Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace TDF10
Scirpo sylvatici-Caricetum brizoidis Kučera et al. 1994
Lada vlhkých luk s ostřicí třeslicovitou

Scirpo sylvatici-Caricetum brizoidis

Foto na botanickafotogalerie.cz

Vlhká luční lada s ostřicí třeslicovitou (Carex brizoides) mají, podobně jako dvě předchozí asociace, jedinou silně klonální travinnou dominantu, určující jejich vzhled. Porosty této ostřice jsou souvislé, charakteristicky zvlněné a jen výjimečně je přerůstají některé z doprovodných druhů dvouděložných bylin. Zpravidla netvoří žádnou květnatou fenofázi. Většinou jsou dlouhodobě nesečené, a proto obsahují značné množství špatně se rozkládající stařiny, což spolu s uzavřeným listovým zápojem ostřice silně omezuje rozvoj mechorostů a nižších bylin. Pokryvnost doprovodných druhů závisí na sukcesním stáří porostu. Vyšší byliny a trávy jsou přítomny spíše v mladších porostech, zatímco ve starších porostech se nacházejí většinou jen jako sterilní jedinci v podrostu dominantní Carex brizoides. Vyskytovat se mohou i semenáčky dřevin. Ve starších porostech se někdy tvoří keřové patro. Počet druhů cévnatých rostlin na plochách 16–25 m² se pohybuje v závislosti na stáří porostu v rozmezí 20–35, přičemž k druhům nejodolnějším vůči zarůstání patří Alopecurus pratensis, Rumex acetosa a Scirpus sylvaticus. Mechové patro vzhledem k velkému množství stařiny většinou chybí.

Společenstvo osídluje čerstvě vlhké půdy od vrchovin až po podhůří, vzácně přesahuje v aluviálních polohách až do montánního stupně. Například na Šumavě doprovází často vodní toky různých velikostí. Porosty mohou být v několikaletém intervalu postihovány předjarními záplavami. Půdy jsou jílovité až jílovitohlinité gleje, případně pseudogleje nebo fluvizemě silně kyselé reakce, s malým obsahem karbonátů, s vyšším obsahem humusu a nižším obsahem živin (Blažková & Hruška 1999). Produktivita je malá kvůli špatnému rozkladu stařiny. Lada s ostřicí třeslicovitou tvoří blokované sukcesní stadium vývoje od opuštěných luk k potočním olšinám, a proto se vyskytují zpravidla v mozaikách s vlhkými loukami a lady svazu Calthion palustris, na kterých dominuje Deschampsia cespitosa, Phalaris arundinacea, Scirpus sylvaticus a vysoké ostřice.

Orig. (Kučera et al. 1994): Scirpo-Caricetum brizoidis ass. nova (Scirpus sylvaticus)

Diagnostické druhy: Carex brizoides, Lotus uliginosus

Konstantní druhy: Agrostis capillaris, Alopecurus pratensis, Angelica sylvestris, Caltha palustris, Carex brizoides, C. nigra, Cirsium palustre, Deschampsia cespitosa, Festuca rubra agg., Filipendula ulmaria, Galium uliginosum, Holcus lanatus, Juncus effusus, Lathyrus pratensis, Lotus uliginosus, Lychnis flos-cuculi, Poa pratensis s. l., P. trivialis, Ranunculus acris, R. auricomus agg., R. repens, Rumex acetosa, Sanguisorba officinalis, Scirpus sylvaticus

Dominantní druhy: Bistorta major, Carex brizoides, Cirsium oleraceum, Filipendula ulmaria, Scirpus sylvaticus

Formální definice: Carex brizoides pokr. > 25 % AND (skup. Caltha palustris OR skup. Lychnis flos-cuculi)

Zdroj: Kučera T. (2007): TDF10 Scirpo sylvatici-Caricetum brizoidis Kučera et al. 1994. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 1. Travinná a keříčková vegetace [Vegetation of the Czech Republic. 1. Grassland and Heathland Vegetation]. Academia, Praha, pp. 269-271.