Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace XBC02
Spergulo arvensis-Scleranthetum annui Kuhn 1937
Acidofilní plevelová vegetace v chladných oblastech s chmerkem ročním

Spergulo arvensis-Scleranthetum annui

Foto na botanickafotogalerie.cz

Spergulo-Scleranthetum tvoří rozvolněné nebo zapojené dvouvrstevné, někdy až třívrstevné porosty. Nejvyšší vrstvu, která převyšuje plodinu, tvoří Centaurea cyanus a trávy, např. Agrostis stolonifera, Elytrigia repens. Holcus mollis a Poa trivialis. Ve střední vrstvě jsou zastoupeny Anthemis arvensis, Galeopsis tetrahit s. l., Persicaria hydropiper, Raphanus raphanistrum, Tripleurospermum inodorum, Vicia tetrasperma. V. hirsuta aj. Střední vrstva bývá stejně vysoká nebo někdy o něco nižší než plodina. V nejnižší vrstvě místy vytváří husté porosty chmerek roční (Scleranthus annuus) a kolenec jarní (Spergula arvensis), rozrazily (Veronica arvensis a V. persica) a plevele okopanin (např. Euphorbia helioscopia, Sonchus.arvensis a S. asper). Velmi často jsou přítomny i vlhkomilné druhy, jako je Gnaphalium uliginosum. Mentha arvensis, Persicaria lapathifolia a Stachys palustris. Do porostů běžně vstupují i luční druhy nebo druhy acidofilních trávníků (kromě různých druhů trav např. Stellaria graminea, Trifolium arvense. T. pratense a T. repens), a to v důsledku neostrých hranic polí a sousedních luk, vzniklých mimo jiné přeoráváním přilehlých luk (Otýpková 2001). Tyto luční druhy se většinou vyskytují jen na okrajích polí, ale v horských oblastech mohou např. jetele (Trifolium pratense nebo T. repens) porůstat celá pole, někdy i v důsledku záměrného vysetí hospodářem. Porosty této asociace zpravidla obsahují 25–35 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 10–100 m². Druhově bohatší porosty se vytvářejí v obilninách, především v ozimech, kde delší absence zásahů během vegetačního období umožňuje růst většímu množství druhů. Mechové patro často bývá vyvinuto, nejvíce ve variantě Holcus mollis. Jeho nejčastějšími druhy jsou Brachythecium albicans. Bryum argenteum a Eurhynchium hians.

Společenstvo se nejčastěji vyvíjí v obilninách (nejvíce v ovsu), ale také v okopaninách, řepce, na mladých úhorech a strništích. Zaznamenáno bylo od planárního stupně až do nadmořských výšek kolem 950 m, přičemž nejhojnější je v suprakolinním a submontánním stupni. Je vázáno na více či méně ukloněné svahy na málo úživných, mírně kyselých až kyselých písčitohlinitých až hlinitých půdách (Kropáč 2006). Nejčastějším půdním typem je kambizem, často oglejená.

Orig. (Kuhn 1937): Die Assoziation von Scleranthus annuus und Spergula arvensis

Syn.: Galeopsio-Matricarietum Oberdorfer 1957 p. p., Holco-Galeopsietum Hilbig 1967, Spergulo-Raphanetum Kropáč 1981

Diagnostické druhy: Anagallis arvensis. Fallopia convolvulus. Galeopsis tetrahit s. l., Myosotis arvensis. Persicaria lapathifolia. P. maculosa, Raphanus raphanistrum, Scleranthus annuus, Spergula arvensis, Stellaria media agg. (převážně S. media s. str.), Viola arvensis

Konstantní druhy: Achillea millefolium agg. (převážně A. millefolium s. str.), Anagallis arvensis. Capsella bursa-pastoris. Chenopodium album agg., Cirsium arvense. Elytrigia repens, Fallopia convolvulus, Galeopsis tetrahit s. l., Lapsana communis. Myosotis arvensis. Persicaria lapathifolia. P. maculosa. Poa annua. Polygonum aviculare agg. (převážně P. aviculare s. str.), Ranunculus repens. Raphanus raphanistrum. Scleranthus annuus, Spergula arvensis, Stellaria media agg. (převážně S. media s. str.), Thlaspi arvense. Tripleurospermum inodorum. Viola arvensis

Dominantní druhy:

Formální definice: (skup. Spergula arvensis OR Raphanus raphanistrum pokr. > 15 %) NOT skup. Aphanes arvensis NOT skup. Arabidopsis thaliana NOT skup. Arnoseris minima

Zdroj: Otýpková Z. (2009): XBC02 Spergulo arvensis-Scleranthetum annui Kuhn 1937. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 2. Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace [Vegetation of the Czech Republic 2. Ruderal, weed, rock and scree vegetation]. Academia, Praha, pp. 112-115.