Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace VBC01
Ranunculetum fluitantis Imchenetzky 1926
Vegetace středních toků řek s lakušníkem vzplývavým

Ranunculetum fluitantis

Foto na botanickafotogalerie.cz

Jde o druhově chudou, často jednodruhovou vegetaci s dominantním lakušníkem vzplývavým (Batrachium fluitans), vzácněji lakušníkem štětičkovým (B. penicillatum). Někdy se vyskytují další druhy tekoucích vod, např. Callitriche hamulata, nebo makrofyty s širší ekologickou amplitudou, jako je Myriophyllum spicatum. Strukturu porostů určují dominantní lakušníky, které v proudící vodě vytvářejí trsy dlouhých stonků s ponořenými listy bohatě členěnými v úkrojky, jež jsou souběžně uspořádány ve směru proudu. Batrachium penicillatum může mít kromě toho i na hladině plovoucí lupenité listy. Porosty sterilních rostlin jsou většinou živě zelené až žlutozelené a zdálky mohou být zaměněny s vegetací jiných ponořených vodních makrofytů. Nejčastěji v květnu až červnu se nad hladinou ve velkém počtu objevují bílé květy lakušníků, díky nimž je společenstvo již zdálky velmi nápadné a v rychle proudících vodách prakticky nezaměnitelné. U porostů B. penicillatum v klidnějších úsecích toků jsou však možné záměny s porosty asociace Ranunculetum aquatilis (svaz Ranunculion aquatilis). Ve fytocenologických snímcích této asociace byly zpravidla zaznamenány 1–2 druhy cévnatých rostlin na ploše 16–25 m². V některých porostech bylo vyvinuto i mechové patro, tvořené specializovanými mechy tekoucích vod, hlavně Fontinalis antipyretica, vzácněji Rhynchostegium riparioides.

Tato vegetace je známa pouze z tekoucích vod, a to jak z přirozených toků (zejména horních a středních toků řek a větších potoků), tak i z uměle vybudovaných kanálů a mlýnských náhonů. Jde o společenstvo typické pro chladnější a čisté, živinami chudé vody s rychlým prouděním. Oba dominantní druhy, zejména Batrachium fluitans, však dobře snášejí i větší trofii vody a znečištění odpadními vodami (Husák et al. in Hejný et al. 1988: 446–456). Důležité je přitom zachování dobré průhlednosti vody a plné oslunění stanoviště. Podobné zkušenosti uvádějí i některé zahraniční práce, avšak názory na citlivost obou druhů ke znečištění se různí (Schratt in Grabherr & Mucina 1993: 55–78, Dawson & Szoszkiewicz 1999, Hilbig in Schubert et al. 2001b: 225–238, Matuszkiewicz 2007). Na zahraničních lokalitách se pH vody pohybovalo mezi 7,5–8,0 (Géhu 1961, Dawson & Szoszkiewicz 1999). Rodwell (1995) uvádí pro porosty s dominantním B. penicillatum vazbu na vody bohaté bazickými ionty, zatímco porosty B. fluitans se podle něj vyskytují ve vodách s menším obsahem bazí. Hloubka vody se pohybuje nejčastěji v rozsahu 10–60 cm, společenstvo však může běžně zasahovat i do hloubek přes 1 m. Ranunculetum fluitantis osídluje především úseky toků s kamenitým nebo štěrkovitým dnem v pahorkatinách. Vzácněji se vyskytuje i v nížinných tocích s písčitým nebo bahnitým dnem; z takových podmínek je častěji uváděno ze zahraničí (např. Hilbig in Schubert et al. 2001b: 225–238, Matuszkiewicz 2007).

Orig. (Imchenetzky 1926): Association à Ranunculus fluitans .Ranunculus fluitans = Batrachium fluitans)

Syn.: Ranunculetum fluitantis Allorge 1921 (§ 2b, nomen nudum), Sparganio emersi-Ranunculetum fluitantis Jouanne 1927

Diagnostické druhy: Batrachium fluitans, B. penicillatum, Fontinalis antipyretica. Rhynchostegium riparioides

Konstantní druhy: Batrachium fluitans

Dominantní druhy: Batrachium fluitans, B. penicillatum

Formální definice: Batrachium fluitans pokr. > 25 % OR Batrachium penicillatum pokr. > 25 %

Zdroj: Šumberová K. (2011): VBC01 Ranunculetum fluitantis Imchenetzky 1926. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 3. Vodní a mokřadní vegetace [Vegetation of the Czech Republic 3. Aquatic and wetland vegetation]. Academia, Praha, pp. 211-215.