Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace TFB01
Airetum praecocis Krausch 1967
Jednoletá vegetace písčin s ovsíčkem časným

Airetum praecocis

Foto na botanickafotogalerie.cz

Fyziognomii porostů určuje ovsíček časný (Aira praecox), doprovázený drobnými jednoletkami, a to acidofilními (např. Spergula morisonii a Vulpia myuros), ruderálními (např. Poa annua) i běžnými efemérami mělkých suchých půd (např. Cerastium semidecandrum). Druhovou skladbu doplňují druhy oligotrofních a poloruderálních trávníků, např. Agrostis capillaris a Festuca rubra agg. Porosty jsou velmi nízké (10–25 cm) a většinou i řídké, přestože na 100 cm² může růst až 200 jedinců druhu Aira praecox. Populace ovsíčku jsou v době dozrávání obilek, tj. od poloviny května, nápadné rezavě červeným zbarvením. Tato vegetace obvykle porůstá plošky o velikosti jen několika m² a zřídka zaujímá plochy velké několik desítek m². Druhová bohatost porostů se zpravidla pohybuje v rozpětí 10–15 druhů cévnatých rostlin na ploše 4–10 m². Mechové patro s nejhojnějším druhem Ceratodon purpureus bývá pravidelně přítomno, ale dosahuje různých pokryvnostích podle míry disturbancí půdy.

Asociace je vázána na slabě humózní a mělké písčité půdy typu regozem, případně regozem na skalních výchozech v oblastech se subatlanticky ovlivněným klimatem. Její výskyt je soustředěn do kolinního stupně, občas ale zasahuje do stupně suprakolinního. Průměrné roční teploty v oblastech výskytu jsou nejčastěji v rozsahu 7–8 °C a roční srážkové úhrny v rozsahu 550–750 mm. Substrát je chudý na živiny, kyselé až slabě kyselé reakce, často zhutnělý nebo s větším obsahem hlinité složky, takže ve srovnání s otevřenými písčinami tak snadno neprosychá. Společenstvo upřednostňuje mírně zastíněná místa s nepravidelným vlivem sešlapu, který kromě stresu zhutněním půdy působí často i disturbance, zejména kypření a převrstvování povrchového půdního horizontu. Aira praecox totiž snáší přistínění, ale nedokáže obsadit nestabilní a silně vysychavé plochy čistšího písku. Je také citlivá vůči pravidelnému sešlapu a konkurenci dvouděložných jednoletek, které naopak prosychání substrátu snášejí lépe a na světle jsou vitálnější (Wittig & Pott 1978). Osídluje přirozená stanoviště, např. okraje holých písečných přesypů a pískovcových plošin, daleko častěji však sekundární až ryze antropogenní biotopy, jako jsou okraje a rozvolněné interiéry písčitých borů, písčité okraje lesních cest, písčité meze, pískovny nebo fotbalová hřiště. Nejlépe vyvinuté porosty byly pozorovány v řídkých borech využívaných jako stanové kempy. Vzácně byla asociace zaznamenána na žulových zvětralinách, údajně též v severních Čechách (Korneck in Oberdorfer 1993a: 13–85).

Orig. (Krausch 1967): Airetum praecocis

Syn.: Corynephoretum canescentis Schwickerath 1944 (§ 3f), Airetum praecocis (Schwickerath 1944) Krausch 1967

Diagnostické druhy: Agrostis capillaris, Aira praecox, Cerastium semidecandrum, Filago minima, Spergula morisonii, Spergularia rubra, Veronica verna, Vulpia myuros

Konstantní druhy: Agrostis capillaris, Aira praecox, Festuca rubra agg., Poa annua, Spergula morisonii; Ceratodon purpureus

Dominantní druhy: Aira praecox

Formální definice: Aira praecox pokr. > 5 %

Zdroj: Černý T. & Sádlo J. (2007): TFB01 Airetum praecocis Krausch 1967. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 1. Travinná a keříčková vegetace [Vegetation of the Czech Republic. 1. Grassland and Heathland Vegetation]. Academia, Praha, pp. 338-341.