Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace TEF02
Calamagrostio arundinaceae-Vaccinietum myrtilli Sýkora 1972
Brusnicová vegetace lesního stupně

Calamagrostio arundinaceae-Vaccinietum myrtilli

Foto na botanickafotogalerie.cz

Tato brusnicová vegetace zpravidla dosahuje pokryvnosti kolem 70–90 % a dominuje v ní borůvka (Vaccinium myrtillus), jejímiž porosty prorůstá hojná metlička křivolaká (Avenella flexuosa) nebo další trávy. Brusinka (Vaccinium vitis-idaea) je v porostech přimíšena zejména na kontaktu s borovými doubravami nebo kulturními bory. Na kontaktu s lesy, zejména na malých ploškách obklopených acidofilními bučinami nebo doubravami nebo na pasekách po těchto lesích, se v porostech často vyskytují jednotlivé menší keře, případně stromy. Jde o druhově chudé společenstvo, zpravidla jen s 5–15 druhy cévnatých rostlin na ploše 16–25 m². Jen na poněkud bohatších půdách na kontaktu s listnatými lesy se v brusnickových porostech vyskytují i lesní druhy (např. Anemone nemorosa, Calamagrostis arundinacea, Convallaria majalis a Poa nemoralis), zatímco na skalách a balvanitých sutích jsou místy zastoupeny kapradiny, zejména Dryopteris filix-mas a Polypodium vulgare. Často je bohatě vyvinuto mechové patro, jehož charakter určují, stejně jako u patra bylinného, převážně acidofyty, např. Dicranum scoparium, Pleurozium schreberi a Pohlia nutans.

Společenstvo osídluje přirozená i sekundární stanoviště. Přirozená stanoviště zahrnují strmé skalnaté svahy a skalní hrany, terásky a droliny minerálně chudších hornin od kolinního po supramontánní stupeň. Jde o menší plochy, často jen o velikosti několika metrů čtverečních, kde se na mělké půdě nevyvíjí les, který však roste kolem. Substrátem jsou většinou kyselé horniny, např. žuly, ruly a další kyselé paleozoické a proterozoické horniny, chudé nevápnité pískovce a kyselé neovulkanity (trachyty a znělce). Půdy na těchto stanovištích jsou mělké, často nesouvisle vyvinuté, s výraznou akumulací surového humusu. Sekundárními stanovišti jsou lesní okraje, dlouhodobě opuštěné pastviny nebo paseky po borech, borových doubravách, acidofilních doubravách nebo acidofilních bučinách. Často jde o mírnější svahy nebo i rovinaté terény, a proto je půda zpravidla hlubší, vždy však minerálně velmi chudá vzhledem ke kyselé reakci matečné horniny a vyluhování minerálů při podzolizaci. Průměrné roční teploty v oblasti výskytu této asociace se pohybují zpravidla v rozmezí 3–7 °C a roční úhrny srážek v rozmezí 600–1400 mm.

Orig. (Sýkora 1972): Calamagrostio arundinaceae-Vaccinietum (Vaccinium myrtillus)

Syn.: Convallario-Vaccinietum myrtilli Sýkora 1972, Rhodococco-Vaccinietum myrtilli Sýkora 1972 p. p., Calamagrostio villosae-Vaccinietum Schubert 1973 p. p., Ledo-Vaccinietum vitis-idaeae Sýkora et Hadač 1984

Diagnostické druhy: Vaccinium myrtillus

Konstantní druhy: Avenella flexuosa, Vaccinium myrtillus

Dominantní druhy: Avenella flexuosa, Calamagrostis villosa, Nardus stricta, Vaccinium myrtillus, V. vitis-idaea; Pleurozium schreberi

Formální definice: Vaccinium myrtillus pokr. > 25 % NOT skup. Eriophorum vaginatum NOT skup. Trientalis europaea NOT Pinus mugo pokr. > 5 % NOT Pinus rotundata pokr. > 5 %

Zdroj: Härtel H. & Chytrý M. (2007): TEF02 Calamagrostio arundinaceae-Vaccinietum myrtilli Sýkora 1972. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 1. Travinná a keříčková vegetace [Vegetation of the Czech Republic. 1. Grassland and Heathland Vegetation]. Academia, Praha, pp. 314-317.