Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace TDF13
Lysimachio vulgaris-Filipenduletum ulmariae Balátová-Tuláčková 1978
Vlhká tužebníková lada s vrbinou obecnou

Lysimachio vulgaris-Filipenduletum ulmariae

Foto na botanickafotogalerie.cz

Jde o husté porosty s dominantním tužebníkem jilmovým (Filipendula ulmaria) vysoké 1,5–2 m. Struktura porostů této asociace je v porovnání s ostatními tužebníkovými společenstvy jednodušší. Často jde o druhově velmi chudé a výrazně monodominantní porosty, bez subdominant v nižším bylinném patře. Místy se s větší pokryvností uplatňují vysoké ostřice (např. Carex acuta, C. acutiformis, C. rostrata a C. vesicaria), skřípina lesní (Scirpus sylvaticus), chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea) a dvouděložné byliny blatouch bahenní (Caltha palustris) a vrbina obecná (Lysimachia vulgaris). Druhové spektrum doplňují druhy rákosin a porostů vysokých ostřic (např. Galium palustre agg., Equisetum palustre, Lythrum salicaria a Scutellaria galericulata) i druhy vlhkých a rašelinných luk (např. Carex nigra, C. panicea a Cirsium palustre). Počet druhů cévnatých rostlin na ploše 16–25 m² se zpravidla pohybuje mezi 15 a 20. Mechové patro většinou chybí.

Tato asociace se vyskytuje na půdách ovlivňovaných podzemní vodou. Optimum nachází v litorálních zónách rybníků a na dnech údolí řek a potoků, kde zarůstá i mělčí vodní kanály a nesečené vlhké louky (Duchoslav 1997). Vegetace je ovlivňována častým zaplavováním půdního povrchu, zejména na jaře a po vydatných deštích (Balátová-Tuláčková in Rybníček et al. 1984). Alespoň po část roku je však půda provzdušněná. Půdy jsou typu glej, často zrašelinělé. Tento ekosystém je většinou dobře zásoben hlavními živinami, které jsou však z velké části obsaženy v biomase rostlin a v nejhořejší vrstvě půdy (Hájek & Hájková 2004). Oproti tužebníkovým ladům s kakostem bahenním (Filipendulo ulmariae-Geranietum palustris), která se rovněž často vyskytují v nižších polohách, mají půdy vrbinových tužebníkových lad zpravidla vyrovnanější vodní režim a menší obsah vápníku.

Orig. (Balátová-Tuláčková 1978): Lysimachio vulgari-Filipenduletum ass. nova (Filipendula ulmaria)

Diagnostické druhy: Carex vesicaria, Filipendula ulmaria, Lysimachia vulgaris, Scutellaria galericulata

Konstantní druhy: Alopecurus pratensis, Angelica sylvestris, Caltha palustris, Carex vesicaria, Cirsium palustre, Filipendula ulmaria, Galium palustre agg., G. uliginosum, Lysimachia vulgaris, Poa trivialis, Ranunculus auricomus agg., Scirpus sylvaticus, Scutellaria galericulata

Dominantní druhy: Filipendula ulmaria, Lysimachia vulgaris

Formální definice: Filipendula ulmaria pokr. > 25 % AND (skup. Carex acuta OR skup. Lysimachia vulgaris) NOT skup. Cirsium oleraceum

Zdroj: Hájková P. & Hájek M. (2007): TDF13 Lysimachio vulgaris-Filipenduletum ulmariae Balátová-Tuláčková 1978. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 1. Travinná a keříčková vegetace [Vegetation of the Czech Republic. 1. Grassland and Heathland Vegetation]. Academia, Praha, pp. 276-278.