potoků, prameništní svahy i břehy vodních nádrží. Hlavní podmínkou pro její vznik je trvalé zaplavení vodou. Porosty na okrajích vodních nádrží jsou zjara zaplavené, zatímco v období sucha může hladina vody poklesnout až na 75 cm pod povrch půdy; na prameništích je vodní režim vyrovnanější (Balátová-Tuláčková 1968, Balátová-Tuláčková in Rybníček et al. 1984). Půdy jsou typu glej, někdy s povrchovou akumulací nerozložených organických zbytků. Příznivé podmínky pro kořeny rostlin jsou v těchto půdách pouze v nejsvrchnější části půdního profilu. Půdní reakce je většinou slabě kyselá a obsah živin v půdě kolísá podle území výskytu. Na zbahnělém povrchu půdy jsou pouhým okem pozorovatelné četné železité sedimenty. U porostů s větším zastoupením druhů řašelinných luk byl zaznamenán větší obsah fosforu v půdě (Balátová-Tuláčková in Rybníček et al. 1984, Balátová-Tuláčková 1985a). Je pravděpodobné, že se tyto porosty vyvinuly z rašelinných luk po eutrofizaci, která podpořila druhy vlhkých luk na úkor druhů rašelinných. Ekologické podmínky stanovišť této asociace jsou podobné jako u asociace Crepido paludosae-Juncetum acutiflori (Hájek & Hájková 2004).

Orig. (Ralski 1931): Scirpetum silvaticae

Syn.: Scirpetum sylvatici Schwickerath 1944 prov., Scirpetum sylvatici Knapp 1946, Junco filiformis-Scirpetum Oberdorfer 1957, Polygono-Scirpetum (Schwickerath 1944) Oberdorfer 1957

Diagnostické druhy: Scirpus sylvaticus

Konstantní druhy: Alopecurus pratensis, Angelica sylvestris, Caltha palustris, Carex nigra, Cirsium palustre, Equisetum palustre, Galium palustre agg., G. uliginosum, Juncus effusus, Myosotis palustris agg., Poa trivialis, Ranunculus acris, R. repens, Rumex acetosa, Scirpus sylvaticus

Dominantní druhy: Caltha palustris, Scirpus sylvaticus

Formální definice: Scirpus sylvaticus pokr. > 50 % AND (skup. Caltha palustris OR skup. Cirsium oleraceum)

Zdroj: Hájková P. & Hájek M. (2007): TDF08 Scirpetum sylvatici Ralski 1931. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 1. Travinná a keříčková vegetace [Vegetation of the Czech Republic. 1. Grassland and Heathland Vegetation]. Academia, Praha, pp. 264-266.