Pracovní skupina pro výzkum vegetace

Ústav botaniky a zoologie | Přírodovědecká fakulta | Masarykova univerzita

Vegetace České republiky

Asociace XDC05
Urtico dioicae-Parietarietum officinalis Klotz 1985
Nitrofilní bylinná vegetace s drnavcem lékařským

Urtico dioicae-Parietarietum officinalis

Foto na botanickafotogalerie.cz

Vzhled porostů je zpravidla určen společným výskytem dvou příbuzných a vzhledem podobných druhů – drnavce lékařského (Parietaria officinalis) a kopřivy dvoudomé (Urtica dioica). Tyto statné vytrvalé byliny tvoří husté porosty o výšce až 1,5 m. Podobné výšky dosahují některé další vytrvalé nebo víceleté druhy nitrofilních lemů (např. Arctium lappa. Ballota nigra . Campanula trachelium) i některé jednoleté druhy (např. Fallopia dumetorum . Galium aparine). Do porostů často zasahují i mladí jedinci dřevin z náletu (např. Fraxinus excelsior a Sambucus nigra). V nižší vrstvě porostu (do 0,5 m) se uplatňují především nitrofilní vlhkomilné druhy snášející stín. Jsou to jednoleté až víceleté druhy lemové (např. Alliaria petiolata a Geranium robertianum), vytrvalé trávy polostinných stanovišť (např. Brachypodium sylvaticum a Poa trivialis) a rovněž četné hájové geofyty (např. Ficaria verna subsp. bulbifera a Mercurialis perennis) a hemikryptofyty (např. Asarum europaeum a Viola reichenbachiana). Porosty obsahují zpravidla 10–15 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 4–16 m². Rozvoj mechového patra bývá omezen zástinem bylin. Převládají pleurokarpní mechy, např. z rodu Brachythecium.

Tato asociace se vyskytuje na trvale vlhkých nebo přes léto vysychavých půdách, často suťových nebo kamenitých. Porosty jsou většinou stíněny korunami okolních stromů nebo rostou na stinných úpatích svahů. Kontaktními lesními společenstvy jsou v České republice suťové lesy a porosty neudržovaných parků a zahrad. Mimo lesní lemy byly tyto porosty pozorovány jen vzácně v lemech komunikací, při patách budov, u pat skal v sídlech a na starých zdech. V hlavní části areálu jsou porosty drnavce častěji vázány nejen na lesní okraje, ale také na suťové osypy, kde se jejich přirozenou součástí stávají například druhy Cardaminopsis arenosa a Vincetoxicum hirundinaria. Tyto porosty, označované jako Parietarietum officinalis Csűrös 1958, jsou řazeny do třídy Thlaspietea rotundifolii (Valachovič et al. 1997).

Orig. (Klotz 1985): Urtico-Parietarietum officinalis (Segal 67) ass. nov. (Urtica dioica)

Syn.: Urtico-Parietarietum officinalis Mennema et Segal 1967 (fantom), Chelidonio-Parietarietum officinalis Brandes 1985

Diagnostické druhy: Arctium lappa. Chaerophyllum temulum. Galium odoratum. Impatiens parviflora, Parietaria officinalis, Scrophularia vernalis

Konstantní druhy: Arctium lappa. Chaerophyllum temulum. Galeopsis pubescens. Galium odoratum. Impatiens parviflora, Parietaria officinalis, Urtica dioica; Brachythecium velutinum. Hypnum cupressiforme s. l. (převážně H. cupressiforme s. str.)

Dominantní druhy: Ficaria verna subsp. bulbifera. Galeobdolon luteum s. l., Parietaria officinalis, Urtica dioica

Formální definice: Parietaria officinalis pokr. > 5 %

Zdroj: Sádlo J. (2009): XDC05 Urtico dioicae-Parietarietum officinalis Klotz 1985. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 2. Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace [Vegetation of the Czech Republic 2. Ruderal, weed, rock and scree vegetation]. Academia, Praha, pp. 332-334.