Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace TFE01
Festuco-Veronicetum dillenii Oberdorfer 1957
Teplomilná acidofilní vegetace efemérních rozrazilů

Festuco-Veronicetum dillenii

Foto na botanickafotogalerie.cz

Festuco-Veronicetum je teplomilné společenstvo jarních efemér s výrazným zastoupením jednoletých rozrazilů Dilleniova a jarního (Veronica dillenii, V. verna) a občasným výskytem geofyta křivatce českého (Gagea bohemica). Kromě dalších efemérních terofytů, např. Arabidopsis thaliana, Erophila verna a Myosotis stricta, se s menší pokryvností uplatňují i nízké sukulenty, jako jsou různé druhy rodu Sedum, a místy se vyskytují také vytrvalé druhy trav a dalších bylin, např. trsnaté úzkolisté kostřavy (nejčastěji Festuca ovina a F. rupicola). Pravidelně jsou zastoupeny nízké xerofilní mechy, zejména Ceratodon purpureus a Polytrichum piliferum, a také některé lišejníky, zejména rodu Cladonia. Porosty jsou maloplošné, většinou zabírají plochu od jednoho do několika m² a vzhledem k mechanickému narušování půdy mají poměrně malou pokryvnost. Fenologické optimum této vegetace je v druhé polovině dubna, kdy kvete většina efemér. Gagea bohemica zůstává většinou sterilní, a pokud kvete, tak zpravidla již v březnu. V červnu už jsou efeméry odumřelé a stanoviště má charakter různě velkých porostních mezer v trávnících s nápadně velkou pokryvností nízkých mechů a lišejníků. Uvedené efemérní druhy se často vyskytují i v malých porostních mezerách suchých trávníků na kyselých půdách nebo trávníků na písčinách; pokud však na ploše převládají vytrvalé druhy, chápeme tyto výskyty jen jako synuzii ve společenstvech třídy Festuco-Brometea nebo svazu Corynephorion canescentis. V době kvetení efemér se v porostech vyskytuje zpravidla 15–25 druhů cévnatých rostlin na ploše 1–10 m².

Festuco-Veronicetum se vyskytuje na mělkých litozemích a rankerech na kyselých silikátových horninách, nejčastěji na granitu, granodioritu, rule, granulitu, buližníku a proterozoických břidlicích, vzácně např. i na čediči. Dříve se nacházelo i na štěrkopískových terasách. Typickým stanovištěm jsou skalní hrany a světliny v rozvolněných zakrslých doubravách na horních částech jižně orientovaných svahů říčních údolí, kde se často zdržuje zvěř nebo výletníci, a půda je proto mechanicky narušována a vystavena erozi. Většinou však jde o plošky s menším sklonem svahu, zatímco na sousedních strmějších svazích se vyvíjí vegetace svazu Alysso-Festucion pallentis. Kromě hran údolí se toto společenstvo vzácně vyskytuje i na mírně zvlněném reliéfu v komplexech suchých trávníků v okolí výchozů silikátových hornin. Velmi často jde o místa, kde je mělká vrstva půdy narušována tvorbou jehlového ledu. Jehlový led vzniká na výslunných místech v zimě a v předjaří, kdy za slunečných dnů půda nasákne vodou a v noci zmrzne v půdních pórech, čímž se vytvoří až několik centimetrů vysoké krystalky ledu. Tvorba ledu půdu načechrává a zároveň trhá kořeny mladých jedinců vytrvalých rostlin. Načechraná půda také snáze vysychá a tyto faktory znemožňují růst konkurenčně silných vytrvalých rostlin. Jehlový led ale nevadí efemérám, které nemají rozsáhlejší kořenový systém, a zvláště pak těm druhům, které klíčí až na jaře.

Orig. (Oberdorfer 1957): Festuco-Veronicetum dillenii ass. nov. (F. duriuscula ~ F. pallens, Festuca ovina coll.)

Syn: Gageo saxatilis-Veronicetum dillenii (Oberdorfer 1957) Korneck 1974, Gageo bohemicae-Veronicetum dillenii Korneck 1975, Allio montani-Veronicetum vernae (Oberdorfer 1957) Korneck 1975, Veronico dillenii-Galietum pedemontani Eliáš 1980

Diagnostické druhy: Arabidopsis thaliana, Erophila spathulata, Erophila verna, Gagea bohemica, Myosotis stricta, Scleranthus perennis, Sedum sexangulare, Veronica dillenii, V. verna; Ceratodon purpureus, Parmelia conspersa, P. pulla, Polytrichum piliferum

Konstantní druhy: Arabidopsis thaliana, Erophila verna, Gagea bohemica, Hieracium pilosella, Myosotis stricta, Potentilla arenaria, Rumex acetosella, Scleranthus perennis, Sedum sexangulare, Veronica dillenii, V. verna; Ceratodon purpureus, Polytrichum piliferum

Dominantní druhy: Erophila verna, Potentilla arenaria; Ceratodon purpureus, Polytrichum piliferum

Formální definice: skup. Gagea bohemica NOT skup. Corynephorus canescens NOT Aira praecox pokr. > 25 % NOT Corynephorus canescens pokr. > 5 % NOT Vulpia myuros pokr. > 25 %

Zdroj: Chytrý M. (2007): TFE01 Festuco-Veronicetum dillenii Oberdorfer 1957. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 1. Travinná a keříčková vegetace [Vegetation of the Czech Republic. 1. Grassland and Heathland Vegetation]. Academia, Praha, pp. 356-359.