Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace XDA02
Calystegio sepium-Epilobietum hirsuti Hilbig et al. 1972
Vegetace vlhkých míst s vrbovkou chlupatou

Calystegio sepium-Epilobietum hirsuti

Foto na botanickafotogalerie.cz

Strukturu porostů určuje dominantní vytrvalá bylina vrbovka chlupatá (Epilobium hirsutum), která v příznivých podmínkách dosahuje výšky až 2 m a jejíž pokryvnost se pohybuje nejčastěji v rozmezí 50–70 %. V červnu až srpnu Epilobium hirsutum kvete velkými nachovými květy, a společenstvo tak dostává nápadný barevný aspekt. S velkou pokryvností se v porostech vyskytují vlhkomilné nitrofilní širokolisté byliny (např. Urtica dioica) a bylinná liána Calystegia sepium. Pokryvnost trav bývá malá; nejčastěji se vyskytují běžné druhy, např. Dactylis glomerata. Elytrigia repens a Poa trivialis. Vedle druhů typických pro nesečené vysokobylinné lemy se v této vegetaci častěji uplatňují i druhy vlhkých luk, ruderálních trávníků, obnažených den a porostů rákosin a vysokých ostřic. Ty do niv s vrbovkou chlupatou pronikají buď z kontaktních porostů (např. druhy rákosin jako Typha latifolia), nebo jsou naopak pozůstatkem dřívějších sukcesních stadií vegetace na daném stanovišti. Mohou tak vznikat i druhově bohatší porosty s více než 15 druhy cévnatých rostlin na plochách o velikosti 4–25 m². Častěji jde však o porosty s 10–15 druhy, neboť akumulace těžko rozložitelné stařiny na povrchu půdy, případně velká pokryvnost Calystegia sepium a poléhání dominantního Epilobium hirsutum omezují rozvoj nižší vrstvy bylinného patra. Rovněž mechové patro zpravidla chybí.

Porosty asociace Calystegio-Epilobietum se nejčastěji vyskytují jednak v nesečených vysokobylinných lemech vodotečí, zejména stružek a potůčků, jednak na mechanicky narušovaných březích a náplavech větších řek a v příkopech. Charakteristické je značné kolísání průtoku vody během roku, přičemž v létě dochází k jeho značnému omezení nebo přerušení. Někdy se společenstvo vyskytuje i v mokřinách na okrajích polí nebo luk, které jsou syceny průsakem podzemní vody. Může se vyvinout i na zazemněných okrajích rybníků nebo obnažených rybničních dnech ponechaných bez vody po celé vegetační období nebo déle. Stanoviště s výskytem této vegetace jsou zpravidla plně osluněná. Calystegio-Epilobietum roste na jílovitých a hlinitých půdách, někdy s velkým podílem organogenního bahna v povrchové vrstvě. Půdy jsou bohaté dusíkem a bazickými ionty. Společenstvo je citlivé vůči hlubokému vysychání substrátu, a proto se nachází pouze tam, kde půdy i v létě zůstávají vlhké.

Nomen mutatum propositum et nomen inversum propositum

Orig. (Hilbig et al. 1972): Epilobio hirsuti-Convolvuletum .Convolvulus sepium = Calystegia sepium)

Diagnostické druhy: Epilobium hirsutum

Konstantní druhy: Aegopodium podagraria. Dactylis glomerata. Elytrigia repens, Epilobium hirsutum, Urtica dioica

Dominantní druhy: Calystegia sepium, Epilobium hirsutum, Holcus mollis. Juncus bufonius. J. inflexus. Urtica dioica

Formální definice: Epilobium hirsutum pokr. > 25 % NOT skup. Caltha palustris NOT skup. Cirsium oleraceum NOT Berula erecta pokr. > 25 % NOT Bidens frondosa pokr. > 25 % NOT Bidens tripartita pokr. > 25 % NOT Mimulus guttatus pokr. > 25 % NOT Persicaria lapathifolia pokr. > 25 % NOT Typha latifolia pokr. > 25 %

Zdroj: Šumberová K. (2009): XDA02 Calystegio sepium-Epilobietum hirsuti Hilbig et al. 1972. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 2. Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace [Vegetation of the Czech Republic 2. Ruderal, weed, rock and scree vegetation]. Academia, Praha, pp. 297-300.