Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace XDC01
Stachyo sylvaticae-Impatientetum noli-tangere Hilbig 1972
Nitrofilní lemová vegetace s netýkavkou nedůtklivou

Stachyo sylvaticae-Impatientetum noli-tangere

Foto na botanickafotogalerie.cz

Porosty jsou mezernaté až zcela zapojené, vysoké 0,5–1,5 m. Často zaujímají plochy velké až několik set metrů čtverečních. Nejčastěji v nich převládají vytrvalé dvouděložné byliny s vysokými listnatými lodyhami, např. Circaea lutetiana. Prenanthes purpurea. Senecio nemorensis agg. a Stachys sylvatica. Méně často převládají trsnaté traviny (např. Brachypodium sylvaticum. Carex remota. C. sylvatica. Elymus caninus . Festuca gigantea), a pak mají porosty vzhled vysokostébelných trávníků. Uplatňují se však i jednoleté druhy (např. Galeopsis pubescens. G. speciosa . Impatiens noli-tangere), vytrvalé růžicovité byliny (např. Athyrium filix-femina . Chaerophyllum hirsutum), liány (např. Vicia sepium . V. sylvatica), nízké drobnolisté byliny lesního podrostu a pramenišť (např. Asarum europaeum. Lysimachia nemorum. Myosotis palustris agg. a Oxalis acetosella), polokeře (např. Rubus fruticosus agg.) a mladé dřeviny. Z neofytů jsou na toto společenstvo silněji vázány některé druhy zplanělé ze starých zahradních výsadeb, např. Pyrethrum macrophyllum. Scutellaria altissima. Smyrnium perfoliatum a Telekia speciosa. V nižších polohách je hojná Impatiens parviflora. Většina druhů je citlivá vůči pravidelným disturbancím sečí nebo sešlapem a dlouhodobému vysychání půdy, naopak dobře snáší zastínění. V lesních lemech jsou porosty často shora částečně kryty přesahujícími korunami stromů. Naopak vzácné bývají druhy sušších a narušovaných, např. rumištních stanovišť. V našem pojetí je Stachyo-Impatientetum nejběžnějším nitrofilním bylinným společenstvem mimo prostředí rumištních biotopů a zároveň je svým druhovým složením nejvíce diverzifikovanou a stanovištně nejméně specializovanou asociací svazu. V porostech se zpravidla vyskytuje 20–35 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 10–25 m². Mechové patro dosahuje pokryvnosti až přes 50 %; převažují v něm pleurokarpní mechy úživných stinných stanovišť, jako je Brachythecium rivulare.

Asociace Stachyo-Impatientetum se vyskytuje v širokém rozmezí stanovišť. Rozhodujícím ekologickým faktorem je dostatečná úživnost a vlhkost půdy. Nejčastějším stanovištěm jsou přistíněné lesní lemy, porostní mezery lesů po výběrné těžbě, drobné světliny, lesní průseky a okraje cest, zářezy potoků, lemy skal a sutí a další vlhká nebo spíše stinná místa. Vzácněji porůstá paseky, kde náhlý nástup mikroklimatu otevřené plochy omezuje přežívání a uchycování lesních nitrofilních a stínomilných druhů. Kvůli tomu se výskyt této vegetace na pasekách omezuje hlavně na stinné svahy s humózní, stále vlhkou půdou. Mimo les se tato vegetace vyskytuje v nižších polohách v méně udržovaných nebo přírodně koncipovaných parcích a zahradách, na starých hřbitovech, někdy i podél cest a v lemech nitrofilních křovin v sídlech. Ve vyšších polohách je běžným sukcesním stadiem při zarůstání neudržovaných ploch, jako jsou nesečené příkopy, okolí horských chat, náspy komunikací, meze, luční lada a potoční lemy.

Orig. (Hilbig 1972): Stachys sylvatica-Impatiens noli-tangere-Ass.

Syn.: Circaeetum lutetianae Kaiser 1926 (§ 3d, asociace uppsalské školy), Arctietum nemorosi Tüxen 1950 (§ 2b, nomen nudum), Stachys sylvatica-Impatiens noli-tangere-Gesellschaft Passarge 1967 (§ 3c), Galio aparines-Impatientetum noli-tangere Tüxen in Tüxen et Brun-Hool 1975, Alchemillo-Arctietum nemorosi Passarge 1980, Campanulo rapunculoidis-Brachypodietum sylvatici Mucina ex Jarolímek et al. 1997, Aethuso-Campanuletum trachelii Sádlo in Kolbek et al. 2001

Diagnostické druhy: Brachypodium sylvaticum. Carex sylvatica. Circaea lutetiana. Geranium robertianum. Hypericum hirsutum. Impatiens noli-tangere, Stachys sylvatica

Konstantní druhy: Aegopodium podagraria. Athyrium filix-femina. Brachypodium sylvaticum. Carex sylvatica. Circaea lutetiana. Dryopteris filix-mas. Galeobdolon luteum s. l., Galium odoratum. Geranium robertianum, Impatiens noli-tangere, Oxalis acetosella. Ranunculus repens. Rubus fruticosus agg., R. idaeus. Senecio nemorensis agg., Stachys sylvatica, Urtica dioica; Brachythecium rutabulum

Dominantní druhy: Atropa bella-donna, Brachypodium sylvaticum, Galeobdolon luteum s. l., Galium odoratum, Impatiens noli-tangere, Mentha longifolia. Poa nemoralis. Stachys sylvatica. Stellaria nemorum, Urtica dioica; Brachythecium rutabulum

Formální definice: skup. Carex remota AND (Brachypodium sylvaticum pokr. > 25 % OR Impatiens noli-tangere pokr. > 5 % OR Urtica dioica pokr. > 5 %) NOT Carex pendula pokr. > 25 % NOT Petasites albus pokr. > 25 % NOT Petasites hybridus pokr. > 25 % NOT Petasites kablikianus pokr. > 25 % NOT Sambucus racemosa pokr. > 25 %

Zdroj: Sádlo J. (2009): XDC01 Stachyo sylvaticae-Impatientetum noli-tangere Hilbig 1972. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 2. Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace [Vegetation of the Czech Republic 2. Ruderal, weed, rock and scree vegetation]. Academia, Praha, pp. 320-323.