Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace VDA02
Isoëtetum lacustris Szańkowski et Kłosowski ex Čtvrtlíková et Chytrý in Chytrý 2011
Vegetace dna karových jezer s šídlatkou jezerní

Isoëtetum lacustris

Foto na botanickafotogalerie.cz

Toto společenstvo je tvořeno jednodruhovým porostem šídlatky jezerní (Isoëtes lacustris) na dně Černého jezera na Šumavě. Porost má rozlohu 640 m², je vysoký 6–10 cm a šídlatky jsou v něm rozmístěny jednotlivě nebo v malých skupinách. Pokryvnost porostu je na většině plochy menší než 25 %, ale místy dosahuje až 75 %. V letech 2003–2010 se zde stabilně nacházelo asi 4000 dospělých a nanejvýš 15 juvenilních rostlin (ty ani po sedmi letech nedosáhly dospělosti). Každé jaro vyrostlo asi 15–25 tisíc klíčních rostlin, které však přežívaly jen několik měsíců a nepřezimovaly. Kromě šídlatky se v jezeře vyskytují rozsáhlejší porosty rašeliníku Sphagnum subsecundum s přimíšenou játrovkou Scapania undulata a malý porost sítiny Juncus bulbosus (Rott et al. 1986); ty se však nacházejí mimo porosty šídlatky.

V severní Evropě osídluje Isoëtes lacustris oligotrofní až mezotrofní jezera planárního až montánního stupně (Rørslett & Brettum 1989), zatímco ve střední a jižní Evropě se vyskytuje jako glaciální relikt výhradně v horských jezerech montánního až alpínského stupně. Ve Skandinávii a na Britských ostrovech byl druh zcela výjimečně nalezen v rybnících a potocích, případně i v brakické vodě (Rørslett & Brettum 1989). Černé jezero (1008 m n. m.), jediná lokalita I. lacustris v České republice, je oligotrofní horské ledovcové jezero karového typu. Podloží tvoří svor. Voda jezera je od šedesátých let 20. století v důsledku atmosférických imisí silně kyselá a obsahuje velké množství toxického iontového hliníku. Acidifikace kulminovala v osmdesátých letech, kdy se pH vody pohybovalo kolem 4,5. Ani dnes není pH vody vyšší než 5, neboť uhličitanový pufrační systém je vyčerpán. Koncentrace iontového hliníku zůstávají vysoké a během vegetačního období kolísají okolo 0,3 mg.l-1 (Kopáček et al. 2006). Isoëtes lacustris osídluje v Černém jezeře svažité dno o sklonu až 50°, kde roste v hrubě písčitém až štěrkovitém substrátu pokrytém jen slabě detritem, nebo mírně ukloněné dno o sklonu kolem 10° v přítokové oblasti, s písčitým až štěrkovitým substrátem, pravidelně pokrytým bukovým opadem. Šídlatky se nacházejí podél téměř celého obvodu jezera, zejména však na severně až severozápadně orientovaných svazích. Osídlují hloubky 1–4 m, přičemž největší část populace se nachází v hloubkách 2,5–3,5 m. Jezero je opatřeno malou vodní přečerpávací elektrárnou, která byla intenzivněji využívána v letech 1930–1960, ale později byl její provoz omezen.

Syn.: Isoëtetum lacustris Szańkowski et Kłosowski 1996 (§ 5)

Diagnostické druhy: Isoëtes lacustris

Konstantní druhy: Isoëtes lacustris

Dominantní druhy: –

Formální definice: Isoëtes lacustris pokr. > 5 %

Zdroj: Čtvrtlíková M. (2011): VDA02 Isoëtetum lacustris Szańkowski et Kłosowski ex Čtvrtlíková et Chytrý in Chytrý 2011. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 3. Vodní a mokřadní vegetace [Vegetation of the Czech Republic 3. Aquatic and wetland vegetation]. Academia, Praha, pp. 273-276.