Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace XDB01
Petasitetum hybridi Imchenetzky 1926
Vegetace niv s devětsilem lékařským

Petasitetum hybridi

Foto na botanickafotogalerie.cz

Jde o vícevrstevné, většinou zcela zapojené porosty, v nichž hlavní vrstvu tvoří listy devětsilu lékařského (Petasites hybridus). Jejich úrovně dosahuje ještě několik dalších nitrofilních dvouděložných bylin (zejména Aegopodium podagraria, Chaerophyllum aromaticum, Heracleum sphondylium a Urtica dioica) a druhů vlhkých luk (např. Angelica sylvestris. Cirsium oleraceum a Filipendula ulmaria). Nad úroveň této vrstvy prorůstají především trávy, nejčastěji Dactylis glomerata, Elymus caninus, Phalaris arundinacea a Poa trivialis. V této vyšší vrstvě se méně často, především na přirozených stanovištích ve výše položených oblastech, vyskytují Carduus personata, Festuca gigantea a Valeriana sambucifolia. Nižší vrstvu bylinného patra zpravidla tvoří vlhkomilné a stínomilné druhy, např. Alchemilla vulgaris s. l., Deschampsia cespitosa, Glechoma hederacea, Primula elatior, Ranunculus repens a Stellaria nemorum. Časté jsou i další nitrofilní druhy, např. Galium.aparine. Geum rivale, G. urbanum, Impatiens noli-tangere, Lamium maculatum a Stachys sylvatica. Na plochách o velikosti 10–25 m² se zpravidla vyskytuje 15–25 druhů cévnatých rostlin. Mechové patro bývá vyvinuto pravidelně, v silném zástinu dosahuje však zpravidla jen pokryvností okolo 10 %. Nejčastěji se v něm vyskytují vlhkomilné druhy mechorostů, např. Brachythecium rivulare, Plagiomnium.affine s. l., P. undulatum a Rhizomnium.punctatum.

Porosty s devětsilem lékařským porůstají břehy i náplavy v nivách malých a středních toků. Často přecházejí až do podrostu keřových vrbin a olšin a místy se vytvářejí přímo v toku na štěrkových náplavech. Mohou růst i na vlhkých stíněných okrajích extenzivně obhospodařovaných luk nebo ve vlhkých příkopech podél cest. Rovněž na nesečených vlhkých loukách nebo starších úhorech velmi vlhkých polí může Petasites hybridus vytvářet rozsáhlé porosty. Ty však na rozdíl od primárních stanovišť postrádají lesní druhy i druhy pobřežních niv. Porosty devětsilu lékařského jsou rozšířeny hlavně v submontánním až montánním stupni. Rostou na živinami bohatých půdách s velkým podílem štěrku a písku. Zpravidla jde o nivní půdy nebo fluviální štěrkové sedimenty, ale na druhotných stanovištích mimo kontakt s tokem to mohou být i jiné půdní typy. Kromě půdní vlhkosti se stanoviště vyznačují také velkou vzdušnou vlhkostí.

Nomen mutatum propositum

Orig. (Imchenetzky 1926): Association des graviers fluviatiles à Petasites officinalis (Petasites officinalis = P. hybridus)

Syn.: Chaerophyllo hirsuti-Petasitetum hybridi Kaiser 1926 (§ 3d, asociace uppsalské školy), Petasito officinalis-Phalaridetum arundinaceae Schwickerath 1933, Petasito hybridi-Aegopodietum podagrariae Tüxen 1947, Petasitetum hybridi Oberdorfer 1949, Carduo personatae-Petasitetum hybridi Oberdorfer (1949) 1957, Geranio-Petasitetum hybridi Oberdorfer 1957, Cardamino amarae-Petasitetum hybridi Hilbig et al. 1972, Chrysosplenio-Petasitetum hybridi Hadač et Soldán 1989

Diagnostické druhy: Chaerophyllum aromaticum. C. hirsutum, Petasites hybridus

Konstantní druhy: Aegopodium podagraria. Chaerophyllum aromaticum. C. hirsutum. Cirsium oleraceum. Dactylis glomerata. Filipendula ulmaria. Heracleum sphondylium, Petasites hybridus, Poa trivialis. Stellaria nemorum. Urtica dioica

Dominantní druhy: Aegopodium podagraria, Petasites hybridus, Urtica dioica

Formální definice: Petasites hybridus pokr. > 25 %

Zdroj: Kočí M. (2009): XDB01 Petasitetum hybridi Imchenetzky 1926. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 2. Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace [Vegetation of the Czech Republic 2. Ruderal, weed, rock and scree vegetation]. Academia, Praha, pp. 314-316.